to snad nefunguje nikdy a nikde!
Ona to taky může vidět tak, že jí sice nic nejni do vašeho společnýho hospodaření, ale formálně správně by ona od vás měla dostávat polovinu odhadnutý činže, jestliže jí patří půlka baráku! Tohle prostě fungovat nebude! Ona vás má na háku a vyhovuje jí to.
Já bych viděl jako jedinou cestu tohle otočit a chtít ty 2,5 melouna naopak od ní s tím, ať si barák strčí třeba do ......, a vy si pořídíte vlastní bydlení. Což samosebou ona nevezme, a pak teda přijde to jediný možný - barák prodat za reálnou cenu, prachy rozdělit a jít do vlastního. Jestliže tohle ten tvůj není ochoten podstoupit (protože NIKDO jinej to udělat nemůže), tak se z role podnájemnice svý švagrový nevyhrabeš nikdy. Buď se s tím smiř, nebo vypadni, stejně ti tam nic nepatří. Já osobně bych teda vypadnul.

není potřeba, aby holčička viděla jak se k Tobě sestra chová. A jak říká NČ, otočila bych to, ať Vám dá sestra těch 2,5 mil a dům si nechá. Ale k tomu se musí hrdinně postavit Tvůj přítel. Tvoje tam nic není. Asi je to životní zkouška pro Tvého přítele.

a pro mě ještě mnohem smutnější proto, že jsem sama něco velmi velmi podobného zažila. Omlouvám se předem za dlouhý příspěvek, ale když jsem to četla, skoro jsem si říkala, jako by to bylo o mě (s tím rozdílem, že já nemám dítě a že můj bývalý měl spoluvlastníky oficiálně 3 - dva sourozence a maminku). Pro mě už to je víceméně uzavřená záležitost, i když stále cítím jakési staré rány nebo určitou křivdu... Ale právě pro tu podobnost bych byla ráda, aby si můj příspěvek přečetla aspoň Ilona, možná se bude sama divit, že některé věci se na světě stále opakují...

Všechno se to semlelo asi před třemi lety, tehdy jsme já i bývalý končili VŠ a začali přemýšlet o společném bydlení (osamostatnit jsem se ale chtěla vždycky spíš já). Můj bývalý byl (a možná stále je, nevím) na rodinný dům hodně fixovaný a přál si tam v budoucnu bydlet. I když můj cíl to zrovna nebyl (raději bych něco svého), z počátku jsem v tom až tak problém neviděla a dokonce se mi jeden moment i ten nápad docela zamlouval, protože dům měl taky 2 byty s možností dostavět podkroví, o kterém jsme právě my dva začali uvažovat. Navíc jedna sestra v té době byla již provdaná do zahraničí, kde trvale žila a rozhodně to nevypadalo, že by se v krátkém časovém horizontu měla vracet do ČR, a druhá měla v plánu odejít kvůli práci do jiného města až na 5 let (což se nakonec taky stalo). Takže bilance byla: dvě bytové jednotky postavené (ve kterých zatím bydlela po jedné maminka a babička) a jedna, kterou jsme chtěli s ex-přítelem vybudovat my, přičemž do budoucna by to vypadalo tak, že ty byty budou sester, kdyby se třeba náhodou jednou chtěly vrátit. Maminka a jedna ze sester byly pro, ale jen do té doby, než se proti tomu postavila ta sestra, která žila v zahraničí. Jak plyne čas, tak ji čím dál víc chápu, protože asi bych taky nebyla nadšená, že se mi do "mé čtvrtiny" pletl nějaký cizák. Ale tehdy jsem byla hrozně rozčarovaná a zklamaná, vůbec jsem například nedokázala pochopit, proč nám to nepřeje, když sama má kde bydlet a věděla, jak je tady v Čechách pro lidi (zvlášť mladé) těžké přijít k bydlení. Navíc ten svůj nesouhlas nevyjádřila přímo, ale tak nějak manipulativně, kdy dělala dusno, byla kolikrát hodně nepříjemná a hlavně nám stanovila takové podmínky, že by na mě přistoupil leda blázen (do té stavby měla investovat samozřejmě i já). Pamatuju si například, že nesouhlasila, abych nabyla odpovídající část vlastnictví k domu podle toho, kolik do něj investuji, protože tou svou investicí si "vlastně kupuju právo to tam bezplatně užívat" a podobné bludy, kterým pak většina dokonce věřila. Faktem je, že ať již jako přítelkyně, tedy osoba blízká, tak jako manželka, bych měla právo užívat nemovitost svého parnera/manžela a nemusela bych si nic "kupovat". Jiná situace by ovšem nastala po rozvodu, kdy bych skutečně neměla nárok vůbec na nic - v tomto ale nikdo nebyl schopen nebo spíš ochoten pochopit moje obavy, jestli bych měla v případě rozvodu kam jít a zda bych taky někdy ty proinvestované peníze do cizí věci viděla zpět. Dokonce mě začaly napadly, že ho nemiluju, když už teď uvažuji o rozvodu. Nejhorší bylo, že nejen bývalá stínová tchýně, která mě předtím vyloženě mazala med kolem huby, najednou otočila o 180°. Taky chování mého bývalého pak nestálo za nic. Choval se přesně jako David - naprosto srabácky (taky přiznal, že má strach jít se sestrou do konfliktu - prý ji znám, jaká dovede být hysterka), všechno v podstatě nechal na mě... Výsledek samozřejmě byl, že jsem byla nejhorší já. Dodnes nevím, proč jsem se do toho všeho nechala tak zatáhnout, měla jsem se na to vykašlat hned, vůbec to nestálo za to. Když jsem si to uvědomila, jakou roli tam hraju (v podstatě hromosvod rodinných problémů, které by nastaly bez ohledu na mě) a do jaké pozice jsem se dostala, bylo už pozdě. Vztahy v rodině (zejména se sestrou) byly pokažené a i když jsem se je potom pokoušela nějak napravit (přiznávám, že jsem to možná taky tehdy nechytila za správný konec), odmítla jakkoli racionálně komunikovat, postavila se do role ublížené chudinky a dala mi najevo, že mě nikdy nepovažovala za součást rodiny, jen za "přítelkyni bratra" (to už jsme spolu chodili asi 4 roky a jen pro představu upozorňuji, že mě neustále falešně zahrnovala dárky jak k vánocům, tak k narozeninám). Řešení konfliktů navíc bylo komplikované i proto, že ona byla většinu času v zahraničí, takže kontakt byl sporadický a maximálně písemný (moc se neosvědčil). Paradoxně, když jsem na základě toho všeho řekla, že do toho nejdu a zařídím si bydlení jinak, tak jsem byla ještě horší. Nikdo nedokázal pochopit, že opravdu netoužím se celý život s někým dohadovat a vůbec bydlet někde, kde mě nechtějí. S bývalým přítelem to od té doby šlo od deseti pěti. Dnes velmi lituju, že jsem se s ním tehdy nerozešla. Pořád jsem ho měla ráda a taky jsem si kladla za vinu, že to takhle dopadlo - jestli oprávněně nebo sebemrskačsky, těžko říct, určitě jsem lecos i já pohvězdičkovala, byla jsem konec konců cucák, který toho o světě a o lidech ještě moc nevěděl, navíc jsem sama neměla 100% jasno v tom, co bych chtěla, anebo když už jsem jasno i měla, stejně jsem byla lehko ovlivnitelná. Na druhou stranu jsem se mnohdy nechala unést emocemi, a to mi pak nikdy nebylo odpuštěno. Po rozchodu mi to bývalý přítel dal pěkně vyžrat. Kdykoli jsme se potkali, tak na to nějak narážel. Pokud mi přímo neřekl, že je mu vyloženě špatně, když si na mě vzpomene, jak jsem pomlouvala a kritizovala jeho rodinu, jak mi jde jen o prachy, jak pořád řeším problémy dokola, tak aspon nezapomněl podotknout něco ve smyslu, že od té doby, co spolu nechodíme, panují v jejich rodině vřelé sourozenecké vztahy. Hm.

Svou vinu si nesu. Bolí mě to a vlastně celý život bolet bude. Hlavně me mrzí, že jsem rozhodně nechtěla nikoho o nic okrást, velmi mně záleželo na harmonii v jeho rodině, ostatně, já ji brala jako svou "druhou" rodinu a takovou kudlu do zad jsem nečekala ani ve snu... a stejně, nakonec všechno bylo špatně, dnes mi můj bývalý nemůže přijít na jméno a čert ví, jak o mě mluví zbytek jeho familie...

NČ to napsal drsně, ale taková je fakt realita. Možná se to všechno dá nějak vyřešit, ale mně se to teda nepovedlo a ani ted s odstupem času si nedovedu představit, jak by to vůbec mohlo fungovat, aniž bych buď nebyla hnusná mrcha, nebo otloukánek. Dokonce si říkám, že nade mnou stál zástup andělů strážných, že jsem se do nějakého pochybného investování vůbec nepouštěla. Spoluvlastnictví je jeden z nejhorších právních institutů, jaký lidi mohli vymyslet. Zvlášť, pokud jde o nemovitost.

Přítel podědil s napůl nevlastní sestrou (díli-se to tak napsat,o 20 let starší) byt po tatínkovi a bylo to nemlich to samé. Viděl ji podruhé v životě na pohřbu a byl parchant, se kterým se ta sviňa procházela s kočárkem pod jejich okny atd. Nárokovala si věci po jeho mamince, přítel se po maminčině smrti zřekl dědictví, aby jej nemusel otec vyplácet z bytu. Chtěla šperky, knížky, co byly po jeho mamince, v bytě rok nikdo nebydlel, že se třeba má platit inkaso a vyklízet zbytek, co se jí nehodilo, jí netankovalo.
Radím, co nejdřív se snažit domluvit a pokud ne, prodat, rozdělit a nemít s ní nic společného.

Ten Tvuj chlap je uondanej a vyresit se to musi,k cemu bydlet v palaci,kdyz je tam peklo?
To radeji v garsonce a v klidu a lasce.
A tahle "Helenka" soudi lid,nu nechtela bych pred ni stat jako obzalovana!!!

S výše uvedeným asi souhlas, ale překvapilo by mě, kdyby se David do něčeho takového pustil. To chce kus odvahy a on se chová spíš jako pštros.
A pak...že 2/3 za jídlo, dobře, 5letý drobek asi nesní tolik co dospělá ženská či chlap, ale dejme tomu, že se Anince přidá na kvalitě, víc ovoce, jogurty atd.
Ale že přistoupil na 2/3 za energie...o kolik se svítí a topí víc, když je v domě kromě 2 dospělých jedno dítě, ne mimino...Určitě ne o třetinu.
Čekala bych v tomhle kapku velkorysosti - jídlo na třetiny, energie půl na půl.

Jak jsem to tak četla, tuším totiž, že Ilona se neomezuje jen na spotřebu energie, ale že za to poskytne i protislužbu - uvaří, vypere, vyžehlí, uklidí, pomůže.

vypadá to tak, že Davida takové bydlení unavuje a řešit ho nechce. Máš odpovědnost za sebe i za dítě, když se vás obou nedokáže zastat teď, jak to asi bude pokračovat. Já na tvém místě bych si hledala bydlení jinde, v klidu. Není nad to, být svou paní. Máš i tak starostí dost a není nutné nechat si sprostě nadávat. Takové spolubydlení (když pominu fakt, že si ho opravdu dost platíš)ničemu neprospěje.

Ale-vis....dostala jsi se do rodiny hyen a jsou daleko starsi lide co se nechaji nevedomky vtahnout do rodinnych sporu,mne zachranuje 100km dalka a taky pristup manzela-ktery ve sve rodine ty skryte problemy vidi a moc si libuje,ze jsme v jinem meste.
Ja jak jsem stara,tak jsem blba,pac si tchynka mi postezuje na dceru,ktera se k ni chova obcas jak hovado,mne to jeji chovani pobouri ale kdyby melo dojit na lamani chleba-ona bude vzdy jeji dcera a ja ....a to nehlede na to ze tchyne rika ze mne ma rada jako vlastni dceru,stacily mne tri dny pobytu behem svatku,abych videla jak jsou vsichni spjati problemama hlavne co se penez tyce,inu ta nejbohatsi nejvic si hlida to,co po rodicich zbyde.Jak jsem rada ze o nejake dedictvi nestojim a ze jsem daleko.Bydlet blizko nich-resim ted podobne problemy jako ted tady ,pac mam tu ne(vyhodu)ze nasloucham problemum druhych,kteri si mi postezuji a cekaji na to jak se vyjadrim.
Jenze jsem daleko a je mi vcelku jedno,co si o mne zbytek rodiny mysli,Gitus-nauc se to taky-kaslat na to ze Tebe maji za tu spatnou.
Dulezite je ze TY to dobre vis ze Ti neslo o prachy,Tva rodina ci pratele Te znaji take a velice trefne jsi vystihla-ze pri Tobe stala rada straznych andelu a rvali Ti do srdce-"nic neinvestuj!!!!"))))))
A ze byvaly plive?-Aspon vidis ted jasne kdo je doopravdy-je to slaboch,clovek-otrok a alespon ja od chlapa ocekavam,kdyz s nim chci byt,ze on mne ochrani pred vnejsim zlem a ja mu poskytnu zazemi a teplo v domove,kde by si odpocinul.Ty by jsi s timhle akorat tahla tezky balvan-znicili by Te.
Kasli na to co si myslej-a zbavis se bolesti a bud rada ze jsi tohle poznala,bez toho aby Te s nima svazovalo pouto ve forme ditete,nebo i penezniho vkladu.
Protoze pro priste-potkas-li slabocha,vybavi se Ti okamzite to "deja vu" -a das si bacha))))).

Majtek co má více společných vlastníků je lepší prodat a začít sám a ve svém. I v případě, že bys jí vyplatila, tak budeš až dokonce života slýchat, že žiješ v jejich, budou tam jezdit jak do svého a šťastné to rozhodně nebude, mám takových případů okolo sebe víc, sama jsem to zažila na vlastní kůži. Rodičům jsme koupili a nechali zrekonstrovat domek, abychom vyřešili dlouhodobé majetkové potíže a vůbec potíže se soužitím (otec byl akoholik), nakonec po dlouhé době všichni byli spokojení, oni i my. Ani ne za rok se nám až do kuchyně dostali nějací příbuzní, aniž by zvonili, příbuzní, které jsem za celých dvacet let viděla jen jednou a ztropili takovou scénu, jak jsme rodiče vyštvali a vyhodili, přitom to vůbec nebyla pravda, jak se na tom baráku nadřeli......vůbec jsme nechapala kde to vzali.

Moje teta tahle prodala svůj byt aby vyplatili přítelovi sourozence (všichni žili v cizině, nikdo sem v té době ani nemohl a všem se dařilo velmi dobře) a spolu šli bydlet do bytu po přítelových rodičích, zanedlouho byla revoluce, nenažraní příbuzní jsem začali jezdit k nim do bytu jak na hotel - jako domů (3 rodiny), nechali si sloužit, vyvařovat, uklízet a nikdy jí nazapomněli říct, že žije v bytě po jejich rodičích, že je vyplatila z bytu svého, na to už si pak ani nikdo nevzpomněl. Její přítel pak už manžel jim dal klíče od bytu a pak už ani nehlásili kdy přijedou a jak dlouho se zdrží.

A takových případů znám víc. Já zastávám názor prodat, rozdělit a začít ve svém po nikom neděděném, ideální situace. Lidé k tomu nemají citové vazby a vyhneš se zbytečným rodinným konfliktům.

jen 2 poznámky - má se Ilona s dítětem kam odstěhovat ? Ono kdyby doráželi a znepřijemňovali život cizí nebo aspoň ne rodná sestra, tak by je člověk poslal někam, ale krev není voda, těžko David vyžene sestru, přestane s ní mluvit atd. Takže zase ten známý problém - kam jít bydlet...
A add2) znám případ, kdy se manžel choval hrubě ke své mamince a ta si postěžovala snaše. I šla tato, a usměrnila ho rázně. A co matka ? Všechno zapřela, na nic si nestěžovala ! Tyhle příbuzenské vztahy, to je někdy horor.

Je to pochopitelně nadsázka. Mě by ale možná trápil víc než potíže s bydlením jiný problém. Že David nechá své přítelkyni od sestry nadávat do ku..., aniž by proti tomu nějak zasáhl, to mi nepřijde zrovna normální. Pokud sestra uplatňuje své nároky na dům - budiž, chápu to, ale takové jednání vůči Iloně je nepřípustné, a že se David proti tomu neohradí, může znamenat buď, že je slaboch a posera, anebo že si Ilony naprosto neváží. Obé stojí za starou bačkoru.

Já teda bych sestru vyhnal lehce, kdyby votravovala, žádný těžce! Jenže samože bych ji musel vyhánět ze svýho! Řekl bych, že prodej a koupě vlastního je pro toho chlapce JEDINYM řešenim. To ale pro toho chlapce! Ona má ale ještě možnost si uvědomit, že sdílí život s bačkorou, a nemusí bejt s bačkorou. To teda samozřejmě, jestli má jinou možnost bydlení, ale to snad sem už vůbec nepatří. Jestliže ona sama není schopná se o sebe postarat, a zbejvá jí jedině bejt někomu na krku a bydlet s ním zdarma (myslím nájemné!), tak pak ani nemá nárok si stěžovat.

Aniž jsem Tě přečet, tak jsme se pěkně shodli (i s bačkorama :-)))))

a k ještě k tématu: je to přesně tak, to "něco shnilého" je především v Davidovi. Je na něm, aby to rozsekl nebo vyřešil jinak. Pokud nechce, buď je bačkora, nebo není až tak zamilovaný. Jak vyplývá i z mého příběhu, přílišná angažovanost je ve věci, které by si měl hledět v prvé řadě sám, leda na škodu.
Ty náklady apod. - na to mám podobný názor jako bb. A ohledně toho nadávání naprostý souhlas s Míšou.

aby si srovnal sestřičku a zastal se své milé, ale mnoho chlapů odkládá řešení co to jde a tenhle asi k nim patří. A je taky víc než smutné, že se drahé sestry bojí jako soudkyně. Však jsme tu nedávno psali, že od právníků a jim podobných radši dál, co nejdál ! Takže to ani nemusí být od něj výmluva. Tím ho neomlouvám, jen konstatuji, jak to někdy chodí.

Ilona nemá nic. Protože mít partnera jako je David rovná se nemít nic. Neuvažuju pouze v materiální rovině, takže mě nenapadlo to bláto, ve kterém se nachází, třídit na "problémy s bydlením" a "problémy s partnerem" a něco z toho vypichovat, obojí spolu souvisí.
Kdyby nebyl David slaboch, nepřipustil by hulvátství sestry, postavil by se stejně rázně k řešení bydlení, takže by Ilona nemusela psát na Kudlanku.

tak spočítat si příjmy a nutná vydání a kolik můžeš investovat do bydlení.
Pak si podle finančních možností najít pronájem. Kdo ví, třeba bys dosáhla i na splátky menší hypotéky na 2+kk.
Zasuň si třeba do paměti, do budoucna, vím,že právě teď na to nemáš myšlenky, adresu www.ekonomicke-stavby.cz., nebo www.welfast.cz. Ve 27 letech můžeš splácet hypotéku 30 let, bez problémů, a za 5-6 tisíc měsíčně malý domek, pokud nemáš pozemek, tak se to navýší cca o 2 tisíce.
Nebo tedy ten byt.
S tím, co platíš teď u Davida za cizí, bys to už možná dohromady dala.
Tak či onak, jiné řešení než vlastní bydlení nevidím.
S vlastním hnízdem budeš silnější.

jestli jsem to někdy řekla, tak leda s notnou dávkou sebeironie.
Konec konců, tady právníka vůbec potřebovat nemusí, pokud se David se sestrou domluví (a pokud ano, tak čistě jen formálně, jen aby jim napsal smlouvu bez nějakých vyložených blbin nebo nesprávností, které by mohly mít vliv na neplatnost, například).
Já bych ty právníky zase až tak nezatracovala. Jde totiž taky o to, kdo za nimi jde, jestli lidi, kteří se chtějí vzájemně oškubat, anebo pokud se chtějí rozumně domluvit.

Jo a znáte ten vtip: Ptají se matematika, fyzika a právníka, kolik je 1+1. Matematik odpoví že 2. Fyzik odpoví, že je to 2,00000000... A právník se zeptá: A kolik chcete, aby vám to vyšlo?

Majetek je hrozná věc a navícmezi sourozenci napůl to je vůbec časovaná bomba !
Tak v prvé řadě musí chtít něco řešit David, protože on je spolumajitel a na nějaké výhružky vůbec nedej !! I kdyby byla advokátní bohyně, nemůže mu sebrat vůbec nic, pokud je spolumajitel!!!Zákony platí i pro ni!!!!
Tak jak tady již bylo řečeno navrhla aby, ona vyplatila jeho !!! A pokud se nedohodnou, tak prodej a na 2 půlky a pak si koupíte něco svého a budete mít klid...
Určitě se to dá řešit i soudně, ale navrhovala bych tu dohodu, vyrovnání nebo ten prodej !!! Hlavně se jí nebojte !!!:-))))) Za ty nervy ti to nestojí !!!

myslíš, že bude mít klid? S chlapem, který se zachoval tak, že nijak, a nechal své potenciální životní partnerce a možná matce svých budoucích dětí nadávat do kurev?
Můj partner, otec i syn, kterému je 15, by se jí zastali i kdyby byla cizí, jako se zastali jiných.
Jemu k akci nestačí ani to, že je to jeho milovaná..?

jenže stav je takový jaký je a řešení v nedohlednu. Asi bych se přiklonila k bb - Ilona teď platí možná dost na to, aby jí to jinde vydalo na samostatné bydlení. Jenže ony ty ženské tak nerady odcházejí, i když je ten jejich i tluče...

Milá bb,
kdyby mi někdo nadával do kurev, tak bych mu to vrátila chladně a s velkými úroky , ona bude zjevně velmi zakomplexovaná a duševní ubožačka, když se dokáže takto snižovat " paní soudkyně " to by asi kolegové zírali !!
To proč se jí David nedokáže zastat nevím, zřejmě ze strachu o barák, naprosto neopodstatněný, ale pak bych se tedy zamýšlela nad tím co říkáš!! Je to Kuba nekňuba nebo nejsem dostatečně milovaná na to, aby se mě zastal!!!
A klid budou mít,až ve svém, pokud to jejich vztah ustojí a David se ukáže konečně jako chlap !!!

Sice se to asi v praxi nedá moc využít, ale je dobré vědět, že takový dokument existuje a že ho soudcovská unie odsouhlasila.

Etické zásady chování soudce jsou mravní principy soudcovské činnosti, kterými soudci sami sobě dávají vodítko pro své chování a zavazují se je dobrovolně dodržovat, a to v zájmu zvýšení vlastní důvěryhodnosti i v zájmu zlepšení vztahu veřejnosti k soudnictví. Tyto nemohou být přijímány formou zákona, neboť právo je pouze minimem etiky. Soudcovská unie jako reprezentant soudcovského stavu přijímá následující soubor zásad s tím, že tyto budou dále vykládány a rozvíjeny:

1. Soudce podporuje mravní integritu a nezávislost soudnictví.

2. Soudce využívá všech svých schopností k naplnění soudcovského poslání a soustavně si doplňuje své odborné znalosti.

3. Soudce vykonává soudcovské povinnosti nestranně, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

4. Soudce se vyvaruje chování, které zpochybňuje jeho důvěryhodnost a tím i narušuje důvěru veřejnosti v soudnictví. Vyvaruje se i chování, které by se jako takové mohlo jevit.

5. Soudce se chová trpělivě, důstojně a zdvořile k osobám zúčastněným na řízení i ke všem dalším osobám, s nimiž z titulu své funkce jedná, a respektuje jejich osobnost.

6. Soudce zachovává vůči ostatním soudcům náležitou úctu a chová se k nim kolegiálně.

7. Soudce považuje za čest podílet se na správě soudnictví a na zdokonalování právního systému.


Dokument byl schválen Shromážděním zástupců sekcí Soudcovské unie ČR
(nejvyšším orgánem dobrovolného stavovského nepolitického sdružení českých soudců)

dne 28. října 2000.

Teď ještě aby jí někdo prásknul...

Helena se k ní a k holčičce chová hnusně, David ji nebrání a navíc ji nechá platit dvě třetiny nákladů na provoz domácnosti. To mi nepřipadá jako férový, perspektivní vztah. (Jistě ví i o tom, že Ilona splácí dluhy za bývalého manžela, ale zřejmě ho to netrápí..)

nechavas se ponizovat-ve jmenu ceho?-lasky?
Pamatuj-pred nikym se nepovysuj a pred nikym se neponizuj.
Az prijde "Helenka" na navstevu,nahraj si jeji dialog s Tebou-at mas dukaz a praskni ji za utrhani na cti,pac mam dojem ze i pomluvy-jsou trestne podle paragrafu.A vypusteni z huby;"ty ku...s parchantem,kteryho jsis uhnala kdovi kde"-je setsakramentska pomluva.
A Tva Anicka neni zadny parchant!!!Tak se uz probud z toho zlyho snu a jednej.
Jestli se Ti nechce zalovat Helenu treba ze strachu-budiz ale chran to sve dite,je to Tva povinnost.