Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Od dětských let jsem byla zvyklá, že součástí naší rodiny bylo i několik zvířátek najednou. Nepřekvapilo mě tedy, že postupem času k nám přibylo i morče.Většina těchto malých tvorečků tráví svůj život v kleci v bytě. Náš „Míša" byl však výjimkou. Když slyšel, že někdo z rodiny přišel domů, spustil na přivítanou svou písničku. Začal neskutečně pískat a nepřestal, dokud nedostal svou oblíbenou čerstvou travičku. Takže jsme mnohdy museli působit zvláštním dojmem, když jsme cestou z práce odskakovali stranou a trhali v trávě křehké lupínky.

     Poté, co byla uspokojena Míšova chuť na laskominy, následovala procházka po bytě. Vyndali jsme ho ven a šel si zkontrolovat celý byt. Musím podotknout, že šlo o zvířátko opravdu rozumné, neboť se ze své obhlídky bytu pravidelně vracel do domečku na svůj záchodek. A také velmi čistotné –  každou sobotu se chodil koupat do vany a poté si nechal vyfénovat a učesat kožíšek. Večery trávil s námi u televize. Měl svůj oblíbený polštářek, na který jsme ho museli dávat vždy, jakmile zaslechl znělku zpráv. A jako by mu to nestačilo, natahoval střídavě nožičky a chtěl je šimrat. Jeho spokojenost se projevovala blaženým pokvikováním. Bylo to prostě naše rozmazlené zvířátko.... Ovšem brzy jsme měli poznat, že v něm dřímá dravec...     

     Jednou se nám porouchala televize, a tak jsme pozvali domů pána na opravu. Opravář vstoupil do obývacího pokoje a nestačil se divit, kdože se nám to povaluje na gauči. Asi na morčátko neudělal dobrý dojem, protože Míša okamžitě vystartoval, přeběhl celý gauč a zaujal bojový postoj. S panem opravářem toto nezvyklé chování malého tvorečka docela trhlo, ale nicméně se chopil opravování televize. Podotýkám, že po celou dobu číhal Míša na kraji gauče a nespouštěl z něj oči. Mysleli jsme, že jen tak dělá bubáky, protože se mu opravář nelíbí, ale záhy jsme pochopili, že je to pěkně zákeřné zvířátko, co si hájí své teritorium.

     Při odchodu, jakmile se pán otočil k Míšovi zády, tak ten neváhal zariskovat,  skočil z gauče dolů na zem a zakousl se mu do nohy! Byl to šok pro nás pro všechny. Jsem ráda, že opravář nedostal infarkt.. Moc jsem se mu za zákeřnou potvůrku omlouvala. Připlatila jsem o něco navíc k opravě, aby se trochu uklidnil a po jeho odchodu jsem šla najít našeho lumpa, který se šel schovat k sobě do domečku. Nejdřív jsem se na něj zlobila, ale poté, co jsem s příhodou seznámila zbytek rodiny, se zážitek změnil v úsměvnou historku, na kterou dodnes vzpomínáme.  

     A má rada? „Nepodceňujte drobné domácí mazlíčky, může v nich dřímat divoká šelma."

Milada                                                                                                                                                                                                

linkuj.cz vybrali.sme.sk