Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Silvestr. Dívala jsem se na televizi, do Nového roku chybělo pár minut. Kolem oken se už začaly rozvíjet květy ohňostroje, když mi někdo zabouchal na dveře. Buch buch buch! A znovu a ještě víc a rychleji. Neopatrná a bláhová... takže jsem bez rozmýšlení otevřela. Za dveřmi stálo vyděšené dítě, dcerka jedněch sousedů od nás z domu: „Teto, táta chce maminku vyhodit z balkónu, já se bojím!" Popadla jsem malou Zuzku, všoupla ji dovnitř a vzápětí se z pokojíčku vynořila má starší.

    Otevřít mi přišla stěnobledá Ivana, zevnitř byla slyšet vzteklá samomluva jejího opilého a pěkně rozběsněného muže. Všude na kobercích sklo, cáry na kousky rozsekané diefenbachie (jak já jí do toho dne záviděla ten nádherný vysoký keř, široké žíhané listy, celou tu malebnost krásné kytky), rozházené polštáře z gauče... V na tu dobu poměrně přepychově zařízený byt byl téměř demolován. V kuchyni seděl Karel, před sebou nedopitou láhev šampusu a zabodnutý dranžírák... Vypadalo to na pěkný horror.  Když znovu viděl Ivu, zesílil hlas i urážky.

     Poslala jsem ji do obýváku a snažila se s ním mluvit úplně obyčejným tónem. Ani nevím, kde se ve mně ten klid najednou vzal. Sedla jsem si k němu, řekla mu o kafe a začala se s ním bavit jakoby nic... Neuvěřitelné. Začal mi odpovídat úplně klidným tónem, jak bych tam zašla na pár slov... Když se po chvíli odebral na WC, vytočila jsem policii a požádala je o pomoc. Ti dva drobňásci, co za chvíli zazvonili a posléze se objevili ve dveřích, by s ním rozhodně nic nezmohli. Karel, cca 195 cm vysoký svalnatý chlap, by je smetl ze světa kejchnutím... Ale oni by ani nemohli, protože to přeci byl manžel – a mezi manžele se policie míchat nesmí. Všichni jsou přeci živí... Stáli je ve dveřích, zpovzdálí od výtahu – jeden držel stále otevřené dveře – se jen vyptávali, co jako že se děje a neuvěřitelné – snažili se uklidňovat mne, že jako bych měla mít pochopení, je přeci silvestra... Ale nakonec, jedině díky tomu, že jsem si vzpomněla, že je trvale hlášen v bytě své babičky (aby si prostě pojistil její byt), byl z bytu přeci jen odveden. Jak jsem se později dozvěděla, dokonce ho odvezli před dům jeho rodičů. 

     Tahle příhoda se stala asi před dvaceti léty. Ještě dalších deset let trvalo, než se Iva rozhodla, odhodlala a rozvedla. Dodnes jí to dcera vyčítá, že kdyby to tak dlouho nesnášela, mohly mít obě spokojenější život. Z Ivy by se nestala zatrpklá ženská a Zuzka by měla stoprocentně hezčí dětství. Vzpomenu-li si na to, co následovalo u Ivy tenkrát – a to byl Karel vlastně odveden jen na chvíli, protože dopoledne, když se u rodičů v pohodě a do růžova vyspal, blahobytně najedl, tak s celou rodinnou suitou přijeli, chudáka Ivu seřvali a pěkně zase do latě srovnali...   

    Od letošního ledna je možnost násilníka nechat vyvést a zakázat mu až na deset dnů se pod trestem přiblížit k bytu a rodině. 

Zajímalo by mne, jestli je nějak zajištěno a právně ošetřeno,
co má následovat po oněch deseti dnech? Když se vztekloun vrátí domů?
Pokud je na něm manželka finančně závislá, nemyslím, že by tenhle zákrok něco vyřešil.
Snad jen v tom jednom okamžiku – ale do budoucna?

Bližší podrobnosti zde: http://obrazky.kudlanka.cz/vykazani.z.bytu.doc

linkuj.cz vybrali.sme.sk