Bydlíme v malé vesnici a do sousedního města je to 12  km, takže za ní musel na to nádraží skutečně jet. Zjistila jsem to i z jeho zápisníku, kde měl zapsán přesný spoj od ní z města do našeho sousedního města ( já vím, že jsem mu do něj neměla lézt, ale po upozornění mnoha dobrých duší jsem to udělala).

      Že si s ní pravidelně telefonuje, se pochlubil další dobré duši, která mi to oklikou nenápadně sdělila. Všechno zapřel a posílá mě na psychiatrické vyšetření, protože trpím stihomamem! Já vím, že bych těm našeptávačům asi věřit neměla, ale je to silnější než já, zvlášť když vidím, že si pořád bere peníze na kredit (dle něho nikam nevolá, ale nějak se mu ztrácí) a různé jiné maličkosti ( o NÍ se mluvit nesmí, protože je to chuderka, která za nic nemůže, má hodně práce a nikdo přece nemůže chtít jí nějak ublížit). Takže nevím – skončilo to nebo ne? Jsme my ženy skutečně až tak mužům vzdálené? Já to prostě pořád nechápu. Ahoj Iva

ODPOVĚĎ:

     Ivuško, mezi několika možnostmi ti nabízím tu nejschůdnější, i když ne zrovna tu nejlehčí: podívej, moje maminka mi  v podobných případech říkala: když přiznáš, že o tom víš – na sto procent víš, tak buď z toho musíš vyvodit adekvátní následky, nebo budeš za totální husu, která si nechá po sobě vědomě šlapat… Ale: stále tu je ještě právě možnost, že to vyhraješ – jen se budeš muset víc ukáznit, abys to mohla nervově vydržet – holko, dojdi si třebas k doktorovi, nebo si sežeň někde u kamarádek například neurol – prostě něco, co tě trochu zklidní – a budeš s ním hrát jeho hru.

    Zatím to totiž vypadá, že přeci jen by rodinné zázemí a pohodu nechtěl ztratit. Proto tedy všechno to, co podniká, dělá „tajně“ – i když mu to asi moc nevychází… A ty tedy taky dělej, že jsi mu to přeci jen „spolkla“; ano, řekni, že právě proto, že ses bála, že by ti byl nevěrný, že ses bála zklamání, proto jsi tohle všechno říkala a vyčítala... Ale že mu tedy už věříš, že přeci není možné, aby byl opravdu takový, jak to říkají ti nepřející (hahaha) lidé… Prostě – nedopusť, aby se naštval a vyloženě ti řekl „ano, mám jinou“. Hele, vždycky jedna dělá kravál a vyčítá.. A ta, která tohle dělá, ta to většinou prohraje…

    Já vím, že je to hrozný a neskutečně těžký, ale ještě to zkus… Protože v okamžiku, kdy se to „oficiálně provalí“, to bude už zlý… Podívej, říkal ti, že chce být s tebou, že nechce být bez tebe… Ale to víš, asi to neumí utnout hned i na té druhé straně… Tak bojuj! Zkus to nad ní vyhrát! A prosím tě – když ho tedy prolustruješ, tak mu to, PROBOHA, hned nevyzvoň!!! Ty se podle toho zařiď, ale rozhodně to nesmíš přiznat!!! Nesmíš být ty ta hysterka… Teď, to si uvědom, bojuješ za pokračování svého manželství!!!

    No, a co dělat konkrétně? Doma se už o tom nebavte, vydrž a fakt nic nevyčítej… Ale – jak jsem ti už psala, pozvi si nějaký lidi, dělej cokoliv, jak bys mu – nenápadně – zamezila, aby za ní chodil. Na ty telefony se vykašli. Když si budou jen volat a smskovat, tak jí to stačit nebude a ona začne být nepříjemná…P.S. Jezdíš také na kole? Jestli ano, mohla bys zkusit jezdit s ním J… – ale zase upozornění: jen, kdyby to šlo, nesmíš to tvrdě najednou vynucovat...

Hele, zase se ozvi, jsem tu. Daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk