jak se zbavit žárlivosti... snad jen tak, že se rozhodneš důvěřovat. úplně.

třeba si o tom s ním zkus popovídat: nepotřebuješ přece vědět o každém jeho kroku, ale pokud to není trouba, snad ti po takovém přiznání bude ochotný pomoct. neustálé vysvětlování a přesvědčování tě, že mu můžeš věřit, by ho asi brzo otrávilo: ale třeba by pomohlo domluvit si nějaké společné znamení, malý rituál, kterým by tě o tom ujistil vždycky, když by si všiml nějakých chmur, a kterým bys ty zároveň mohla vyslat "SOS", když budou pochyby hlodat moc.

jestli tě zatím "léčí" tak, že tě nachytá u čtení sms a logu ICQ a dá ti to patřičně sežrat, je to asi taky způsob, jak dát najevo, že mu to není milé. komu by taky bylo... - ale asi čeká, že se s tím nějak popereš sama. pokud to sama nezvládneš a potřebuješ, aby ti pomohl, bude možná potřeba do něj trochu dloubnout, aby mu to došlo.

držím palce... :)

kdysi jsem krátkou dobu chodila s žárlivcem a již nikdy více!!! Měl rád všechno pod kontrolou, 10 min před ukončením prac doby mi denně volal zda jedu domu, nosil mi do práce svačiny, aby se přesvědčil, že tam skutečně jsme, nedej bože, že bych vypnula na 1 hodinu telefon - zalarmoval celou rodinu včetně přilehlého příbuzenstva a to opravdu, nedělám si srandu, pak mi všichni volali co to je za blba s kterým chodím. Kontroloval, mi mobil, smsky a čísla kdo volala a kam jsme volala já, adresář, poslední číslo v telefonu, pouštěl si můj záznamník, lezl do mých věcí, zkoumal co od koho mám, za co jsme si koupila to a to....byla to neskutečná hrůza. Skončila jsem to, fuj to se mi tak děsně ulevilo a už nikdy bych s nikým takovým nebyla ani vteřinu. Každý člověk doma potřebuje své soukromí, své šuplíky a pocit, že mu nikdo neleze do mejlů, mobilu, kapes, soukromé korespondence atd. Tohle je pro mě tabu a žádám, aby člověk který je se mnou včetně mých dětí tohle dodržoval!!! Nic špatného nedělám a pokud bych zjistila takověhle porušení mého soukromí, tak je mezi námi definitivní konec.

že si aspoň svoji žárlivost připouští. Většina chorobných žárlivců si svoji "nemoc" neuvědomuje a jsou přesvědčení, že jejich chování je normální. Jak napsala Kudlanka: jen jejich filosofie je správná a spravedlivá.
No, nevím, co poradit Hance, jak se zbavit žárlivosti. To nejde zařídit mávnutím kouzelného proutku. Ale řekla bych, že podobný případ se tu nedávno probíral, ne?

Zkoušela sis někdy představit, Hanko, co by se stalo, kdybys o partnera přišla? Vzhledem k Tvé žárlivosti usuzuju, že se té ztráty asi bojíš. Nevím, jestli ti to pomůže, ale u mě někdy funguje, když si představím pro situaci, které se bojím, něco jako "krizový plán". Prostě vezmu různé možné varianty, co by se mohlo stát (samozřejmě včetně těch nejnepříjemnějších) a představím si, co bych v dané chvíli dělala. Ale opusť rychle myšlenky typu "skok z okna" nebo "atakování jeho nové přítelkyně", apod. Představuj si, co bys dělala ty, jak by se dál odvíjel tvůj život, buď realistická, ale současně se neboj být i zdravý optimista.
Jinak žárlivost je fakt nepříjemná. Mám podobnou zkušenost jako Inka, včetně toho nabourání do e-mailu (které je mimochodem trestné). Žárlivce si za chvíli ten druhý přestane vážit protože bude tušit, že ho má na háku(a to vůbec nemluvím o tom, jak strašně ta žárlivost otravuje). Lidi totiž věří tomu, že kdo nemiluje, nežárlí. Navíc pak opravdu bude přibývat věcí, které ti přítel bude tajit - ze strachu, abys zase neudělala scénu... A ještě jedna věc: jestli bude chtít odejít, stejně odejde a ne třeba nutně kvůli jiné.
Ale tohle všechno, zdá se mi, sama víš. Za pokus stojí i snažit se zabavit nějak jinak.

pokud to dokazes, okamzite prestan priteli kontrolovat smsky a icq! Jen se ponizujes a jeho presvedcujes o sve zavislosti - a uznej, to nikoho dlouho bavit nemuze, tak bacha na to! Celkem pred nim smekam, ze ti to vubec trpi, ja bych s partnerem pekne vybehla, kdyby me takhle kontroloval.

je to tak, ale myslím, že ten kdo opravdu miluje ze srdce, dá tomu druhému důvěru, lásku a svobodu, jak s tím naloží ten druhý je jen na něm. Ale žárlivost není láska, je to jen potřeba mít druhého pod kontrolou, manipulovat s ním a to vydrží málodko rozumný a normální, jak říkáš správně otravuje to život a je jen otázka času, kdy ho to přestane bavit to trpět.

Pokud zarlis, tak ho chces kontrolovat. Vedet co dela a s kym mluvi a tim urcovat jeho zivot. Smerem, ktery vyhovuje tobe.
Mam zkusenost ze nejvic zarlili lide, kteri se sami dopousteli prohresku kterych se deslili. Protoze si to umeli predstavit u sebe, predpokladali to i u druhych. K

jsi mladá a máš jistě právo chybovat a chybami se člověk učí,ale je teda fakt, že jsi na nejlepší cestě jak o svého partnera přijít !!!
Už to, že ti začíná zatajovat akce, kterých by se rád zůčastnil, aby tys to nevěděla a nedělala mu scény...to ho brzo přestane bavit..
V partnerském vztahu musí být oboustranná důvěra, jak není je to špatně !!!

docela dlouho jsem zvažovala, jestli to sem mám napsat, protože se za to doteď stydím. Jo, to co tebe, postihlo před lety totiž i mě. Moje žárlivost sice tehdy nebyla bezdůvodná, ale na tom nezáleží. Podstatné je, do jak obludných rozměrů časem narostla, jak málem zničila nejen náš vztah, ale i mě samotnou. Protože nevím jak ty, ale já už jsem se pak ani na sebe nebyla schopná podívat do zrcadla, jak mi ze sebe bylo nanic.
Nevím, jestli ti to k něčemu bude, ale zkusím ti napsat, co tenkrát pomohlo mně. Vím, že není jednoduché zakázat si svoje žárlivecké myšlenky, ale co si zakázat můžeš a musíš, to je to prohledávání osobních věcí svého partnera a neustálá kontrola. To je první krok, bez toho si sebe nebudeš moct vážit a pohrdat tebou bude i on. Když se ti podaří odbourat tohleto nedůstojné fízlování, zkus v klidu popřemýšlet: Můžu neustálou kontrolou zabránit svému příteli, aby mě podváděl, pokud mě bude chtít podvádět ? A jestli přece jen můžu, stojí mi to vůbec za to ? Co by se se mnou stalo, kdyby mě přítel opustil ? Umřela bych ? Nebo bych se zbláznila ? Když jsem si na tyhle otázky dokázala popravdě odpovědět, měla jsem už skoro vyhráno. Pak už jsem se zase mohla soustředit více na sebe. Nemyslím tím nimrat se v sobě, ale zabývat se lidmi a věcmi, které mě dříve zajímaly a které vůbec nesouvisely s mým přítelem. Snaž se být nezávislá, vždyť dřív jsi taková zřejmě byla, možná že právě to se mu na tobě líbilo.
Myslím, že tě přítel má rád, ale s žárlivkou nikdo dlouho nevydrží, máš nejvyšší čas se sebou něco udělat. Ono to všechno nepůjde hned, ale půjde to, když budeš chtít, uvidíš. Držím palce.

No jo, bojíš se, že teď bude ělat on tobě to, co ty jsi dřív dělala jiným když jsi byla "divočejší".

Ahoj...mám problém a nevím kam jinám se obrátit než na poradnu,ikdyž je to poprvé:)jsem uplně bezmocná,je mi teprve 20 a děsím se že si kazím život - tedy sobě i mému stejně starému příteli. Jsme spolu zhruba 2 a půl roku, dříve jsem problém s žárlivostí neměla,možná je totaky tím že tenhle vztah je opravdový se vším všudy a zatím nejdelší(i pro partnera).Takže jsem se dočetla že žárivost je strach ze ztráty partnera, a ten já mám hlavně proto, že když jsem se tenkrát rozhodovala jestli s ním začnu chodit, musela jsem obětovat celý svůj dosavadní život - byli jsme z úplně rozdílných prostředí a já měla vždy pocit že jsem ta,která pro ten vztah tolik udělala...totiž přizpůsobila jsem se.Zvykla jsme si a partnera miluji z celého srdce a vím že on mě také..Jenže už na začátku vztahu na mě začaly vykukovat menší nepříjemnosti..např. jeho poslední dívka bydlí naproti jeho domu,přímo si vidí na balkon:)když jsem se neudržela a měla podezření,našla jsem v jeho mobilu sms pro ni,např. jak jim tenkrat bylo spolu krasne,ze kdyz jde vecer domu musi se ji divat do oken a pod.Takových věcí jsem mu odhalila desítky,jednou i omylem poslal sms pro svou bývalou (bývalo učitelkou na ZŠ,se kterou spal ve svých 15!!)no to me dostalo,už jen to oslaovení zlatíčko..no nic,vím že mám problém se sebekontrolou,že vždy tak jednou za dva měsíce se neovládnu a "projedu" mu telefon..vždycky mě k tomu nutí nějaká intuice,že se děje něco,co bych měla vědět..a pokaždé něco najdu,naposledy v pondělí..proto jsme ted tak zničená a jsem tady..mel tam zpravu od nejaky pani z prace:Románkune,zapomen na me,dej sanci klarce..nemelo by to cenu..a ve mne to vzbudilo nehoráznou vlnu zlosti,chtěla jsem dělat jako že nic,vydržela jsem asi 4 minuty a pak jsem začala brečet,křičet,nadávat,vyslýchat..prý o nic nejde,jen dobrá kamarádka z práce,moc se prý neznají..do 4 do rána jsem byla zničená,málem jsem umřela z toho,jaké představy mě honily hlavou..on je kuchař,ona sedí nekde v kanceláři..sejdou se nekde tajne a uz .no víte na co myslim.byla jsem tak bezmocna a zoufalá,že jsem si na tu ženskou(na kterou,i když je vidět z té sms,bych nemusela mít vzek,jelikož ho de facto odmítla)vzala číslo..bože jak já ji nenávidim!!byla bych schopná jí přát o nejhorší,jsou to hrozné pocity,zvlášt když vim ze jsem normalne hodnej člověk,nikomu bych normalne nic neprala,naopak chci lidem pomáhat ale tady..došlo to tak daleko,že přítel mi tvrdil dokola ze uz sem fakt magor,že mezi nima nic neni..jenže v předchozím čase mi lhal tak stokrát,třeba že mu píše máma,a zahy jsem zjistila ze to byla jakási "lakonka"..no,takže jsem ani nesla do prace,vpondeli jsem se vydala na jejich pracoviste a dotycnou pani jsem si nechala zavolat..jeji 36,ma dve deti,rozvedena..narkla me ze jsem arogantni,pritom ja sama jsem sebe prekvapila,jak klidne jsem s ni mluvila,dokonce jsem se zhrozila ze mi chvílema přisla sympatická..ujistila me ze jsou jen kamaradi,ale ze se znaji lepe než si myslim,rok a půl!a já ani nevim ze existuje..nechtela mi prozradit odkud se znaji,ale roman je vteto praci pouze půl roku..roman řekl že se se mnou rozejde pokud za ni půjdu,ale ja musela zjistit pravdu..i když ty hnusná ženská řekla,že mezi nimi nic není,že si jen často volají a píšou..proč by mi o ni nikdy nic neřekl???kdyby v tom nic nebylo,alespon jen z jeho strany?přesně tahle myšlenka mě ubíjí..roman vzal svoje rozhodnutí zpět,mluvili jsme o tom a shodli jsme se že náš vztah nechceme ani jeden ztratit..i když náš vztah má i mnoho dalších much,nevěnuje se mi tolik jak potřebuju přitom já mu dávám všechno,až na to moje žárlení.Chce abych mu přestala kontrolovat telefon-já to chápu(sám mi to udělal asi 3x,ale nic nenašel protože já nevěru nesnáším).Ted jsme si vzala čas na rozmyšlenou,jelikož nevim jestli vedle nej muzu dal byt,protože vim že kdykoliv mu mobil zazvoní,bude mi busit srdce kdo to asi je,a uvidim jeho pohled,jak bude čekat až se zase zeptám -Kdo ti píše??ale já to dělat nechci,vážně ho miluju ale při omyšlení na NÍ a na to kolik dalších mi rok a půl zatajuje..proč by je sakra tajil kdyby to byly jen kamarádky,se kterými zajde na kafe?pomoc,já se z tohosnad zblázním..nechci být chrobným žárlivcem,hnusí se mi to a chci mít šťastny vztaah..mám od něj raději odejít abych se netrápila(když je v tom podle mě jeho vina,neni svatej a to vím jiste) nebo to překousnout a zůstat s ním dál?nevím jestli to zvládnu,poradte prosím kdokoliv co a JAK mám dělat dál...strašně moc děkuju za každou radu:)všechna jména jsou smyšlená:)díky a ahoj km.