On a ona, pár středních, snad dokonce „postředních“ let. Šli spořádaným krokem dolu k vodě, tam, kde ve vodě stály vedle sebe domečky hausbótů. Sledoval, jak do jednoho z nich vešli. Po chvilce se z komínku vynořil pramínek kouře a začal se kroutivě válet po střeše. Byl nízký tlak… Asi po další čtvrthodince, kdy se usalašil u vody a připravil si rybářské nádobíčko, vyrušilo jeho splávek vlnění vody. Podíval se do oné strany, odkud se šířilo: a viděl prý nádhernou věc: v té tiché, podzimní klimbající krajině, se najednou „něco“ začalo dít. Jeden za druhým se hausbóty daly do mírného rytmického pohybu, který se šířil od onoho s kouřícím komínkem. Šplouch, šplouch, centrem byl ten jeden oživlý hausbót… Po nějaké době se hausbót uklidnil, komínek byl zase bez kouře a do stráně zase zvolna viděl stoupat onu odcházející dvojici...

Ptal se včera pána pán.
“ Kudy tudy do Hajan?“
“ To se dáte kolem plotu,
od Klímadel na Dřímotu,
z Dřímoty dál na Zívánky,
ze Zívánek na Hajánky,
z Hajánek dál k Polospaní,
a tam dole na stráni,
to už budou Hajany.“
“ Děkuji vám, pane, moc. „
“Na shledanou.“
“ Dobrou noc.“

linkuj.cz vybrali.sme.sk