Když jsem šla poprvé na oběd s rodiči mého přítele, tak jsem se snažila udělat dojem, že jsem se bála i jíst, abych se třeba nepocintala. Po obědě jsem šla na hamburger... Ale dobrý dojem jsem udělala... :) To už je ale HODNĚ dávno.

Když byl u nás poprvé jeden můj dávný kamarád, tak máma uvařila lívanečky s borůvkovým džemem a navrch šlehačkový krém... (věděla jsem, že je na sladké). Ale - do něj první talíř zahučel, táta ani neměl snědenej druhej. Máma se jen zeptala, jestli by si dal ještě. Jéje, a jak... No, snědl těch talířů sedm... Máma i já jsme se bavily, ale táta byl čím dál tím víc naštvanej. Proč? Protože to byl první člověk, který ho "přejedl" :-)))
- jo, pak jich bylo ještě víc, ale tenhle byl první :-)

jen pro upřesnění - táta ani neměl snědenej druhej lívaneček, ne talíř... :-))

První zkušenost byla taková přeslazená (ani ne po měsíci), ze které jsem dobrý pocit i měla. Nicméně, z rodinky se posléze vyklubala poněkud hystericko-katolická sestava, takže ty konce už tak pěkné nebyly...

Druhá zkušenost (rodiče současného partnera) byla taky asi po dvou měsících chození (moc nadšená jsem z toho nebyla - poučena z předchozích nezdarů jsem toužila si co nejdéle udržet odstup řádově v desítkách kilometrů). Donesla jsem tehdy flašku a bonbonieru. Reakce stínové tchyně: "Úplatky neberu." Hm. Pak se mě zeptala: "Ty jsi určitě vyšší než on...to je teda blbý." No a pak něco jako: "Doufám, že se nebudete brzy brát, na to je čas." Tak jsem řekla: "Jo to souhlasím, času dost, pokud se tedy... už něco nestalo..."

..po par mesicich vztahu, astesti zadna hyperspolecenska udalost, protoze jsme si akorat potrebovali usit neco na stroji. Matka v pohode, to je takova idealni do niceho se neserouci tchyne, zato hystericka sestra spustila jek kvuli nejaky kravine, takze jsem se tam znova odvazila asi az po ctyrech letech, a to tam jeste ani nebyla :)

Byla sranda, kdyz si moje segra privedla svyho nastavajiciho k nam. Byla na vejsce, ja koncila zakladku, a privedla jsem si bandu spoluzaku, aby si ho prohlidli, pokrikovali "tak ho vypustte!" apod. No nevypustili ho a moje maminka se samozrejme nastvala a za trest jsem s nima nemohla vecer do restaurace, coz jsem s nadsenim uvitala :)))

že jsem budoucímu tchánovi naboural auto stojící před domem, chvíli před tím, než jsem mu byl představen. Jeho s láskou opečovávaná Škoda 120 to odnesla jen s promáčknutým blatníkem, já jsem se v první větě hned přiznal a ačkoliv to vypadalo na totální fiasko, nakonec to dobře dopadlo - už se na mě nezlobí.
Asi si musel myslet: Co si to ta holka nabrnkla za idiota.

když jsem šla poprvé k rodičům svého prvního manžela, bylo mi 16 let, naši tátové byli letití úhlavní velcí nepřátelé (a vydrželo jim to až do jejich smrti), jeho táta se mně jen zeptal jestli to táta ví(byl to velice konfliktní člověk, ale myslím, že si mě svým způsobem oblíbil a svým způsobem měl ze mně jakýsi respekt). S maminkou jsme si hned padli do oka, chodila s námi do kina, jezdila na dovolené, vlastně jsme bez ní nikam ani nešli, nikdy mi to nevadilo, vlastně je to teď už moje extchýně a vztah s ní mám stále super, má mě spíš jako dceru, dokonce přijala za svého i mého druhého manžela a má ho moc ráda. Je to fakt úžasná ženská.
Do druhé rodiny ve Francii jsem se nijak nechystala, leč ke svému velkému překvapení jsem byla pozvána osobně tatínkem i se svými dětmi na 14 dní, měla jsem z toho vážné mdloby, jejich svobodný syn si z Čech hodlá dovést "rozvedenou ženskou s dvěma dětma", úžasné terno! Byla jsem hodně překvapená, byli strašně milí, hrozně se věnovali mým dětem, jezdili s nimi na výlety, chodili do restaurací, po večerech s nimi hráli hry, všude je brali sebou, děti mluvili trochu anglicky a docela se s nimi dorozuměli, rodiče byli překvapení jak jsou dobře vychovaní, po jídle se automaticky zvedli, uklidili špinavé nádobí, umyli, pomáhali v domácnosti( mých tajných posunků nabádajících k těmto činům si naštěstí nevšimli). Měla jsem jsem s nimi ze začátku docela hezký vztah, pak mi jednou týdně volali do Čech i když manžel byl ve Francii.
Syn chodí asi čtvrtým rokem s takovou drbnou milou dívenkou, mám s ní též dobrý vztah, občas mi píše smsky když má starosti, popřeje k svátkům, narozkám, vánocům. Je to takové malé , milé, nerušivé a do našeho rodinného klanu bezproblémů zapadající křehké stvořeníčko.
Dcera též vždy měla milé, příjemné komunikativní kuky se kterými jsem též bez problémů vycházela a vždy zapadli do rodiny bez jakýchkoliv problémů, ovšem teď si přivedla nového. Je to asi půl roku, omlouvám se za svou stále narůstající každým novým setkáním větší a větší alergii, mrzí mě to víc než si kdo dovede představit. Měli jsme s dcerou velmi hezký opravdu kamarádský vztah, ale tohle nás hodně rozděluje. Měla jsem snahu, ale nedá se to. Myslela jsem, že je to ve mně, ale postupně jsem zjistila, že ho nemá rád nikdo v naší rodině a každý to cítí stejně jako já. Je to nevychovaný, samolibý, neomalený, zamindrákovaný kluk, ale dcera je do něj děsně zamilovaná a láska je slepá. Navíc je asi nahluchlý a pomalý (za což samozřejmě nemůže), to ale bohužel ty jeho negativní vlastnosti ještě umocňuje. Musím říct, že mě to dost bolí a trochu mám strach, že se jednou takhle bude chovat i k ní. Ale každého volba, že jo. Jen když si představím, že bych měla vnoučata s jeho vizáží a chrakterem, tak to bych asi nerozchodila. Tuhle se mi v noci zdálo, že mi radostně oznamovala, že se budou brát, neměla jsem sílu jí(mé zlaté, hezké, chytré holčičce) popřát cokoliv hezkého s tím blbem a bylo mi z toho děsně do breku, probudila jsem se celá orosená a byla jsem šťastná, že to byl jen sen. To je hrozný co???

jsem byla u manželových rodičů dost brzy po našem seznámení, snad po měsíci, ale nebyla to žádná oficiální akce.Dorazili jsme tam, rodiče byli ještě v práci, za chvíli se přiřítila manželova ségra, tehdy žákyně třetí třídy ZŠ a hned mi bylo jasné, že jsem neprošla. Ta malá děsně žárlila, nemohli jsme se k sobě ani přiblížit, hned byla mezi námi a chovala se ke mně jako k vetřelci. Pak jsme se rozhodli, že mamku překvapíme a usmažíme bramboráky. Můj nastávající to nechal na mně, no a já jsem tenkrát byla kuchařka - začátečnice. Výsledek teda nic moc. Dorazila budoucí tchyně, ochutnala a začal výslech - jakou jsem tam dávala mouku, kolik vajec, jaké koření atd. Ať jsem řekla, co jsem řekla, všechno bylo špatně. Měla jsem tenkrát cukání otočit se a zdrhnout. No, časem se to naštěstí neustále vylepšovalo a dneska docela dobře vycházím jak s tchyní, tak se švagrovou.
U dětí mě tyhlety zážitky teprve čekají, synovi je 16 a dceři 13, ale už jsem si předsevzala, že se budu hrozně snažit jejich nastávající partnery moc neznervózňovat. I když, člověk míní, ale může se stát, že si jeho milované dítko přivede domů někoho takového jako Inčina dcera. To mě docela děsí.

napřed vám musím napsat důvod toho seznámení: rodiče mého milovaného odjeli na dovolenou a my měli volno. Jednou jsme šli někam do společnosti, ale asi půl hodiny před schůzkou mi můj drahý zavolal, že nemůže jít, protože nemá ponožky! Tedy má, ale všechny děravý... Podotýkám, že to bylo v poměrně nedávné době, kdy se ještě ponožky "štupovaly". No co, tak jsem řekla, že neva, že tedy přijedu, zašiju a dem, že.... Pochopitelně, že jsem ponožku zašila s láskou, zalátala jsem tam do toho čtverečku přímo vyznání.
Asi po týdnu, když se rodiče vrátili, tak jednou Vašek přišel na rande s tím, že se věc prolákla, a že jsem pozvaná, abych k nim přišla.
Ještě musím říct, co se a jak událo: oba pánové, otec a syn, měli stejné číslo, kupovala se jedna barva, jedna velikost. No, a tatínek prostě jednoho dne sáhl po ponožkách, objevil to krásné vyspraveníčko a konstatoval: "A jéje, Aničko, náš mladej má asi vážnou známost, podívej se, tohle ty bys nedokázala..." Pochopitelně, že "Anička" ke mně po těch slovech nezahořela zrovna láskou...
No, chodili jsme spolu asi 3 roky, ale ten pravej to stejně nebyl. Dost možná, že i nějakou tu záminku našeho rozchodu poskytla Anička, která mě měla od prvního setkání plný zuby.

Dnes jste nakousli zajímavé táma, David zatím vede. A abych také hodila kus vlastní kůže na trh: Představte si hipísačku vcházející do rodiny ála dobové seriály "Muž na radnici" a "Žena za pultem" , každá doba formuje charaktery svými televizními ikonami. A jak to dopadlo? Moje první zásadní chyba byla, že nosím dlouhé vlasy a vůbec jsem byla celá nějak divná :-)). A pak se jelo dle obvyklých scénářů, kdy zamilovaný synek musí ustát, že nikdy nepřivede tu dokonalou podle představ rodičů (takové ani nerostou). Dalo to sice pár let práce zrušit zavedené zásady programování rodiny vlastním virem, ale myslím, že laskavost kombinovaná s neústupností při tvarování své cesty životem není protimluv. A pokud je výsledkem vzájemný respekt, slušnost a z mé strany určitě nefalšovaná opatrná láska (až tak silné slovo si troufám použít :-)), není co více si přát. Je to tak, že každý koukáme přes vlastní brýle. Někomu skla vše zvětšují a někomu zmenšují. Já si navíc občas beru růžový filtr :-) a to se v příbuzenských vztazích vždy vyplatí...

Kdyz ja jsem doma oznamila, ze prijde na navstevu muj pritel, byla reakce OK, kdyz jsem ale dodala, ze je Holandan, tak jako by k nam vlitla atomovka. Moje mminka prohlasila, ze si me vychovala pro sebe a ne pro cizinu a tatinek se bal rici svuj nazor. Celou dobu co byl u nas se divali skrz nej a ja jsem se poprve v zivote za svoje rodice tak nejak stydela. Pak prohlasili, ze nepujdou na svatbu (to se nakonec vyresilo a oni prisli) ale mamincino prohlaseni, ze nikdy ke me do Holandska neprijede na navstevu, dodrzela do dnesniho dne. Opravdu tady jeste nikdy nebyla a to uz tady ziju 24 let. Myslim, ze uz je s tim konecne smirena, ze vidi, ze jsem stastna a spokojena, ze je navstevuji 3-4x do roka a myslim, ze ma meho muze svym zpusobem rada.
Jeho rodice mne naopak velice hezky prijali a mam na ne jen pekne vzpominky.

...s takovou drbnou milou dívenkou,...
nema tam byt drobnou a nebo je to napsano presne?))))))

chybička se vloudí, pardon

připadala mi jejich rodina poněkud nestandardní. U stolu bylo o jednoho chlapa víc, než bývá v běžných rodinách zvykem. Tchýně měla krom manžela, se kterým komunikovala jen formou krátkých povelů, nastěhovaného doma i milence. Přijala mě jako cizí element, protože měla v plánu oženit svého jediného syna s dcerou svého milence, aby se příbuzenský kruh uzavřel.
Byla to sranda. Tchán mě nadšeně vítal jako dalšího člena opozice, a ten tchýní milenec nám nakonec šel na svatbu za svědka. Krátce na to milou tchýni opustil.
Můj nejstarší syn mi zpočátku vodil svoje přítulkyně ukazovat průběžně, a skoro vždycky se mi jeho dívky líbily. Až jednou přivedl ukázat takovou namyšlenou fouňu, tak jsem mu řekla, ať mi přivede ukázat až tu, co si jí bude chtít vzít. Že už mě to procesí unavuje.:)))

byla jsem taková dost hubená, dnes by se tomu řeklo "anorektička", ale nebylo to tím, že bych taková chtěla být. Prostě jsem tak narostla :). Seznámila jsem se s příjemným Moravákem. Když jsme spolu měli jet na druhou dovolenou, navrhl, že místo k moři bychom mohli jet po vlastech českých. A při té příležitosti se stavit u nich, že bude vinobraní. Nechala jsem se nalákat, vínečko mám ráda. Protože jsme k nim do městečka přijeli místo dopoledne až těsně před obědem, a protože na oběd nebyla jen "nejužší rodina", nebyl díkybohu moc velký čas na nějaké extra představování a vyzpovídávání. Jen jsme si umyli ruce a hned zasedli ke stolu. Tedy ke stolům, sedělo nás tam asi kolem dvaceti. Než jsem se nadála, byla přede mnou obrovská záplava jídla: husa, zadělávané zelí a pěkná vrstva knedlíků. To všechno pěkně zalité sádlem... Nikdy jsem nic podobného ještě nejedla. A všíchni mě povzbuzovali: jen si dej, jsi taková vyzáblinka... A já to do sebe cpala, bylo mi už skoro zle, ale bála jsem se říct, že už nemůžu. Už za pár hodin mi bylo zle, zle a zle. Nakonec jsem skončila v nemocnici, měla jsem úplně zasádlovaná střeva. Takže první popovídání s budoucí tchýní jsem měla až při její návštěvě u mé nemocniční postele :-).
Smůla je, že když jsem se pak k nim přivdala,tak si mě vykrmila - Nejsem taková jako ona, ale kde je má tehdejší éterická postavička...

na Šumavě. Přijel jsem, odložil batoh, přičemž mi bylo uvařeno kafe a během něj tatínek prohlásil: "Až to dopiješ, půjdeš mi pomoct bourat komín." Do dvaceti minut od příjezdu jsem stál na střeše a boural komín.

přivedla jednoho dne představit svého přítele na nedělní oběd, tak se zdá, že největší radost z něj měl náš věčně hladový mladší bratříček. Po skončení oběda prohlásil:"Ty se mi líbíš víc, než ten minulej, ten nám vždycky všechno sežral... " A bylo vymalováno, budiž novému nápadníkovi ke cti, že to přešel s úsměvem, zato mě zaskočil oběd, jak jsem se rozřehtal na celé kolo.

přišel za mojí nastávající v 8 hodin večer s kytkou ( obrovskou), bylo mně sděleno, že tatínek je již v pyžamu ( brzo stává do práce) a ať přujdu někdy jindy. Tak jsem tam tu kytku nechal a přišel druhý den s novou kyticí...