Milý Víťo, před časem mi na můj problém jedna čtenářka odpověděla (viz www.dama.cz), že ona má taky takový podobný vztah se svojí matkou jako můj přítel se svojí a že jejímu manželovi to vůbec nevadí. Možná mu to opravdu nevadí, ale možná mu to vadí, ale zatím jí nic neřekl, protože neví, co by jí měl říct a jak (takže by byl ve stejné situaci jako teď já). Ale chápu, že tohle dokáže naštvat i mužskýho, když jeho vyvolená neustále štěbetá s maminkou a všechno řeší s ní - od čeho má potom partnera, že? Jak to probíhá u tvé přítelkyně? Jsem zvědavá, co ti Daniela poradí. Já se zatím chovám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Ahojte všichni a hlavně ty Danielo,
abych to doplnil - věci se mají tak, že do svatby bylo vše v pohodě. Po svatbě jsme se rozhodli jako každý pár mít miminko. A tím to začlo, její mamince se to nelíbilo a v jedné při mé ženě vyčetla, přede mnou, že si ho měla nechat vzít což sami uznáte nejde zapomenout. Od té doby ať chci nebo ne ji nevidím rád. A nejhorší je to, když nejsem doma tak tchyně je u nás,a to mi vadí, bohužel poznám to. Ať se staví ať přijde na návštěvu, ale tehdy když jsem doma. A co víc žena u ní je pečená vařená, o telefonování ani nemluvím.

Ahojda, Víťo :-) Jestli možu aj já přispět s troškou do mlýna. Můj přítel, ačkoliv mu moje mamka v životě nic neudělala špatného, spíš naopak, ji moc nemusí. I já byla ještě před půl rokem "mámina hodná malá holčička". Žila jsem s mamkou do svých 23 let, moje mamka má již mnoho let (od rozvodu s otcem) psych. problémy, senzitivní je slabé slovo, s oblibou říkává, že žije jen proto, aby se starala o blaho svých dětí. Umíš si to představit. Je na mě přímo závislá a já s tím bojovala už od 15 let. Nicméně právě protože jsem hodná holka, vždy jsem si od ní nechávala poradit, nechávala jsem se opečovávat. Věř, že ne vždy je lehké opustit hnízdo a říci člověku, který tě porodil, vychoval, dal ti první poslední a pak se na tebe upnul jako na poslední smilovaní - říci Adieu, já chcu mít svůj život. Když přítel poznal v jakém prostředí se pohybuji udělal maximum proto, abychom se odstěhovala. Říkal, že máme s mamčou nezdravý vztah, že ona se musí naučit žít sama a poznat hranice. Odstěhovala jsem se za ním 240 km daleko, což mamku zdrtilo. ROzhodla se, že bude alespoň telefonovat, telefonovat denně. Začala psát dopisy příteli, že na mě musí být hodný atd., jindy zas že mě trápí. Mě telefonovat ať se vrátím, prostě peklíčko. Přítel začínal nabývat dojmu, že mě milá maminka (a měl pravdu) chce dostat od něj pryč, pěkně zpátky k sobě domů. A udělal to, co spousta lidí - začala se mu protivit a znamenat pro něj ohrožení. Podle toho také reaguje, odmítá se mnou jezdit k ní na návštěvu, nechce se o ní bavit atd. Věř mi, že bych ho kvůli mamince neopustila. Jenže jsem se zamyslela nad sebou a uvědomila si, že musím zasáhnout, jinak to dopadne zle. Promluvila jsem si s máti, promluvila jí do duše (nezabralo to :-)), ale hlavně já už jsem přestala být tolik fixovaná a přestala jsem mít pocit, že mamince něco dlužím a že když jí nenechám, aby se k nám nastěhovala (to je její vroucí přání), tak že se zbortí svět. Promluv si s tchyňkou (řekni jí, že je s tebou žena šťastná, že se o ní postaráš), naše mamka má také pocit, že jí přítel nemusí a tak se s ním moc nechce vídat. Promluv ale hlavně s manželkou, ta to má v rukou. Protože málokterá (a to musí být sakra uznalá a rozumná žena) matka nechá vyletět děcko z hnízda aniž by si myslela, že jí musí svou rukou k dílu pomoci být happy. Doufám, že vám to dopadne dobře. Jestli tvoje žena má rozum, tak musí uznat, že to bez maminky půjde. To ona se musí sebrat a udělat ve všem pořádek, protože ty bys byl za zlého muže. Hodně zdaru a štěstí :-)