Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Zavřela jsem dveře, a pamětliva z Prahy důsledků výpadku elektřiny začala jsem do nějakých hrnců napouštět vodu, taky jsem naplnila vanu….<?xml:namespace prefix = o />

Bylo pár minut po odpolední čtvrté, venku se nic nedělo. Asi po půlhodině, když bylo i nadále mrtvo, tak můj Jiřík otevřel okno, aby obhlédl situaci: „no, asi to bude horší, nejdou semafory, i obchody jsou temný“. ¨A pustil tranzistoráka… Když jsem zaslechla (pardon, když mi to Jíra tlumočil), co se stalo, probudila se v mém obstarožním těle mladá novinářka. Bafla jsem digiťák, díky bohu s nabitou baterkou a vydala se do ulic… První, co mne zarazilo: mechanicky jsem se totiž podívala na semafor – nic!!!  Ale jinak se nic nedělo, jen z obchodů a restaurací vycházeli lidi…Najednou jsem si uvědomila, že slyším něco jiného než normálně: to zvláštní TICHO… žádné stroje, nic… znáte to, když vypnou proud, tak slyšíte sousedy – zmizí zvuková kulisa….Slyšela jsem jen hlasy – mnoho hlasů, hovořících do mobilů, přidávaly se houkačky. Sanitek, policejní, hasičáků. Blížila jsem se k jedné z hlavních ulic – vzhledem k tomu, že byla právě doba konce pracovní doby, ulice se rychle plnily lidmi. V tom jsem si uvědomila, jak jsou dnes Američané jiní – všechno bylo nějak v poklidu… ale cítila jsem přesto ze všech zvláštní napětí. Onen děs, že ZASE se něco stalo!!! Nikdo nic nevěděl, na ulicích se tvořily hloučky kolem rádií – ti, co mohli, otevřeli dveře svých aut a pustili rádio na plný pecky…

Bylo to opravdu jako tenkrát, v sedmdesátém sedmém – zase plné subwaye uvězněných lidí, plné výtahy…  

Osm večer – slunce stále pálí. Pálí i do oken bytů, které do té doby měly funkční klimatizace. Pozvolna se otevírají okna, která už dlouho nebyla otevřena… Tady ovšem je vše stavěno spíš na používání klimatizace, takže jde otevřít jen malá část okna. Lidé na ulicích, které potkávám, jsou brunátnější – unavenější. Jsou to ti, co jdou z centra…Před mnoha domy se začínají tvořit hloučky nájemníků – v bytech začíná být nedýchatelno. Mezitím z rádia hlásí,že se záchranáři snaží vyprostit lidi z metra, průšvih je, že některé tunely metra vedou pod mořem, jiné jsou zase na mostech…  Například uvízly děti, vracející se z prázdninového tábora – necelá stovka šesti sedmiletých capartů, najednou v černočerné tmě a neskutečném vedru…Prý to bylo celkem pětatřicet plně obsazených vlaků. A co mrakodrapy a jejich obrovské výtahy! A velké obchodní domy… například obchoďák Macy´s, mj. největší obchodní dům vůbec, je vlastně obrovský blok domů, tedy i plno pater… Jak jsem ráda, že mi to nevyšlo, abych dnes „šla do města“.  

Obchodníci si začínají uvědomovat důsledky – všechno zboží, které potřebuje být v chladnu či v lednicích, se jim zkazí…a tak nejprve pouštěli lidé do obchodů po několika, když se začalo stmívat, což tu jde velmi rychle, rozhodli se „zachránit co se dá“  a tedy  pro prodej před obchodem –

Ulice se plní čím dál víc, přibývá těch odporných houkaček. Jen v prvních hodinách prý bylo na „emergency“ (pohotovost)  zaznamenáno přes osmdesát tisíc hovorů. Mnoho lidí bere do svých aut další lidi. Ale – zase je pravda, že jsem slyšela, že mnozí taxikáři brali i 400 doláčů za cestu z Manhattanu. Také se prodává všude možně voda – z 20 centů stoupla na pět dolarů za půllitr, baterie z 99 centů na dolarů deset…. A jiné – inu, vydělat se dá na všem..…

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk