Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Kompenzací za napsání, vytištění, zmenšení a následné předání textu maturitní písemky Patricii jsem od nich obdržela vstupenku – možnost návštěvy předpremiérového představení v jednom pražském divadýlku. Čím víc se přibližovala hodina, kdy mne dveřní zvonek měl vyvrhnout vstříc kultuře, tím víc se v mém pokojíčku vršily hromady nepoužitelného respektive neobléknutelného ošacení.

Konečně jsem to vymyslela: jedné sukni jsem vypárala všechny záhyby a z dalšího hadérku jsem vzniklé rouře přišila „sedlo", tj. nastavila jsem ji cca o třicet centimetrů do délky a asi o půldruhého metru do šířky. Vzniklou jurtu jsem si vzala pod  předlouhý svetr, který odložil syn. Asi před rokem jsem uskutečnila výhodnou koupi – krásné hedvábné tmavomodré sáčko, které mi však tehdy bylo o několik velikostí větší, a proto bylo založeno ad acta. Naštěstí jsem ho nestačila zmenšit, tímpádem nebyl problém, co nyní  na svetr.

Boty a kabelka vyhovovaly. V rozměrech koncových orgánů ke změnám nedošlo. Dáda i Patka  byly obligátně dokonale ustrojené. Prostě šly za dámy. Ale musím uznat, že i má krejčovská variace dopadla zdařile. Cítila jsem se docela fajn. Snad jen jsem byla oblečena do počasí o několik měsíců staršího. Na únor to prostě nebylo. Počítala jsem však s tím, že "dámy nejezdí metrem" a v autě bude teploučko. Sálek se zaplnil známými a známými známých, my suverenně zasedly do první lajny, abychom měly vše z první ruky. Byl přítomen autor, režisér i obě herečky.

Představení nebylo nic moc. Vzpomněla jsem si na několik podobných One či Two man show, ale tato Show two woman nebyla zrovna to pravé ořechové, alespoň co se plodu autorova ducha týče. Umělkyně se činily seč mohly, a věřím, že i pan režisér. Když jsem měla jejich kumšt takhle přímo na talíři, viděla každý faldík na šatech, slyšela každičké zachvění hlasu, uvědomovala jsem si velkou odvahu i cítila trému, kterou obě měly. Ale fantasticky dokázaly překonávat. Snad jen prvních pár minut rozechvění a – byly dokonalé. Jedna dívka, druhá žena, nijak si nekonkurovaly, hrály naprosto rovnocenně.

Prostě: herečky fajn, režie taky, jen – ale vem z dlaně chlup... Aby hodiny, věnované kulturnímu vyžití, dostaly ozdobující třešinku, šly jsme ještě na kafe. Bohužel, v pražských šantánech se dnes už nevyznám, jednak se nikam nedostanu, jednak je mi zcela krkounsky líto utrácet za nějaké mini velké maxi. Tak jsem se nechala vést a jen litovala, že nedokážu kolem sebe vytvořit kokon, jako například housenka bource morušového. Zabalila bych se, zateplila a vyzrála na vás, větry odporné únorové studené...

Pamatuji si pouze strmé kovové schody, trsy filmů zamotané do lešenářských trubek a docela příjemné sezení. Bylo to kdesi v suterénu, okolo plno mladých lidí, hrála příjemná hudba a daly jsme si kafe. Musím přiznat, že nejspíš se mi tam líbilo i proto, že v kavárně bylo podstatně tepleji než venku. Vedly jsme tedy kulturní řeč, já zvolna roztávala a když jsem se rozhlédla dokonaleji, připadala jsem si mezi všemi přítomnými anorektičkami jako Tutanchámon včetně obalu, tj. se svou pyramidou. Náš povoz byl zaparkován na Karlově náměstí na placeném parkovišti, takže jsme asi po hodince dokonverzovaly a rozhodly se pro návrat.

Na místě samém stálo jen pár aut, proto jsem si cestou všimla velké reklamy vylepené na zadním okénku jednoho z nich. Je mi líto, slušné a distinguované dušičky mnou teď opovrhnou, ale musím přiznat, že jsem na celý Karlák zaječela: „Hele, stříhání psů, Salón Brandy! Holky podívejte, tam nám přeci zkurvili psa!" Na můj výkřik ke mně úslužně vystartoval jeden z inkasujících hlídačů a promptně mi s úsměvem vsunul do ruky vizitku se všemi telefony na dotyčný salón: „No jó, to vás dostala do ruky naše mladá, z toho si nic nedělejte, příště Vám ho veme manželka..."

To tak, příště by nám místo Mooraye vrátili podškubanou slepici!" 

daniela  

linkuj.cz vybrali.sme.sk