nemám s podobnou situací moc zkušeností, ale zajímalo by mne, proč a z jakého důvodu setrváváš s manželem? Když celou tu dobu, kdy jak píšeš, se o tebe a dceru nestaral. A dnes, kdy ty maš tedy jinou partnerku, jak on se k té situaci staví?
Rozhodně - osobně bych na to pohlížela asi tak, jako kdybys žila se dvěma muži současně...

Jsou dvě možnosti. Buď žít v sebezapření a jen tak pro formu (pokud to zvládneš a nezblázníš se z toho) anebo odhodit strach a jít do toho nového vztahu (lhostejno, zda je to žena nebo muž). Moc jsem ale nepochopila, jak je to s tou ženou vážné... Jestli jsou city opětované nebo se jedná jen o platonické zamilování bez budoucí šance na stejnou odezvu z druhé strany.
Sedm let není možná věk, kdy si dítě ještě všechno uvědomuje, ale určitě dceři jednou dojde, jak to mezi rodiči ne/funguje.

Vubec nevim co bych delala. Asi bych se snazila zit dal s partnerem. Pokud by to byl rozumny clovek, tak bych se s nim domluvila ze zustaneme pratele a kazdy si bude zit svuj zivot. Takhle bych se to pokusila vysvetlit i diteti. Ze se mame radi, ale jen jako pratele.

Zni mi to samotne dost blbe, ale fakt nevim. Pokud ma tatinek o dite zajem a mala ho ma rada. A pokud zde neni neprekonatelny odpora a naschvaly mezi rodici, asi bych to nechalal bezet dal beze zmeny. A s pritelkyni bych se schazela mimo domov.

jestlize Ti manzel nijak neublizuje, netrapi Te, nedela Ti neprijemnosti, zustante radeji kvuli dcerce pratelsky vedle sebe, vedte si svuj vlastni osobni zivot mimo domov... A az bude vetsi a volny cas uz bude stejne travit sama dle sveho uvazeni, tak se muzete rozejit a ona sama uz zvladne posoudit, co a jak, se kterym rodicem chce travit kolik casu apod.

Nicmene pokud Ti manzel nejak ublizuje ci zneprijemnuje Ti zivot, tak lepsi byt od sebe hned nez aby vzduch nadale houstnul a skoncilo to uplnou nenavisti. Holcina neni zase tak mala, takze by to mela zvladnout - lepsi stastna maminka nez nestastna...

Mimochodem zna tu Tvoji partnerku? (samozrejme nepredpokladam, ze vi, ze je to partnerka..) Jaky k ni ma vztah? Travite vy tri spolecne nejak aktivne cas, nebo se s partnerkou jen tajne schazis? Na tom asi trochu zalezi, pokud bys uvazovala, ze s ni chces zit..

...k čemu by to bylo, zůstávat spolu jen tak pro formu, i kdyby Veronice manžel nijak neubližoval a netrápil ji..? pokud už tam není nic, co je spojuje, jen dcera... a ta je přece může spojovat dál, i když budou každý zvlášť.

myslím, že už je (naštěstí) pryč doba, kdy člověku vpodstatě nezbývalo, než trávit aspoň navenek život s osobou opačného pohlaví ve svazku manželském... zůstávat v nefungujícím manželství by byla snad nějaká "oběť" - ale komu a proč? bylo by to pro někoho dobré? tedy krom toho, že se to tak "patří" a že se přece "nesmí rozbíjet rodina"... takové sebeobětování konvencím a morálce je na houby, pokud by se člověk měl trápit. mimo jiné proto, že když se bude trápit máma, bude se trápit i dítě.

scházet se s někým mimo domov a dál nechat všechno běžet při starém - ale jak dlouho? jen schůzky na celý život nevydrží a i vůči partnerce by to bylo nefér...

ještě jsem měla napsanou druhou půlku, ale to jsem smazala, asi by to bylo příliš konfliktní... tak jen zmírněná a zkrácená verze: z komentářů trochu cítím nějaký tlak, udržet rodinu za každou cenu. tu "tradiční" mámotátovskou. i kdyby to mělo být jen kvůli zvyku - protože to tak prostě "má být" a rozbíjet rodinu se nesmí... teď jsem dokoukala Úsměv Mony Lisy - kdo jste to neviděli, ten úsměv vždycky neznamená štěstí, jen to tak vypadá. má člověk "žít spořádaně" a šťastně vypadat, anebo šťastný být?

ja si nemyslim, ze by meli udrzovat zdani porad, ani mi nejde o lidi okolo, ciste o holcicku a to, aby ji prilis (a prilis brzo) nezamotali hlavu. Rekneme takove tri roky nejsou zas tak moc z hlediska dospeleho, ale je to strasne dlouha doba z hlediska ditete, takze myslim, ze pokud Veronika dokaze s manzelem zit jeste par let jako "spolubydlici" (a on proti tomu nic nema a taky zije svuj zivot), neni na tom nic spatneho - holcicka ma maminku a tatinka, nemusi resit takove ty otazky "tatinek odesel - ma me jeste rad?", pendlovani mezi domacnostmi, nemluve o te otazce homosexuality (jako co bude predstavena ta pani, co se k nim nastehuje?) Fakt si myslim, ze kdyz toho bude nejakou dobu jeste usetrena, bude to pro ni lepsi, pokud situace nejak primo nevola po okamzitem reseni (alkoholismus, nasili, dluhy...)

Jestli chceš manželovi zkazit život, tak mu to neříkej. Lepší je rozejít se v klidu hned, dost možná se jiná orientace podepsala na ochladnutí vašeho vztahu.

muj muz to komentoval tak, ze mozna pisatelku vubec nenapadlo, ze by si holcicku chtel vzit otec - a ze on na jeho by si ji teda vzal, kdyby hrozilo, ze ji budou vychovavat dve lesby...

Mozna se otec v pribehu nechova tak zodpovedne, ale presto do te vychovy ma co mluvit a mozna by se mu to opravdu moc nelibilo...

tedy doufám, že tomu rozumím špatně - ale vzít si dítě, kdyby "hrozilo", že ho budou vychovávat dvě lesby = chovat se "tak zodpovědně"?? pardon, spíš než o zodpovědnosti bych v takovém případě mluvila o homofobii... :(

jak vyšitá...souhlasím s Janou.

Docela mě reakce některých překvapily. Kdyby se jednalo o ženu, která se zamilovala do jiného muže a se svým manželem žila už léta formálně, vsadím se, že by jí většina lidí poradila, ať jde za "hlasem svého srdce" a je šťastná.
Ovšem tady se jedná o ženu, která je zamilovaná do jiné ženy a jak to tak vypadá, tenhle druh vztahů je pořád pro některé tabu.

Cílem poznámky bylo zdůraznit to, že oba rodiče mají k dítěti stejná práva a soud by klidně mohl svěřit dceru do výchovy otce.

Vztahy homosexuální doufám žádné tabu nejsou, ale ano, myslím si, že je podstatně lepší, když dítě bude žít v heterosexuální rodině než v homosexuálním vztahu. Samozřejmě záleží na podstatně víc faktorech, ale tohle je jeden z nich.

Zodpovědností rozhodně nebylo myšleno to, že vezme dítě dvěma lesbám, ale to, jestli se o dítě zajímá a stará.

Prosím přemýšlejte, než se rozohníte.

že doufám, že tomu použití slova "zodpovědnost" rozumím špatně.

ale stejně netuším, v čem by (v případě rozvodu) bylo lepší, kdyby dítě vychovával otec (který navíc jezdí na služebky, jak vyplývá z textu), než máma a "teta"... ta "heterosexuální rodina" v tomhle případě nefunguje už čtyři roky.

prohlášení Johančina muže ovšem homofobní je, o tom není třeba přemýšlet nijak dlouho.

nevim, zda to bylo zjevne, ale pisatel Mirek je muj homofobni muz :)

Helerosexualni rodinou nemyslel tu nefunkcni, ale to, ze otec ditete prece taky muze mit nejakou partnerku, ne? :)

Vy sice predjimate, ze nema, nebo ze nema zajem vzit si dite do pece, nebo ze by nebyl dost dobrej, protoze jezdi na ty cesty, ale jak to muzete vedet?

Proste nas na tom oba pobouril ten zcela automaticky predpoklad, ze "opustim muze, necham si dite a je jedno, koho si k nemu privedu" (a nejde tady jen o to, ze zenu). Kdybych ja si privedla nekoho, kdo by se MIrkovi nelibil, verim, ze by se se mnou o Helcu pekne popral, a to ne jako naschval, ale proto, ze ji ma opravdu rad a chce se o ni starat!

kdyby to bylo opacne, tedy otec mel partnera a matka byla sama, myslim, ze by nikdo nezavahal a dal dite matce, ani neuvazoval, ze by to melo byt jinak.

Vy baby se porad ohanite rovnopravnosti, ale jak jde o deti, tak si myslite, ze nad vas neni. Taky jsem matka a miluju sve dite, ale jeji otec o nic mene a krom kojeni by se o ni dokazal plne postarat hmotne i citove, s jintm bych ani deti nemela.

Vzpominam na hippieho a to, ze ma sve deti v peci, obdivovala jsem vzdy jeho i jeho byvalou zenu, ze se takto dokazali dohodnout bez ohledu na predsudky.

že by mělo dítě zůstat jen a výhradně s matkou - například střídavá péče jde taky, možností je víc, každopádně za současné situace je jasné, že otec sám se postarat nemůže (...už zmíněné služebky) a víc informací (například o nějaké jeho partnerce) nemáme... ale prohlásit, že "by si ji teda vzal, kdyby HROZILO, že ji budou vychovávat dvě lesby" prostě JE projev homofobie.

ale jo, chápu tu obranu. taky znám spoustu lidí, co říkají, "já nejsem rasista, ale cigány fakt nesnáším"... mnojo... kdo by se hlásil k takové ošklivé nálepce. jenom k těm názorům.

Špatně chápeš text Johančina příspěvku z 22:26:54, předpokládáš něco, co tam není. Nikde se tam nepíše, že by otec neměl o dceru zájem, pokud by manželka měla jiný heterosexuální vztah. Tudíž i Tvůj závěr je chybný.

Pokud bych byl přesvědčený, že dokážu vytvořit lepší prostředí pro její výchovu (s přihlédnutím k tomu, že u manželky by žila v homosexuálním vztahu), tak to bych se teda snažil získat dceru do péče.

K nálepkování: Představ si, že máš dceru, a manžel by přišel s tím, že si našel přítele a automaticky by předpokládal, že dcera zůstane s ním -- přece občas jezdíš na služební cesty. Budeš souhlasit? Klobouk dolu... Nebudeš? Jsi homofobní! Jojo, nálepky jsou moc fajn.

jsem pouze reagovala na onu větu, kterou už zkopírovala Jana - o té "hrozící výchově dvou leseb"...to prostě vyznělo v tom kontextu blbě.

Se zbytkem diskuze souhlasím, nikdo nepředjímá, že dítě se má svěřit matce, to ani náhodou. Kdyby chtěl děti vychovávat manžel se svým homosexuálním partnerem, tak by měl mít stejná práva jako matka.
K poslednímu příkladu bych netvrdila, že člověk musí být homo, nebo nehomofobní...většina rodičů chce dítě do své péče a nechce o něj přijít. V tom žádná nálepka neexistuje, leda tak nálepka RODIČ. Takže , kdyby můj muž přišel s tím, že chce naše dítě vychovávat se svým homosexuálním partnerem, určitě bych měla výhrady...ale ne kvůli sexuální orientaci, ale kvůli tomu, že bych se sobecky nechtěla dítěte vzdát.
Trochu mimo topic : tyhle situace docela dobře řeší střídavá péče, takže vlastně není moc co řešit, když jsme se dohodli, že všichni jsou tu nehomofobní, politicky korektní diskutéři:)))

Souhlasím s Johankou a Mirkem.
Jano, až budeš mít své dítě, budeš se na představu, že tvého syna vychovává po rozvodu manžel se svým homosexuálním partnerem, dívat trošku jinak.
Dítě, chované v heterosexuálním svazku rodičů, by mohlo být pěkně zmatené, kdyby najednou mámu vystřídal strejda Franta.
Jakmile máme děti, jsme přímo povinni přizpůsobit svůj život jejich potřebám. Podle mě jediné zodpovědné řešení je žít i po rozvodu s dítětem tak, aby nemělo v hlavě ještě větší zmatek.
Něco jiného je, když si dvě homosexuální partnerky pořídí dítě.

Určitě není pravda, že všichni rodiče, tedy i všichni otcové chtějí mít dítě ve své péči. Četla jsem, že o svěření dítěte do péče požádá zhruba 25 procent otců a přibližně jedné třetině je vyhověno.

Na Slovensku to pravděpodobně s otci žádajícími dítě do své péče bude podobné jako v Česku. Takže pravděpodobnost, že tatko, jehož výchova spočívá v občasném večerním zamávání dceři do postýlky, o svěření do péče ani nepožádá je velká...

resit, jestli dite bude mit matku a tetu nebo otce a tetu. otazka znela: "mam zustat ve formalnim vztahu s otcem ditete nebo mame zit kazdy sam?"
nikde ni slova, ze se hodla nastehovat k pritelkyni. dokonce nikde ni slova, ze ta pritelkyne jeji city opetuje...
a druha otazka znela: znate nekdo zenu, ktera coby vdana zjistila, ze je homosexulne orientovana a jak to resila?

cist a sledovat diskusi, jak nekdy konci uplne jinde kde zacala, nebo kam mela smerovat.... co se mne tyka mam pocit ze deti vnimaji vic pohodu a klid nez jestli ziji s matkou nebo otcem, nebo v plne zostave. oni chteji mit jistotu v nekem, komu se muzou sverit s problemem, s bolistakami... mne prisla holka domu a rekla jak se ma ta eliska, ze ma dva taty a dve mami, protoze oba rozvedeni rodice si nasli nove partneri... se zamyslala a rekla a ma spoustu dedecku..... proste deti sou nevyspytatelne....
a pece otca - asi sou statistiky pravdive, protoze ja ve svem okruhu neznam moc otcu, kt.bojovali a svereni ditete

nebuď tak přísně věcná, pochop, že takhle si ty debaty víc užijeme :))
ostatně, znáte někdo ženy, které by se sešly na pokec, a zůstaly jen u jednoho tématu? ;)

Kdyby tedy, tak:
1. formální vztah je na houby - ale co si kdo pod tím pojmem představujeme? někdo vztah bez sexu, někdo bez souznění duší, někdo vztah naoko - ale pro čí oko, pro sousedy? snad nežijeme v 18.století. Nebo formálně pro děti? to záleží na disciplině, na vzájemné úctě a respektu rodičů, jestli to bude formální rodičovský vztah, nebo neformální, tj. opravdový, a přitom si mimo rodičovství budou žít soukromě podle svého
Takže, jak to vlastně je s tím jejich formálním vztahem? Je to určené tím, že v ní se probudila homosexualita? Znamená to, že ji manžel fyzicky vlastně nikdy zvlášť nepřitahoval,sexuálně neuspokojoval, aniž si to vysvětlovala svojí homosexualitou, a teď na to přišla? No pak to ale znamená, že mezi nimi je asi hodně, hodně pevných, silných citů přátelských, protože jinak by spolu nebyli a neměli by dítě. A to taky není něco, co bych si troufla označit za formální vztah.
Tak co mi zbývá...odeznělo přátelství, jak se stává, a sexuální přitažlivost a spokojenost nikdy moc nebyla? No tak pak se to bude odrážet ve všem, a to dítě to odnese taky, pak je samozřejmě lepší to skončit.
Jednoznačnou odpověď dát nelze, na to toho málo víme. Takže si to musí probrat v hlavě ona, co z toho platí a co ne a podle toho se zařídit.

2. neznám
:)

ale není to tak úplně přesně, ve skutečnosti je bisexuální, fakt že jo. Rozvedla se, žije sama, má stálého přítele který bydlí jinde, a jen občas nějakou ženu. Vypadá docela vyrovnaně, už to neřeší, jaképak tady taky řešení, to se řešit nedá, to se dá jen žít.

Ahoj...možná to bude znít neuvěřitelně, ale mám obdobný problém. Jemi 37 let, mám 11letého syna. Můj muž je o 24 let starší a již šest let spolu intimně nežijeme. Před rokem jsem se zamilovala do ženy.... Vůbec si s tím nevím rady...manžel se to ještě k tomu dozvěděl...ale protože má zřejmě strach, že zůstane sám, snaží se to v nějaké míře tolerovat...nesmí se však napít, to si pak vylejvá vztek, sprostě nadává a bohužel se to stalo i před synem. Vím, že se to musí nějak řešit, ale nevím,jak...abych neublížila synovi...a vlastně sama si nejsem jistá, jestli jsem se zamilovala do ženy, proto, že to ve mně prostě bylo nebo z nedostatky lásky a něhy doma.