Letos v zimě manžel musel jít do nemocnice a po jeho návratu jsem si všimla, že se něco děje. Začal být nervózní, schovával mobil a večer odjížděl – prý ke kamarádovi. Vracíval se v noci a vzhledem k tomu, že ráno brzy vstával, býval unavený. Když jsem na něho uhodila, tvrdil, že žádná žena není, a že jsou to jen moje pomyslné domněnky. Až teď si uvědomuji, jak naivní (a blbá) jsem byla, když jsem mu věřila... Po jednom takovém nočním výletu jsem totiž nevydržela a mrkla se mu do jeho mobilu. A samozřejmě, že jsem objevila SMS od ní.

     Manžel ji měl v mobilu pod mužským jménem, takže kdyby tam ty SMS nebyly čtyři, tak by mě ani nenapadlo zprávy otevírat. Samozřejmě že jsem na něho uhodila znovu. Přiznal, že je to sestřička z nemocnice, že za ní jezdil – ale že s ní nic neměl (kdo by to byl řekl, že). 

     Zhroutil se mi svět. První myšlenka byla rozvod, ale jsem asi blbá, mám ho totiž pořád ráda.

Tvrdí mi, že vše skončilo a že mne miluje a nemůže beze mě žít. Snažím se chovat normálně, ale v hlavě mi hlodá takový červíček pochybností, že když to udělal jednou,  tak to udělá znova, že s ní spal (i když tvrdí že ne) a že když spal se mnou, tak myslel na ni atd. 

Co mám dělat? Jsem zmatená, zklamaná, ublížená a připadám si děsně blbá. Iva

ODPOVĚĎ:

     Milá Ivuško, zjištěná nevěra bolí, to je pochopitelné, najednou bereš všechno to, co bylo předtím, zcela nejistě – že to třebas tak vůbec být nemuselo; díváš se nyní na plno věcí zcela jinak…

     Víš, tyhle dny tě čeká  taková další „zkouška dospělosti“ – abys se zachovala co nejlíp… Rozhodně o tom stále nemluv, neprobírej to s ním. Prvním bodem, který nesmíš udělat, je, aby se „bál přijít domů“, že se budete zase jen hádat, že tam bude dusno, nepříjemné ovzduší… Ale – současně nesmíš zase všechno jen tak přejít. Abych ti tu situaci víc přiblížila, vezmu to trochu legračně:

ty jsi paní učitelka a on zlotřilý žák. Něco provedl a ty mu dáš „napomenutí z mravů“. Není přímo vyloučen ze školy, ale… Takže – ještě jednou: žádné scény, ale současně žádné velké láskování, jako kdyby se vůbec nic nestalo. V podstatě musí svým chováním (stejně jako onen potrestaný žák) dokázat, že to, že dává přednost tobě, že uznává svůj prohřešek, myslí opravdu vážně. 

     Bylo by dobré, abyste netrávili teď hodně času jen vy dva o samotě doma – snaž se, aby buď nějací příjemní lidé – vaši bezva známí – chodili k vám na návštěvu, nebo abyste vy někam k někomu či s někým šli. Aby prostě stále viděl, jak jsi fajn, „o co by přišel“. Buď pak milá, vtipná, příjemná. A především – nikomu dalšímu raději nic neříkej, nemusí přeci všichni vědět, co se ti stalo… Před lidmi se chovej i nadále jako v onom dřívějším perfektním manželství. A dokonce – pokud by byla příležitost – klidně se spolu milujte, ale – jak říkám – opovaž se mít řeči, jako: a co ona?

Doufám, že mi rozumíš… A: dej si určitý termín – stejně, jako má onen potrestaný žák – ten má, dejme tomu, tři měsíce do další klasifikace. Tak i ty si ve své dušičce stanov určitý termín, dobu, po kterou budeš (velice ilegálně) svého muže i nadále „prověřovat“. Asi bys měla i s tím počítat v přípravách vašich případných společných akcí… Když zjistíš, že opravdu dodržel, co slíbil – měla bys si to zamknout v duši a už nepřipomínat. Ale to víš, musíš si svého poklada stále trochu hlídat… No, a kdybys zjistila naopak tu ohavnou ošklivou eventualitu – - – zkus si někdy promyslet i to, co bys dělala, kdyby sliby nesplnil… 

     Zatím, opravdu si to myslím, ještě není nic ztraceno. Oněch vašich společně prožitých osmnáct let je přeci jen velká vazba…Držím ti palce, když tak se zas ozvi! Daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk