„Ona rozhodně nemá důvod být zmatená, ublížená...Chlapi, když zabloudí k jiné ženě, tím na rozdíl od žen zpravidla neřeší žádný problém doma, ale to jen příroda v nich si nedá říct.. Nesuď ho podle sebe, nezapomeň, že muži jsou z Marsu... Měla by doma dělat pohodu, nedělat zbytečné "dusno", nechovat se opatrnicky a netíhnout k investigativnosti, naopak chovat se uvolněně, odvázaně, projevovat (a skutečně prožívat!) bezstarostnost...a tím bezděčně demonstrovat svoji nezávislost, svébytnost a vnitřní vyrovnanost...

     Večer si sama taky někam vyrazit, hezky se obléknout, prostě V POHODĚ, možná na oko i víc, než kdy předtím. Zkušenost mě naučila, že jedině taková, typicky ženská taktika (pro chlapa je tohle do značné míry neaplikovatelné), platí! Zároveň s tou pohodou, jak jsem psal, musí být doma vše tak jak dřív, ne-li lepší, myšleno z pohledu muže. Jedině tím ženská chlapa totálně rozhodí!!! (jeho myšlení: ježíš, ona mi vyžehlí, uvaří a nakoupí, přitom se pořád usmívá, večer jde ven a sakra, co to má nového slušivého na sobě..???? "alarm!"--- "alarm!" --- "alarm!" :-))))) Prostě nepřetvařovat se, pokud jsi smutná, dát tomu průchod, ale nebát se chovat se jakoby nic, jako vždy předtím, ukázat mu, že doma to má stejně nejlepší a nejpohodovější a že nervování někde po nocích a ranní vstávání je na houby – na to přijde sám, a to velmi brzy!  

     Nikdo asi nemáme patent na řešení takových situací, navíc vždy schází nějaké informace, které v původním psaní nebyly a ideální by bylo navíc znát názor i "druhé strany", tedy toho muže.
Uznávám, že můj názor je subjektivní a opřený o vlastní zkušenost muže, který se ocitl v té opačné roli, tedy dopustil se sám nevěry a čelil následné reakci ženy. Proto mě příběh oslovil a ihned jsem reagoval, jako bych se vžil do role manžela Ivy.
     Troufám si proto tvrdit, že taková nevěra, obzvláště po tak dlouhé době, nemusí být vůbec nic, pro co by si Iva měla dělat nějakou velikou starost. Z vlastní zkušenosti vím, že jako chlapovi mi v takové situaci musí být dáno, abych se v tom dokonale "vykoupal" a sám (a jedině sám) si přišel na to, co chci. Pokud má Iva pořád co nabídnout, mají vytvořené společné pozitivní vazby (to je ale to, co nevíme...), pokud se dosud muž doma cítil dobře, a hlavně BUDE NADÁLE CÍTIT DOBŘE, nemá se čeho obávat, protože dřív nebo později ten vztah "mimo" začne zabředávat do svých zákonitých problémů. A v tom je šance Ivy.
     Nezlob se, stylizace do fiktivní pomyslné, byť nevyřčené role učitelky, která čeká, až se provinilý žák zlepší, není podle mně tím receptem. Chlap tuhle hru citlivě vycítí a velmi pravděpodobně ho přivede spíše k přesvědčení, že tou nevěrou vlastně dělá dobře...On se totiž s rolí "provinilce" vůbec nemusí ztotožňovat, on může mít vnitřní pocit naprosté "oprávněnosti" k té nevěře. A v tom tkví riziko Tvé rady. Promiň, že jsem ji v té diskusi na webu označil, že to je "ujeté", nebo jak jsem to napsal...
Proto si myslím, že méně riskantní a spolehlivější postup je zachování naprosté pohody. Iva zná jeho slabosti, ví, co má rád, co mu může být líto, že zmeškal (když zrovna třeba bude na rande s tou milenkou) a citlivou pozitivní hrou na tyto strunky ho může dost snadno nalákat zpět. Má v ruce všechny trumfy. A nakonec se jim díky té nevěře může už těmi roky trochu možná omšelý vztah (i to mohlo muže vyhnat na "hon za jinou" :-)) výborně zpestřit a obohatit a dostat nový náboj...“

Richard, Praha

P.S. Zvýraznění je ode mne – myslím, že je to onen „mužský pohled“ na věc J. V žádném případě názor pisatele neberu na lehkou váhu! A doporučuji vám všem se nad ním zamyslet. Máte i vy nějaký jiný nápad na řešení dané situace?

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk