| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| Čas je dobrý sluha, ale zlý pán |
Rubrika: [téma] Stejně jako teta Kateřina z Jirotkova „Saturnina“ občas používám přísloví (tedy já občas, teta Kateřina stále). Pochopitelně jsem nyní zaměnila čas za oheň, jenže ono to tak vlastně je také. Co je pro nás čas? Jak dlouhá může být minuta?Jen si vzpomeňte , jak se vlekly hodiny ve škole. Nebo v čekárně u doktora. Mívám pocit, že už tam sedím alespoň půl hodiny a ono zatím uteklo jen deset minut. A co teprve když čekáte na někoho milého a on nejde a nejde… Jednou jel Honza s dětmi na výlet. Měli se vrátit navečer. Bylo šest a oni nikde. Sedm. Osm!!! Půl deváté – já začínala být hysterická z představ, co všechno se mohlo stát.Trvalo snad sto let, než se před desátou objevili. S nabouraným autem a Janina s velikou boulí na čele. Vjeli na silnici zaneřáděnou blátem. Jediné štěstí bylo, že jak Honza, tak řidič proti nim, zabrzdili před bahnem a auta k sobě už "jenom" doklouzala. Teď během mého psaní přiběhly vykulené děti, že prý v Americe hoří elektrárna a část Států a Kanady je bez proudu. První, co mi blesklo hlavou – Daniela. V New Yorku, odříznutá od nás a především od Kudlanky... Pouštím CNN, davy lidí proudí ulicemi ve snaze zjistit, co se děje. Co lidé ve výtazích, v metru? Jejich minuty musí být věčností. Jenže zrovna táž minuta může být kratší než mrknutí oka. Když jdeme na hrací (posezení s kamarády muzikanty), trvá čas od 7 do půlnoci asi tak hodinu. Zrovna tak mariáš, jdu si dát pár her, než vypiju kafe a najednou zjistím, že z jedné hodiny jsou dvě... Těžko někomu, kdo právě prožívá nějaké trápení či bolest, budete říkat: Čas je nejlepší lékař, všechno zahojí. Ale je to tak. Vždycky, když mi bylo nejhůř, tak jsem si na tohle vzpomněla. Každý neseme svůj kříž a každý ho máme právě nejtěžší. Ale jak plyne čas, stává se lehčím a lehčím. Vzpomínáme na to hezké, a to co bylo zlé, odbudeme většinou slovy: “To už bych nechtěla prožít.” Je to jako s bolestí - když odezní, neumíme si ji už tak přesně představit. Stejně tak čas obrousí všechny hrany… pavla@kudlanka.cz |
A já jim odpovídal: "Já vím, ale kdo to má do té doby vydržet!" :)