Ptejte se ho, diskutujte, zajimejte se! To, jestli se schazi s fetakama a vzyvaji pritom satana, nebo jen jezdi treba s brontikama sazet stromecky, se nedozvis od nas, jen od nej. A cestu k nemu taky nenajdes tady.

BTW ja jsem buddhistka, spis takova "domaci", ale taky jdu sem tam (2x do roka) na nejakou akci...maminka z toho nejak trpela, i kdyz jsem uz dospela, samostatna a vse jsem ji vysvetlila, navic buddhismus je asi i vseobecne znam jako velmi mirumilovny duchovni smer. Presto mela strach "vona se na neco dala". A to naprosto zbytecne.

Bratr se rozhodne sam, co je pro nej dobre. Pokud nemel oporu doma, hleda ji v cirkvi, to je celkem logicke, pokud ji doma mel, tak se neztrati. Budes-li mit pocit, ze tim trpi a je tam proti svy vuli, zasahni nejak, dej mu najevo, ze ses tu pro nej a ze se nemusi nechat ovladat a ponizovat, ale jestli je spokojenej a nadsenej, bud rada, ze si nasel svou cestu.

Rozumovy pristup tady nepomuze.Vira v neco neni logicka a presto ruzna nabozenstvi funguji uz tisice let.
Na nabozenske poblouzneni by mohla pomoct nejaka sympaticka slecna...

kde k tomu byl impuls. Ono se řekne, našel si svou cestu, ale když bude věčně remcat a nebude žít ve shodě se svým okolím, rodinou, bude opouštět dívku, přátele, a bude si rozumět jen s lidmi v nějaké sektě, tak to nebude k životu tak jak tak. Hlavní věc teď, aby jste se dozvěděli, kam že to vlastně dochází a proč. Bude to možná běh na dlouhou trať, tohle nelze lámat přes koleno, a když už mu bylo 18....

Všechno bylo doma normální, nic extra, ale vypadá to, že naopak ztratil smysl života v běžném životě, už nemá plány na nějakou další školu, zájmy, sport, to všechno se ztratilo. On je prostě někde jinde, my jsme jako někdo cizí, taky jednou říkal, že naši jsou "biologičtí rodiče", ale "tam" jsou ti, kam on patří. A slečnu měl, měli se docela rádi, taková příjemná holka.

Ale někde to muselo začít. Někde ten zlom musel být. Přece se ráno neprobudil a neřekl si - od teďka na všechno kašlu. Někdo ho musel navrkat. Existuje ve vašem okolí někdo, komu by se svěřil, nebo ho "tam" vzal sebou ?

to je velmi alarmující a je tu skutečně velká pravděpodobnost, že mu nějaká sekta pěkně vymývá mozek...
Bohužel mě vůbec nenapadá jak ti opravdu účinně poradit, protože tvůj bratr je již plnoletý a tudíž za sebe sám i zodpovědný....
Možná by to chtělo vypozorovat nějaké znaky chování, věcí, řečí a podle toho zjistit, která sekta ho pohltila...jistě existují lidé, kteří se tímto více zabývají a dokáží ti o tom hodně říci....ale podle toho co píšeš si upřímně Kájo myslím, že Tvůj bratříček bude brzo zralý, né-li už teď na léčbu na psychiatrii...!!

Začíná to tak, ze clovíček bloumá životem bez cíle a účelu. Pak potká někoho, kdo mu nějaký cíl ukáže a oběť se sama vrhá do víru víry. A vír ji stahuje ke dnu...

Byl to v podstatě celkem normální kluk, narozdíl od bratra neměl nic proti studiu a v pohodě vystudoval VŠ, také si našel práci... Měl občas taky takové různé tiky, jakože lidé v jeho okolí nedosahují jeho duchovní úrovně, a proto je lepší se od nich držet dál, jinak vás "DUCHOVNĚ STÁHNOU DOLŮ". O víkendech jezdil na různé semináře, kde se kolektivně meditovalo. V tomto případě se jednalo o setkání pana Jiřího Vacka. (Od dotyčného pána jsem pár knih četla i já. V podstatě neškodná četba, místy i hodně zajímavá, jen na můj vkus se ty knihy dost opakovaly a po přečtení třetí jsem už v nich moc nových myšlenek nenacházela).

Můj pocit z toho je, že ten, kdo má zdravé zázemí a sebevědomí, tak možná chvíli "hledá", ale nenechá se strhnout nebo zmanipulovat. Pokud je to obráceně, pak je to průšvih. Každopádně, u plnoletého nic nenaděláte, pokud nebude chtít on sám, zvlášť pokud "jen blbne" a nechová se protizákonně nebo si vysloveně neubližuje. Prostě má právo na to mít své názory a postoje, i když divné. Ten věk kolem 18 je hodně zlomový, každý se hledá, někdo se najde rychleji, jiný pomaleji. Snad bych taky viděla naději v tom, že to dobré a zdravé v něm zůstalo a zase to vyjde najevo, až se trochu v tom životě otrká a uvidí, že život není jen o těch hezkých či jinak ideálních řečičkách, jakými ho krmí jeho dokonalí kamarádi. Určitě bych ale stanovila určitá pravidla. Diskutovat určitě ano. Aťsi má své názory, ale nesmíte připustit, aby se do vás navážel a jakkoli vám dával najevo, že vás považuje za něco míň. Ani vy se do jeho názorů nenavážejte - řekněte svůj názor, ale pokud možno v klidu bez ironie nebo emocí. Prostě, ať si věří, v co chce, ale při respektu k ostatním.

je to sysifovská práce pro rodinu, proto jsem psaal zda tu vůebc je někdo, komu ještě věří - mimo sekty. Ty by snad měly být trestně zodpovědné, za to cos některými lidmi provedou. I když tito lidé jsou pochopitelně svéprávní a plnoletí. No, svéprávní..

ak je tu šanca ho "vrátiť", tak iba tým, že s ním budete rozprávať. To znamená aj starostlivo, bez kritiky, bez prerušovania počúvať aj jeho názory a argumenty. Iba tak môžete poznať, prečo a iba tak máte možnosť (nie istotu), že sa rodine nestratí.

Johanka poradila nejlíp, lépe bych to nenapsala, tak se nebudu rozepisovat.
S tím bych začala, a trpělivost, trpělivost. Nevyčítat, jen zájem, jak už psala Johanka. Vysvětlovat, že pokud se někdy ptáte moc, na jeho vkus, je to jen ze zájmu o něj, proč se chová jinak než dřív, z obav.
Pokud i potom budou obavy o jeho duševní zdraví i osud, obrátila bych se na psychologa, vyhledala bych nejbližší organizaci, která se zabývá závislostmi na sektách.
Mám 27 letého bratrance, před 5 lety prošel něčím podobným, skončilo to pokusem o sebevraždu- podřezal si žíly. Na poslední chvíli ho našel bratr, který bydlí dávno jinde a náhodou mu ten večer odpadl program, tak se u bratra zastavil.
Benjamínek, miláček rodiny, výborný student, jen duchovně se ocitnul úplně jinde.

Mám z rodiny podobnou, ne-li stejnou zkušenost. Švagrová stále mluví o nás, nedokonalých a ona, aby nebyla nedokonalá, si platí víkendové "kursy" v řádech tisíců a pak všem tluče do hlavy hřebíky. Nedá se s ní mluvit, na veškeré logické argumenty má zamítavou odpověď, nepomáhají prosby, přesvědčování. dospělo to tak daleko, že bratra začala označovat za další dítě, které je třeba vést za ruku, za nezodpovědného člověka, který není schopen se postarat o rodinu a zabezpečit ji. Přitom on velmi slušně vydělává, s dětmi chodí do Sokola, vodí je do denně školy, vaří jim, navíc zdaleka není hloupý. Ovšem nic není dost dobré, protože jeho duchovno nedosahuje její výše. Snášel to několik let, ale už je na dně a bude žádat o rozvod. Myslím, že pokud má někdo vymytý mozek, nedá se s tím mnoho dělat. Je to možná hodně natvrdo řečeno, omlouvám se, ale takto to vidím.

...mirne od veci, ale jako reakce na nektere prispevky. Kdo se opravdu duchovne rozviji a postupuje, nikdy by o ostatnich nerekl, ze jsou hluboko pod nim. Protoze to jednoduse neni pravda, kazdy mame uplne stejny potencial a od vsech se vzdy mame co ucit. Kdo vas posle do haje, ze jste primitivni a on tak vysoce duchovni...ten je fakt naprosto mimo :)

Mám podobnou zkušenost s bartrem, zaplaťpánbůh už letitou. Bratr též ztratit smysl života po těžké nemoci, vyhodili ho z vysoké, protože dlouho chyběl. Když jsem na to přišla, že je něco špatně, byl v tom až po uši. Začala jsem zjišťovat o co jde. Šlo bohužel o jehovisty. Vzpomněla jsem si na spolužačku, kde se k jehovistům dal její bratr(protože si tam našel slečnu) a to její rodina požaduje aby přistoupil na jejich víru, jela jsem k ní na radu, ale moc mi nepomohla. Prý koho jednou lapnou už nepustí, její bratr tam zůstal. Nevzdala jsem to, začala jsem tam s ním chodit na každou schůzku a oponovala ve věcech, které tvrdili, bylo toho moc, stále se odkazovali na bibli, tak jsem jí přečtla, chtěla jsem být v obraze a ve střehu. Asi po roce, se mi to podařilo, kamarád lékař s ním mluvil z lékařského hlediska, spoustu lidí jsem do toho zaangažovala, takové co je měl rád a věřil jim. Nejvíce mi pomohl jeho kamarád, který začal vyhledávat literaturu proti této sektě, výpovědi lidí, kterým se odtamtud podařilo odejít.....bylo toho moc, chce to s ním mluvit s láskou, v klidu, snažit se být maximálně nezaujatý, mít rozumný agrumenty, v argumentech mušíš jednoduše a v klidu vítězit...... po roce jsem tento těžký boj vyhrála, bibli jsme potom přečetli oba ještě několikrát, stali jsme se oba dva věřící, ale v takové té rozumné rovině, která nikoho neobtěžuje, neodsuzuje a neubližuje, já mám víru pouze uvnitř sebe a podle ní žiju, bratr je pokřtěný, má rodinu a je v naprosté pohodě.

Občas lidi hledají v životě něco víc a to je dobře, chce s opravdu v první řadě zjistit, kde je - kam chodí, třeba je to fakt jen neškodné zkoumání bible a hledání své cesty a místa v životě.

Dej mu přečís "Anastazii" od Vladimíra Megreho, je to asi pět dílů knížky, teď je zrovna znova čtu, duchovní velice milé čteníčko, najde tam směr kterým jít a nikoho s tím neprudit, žít duchovně neznamená dát se do nějaké sekty, to můžeš začít hned a doma, tam kde jsi.

že má kamarádku, jejíž bratr taky podobně "duchovně vyrostl" a od té doby s ním není rozumná řeč, brání jim v prodeji domku, na kterém má podíl. Sám ho nepotřebuje, bydlí dobře a jinde, neporadil si s ním ani právník. Jen dělá zle a že ho možná přepíše na jejich děti, ale až uvidí,zda se tyto děti dobře chovají. Hrůza děs.

Největší chybou vyvolených lidí i celých národů, která je často stáhne ke dnu do naprostého barbarství, je to, že se samy prohlásí za vyvolené, jedinečné a když si nedejbože myslí, že jim je proto všechno dovoleno.

Neplatí to jen o víře náboženské. Vírou o nadřazenosti trpěla a doposud trpí většina tzv. "Velkých" národů. Němce dovedla ke Stalingradu, Čínu k izolaci, sovětský člověk byl také vždy lepší. Sekty zpravidla tvrdí, že "jen jejich ovečky" dojdou spasení (uznání, úspěchu). Tvrdí se ale, že je to jako závislost na heroinu, člověk se z toho sám nedostane. Máte-li ještě nějaký vliv, zkuste potlačovat právě tu "ďábelskou" pýchu. Neexistují vyvolení! (Leda v televizi, ale to už je úplný výsměch... :-)

Kdyby neco takoveho bylo doma tak jsem zvedava. Ptam se a treba bych sla s nim. Podivat se kam chodi. Urcite je dobre pozvat jeho pratele domu. Seznamit se s nimi a vyslechnout je. A hlavne neodsuzovat, nesmat se. Jen naslouchat.

Na to pozor, "pozvat si domů jeho přátele" není vůbec tak jednoduché, jak si představujete. Podej čertu prst... Napadlo mě srovnání: "Pozvat si spřátelená vojska". Uvědomte si, jsou na takovou návštěvu dobře vyzbrojeni těžkými zbraněmi a nebude jednoduché jim čelit. My jsme to kdysi se ženou ze zvědavosti zkusili. První poznatek: každá diskuse s nimi je jako rána palicí do hlavy. Mají argumenty nadrnčené bez chyb, znají nazpaměť příslušná čísílka odstavců z Bible, až by to člověk obdivoval. Druhý poznatek: Přijdou-li jednou na pozvání, chodí dál už sami, "aby přece dokončili diskusi". Fakt je, že mě donutili nejen přečíst si pořádně Bibli, ale taky se nad ní opravdu důkladně zamyslet. Tady není místo na tak dlouhé povídání, později jsem všechno použil ve svých románech, (mám zkrátka spisovatelské hobby). Zkrátím to: nezbylo mi než zaútočit za jejich hlavní argumentační pilíř. Začali totiž tím, že "Bible je dopis od Boha a vše je v něm čistá pravda", neboť "Bůh by jistě nestrpěl", aby s "jeho dopisem" někdo manipuloval. Takže jsme zpočátku všechny výroky poměřovali Biblí, kde jsou neuvěřitelně silní ve výběru toho, co se jim hodí a v bagatelizování toho, co se jim nehodí. Například: podobenství o farizeovi a celníkovi odmítli s tím, že oni sice o sobě tvrdí, že jsou jediní vyvolení, ale to je přece pravda, protože... Až jsem jim předložil názor, že Bible musí být podvržena od ďáblů za účelem úplné diskreditace Boha, neboť ho neuvěřitelně a nepřehlédnutelně pomlouvá. Je tam toho hafo, ale vezměte si známou potopu světa. Vyhubit hříšníky? Budiž, není to sice laskavé, ale kdyby to nešlo jinak... Ale co utopená neviňátka v peřince? To už přece krutě koliduje s proklamovanou Boží spravedlností. Začal jsem razit názor, že potopa světa je tedy dílem ďáblů, kteří to chtějí na Boha svalit. Což ale znamená, že některé argumenty, postavené na Bibli, jsou falešné jako pětník. Skončilo to tak, že od nás odešli jako sověti: hrdě a s vřelým dojmem, že jsme jim za internacionální pomoc vděční. Vyprovodili jsme je vlídně, ale šmytec. Příznivce ze mě tedy neudělali, spíš málem ateistu. Mám od té doby hodně svérázný pohled na náboženství, uvalili by na mě klatbu nejen ajatolláhové, ale všichni duchovní světa napříč politickým spektrem (kdyby se to dozvěděli, naštěstí to považuji za svou soukromou věc a nikomu nic nevnucuji). Skončil bych ale podle Bible: Po ovoci jejich poznáte je. Co tyto sekty obvykle požadují? Abyste vystoupili nejen z dosavadní církve, ale ze všech aktivit, které nejsou přímo od sekty, rozešli se s přáteli, kteří se k sektě vyvolených také nepřidají. Vím ale o lidech, kteří jim podlehli a kterým se svět zúžil na tu sektu. A to už je smutnější. Skoro si říkám, jestli nepoužívají nějaké podlé podprahové působení. To, že mě i ženu po každé diskusi s nimi bolela hlava, by tomu nasvědčovalo. "Jen naslouchat" může být nebezpečné! A není to zkušenost jen nás dvou! Tak tedy, pozor na vyvolené jednotlivce, skupiny i na celé národy! Vyvolení jsou jen v televizi! (Což nemohu posuzovat, ten pořad jsem, už kvůli názvu!, neviděl.)