takže nevím, co si o tom myslet. Alkohol dokáže zakopat každý vztah, i kamarádství. Zajímalo by mě, jak moc to bylo s tím bumbáním zlé, ale dost možná by to stejně o ničem moc nevypovídalo. Jednou už jsme se tady o tom bavili, že každý má tu hranici "pití" někde jinde. Mně třeba nevadí příjemné popití s přáteli nebo s rodinou, ale třeba už neuznávám "rituální" chození do hospod. Ony totiž ty hospody taky lezou dost do peněz - pokud má rodina hluboko do kapsy, tak se ani nedivím, když je manželka naštvaná, když peníze mizí na chlast, zatímco by je bylo možné využít nějak příjemněji pro oba nebo pro celou rodinu. Navíc se z hospod člověk vrací smradlavý (nic proti kuřákům, ale určitě bych do oněch zařízení chodila raději, kdyby se v nich nekouřilo).
Taky hodně záleží na náladě při tom pití. Možná víc, než ten fakt, že se někdo opije, mi vadí, když má "nepříjemnou opilost" (typu: nadává, je sprostý či oplzlý, sexuálně obtěžuje, nebo taky pláče, hysterčí... dosaďte si sami). Pokud se "pije" a je veselo, lidé se baví a tancují, tak mi to tolik nevadí. Pití se člověk dnes asi úplně nevyhne, a tak rada zní asi nějak tak: najít "Míru".
K tomu kouření - už jsem to trochu nakousla. Asi bych si takovou věc zvážila už na začátku vztahu. Po pravdě si nedokážu představit soužití s člověkem, který by kouřil doma, myslím přímo v bytě, i když jinak mi zase až tak nevadí. Nevím, co přesně vadí manželce a bylo by to dobré zjistit. Jestli ji vadí kouření z principu, pak si myslím, že holka trochu přestřelila, jestli "Smutňoch" kouřil už na začátku vztahu. (Jestli začal "Smutňoch" kouřit později, je to jiná situace.) Možná ji štve i finanční rozměr té věci, jak jsem už zmínila. Pozitivní je, že se "Smutňoch" snaží. Dala bych si jen pozor na plané sliby. Jak jsem řekla, mně třeba kouření zase až tak nevadí, ale vytáčí mě, když někdo pořád mluví o tom, že přestane, a skutek utek. Takového člověka za chvíli považuju za slabocha, nevím proč, i když vím, že přestat je těžké a že jsem v tom postoji nespravedlivá. To už je mi sympatičtější ten, kdo řekne: Kouřím a hotovo!

No a k té manželce a dceři. Otázka je, zda manželka vůbec o obnovení soužití stojí. Jestli se "Smutňoch" opravdu hodně nezprotivil, protože pak asi cesta zpět nevede. Nějaká promluva v klídku nic nepokazí, byla by fakt škoda tomu ještě nedat šanci. "Smutňoch" ale musí vědět, že to může být (a měla by být - pokud můžu trochu rýpnout za manželku) šance poslední.
Někdy si říkám, jestli ty problémy těm lidem za ten chlast stojí...

mám pocit, že toho víme strašně málo. Ale obecná rada zní mluvit mluvit, komunikovat. Nicméně záleží na tom, jestli manželka bude ochotná diskutovat, jestli se už náhodou nerozhodla. Každopádně bych radila žádné pomluvy, žádné výstupy, rozumně a po dobrém. V tomhle případě bych fakt radila, aby jí byl dárek k Vánocům dal a zkusil být příjemný. Říct, co jsem pro ni udělal, co jsem ochoten udělat pro to, aby to fungovalo. Držím palce!

s těma dárkama: ona mi nic nedala, tak já jí taky nedám. To mluví za všechno. Jak chce změnit něco, co se pokazilo, když k tomu bude přistupovat tímto směrem?
Ona se na mě škaredě koukla, tak já se na ni taky budu mračit a neusměju se. Ona mi nic nedala, tak já jí taky nic nedám. Mě osobně by se zpátky do takového vztahu nechtělo.
Manželka měla psychické problémy, migrény, zvracela - a on to ani nevěděl. Copak se jí nikdy ani nezeptal, jak se má? Jestli je doma něco nového, jestli je všechno v pořádku, jestli jsou obě dvě zdravé, když už byl hodně v práci a nebyl tam?
A pak se diví, že mu žena raději uteče?

preji vsem Kudlankum vse nejlepsi do noveho roku,at se mame vsichni radi.
Ke "Smutnochovi";fakt toho vime moc malo,jak psala Gita,co se tyce alkoholu a cigaret,znam par lidicek co meli obdobi,kdy nejak pili,proste toho bylo na ne nejak moc.Pili treba par mesicu az si uvedomili ze tudy cesta nevede,no nejsou to pravi alkoholici,protoze dnes s pitim prestali avsak prilezitostne si par sklenek klidne daji bez toho aby to toho zase spadli.
Pak musim rici,ze je dokonce i par lidi,co vubec nesnesou u nekoho ani sklenku vina (obvykle jsou to deti alkoholickych rodicu)takze problem muze byt klidne uz jen kvuli tomu,ze si clovek o narozeninach otevre lahvinku.
Inu,chtelo by to vice info tady.
Ale aby Smutnoch nebyl posedly myslenkou ze chce manzelku zpet-vite,aby to nebylo o tom-"JA chci,chci,chci!"

opravdu moc není, ale skoro bych řekla, že alkohol a kouření nebudou ten hlavní důvod, proč manželka odešla. Panebože, co je to za chlapa, když mu až rodiče musejí říct, že má jeho žena takové migrény, že není schopna ani chodit ? Chápu, že může být hodně zaměstnaný, ale to si opravdu vůbec nevšiml, že je manželka psychicky na dně ? Protože on tyhle věci zjišťuje až zpětně, než odešla tak snad jediné co zaznamenal bylo, že ji musí přemlouvat k sexu. Možná jsem nespravedlivá ...

taky si myslim, ze zena neodesla jen kvuli alkoholu a koureni. Prijde mi, ze Pavel vubec manzelku nezna. Ze jen zili vedle sebe aniz by se vzajemne vnitrne dotykali. I proto musel byt sex vyskemravan ze strany muze.
Nevim co Pavel muze sve zene nabidnout. Kdyz od nej odesla asi se jiz vnitrne odpoutala a definitivne rozhodla. Asi neodesla bez varovani, to musel byt postupny proces odcizovani. Myslim, ze je konec.

nejdříve Petr tvrdí, že důvodem rozchodu je alkohol a kouření, pak zas, že byl "fakt pořád v práci", a proto nemá tušení, v jakém stavu se jeho žena v posledních měsících nacházela. Petrovi rodiče to ale vědí, zvláštní... Petr byl pořád v práci, ale když žena odnesla peníze, co byly doma, nezbylo mu ani na jídlo..., taky trochu podivné... Možná je Petrova žena na mateřské dovolené a mají vážné finanční problémy... Pokud mají vážné fianční prblémy, ale Petr nemírně pije a kouří... Jsou to všechno jen domněnky, radit je v tomhle případě skoro nemožné...

Možná je opravdu pozdě, také jsem měla vztah, kde jsem slibovala konec, jestli se nepolepší.Nepolepšil a stále mě tím chováním odrazoval.Byl naučen, že se rychle odpouštělo.Jenže já už byla tak otrávená, že jsem poslední incident neodpustila, už jsem ho nechtěla.Dál jsme se vídali třeba na kafe, asi doufal v návrat, jenže já mu říkala , že už nechci.Nebylo kam se vrátit, stával se pro mě cizím.Vždyt kde byl jeho zájem celé čtyři roky, když jsem v lepší vztah doufala já?A ted jsem jedině ráda, že nejsme spolu.Ulevilo se mi.

Někteří muži na mě takhle působí, berou naše varování na lehkou váhu, nechají to zajít daleko a pak se podivují.
Je možné, že manželka toho má už dost a nebude chtít za žádnou cenu zpět.Nebo nezabrala slova, tak se odhodlala k činům-to je pak šance, ale nesmí se ty vaše prohřešky zopakovat!!Jinak ji ztratíte na pořád.Nejdřív si ověřte, že jste schopen na sobě pracovat.Dál se s ženou vídejte třeba 2x týdně, ale nic ji neslibujte dokud si nebude jistý sám sebou.Prokazujte ji zájem o ni o dceru.Dejte ji ten dárek.Vy jste selhal, tak nečekejte dárky.Musíte být lepší.
A počítejte s tím, že nestačí ,,mazat med" kolem pusy dokud se to nesrovná, budete se muset snažit pořád, aby jste se nevrátili do starých kolejí.

a jen dodávám: možná by se Pavel měl dopředu rozhodnout, že to "polepšení se" dělá pro ženu a dceru, ne pro to, aby ženu "dostal zpátky". rozhodnout se - udělám to pro ně bez ohledu na to, jestli se vrátí. dopředu se smířit s tím, že to může dopadnout tak i onak... a sebrat v sobě sílu na sobě pracovat: být pozorný, najít si aspoň trochu času, zajímat se. a třeba i ubrat v práci, kdyby to jinak nešlo.

bojím se, že to, že doma nechala prstýnek, znamená, že se už rozhodla. když budu tvrdá - nedivila bych se jí. pokud je sebemenší šance to ještě napravit, bude Pavel muset hodně zabrat. uvědomit si - já jsem to podělal, je teď jen na mně dát věci do pořádku. a pak o vztah pečovat už natrvalo - pokud se ona teď rozhodne vrátit a znova se zklame, je hodně pravděpodobné, že podruhé odejde definitivně.

k dokonalému příspěvku xxx a Jany, že Pavel by to polepšení měl primárně dělat sám pro sebe.
To s tím dárkem mi taky připadá ujetá úvaha. Připadá mi minimálně dost pokrytecké dávat dárek někomu, na koho jsem naštvaná - a to Pavlova manželka bezesporu je.

Nikdy není pozdě, když se snaží ten kdo to pokazil a druhý umí dát šanci. Odjela jsem za svým manželem do jiné země a vzala sebou děti z prvního manželství, tam bylo vše za začátku dobré, ale po půl roce bylo vše jinak, velké problémy s alkoholem, snažila jsem se s ním 6 měsíců nějak komunikovat......, ale vše bylo marné, vůbec nepřiznal, že má problém, celé to gradovalo víc a víc, jednou jsem dokonce spala i s dětma v lese.....celá jejich rodina se postavila proti mně jako jeden muž, že je to moje vina....., ale nebyla. Jednoho krásného večera mi došla trpělivost, lilo jako z konve, sebrala jsem děti, svých pět švestek a odjela zpátky do své země, jela jsem 22 hodin v kuse. Ani začátky tu nebyly lehké, dětem sehnat školu v průběhu školního roku, sobě práci, bylo to po těch staletých záplavách byla jsem totálně bez peněz několik měsíců..... Asi po týdnu začal manžel volat ať se okamžitě vrátím, byl opilý...nejdřívě to byly výhružky pak prosby, bylo mi ho líto, ale byla jsem rozhodnutá, v tomhle já žít nebudu a moje děti už vůbec ne. Tak hrozil rozvodem, řekla, jsem ať to udělá, že je mi to jedno, že mám momentálně jiné starsti. Asi za měsíc volal, že se rozhodl jít na 6 týdnů na léčení jestli bych mu tam mohla volat, že se od něj jeho rodina odvrátila, tak jsem mu tam denně volala, účty závratně rostly....po nějakém týdnu s ním byla řeč, rozebrali ho tam psychlogové, začali od něj chodit omluvné dopisy, co jsem s ním asi musela prožít (a to taky jo)a že je mu to moc líto, jestli mu můžu odpustit. Ano člověk, může odpustit, ale nezapomíná. Po Vánocích na Nový rok přijel za námi na týden, měla jsem z toho děsný strach, ale dopadlo to velice dobře, láska mezi námi byla veliká, ale můj strach taky. Pak jsme žili jsme každý ve své zemi, denně večer volal, trávili jsme spolu prázdniny střídavě v mé nebo jeho zemi, stal se z něj po léčení docela jiný člověk. Po 5ti letech zase žijeme spolu a on dává veliký pozor na to, aby pil s mírou, je to pro něj dost těžký, protože je to bohužel člověk co nemá klapku. Když chtěl ještě jednu šanci, tak jsem mu jí dala, ale musím vidět snažení, řekla jsem dávám vždy maximálně šance tři a pak je definitivní konec. Druhé šance si váží moc a dnes mám s ním moc hezký život. Asi nikdo nejsme ideální a musíme se naučit si vzájemně odpouštět, ale také musíte vidět tu snahu u toho druhého, jinak to nemá cenu.
A pro Pavla: dárky a kytice jsem dostávala dál a hodně i přesto, že jsem utekla - člověk si musí umět přiznat svou vlastní vinu! Dokonce mi z jiné země objednával na Valentina, svátky a narozeniny obrovské kytice, které mi chodily domů.

jen si myslim,ze je klidne mozne, ze byl hodne v praci a zaroven hodne pil. V mem okoli znam par takovych typu.. Jsou z vysokeho managementu, v praci makaji na jednicku a pak se jdou zlit jako dobytek, jinak se to neda rict.. no a kde je pak rodina? Uznavam, ze dnesni doba je strasne narocna a nekteri jedinci resi stres takto, ale potom to odnaseji jejich blizci. O Smutnochovi opravdu vime strasne malo informaci, abychom ho mohli soudit a poradit mu. Ale rozhodne si myslim, ze kdyz chce chlap zenskou zpet, nepocita,zda ji da darek jen tehdy, da-li mu nejaky ona.. to mi prijde prinejmensim divne..

nečetla jsi zřejmě ani příspěvky "smutňocha", páč z úrovně češtiny bych na vrcholový managment netipovala :)
ale pravdu ma xxx - moc nadějně to nevidím, hlavně by si měl sám pro sebe ujasnit, co vlastně chce : získat ženu zpět - ve smyslu , že až se vrátí, bude se chovat zase stejně, vebo mu opravdu záleží na záchraně manželství a uvědomuje si, že se bude muset on sám - a trvale - změnit, že to není jen o tom, pár týdnů se chovat vstřícně.

ale v poho, já si zas po sobě nečtu svoje texty, než to odkliknu, jinak bych tam neměla tolik překlepů :)