Myslela jsem, ze se to casem zmeni. Snazila jsem se nezamilovat, ale stalo se. Taky jsem si hodne oblibila jeho syna (myslim,ze ani on nemel nic proti me) a vsechno se zdalo byt na dobre ceste. Bohužel, on se nemenil. Nas vztah byl jako na houpacce. Kdyz jsme byli spolu, bylo vsechno skvele, pak se ale treba tyden neozval a ja se doma stressovala. Nikdy jsem nevedela, jestli se ozve nebo ne. Kdyz jsem se pokusila byt aktivnejsi ja a domluvit se, tak to moc nefungovalo. Po nejake dobe, kdy nedoslo k zadne zmene, mi dosla trpelivost a rekla jsem, co mi vadi a tim se vsechno jeste zhorsilo.

     Rekl, ze si uvedomuje jak se chova, i jak by se mel chovat, ale nemuze. Ze pry me nechce trapit a tak bude radeji sam. Myslim si, ze v te dobe byl jeste zamilovany do sve ex-manzelky. Od tohoto naseho rozhovoru jsme se temer prestali stykat. Parkrat jsme byli spolu, napsali par sms, ale nic vic. Jeho syna jsem uz pak nevidela. Je to par mesicu.

     Myslela jsem, ze na neho casem zapomenu, ale nejak to nejde. Snazila jsem se seznamit s nejakym jinym muzem, ale porad srovnavam. On bohuzel nema zajem se vratit a mam podezreni, ze ma nekoho jineho. Fakt nevim. Rozhodla jsem se, ze to jeste nevzdam, napsala jsem mu a ted v sobotu jsme domluveni, ze zajdem jenom tak nezavazne pokecat (z jeho strany) Ja bych samozrejme chtela, aby se ke me vratil, ale nevim, jestli mu to mam rict nebo mam delat jakoby nic. Ze je mi to jedno (i kdyz vubec není). Myslim si, ze by byl idealni partner pro me, bohužel, ja asi nejsem idealni pro nej. Nevim taky, jestli bude prilezitost neco resit (jestli teda jeste neco vubec na reseni je), protoze mozna s nami bude jeho syn. Mozna, ze tohle je posledni sance jak neco zmenit a rict mu, co citim. Nenapada te neco, jak bych s nim mohla pohnout? I kdyz je mi jasne, ze clovek musi chtit sam a asi je to uz ztracene. Diky za odpoved. Martina

ODPOVĚĎ:

      Milá Martino, v poslední době se mi tu sešlo pár podobných dopisů. Dopisů plných přání vrátit čas, dostat zpátky milovanou osobu… Což o to, někdy to jde, ale … Asi je třeba se zamyslet, má-li to opravdu smysl…

      A teď tedy – jde-li to a když ano, tak jak. Víš, ono hodně záleží na tom, jak dalece jsi ty jemu „příjemná“, jak mu „voníš“… Pokud se mezi vás dostala jen nějaká nepříjemnost, je zatím jedno jakého druhu, ale pokud nemá vůči tobě averzi, odpor, pokud se tomu druhému přímo nehnusíš – rozumíš mi, doufám – tak stále je jakási naděje. Něco se kazilo, až pokazilo, záleží na stupni vašeho rozkolu, a rozhodně i na důvodu. Tohle všechno pramení z nedostatku komunikace… Může to být třebas neskutečná hloupost, která však tomu druhému vadí a vadí a vadí…

     U tohohle tvého přítele to byla, jak jsi správně poznala, tvoje „agresivita“. Já vím, že jsi mu to řekla určitě normálně, ale podle všeho je on člověk velice introvertní, který si asi nejlíp pokecá sám se sebou J. A určitě ještě není ve svém srdci zcela vypořádán s minulým vztahem. Tak ti nevím, jestli by pro tebe byl – i když sis to myslela, tím opravdu vhodným. To, jak se k tobě choval, asi není vyváženo oněmi hezkými chvilkami. To bys asi v budoucnu moc šťastná nebyla… Panebože, už od začátku být ve stálé nejistotě… Rozhodně, pokud se s ním sejdeš, snaž se být milá, usměvavá – chovej se, jako bys byla na přátelské schůzce dejme tomu s dobrým kamarádem z práce… Prostě žádná vypjatá situace, vyptávání, žádný „dotazník“ J. Aby z randete odcházel v příjemné náladě… Uvidíš… v každém případě „netlač na pilu“, v jeho případě bys docílila zcela opačného účinku. Tohle je situace, která chce čas. Ale jak říkám, podle toho, cos mi napsala, bych ti raději doporučila, opravdu se poohlédnout po někom k tobě vhodnějším...

Když tak napiš, jak ona schůzka dopadla. Držím palce, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk