• a) přemístění dítěte do některého ze smluvních států nebo
• b) zadržení dítěte vněkterém ze smluvních států,

jestliže:

• - tím bylo porušeno právo péče druhého rodiče (nebo nositele rodičovských práv, kterým může být jiná osoba než rodič i instituce), které má buď společně nebo samostatně,
• - toto právo vyplývá zprávního řádu státu, vněmž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením (tím je myšleno, že právo může vyplývat ze zákonů, ze soudního nebo správního rozhodnutí nebo zplatně uzavřené dohody),
• - vdobě přemístění nebo zadržení bylo toto právo skutečně vykonáváno, společně nebo samostatně, nebo by bylo takto vykonáváno, kdyby bylo nedošlo kpřemístění či zadržení, a
• - dítě nedosáhlo věku 16 let.

Mezi členskými státy Evropské unie je Haagská úmluva doplněna nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 z 27.11.2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen nařízení). Toto nařízení navíc upřesňuje, že

• - péče o dítě se považuje za vykonávanou společně vpřípadě, kdy podle rozhodnutí nebo ze zákona jeden zrodičů (nebo jiný nositel rodičovských práv) nemůže rozhodnout o místě bydliště dítěte bez souhlasu druhého rodiče (nebo jiného nositele rodičovských práv). Ztoho vyplývá, že se nejedná o faktickou, ale právní situaci. Není tedy rozhodující, zda druhý rodič svá práva skutečně může vykonávat a vykonává, ale to, jestli mu jsou zákonem nebo rozhodnutím přiznána.

II. Jaké právní následky může mít protiprávní přemístění nebo zadržení dítěte?

1. Navrácení dítěte

Haagská úmluva umožňuje rodiči (nebo jinému nositeli rodičovských práv), který tvrdí, že dítě bylo neoprávněně přemístěno nebo zadrženo, požádat příslušné orgány o pomoc při zajištění návratu dítěte. Selžou-li pokusy o zajištění dobrovolného navrácení dítěte nebo dosažení smírného řešení, může o návrhu na navrácení dítěte rozhodovat soud ve státě, v němž se nachází dítě. Soud nařídí navrácení dítěte, jestliže:

• - zjistí, že dítě bylo protiprávně přemístěno nebo zadrženo (důkazní břemeno přitom nese navrhovatel) a
• - ode dne protiprávního přemístění nebo zadržení do dne zahájení soudního řízení neuplynula doba delší než jeden rok. Tato lhůta nemusí být dodržena, neprokáže-li se, že se dítě sžilo snovým prostředím.

Řízení o navrácení dítěte není řízením o úpravě poměrů k dítěti. Soud nerozhoduje o tom, komu má být dítě svěřeno do péče ani neupravuje styk s dítětem. Účelem řízení je pouze navrátit dítě do státu, v němž mělo před neoprávněným přemístěním nebo zadržením obvyklé bydliště. Bude-li zapotřebí poměry k dítěti upravit, měly by tak učinit soudy v tomto státě.

Kdy není soud povinen nařídit navrácení?

• - Pokud bylo soudní řízení zahájeno po uplynutí jednoho roku ode dne protiprávního přemístění nebo zadržení a prokáže-li se, že se dítě sžilo se svým novým prostředím,
• - pokud strana, která snavrácením nesouhlasí, prokáže, že rodič (nebo jiný nositel rodičovských práv), který měl o osobu dítěte pečovat, ve skutečnosti právo péče o dítě vdobě přemístění nebo zadržení nevykonával a nebo spřemístěním nebo zadržením souhlasil či se sním později smířil,
• - pokud strana, která snavrácením nesouhlasí, prokáže existenci vážného nebezpečí, že by návrat dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace,
• - zjistí-li soud, že dítě snávratem nesouhlasí za podmínky, že dosáhlo věku a stupně vyspělosti, vněmž je vhodné kjeho stanovisku přihlížet,
• - pokud by navrácení bylo vrozporu se základními zásadami státu o ochraně lidských práv a základních svobod.

V této souvislosti je třeba upozornit na zvláštní režim, který zavádí ve vztazích mezi členskými státy Evropské unie nařízení. Soud nemůže rozhodnout o nenavrácení, pokud:

• - strana, která navrhla navrácení, nedostala příležitost být vyslechnuta (vyslechnuto musí být i dítě, je-li výslech vhodný vzhledem kvěku nebo stupni vyspělosti dítěte),
• - i přesto, že se prokáže existence vážného nebezpečí, že by návrat dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace, prokáže-li se, že orgány členského státu, do něhož má být dítě navráceno, přijaly nebo jsou připraveny přijmout vhodná opatření kzajištění jeho ochrany po navrácení.

Rozhodnutí soudu jednoho členského státu o nenavrácení nemusí být definitivním rozhodnutím o tom, že dítě má v tomto státě zůstat. Rozhodne-li totiž následně soud v jiném členském státě, který je příslušný k rozhodnutí o poměrech k dítěti, že se dítě svěřuje do péče rodiče žijícího v tomto státě (zpravidla půjde o členský stát, z něhož bylo dítě neoprávněně přemístěno), bude takové rozhodnutí automaticky vykonatelné ve všech členských státech, tedy včetně státu, jehož soudy předtím rozhodly o nenavrácení. Stejně vykonatelné bude i jakékoli rozhodnutí o právu na styk s dítětem.

2. Nebezpeční trestního stíhání

Podle práva některých států může být rodič, který protiprávně přemístí nebo zadrží dítě, trestně stíhán.

III. Jakým způsobem mám postupovat, abych uchránil(a) dítě i sebe nepříznivých právních následků?

• - Vprvní řadě se pokusit o smírné vyřešení neshod vrodině. Pokud bude takové řešení možné, je vhodné uzavřít písemnou dohodu o poměrech kdítěti a případně ji nechat ověřit příslušným orgánem.

• - Nebude-li možné dosáhnout smírného řešení, obrátit se na místní příslušný orgán (zpravidla soud) a požádat o úpravu poměrů kdítěti.

• - Rozhodnu-li ses dítětem vycestovat do jiného státu:

• - měl(a) bych si nejprve zajistit písemný souhlas druhého rodiče,
• - je-li dítě svěřeno do mé péče, měl(a) bych se ujistit, zda podle práva státu, vněmž má dítě obvyklé bydliště, nepotřebuji kvycestování sdítětem souhlas druhého rodiče, a pokud ano, pak si jej nejlépe vpísemné podobě obstarat.

• - Je-li důvodem pro můj odchod sdítětem do jiného státu domácí násilí:

• - měl(a) bych vprvní řadě tuto skutečnost oznámit místním příslušným orgánům (zpravidla policejním nebo sociálním), případně se obrátit na některou znevládních organizací poskytující pomoc obětem domácího násilí,
• - zajistit si písemná potvrzení, kterými bych vpřípadě potřeby později mohl(a) prokázat existenci domácího násilí (např. lékařské zprávy, policejní protokoly, zprávy sociálních úřadů, rozhodnutí).

Toto je prozatim neoficiální znění připravovaného informačního letáku k problematice rodičovských únosů dětí.
Další informace ještě naleznete na internetových stránkách http://www.umpod.cz/unosy.htm.