Kdybych žila znovu se svým mužem ...


Kdybych znovu žila se svým mužem…

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.

Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.

Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.

Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.

Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.

Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.

Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.

Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.

Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.

Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.

Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).

Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.

Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z ženy stále poněkud zmaten.

Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.

Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.

Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.

Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.

Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.

Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.

Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.

Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.

A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem...

ve 23 letech Tvůj život neskončil teprve začíná, za pět let si na to ani nevzpomeneš, copak nemáš kamarády, koníčky, nějaký sport? Správně Ti radí Tvé podvědomí, nauč se netrápit zbytečně, lepší je když to udělal teď než za 8 let, přeruš s ním kontakty, oraž si a začni si žít svůj život. Kdyby se vrátil stejně by si stále přemýšlela kdy to udělá znova. Měj svou hrdost, máš život před sebou a prima mužskejch je plnej svět.

já vím, jinak se to čte mně, která už na to taky přišla a není jí 23, a jinak se to bude číst téhle nešťastné Terezce. Ale snad by si z toho mohla něco vzít do toho příštího vztahu, který přijde, proč by nepřišel ? A nebude muže ani vztah dramatizovat, nýbrž ho prožívat...
Když je člověk opouštěn, připadá mu svět strašně prázdný, to je normální, z toho si nezoufej. Nesmíš se přestat mít ráda, pak tě budou mít rádi i ostatní !

by mohla mít dejme tomu v 18. Ve 23 už by měla vědět, co chce. Vzteká se, že se jí ptáček vysmekl z pěstičky. Ještě jich pár uletí, než zakysne definitivně.

... na to kdybych znovu žila se svým mužem. Hezký, ale ne univerzální návod. I tak se leccos může nevydařit, i tak to může ztroskotat. Petrovo zamyšlení na mě dělá dojem přání, jistě, bylo by to ideální. Co kdyby žena sepsala pohled z druhé strany? Co by tam asi bylo? Ženou napsané Co kdybych žil znovu se svou ženou?

já si tedy dovolím nesouhlasit s chválou tohoto pohledu... Nevím přesně co mi vadí, ale když jsem si ty řádky četla, úplně se mi z některých rad cosi uvnitř nepříjemně svíralo. Některé jsou zcela jistě fajn, ale některé mi až nahánějí hrůzu... Například - nebudu vyčítat televizi, protože On relaxuje, ale sama se na (byť přiblblé) telenovely dívat nebudu, protože já asi relaxovat nesmím (co kdybych u toho náhodou zblbla a začala si myslet, že to tak je dovopravdy, že...). Nevytírat a neluxovat pod židlí, na které On zrovna sedí, abych ho neponížila? To by ho opravdu ponížilo, kdyby byl požádán, aby si přesedl jinam, neřku-li, aby s tím luxováním pomohl? No nevim... Jak říkám, nehážu to šmahem do koše, to určitě ne, ale jsou tam body, které tedy zas nejdou přes můj ženský pohled...

Terezko, začnu od konce - Tvůj strach, že už nikdy nikoho nepotkáš - jak důvěrně to znám! Plus ještě strach z toho, že už se nebudu umět zamilovat... Holčičko, tenhle strach je naprosto nesmyslný, láska vždy nakonec přišla a často ze strany, odkud to člověk vůbec nečekal. Toho se opravdu bát nemusíš :-)
Jsi ještě mladinká a jestli Ti utekl za spolužačkou, nech ho běžet. Jak se chovat k němu? Tak, aby sis zachovala vlastní hrdost... Nedělat ze sebe poslušného pejska, co přiběhne na písknutí, podle mě je varianta ho odstřihnout ta nejlepší. A nemusíš to dělat jako gesto - pompézně oznámit už nikdy mi nepiš, nevolej, nechoď na oči, do smrti smrťoucí tě nechci vidět - to ne. Odstřihnout ho sama pro sebe - když se ozve, "nemít čas", když napíše smsku, tak si dát s odpovědí na čas a tu pak formulovat hodně neutrálně, když se náhodou potkáte, tak s úsměvem - jéé, to je škoda, já zrovna musim... Prostě být nedostupná a ne zničená - alespoň před ním.
Je jasné, že jsi teď smutná, ale zkus to brát takhle - každý smutek prostě jednoho dne skončí a přebolí - a Ty se každým dnem k tomuhle konci blížíš :-) Uvidíš, že jen co dosmutníš, nenechá na sebe nová láska dlouho čekat :-)Držím palce, ať je ten nový rok lepší, než tenhle :-)

já nechápu tu chválu Petrova spisku! Něco tak šovinistického jsem už dlouho nečetla. Udělalo se mi z toho trochu zle. Takhle upřednostňovat potřeby mužské před ženskými... tak jednostranný pohled... tolik sobectví na pár řádcích...

berte Petrův spisek trochu s nadhledem a ne tak úporně doslova. Nejde o uplatňování tzv. slepičí taktiky, to mi taky nejde, ale jde o to, najít tu zlatou střední cestu. Možná, až budete trochu starší...
Tak vidíš Terezko, mužský a ženský pohled na věc se někdy diametrálně rozchází. Mně v jednom testu vyšlo, že mám mužský mozek. To tak některá ženská dopadne. Tobě přeju, abys brzo našla toho, ke kerému se budeš ráda vracet. Někde chodí a ještě o tom neví... všechno nejlepší do Nového roku.

myslím, že to neberu úporně doslova... A myslím, že chápu, co myslíš Ty tou střední cestou... Také neříkám, že bych to shodila ze stolu lautr všechno, jen prostě některé ty body mi přijdou už dost daleko za hranicí té zlaté střední...víš?

asi to už všechno beru dost s nadhledem a představuju si ty situace v barvách. Problém je v tom, že já si tam dosadím toho svého, se kterým je rozumná řeč. V žádném případě bych tedy nechtěla zlehčovat případy, kdy žena je skutečně služkou a muž neomaleným sobeckým blbem. To ne.

mrkni na manuál - na příspěvek pod názvem "Neboj se, seřvi ho!"

naprosto s Tebou souhlasím cítím to stejně, asi to bude tím, že už mám něco nadrandíno.

Tak já zavírám krám a jdeme s pejskem ven.
Mějte se všichni pěkně a řádně se připravte na Silvestra, i ti, co ho nemají rádi - bude asi trochu kravál...

to bude asi základ najít si nějakého normálního s kterým je řeč, kterému s potěšením uděláš milou, příjemnou a odpočinkovou atmosféru a budeš ho obskakovat, protože víš, že on jí zase udělá Tobě a život je hned krásnější, když se těšíme domů na svého partnera.

Holky to není mužský pohled, to je pohled rozvedené ženské, která pochopila o čem ten život je poučena letitými životními zkušenostmi.

ja uz teda nejsem zadny mlady stene, ale neco (= petruv spisek) tak sovinistickyho jsem teda uz dlouho necetla. az me z toho rozbolely zuby...

ho chvíli nevídat a čas, který jste trávili předtím spolu věnovat tomu, že na sobě budeš makat...každá máme nějaký ten nedostatek, tak na něm zapracovat...a až ho pak za čas potkáš, tak aby litoval, že se s takovou super holkou rozcházel...a třeba se k tobě pak ještě rád vrátí... a třeba už ty pak o to nebudeš stát- není nic lepšího, než si prohlédnout problémy s odstupem času.

prvně s Vámi holky nesouhlasím...Petrův spisek se mi taky nelíbí... a taky už mám něco nadrandíno :)...ale to nevadí, stejně Vás dvě mám ráda, jste moje krevní skupina ;) hezký zbytek roku!

Mít doma chápající, milou, jemnou pracovitou otrokyni kombinovanou s robotem, pro kterou je péče o muže na prvním místě, pak dlouho nic a pak teprve ona a její zájmy, to by se líbilo kdejakýmu sobeckýmu hajzlíkovi, to ti Petře celkem věřim...

náhodou moc líbí, výborně jsem se pobavila o). Akorát Petr zapomněl na poslední bod, kterým by shrnul všechno najednou - tedy:" Milá ženo, chovej se jako světice (anebo jako rohožka, ono to v tomhle případě vyjde nastejno), svého muže bezmezně miluj a obdivuj, i kdyby on se choval jako hňup, protože on má na svoje chybičky přeci právo." o)

vždyť je to recese :)
Takové to netové čtení jako "jak vypadá ideální žena" (noha i prsa č.5 a orgasmus 5x denně, mezi svíčkovou a žehlením), "10 pravidel pro ženy o mužích" (když to svědí, musí se to podrbat, a broskvová není barva ale ovoce) apod.
To přece nikdo nemůže brát vážně jako rady do života, natož dnešní mladá slečna :)

p.s. nejsem štěně, ani rozvedená (vdova či jinak bezpartnerská);)

No..., možná to Petr myslel jako vtip..., ale vtipný to rozhodně neni. A já se stejně víc přikláním k tý variantě, že je to vůl a myslel to vážně... Jsem holt pesimistka...

reakcí dámy usuzuji, že asi mnohá z vás žije sama a těžko asi by s vámi žil normální muž. Pokud někoho máte tak je to takový pejsek, kterého můžete snadnou svými"zbraněmi" ovládat.
Pokládám otázku, jste vůbec ještě ženy, nebo bytosti, které spíše patří do sci-fi příběhů nebo virtuálně propagačně -bulvárních plátků......

nebo kterákoliv jiná žila a to velmi vážně podle Petrova manuálu, nemusela by sem psát a byla by spokojená coby odstrkovaná rohožka. Asi se sem tento druh nadsázky (či recese jak píše bb)nehodí, a to ani před Silvestrem, neboť si sem píší o rady či pochopení momentálně nešťastní lidičkové.
JAsně Kamilo, že se kvůli článečku nerozhádáme, jsi správná holka, vždyť se známe. A kdyby všichni se všemi a se vším jen a jen souhlasili, tak by to nebyla diskuse, ale klub houpacích koní.
Zrovna tak nelze třeba obvinit Minní, že nemá smysl pro humor, má ho jen jiný a třeba právě špatné zkušenosti se sobeckým balvanem. Takže tak.
Všem kdo jsou dnes v práci přeji, aby jim to rychle a příjemně utíkalo, a všechno nejlepší do Nového roku - zase budeme o rok moudřejší !

Plně souhlasím s Petrem, občas na tyto stránky chodím a podle reakcí víceméně stejných žen myslím, že jsou jen trochu zmatené z bulvárních a ženských časopisů, neukojené, nevybité v podobě virtuálních hrdinek "těch jejich telenovel".

ono to chce jistou reciprocitu. \A jak jistě víš, není nespokojených žen, jsou-li šikovní muži...

Petrův text mi příjde neoriginální, něco dost podobného jsem už někde na netu četla, je to takový delší "silvestrovský" text. Pokud ne, doporučuji tomu, kdo by to bral vážně, sundat brýle, odsunout židli od monitoru a vyrazit právě do onoho reálného světa. A nebo sem dorazili nešťastní frustráti z nějakého pánského webu? Vždy mne překvapuje, s čím vším jsou muži na ženách nespokojeni a jak málo ženy požadují po svých partnerech. Bylo by to smutné, kdyby to nebyla dávná realita, se kterou jsem si my holky již dávno poradily a ve které umíme v pohodě žít. Já bych v životě podobný text nebyla schopna vyplodit. Ne, že bych netrpěla občasnými záchvaty grafomanství (jako práve nyní :-)), ale nemám tak nějak potřebu cokoliv podobného psát. Připomnělo mi to děj krátké filmové povídky. Před časem vyšla i s dalšími pod názvem Tygřice(režisér Luigi Zampa) v Levných knihách. Povídka načrtla chytrého pana profesora, který k podobné dokonalosti vedl vlastní ženu. Ona se tak snažila, ale stále to nestačilo. Jak příběh končí neprozradím, ale moudří čtenáři zdejších stránek se dovtípí :-)

sesumíroval ten text ve své hlavě a žije sám, ani se tomu nedivím. Pokud má partnerku, která ho bere jako svoji bibli, čeká náš další Nanebevzetí.
Stejně by mě zajímalo, jestli by si Petr vůbec takové ženy vážil - 100%ně oddané, závislé, se vším souhlasící, žijící v tichosti, aby pána nerušila, láskyplná, ale nic neočekávající,nahotou inspirující, péčí a něhou překypující... vlastní život nemající ... no nic - teď jsem si to přečetla znovu a myslím si, že je to vážně sranda.

a mám pro něho záludnou otázku: Jak by si vysvětlil, když bych náhodou přišla k němu do obýváku nahá s ručníkem na hlavě?
Dle Petra - že se chci milovat a že nechci, protože mě bolí hlava.

Správná odpověď by přitom byla, že jsem přišla z koupelny celá umytá včetně umytých vlasů, nechci se milovat ani mě nebolí hlava, ale chystám se na večírek :-)))

Zapomněla jsi k tomu dodat /viz.tvůj poslední odstavec/, že bys měla v ruce
pěkného "robertka"...

Měla jsem pravdu, myslel to vážně... A navíc se z nějakýho důvodu domnívá, že je normální...

Vsadím se, že Petr je Alex :-) Nebo Honza???
Ten jeho příspěvek, pardon, to jsou fakt silvestrovske frky. Nebo možna new age :-) Kdyby se podle toho Terezka ridila, tak z ni za chvili bude troska.

Základní vědomosti při chovu muže
Všeobecná pravidla Chovat muže není zdaleka tak bezproblémové jako za časů našich maminek a babiček a vyvstává otázka, jestli se chov muže v dnešních časech vůbec vyplácí. Chovaný exemplář by měl splňovat aspoň 2 z těchto předpokladů:


§1 Základní vlastnosti muže
a) musí být užitečný (zručnost, šikovnost a snaha v domácnosti a v posteli není na škodu)
b) musí být pohledný (tj. jeho vzhled by neměl vzbuzovat lítost a soustrast)
c) výše jmenované vlastnosti nemusí platit v případě, že platí § 2.

§ 2 Je bohatý!!!!!!!!!!!

§3 Podmínky chovu
Jeho pořízení a chov si rozumně rozvažte, dopřejte si dostatek času na výběr vhodného exempláře a nechte se přesvědčit o jeho skutečných přednostech a schopnostech.Zvažte skutečnost, že muž má tendence ukazovat se z té lepší strany, což je často následováno návratem k původnímu stavu. Skryté vady a neduhy objevíte až po delší době. Proto také počet odložených mužů narůstá. Mnohé exempláře bloudí bezcílně po okolí nebo hledají útočiště u nových majitelek. Doporučuje se pořídit si už vycvičeného muže (§5). Exempláře nabízené v second handech jsou často velmi výhodným řešením, mají již osvojené žádoucí návyky. V případě již více použitých exemplářů je ovšem varování víc než na místě. Jestliže byli chováni na mnohých místech a u mnohých žen, mají sklon k krátkodobé ztrátě paměti, takže si neumí vzpomenout na svůj domov ani na majitelku.

§4 Krmení
Muž je ve své podstatě všežravec. Kvůli vyrovnané stravě se doporučuje občas vystřídat konzervy za čerstvou zeleninu. Alkohol by neměl být striktně zakázán, pokud si ho dokáže zajistit od svých kamarádů. To platí všeobecně i pro sladkosti. Pozor na přežírání !!! zvažte, jestli pohyblivost obézního muže rapidně klesá a tím jeho výkonnost v posteli a domácnosti.

§5 Chov
Co se týče ubytování, je muž relativně nenáročný. Všeobecně mu stačí televizor a postel.(dálkové ovládání je nevyhnutelné) Pokud je k dispozici počítač, je možné dokonce vypustit televizor. Není dobré ho na celý den zavírat, mohlo by to vést k depresivním stavům, odmítání stravy a úplnému zkapání. Na pravidelný přívod kyslíku a udržení přiměřené pohyblivosti se osvědčila práce na zahradě. Kromě toho je dobré vzít ho 1x denně mezi lidi, aby měl výběh.

§6 Péče
Dohlédněte na to, aby se aspoň 1 x denně umyl. Aby se vyhnul poranění, občas mu ostříhejte nehty a občas navštívil holiče. Velmi důležité je dohlédnout na to, aby si pravidelně měnil spodní prádlo.

§7 Choroby
Muž má od přírody sklon k dramatizování a přehánění. Dispozice k hypochondrii je mu vrozená. Nezapomínejte: Při prochlazení obyčejná kombinace postel x čaj úplně postačí. Upřímné politování nemocného může proces ozdravění výrazně prodloužit. Někteří muži mají bohužel sklon k vypadávání vlasů. Jelikož to neovlivňuje jejich kondici, není třeba se tím výrazně zaobírat.

§8 Výcvik
Muž zkrotne velmi rychle, když se s ním správně zachází. Běžné povely k noze, dones, pohov ovládají ti bystřejší již po několika hodinách výcviku. Nezapomeňte na pravidelnost. V případě, že se do výcviku hodlá zapojit i tchýně, je nutno určit jasná pravidla.

§9 Rozmnožování
Muži jsou plodní celý rok a podle toho se chovají. V souvislosti s tím je případná tužba mít dítě předčasná. Často je to jen účelem, který světí prostředky. Zapůjčte si od rodiny nebo známých pár dětí, tak nejlépe prověříte jeho otcovské schopnosti.

...se mi moc libil, tak nejak vyjadruje i muj pohled na vec.

Ono to, ze clovek ma nekoho rad a snazi se k nemu byt ohleduplny a chapavy (coz ten spisek podle me vyjadruje), prece neznamena, ze prestane byt sam sebou, ze tim bude trpet! Ja jsem stastna za kazdou vec, kterou muzu manzelovi udelat radost, a on rovnez. Ze ho nebudu pri praci otravovat otiranim prachu na jeho stole (luxuje on :)), to opravdu povazuju za naprostou samozrejmost :) - napr. proto, ze (to uz jsem tu asi parkrat psala) si myslim, ze neporadek je problemem toho, kdo ho vidi, a kdyz jemu na jeho stole nevadi, at si ho tam necha :) Beru ohled na jeho potreby, on na moje a *hlavne* si oba uvedomujeme, ze potreby kazdeho z nas jsou jine! To se treba moje matka dosud nenaucila a stale si mysli, ze kdyz nejedu na dovolenou, znamena to, ze na to nemam, stejne tak kdyz si nekoupim novy hadry nebo neuvarim maso, protoze prece kazdej si rad kupuje hadry a ji maso, a tak mi furt kupuje hadry a vlaci do bytu hrnce masa...

Mužský - to nejsou lidi.Nemůžete po nich chtít normální lidský reakce. Člověk by řerkl, že jsem-li potřetí vdaná a matka dvou synů, měla bych o nich vědět všecko..Kdepak. Vím stejnou starou belu, jako v dobách svého mládí. Vždycky, parchanti, dokážou překvapit! Zákony a nhávody vymyšlwené mužskými berte se značnou rezervou.Situace se může změnit kdykoli - prohrajeme-li fotbal,bolí-li ho zuby, má-li větry, opici, nebo naopak absťák a pod. Takže radím, mějte rády především sebe a snažte se uspokojit hlavně své potřeby. (I když to kolikrát tak úplně nejde). Hlavně buďte neustále nenaladěná, unavená a mírně na.ranáUvidíte, jak ocení každý váš úsměv, či záchvěv dobré nálady. Nejste-li ten typ, poříďte si kočičku nebo pejska. I želva vám udělá větší službu . Nebudete potřebovat psychologa a celé noci přemýšlet, co jste udělala špatně. Vy přece děláte dobře VŠECHNO!!! Ten špatný je ON! S touto výbavou budete žít ve šťastném partnerském svazku až do smrti.Já svého muže vyhodila z domu den před vánoci.Kdyby setrval, byly bych ho zabila!!! Naštval mě tak, že bych ho byla podřízla.ale nechtěla jsem si zacákat kuchyň krví.No a už sde vgrátil a je hodnej!!!!!

četla, a pořád jsem byla přesvědčená, že drží udaný tón, pokračuje ve srandě a mírně provokuje.
Než jsem si přečetla Johančinu a AlenyT. reakce. Při jejich čtení jsem si připomněla, že stejný text, tatáž slova opravdu přečte každý člověk jinak.
Takže asi ano, může to být i tak, že to ten Petr myslí vážně :))

v zásadě souhlas se vším, cos psala, ale nijak mi to nekoreluje s tím, co psal Petr.
Zatímco ty píšeš o vzájemnosti ve všem (i když si myslím, že soustavná snaha udělat druhého šťastným pomine časem i u vás dvou, jako u většiny lidí, a ustálí se na soustavném mírném zájmu na blahu vlastním, páru, rodiny, soustavném budování a upevňování vazeb, potvrzování sounáležitosti a zároveň svébytnosti, což je, myslím si, docela dobré vyústění počátečního štěstí:), tak Petr ve všem zdůrazňuje, že jen a pouze na ženě záleží, zda ona,pár, rodina budou šťastní a spokojení, a když se bude ONA málo snažit, tak má smůlu...Proto mě automaticky po přečtení napadlo, že je to vtip.
Bohužel možná i není. Fujtajbl :))

a zdalipak tě teď neponižuje luxováním pod tvou židlí, zatímco popíjíš kávu u sledování telenovely, zlobivec jeden? :))

Jinak bych možná zdůraznila význam dobrého výběru¨;)
což se, a to už bez legrace, často odvíjí od mužského vzoru, který doma dcérenka vídala v mládí, byl-li vůbec nějaký. Pokud byl dobrý, nebo podpantoflový, má dobrého partnera, anebo podpantoflníka. Byl-li špatný, má často špatného, nebo aspoň pro ni nevhodného, a většinou se rozvede a až coby zralejší najde toho, se kterým si padnou lépe. Nebyl-li žádný, přečasto tápe a hledá, než najde. To je teorie, potvrzená spoustou praxe z mého okolí.

když tu čtu ty Vaše reakce, tak se ani nedivím, že si s Vámi chlapi nějakou dobu jen zašukají nechají jít, hlavně abyste si k nim nepřinesly pantofle, župan a kartáček na zuby, to by asi skončila sranda. Najednou jsem pochopila proč valná většina mužů se nerozvádí i když se svou ženou vůbec nežijí, oni jsou vlastně chráněni před dalším sňatkem, protože potkat takové zdeformované furie, které mají takovýhle náhled na mužské pokolení, to musí být tedy nářez.

na ty kouká on, hlavně na uluici a rodinná pouta a podobně.Neluxuje neb mi odešel lux.Než mě ulovil, dával mi stříbrné šperky , parfémy apod.Nyní - po té co jsem byla ulovena, tak mi dává kastroly a pánve.Ale dlužno přiznat, že některé opravdu používám. Jo - šedivá jest všecka teorie..jsem po třetí vdaná a každej byl jinej, ale jedno měli společný, jakákoli laskavost či ochota z mé strany byla automaticky považována za mou povinnost.No jsou situace, kdy je lepší sledovat detektivku s kočkou na klíně, než se snažit o nemožné a činit muže šťastného....nakonec, proč se mám o něco takového snažit, když můžu být rovnou šťastná já a to s poloviční námahou.

třeba se dočkáš neženatého, nebo ženatého co se kvůli tobě rozvede, a pak si tam doneseš i ty pantofle a kartáček na zuby :))

pokud ti to teda stačí...mně ne, dala jsem přednost společně pořízenému bytu, dost velkému na to, aby se tam vešly i budoucí děti, a pak společně pořízenému domu
Jak na to, aby sis nemusela nikam nosit kartáček a pantofle, ale abyste budovali společně svoje Doma, ti však neporadím, protože mně se do budování hnízda zpočátku chtělo méně než budovateli :) jenže láska hory přenáší, že...

další taková, co nemusí prohánět chlapa s pantoflema a zubním kartáčkem v ruce, naopak, on honí ji stříbrem !
Doufám, že sis ho pečlivě uschovala, zásob stříbra ubývá, ceny ten kov nabývá :)
Já dostala jako první dárek po kytičkách a zmrzlinách apod. stříbrné hodinky, protože jsem pořád zaspávala do školy, do práce a chodila všude se zpožděním. Dovoz z Ruska a mám je schované, když se natáhnou (jo, jsou ještě natahovací:) tak pořád jdou. Jen by potřebovaly vyčistit, ciferník i řetízek, obojí zčernalo.

... vy, které jste byly pohoršeny Petrovým textem a pak jste se hihňaly nad pravidly "Chovu muže". Pravím, že platí-li §2 Je bohatý!!!!!!!!! pak musí být zároveň i hloupý, má-li v bytě vaše trepky, kulmu, řasenku, holicí strojek a já nevímcoještě... Nemyslíte? Tak myslete! :o)

Nikdo to přece nechválil. Jenže v tomhle případě je aspoň jasný, že to měl bejt vtip...

já mám šťastné partnerství s budováním společeného společně. Manželství bych nikomu nerozvracela, to štěstí nikomu nepřinese. Jen mi došlo proč se občas muži chovají, tak jak se chovají, pokud potkají zrovna takový exemlář ženy, která hodlá "chovat muže dle výše uvedených pravidel". Jen mě tak trochu připadá, že zdejší ženy ztrácejí právě tu ženskost, která muže přitahuje je ochraňovat a dobývat. Každý z nás má něco, co do toho partnerství můžeme dát jak muž, tak žena a to je na tom právě to pěkné, ale chce to výběr dobrého partnera, který nemá nic společného s tím, "že je bohatý", to je trošku stupidní myšlení, také ty vztahy podle toho tak dopadají.

souhlasim s Tebou :) Prijde mi kravina snazit se o nejakou rovnopravnost, kdyz kazdej z nas prinase neco jinyho a to je prave to krasny.

Kdysi jsem na svem manzelovi videla nejake chyby, snazila jsem se ho menit nebo si na to stezovala - pak jsem si uvedomila, ze neexistuje absolutni pravda a prototyp dokonaleho cloveka, ze za chyby vetsinou povazujeme to, v cem se ten druhy od nas lisi, ale ze to nejsou chyby, ze to jsou naopak mista, kde se od nej muzeme neco naucit. A tak jsem rada za kazdy rozdil, co mezi nami je, za kazdou jeho typicky muzskou vlastnost, kterou svou zenskou logikou nedokazu pochopit :), a naopak snazim se sama v sobe zachovat tu zenskost, obcas ho treba o neco bezradne poprosit, i kdyz bych to asi v nejhorsim taky zvladla sama (a on to vi!)

"zenskym" a "muzskym" pracem. cekam, ze muj muz vykope prikop pro plynove trubky (i kdyz bych to taky zvladla, akorat se u toho 3x tolik nadrela) a necekam, ze si zasije roztrzene kalhoty (i kdyz by to taky zvladl, akorat by mu to trvalo 3x dele). ale nechapu, proc bych kolem vykopaneho prikopu mela delat tanecky s turbanem na hlave (pardon, tedy vlastne bez turbanu a bez obleceni). a souhlas s minnie - nevsimla jsem si, ze by se nekdo hihnal, navic mi to od atea (pokud to byl ateo) pripada jako reakce znacne zakysla (jako v posledni stale casteji), a nevim proc, protoze jeho obrazky jsou dost vtipne :-(

vidím to stejně.
V dobrém partnerství přece oba vědí, že co dělají, dělají i pro druhého, a tím i pro sebe, že čím obohatí druhého, obohatí i sebe, a naopak.
Když chvála a uznání, tak spontánní, ne účelové.
Pravidla chovu mužů jsem brala stejně jako Petrova pravidla - jako netový vtípek.

co to vlastně je ta "ženskost, která muže přitahuje ženy ochraňovat a dobývat". Je to ta (Johančina) předstíraná bezradnost a jiné osvědčené intričky, nebo je to tzv. full servis ( teplé večeře, nákup, úklid, žehlení) Co že to vlastně zdejší ženy ztrácejí...?
(Tak trochu očekávám odpověď typu, že pokud sama od sebe nevím, co je "ženskost" tak mi stejně není pomoci ale možná, že mi to fakt vysvětlíš...)
Abych zabránila spekulacím, že jsem zatrpklá a osamělá fúrie, co se marně snaží k někomu vecpat pantofle a kartáček na zuby: jsem vdaná třiadvacet let a na rozvod to nevypadá. Záměrně nepíšu šťastně vdaná, protože nemám tušení, jak se vlastně štěstí měří a odkud kam už je to štěstí a co je jen spokojenost, zvyk anebo rezignace...

když jsem si pročetla předchozí příspěvky, tak mě napadlo, že by nebylo špatné téma: Co je to vlastně "ženskost". Jak ji pociťujeme a jak by se mohla definovat.

To máš vážnou díru ve vzdělání, není to cizí slovo.
Ženskost = něžnost, jemnost, elegance, přirozenost, křehkost.

a jak jsi přišla na to, že většině žen v této diskuzi chybí elegance, přirozenost, jemnost, něžnost a křehkost... (nemůžu se zbavit dojmu, že většina těhle vlastností se z písemného projevu poznat nedají...)

to musi byt nadsazka s legrace,tohle chlapa vubec na zenske nepritahuje!!!Chlap ma rad na zensky,ze je sama sebou,vi co chce a taky se dokaze pekne nastvat!!Nebo mas partnerku,ktera se takdto chova??To by me zajimalo...

nadsazka A legrace,sem chtela napsat

Damy prominte, ale po precteni nekterych nazoru mi naskocila husi kuze. Kdyz mi dorazila do mailu varianta s "muzem a moznymi kurzy", sam jsem se tomu zasmal a dokonce se snazim se nekterych veci vyvarovat

Ale tento text, co sem prilepil Petr je jiny. Zalezi na kazdem co si tam najde. Nektere pritomne si tam nasly prave to dobre co dela vztah vztahem, bohuzel nektere z vas - asi diky nedobre zkusenosti, vse vzaly jako sobecky, sovinisticky zvast (slovo vul me spis pobavilo :)).

Obavam se, ze kazdy to ma takovy jaky si to udela....tohle je jen ukazka toho jak vypada vysledek. Preji hodne stesti vsem, kteri to uspesne zvladaji a jsou stastni - jmenovite smekam pred "Johankou" a "taky zenskou". Z toho co pisete je totiz citit prave ta zenskost o ktere se tady bavite. Minnie a AleneT. snad jen poprat toho stesti dalko vice. Evidentne ho potrebuji.

Hezky novy rok.

ale konkrétně Johanka mi připomněla jednu dáááávnou besedu, kde se několik hereček bavilo o mužích. Jasný recept tenkrát měla Zorka Jandová - ta tvrdila, že muži se musí neustále chválit (nezaměňovat s hlazením ;o) ). Některá z přítomných dam se jí zeptala. "A vy jste vdaná?"
Odpověď zněla: "Ne"
Ta tázající utrousila jen: "Aha" a ostatní se rozesmály...
Zrovna tak mi připadá to, co píše Johanka. Jestli se na to takhle bude dívat i po dvaceti letech manželství, tak klobouk dolů. Jsem vdaná hoooodně dlouho a hrát si na "neschopnou vyměnit žárovku" mě už dávno nebaví. Takže na co stačím sama, to taky sama udělám. Manželovi přenechávám jen fyzicky náročnější práce. A s pochvalou s tou šetřím jako s šafránem.
Tož tak, přeju hezký a klidný rok bez malérů. :o)

ale ja fakt nic nepredstiram, na nic si nehraju, navic manzel mi vidi az do zaludku, odhadne i to, u ceho ja si treba nalhavam, ze je to jinak. Ale kdyz treba potrebuju nakrajet cibuli, hezky ho poprosim a kdyz to udela, hezky podekuju, uprimne, ne s nejakym umyslem - protoze jsem opravdu rada, ze to udelal - sama bych to zvladla taky, ale brecela bych u toho, on to umi i bez breceni, proto jsem rada, kdyz mi pomuze, ale neberu to jako jeho povinnost.

Myslim, ze recept na stastnej vztah je takovej, ze nikdo nic od toho druhyho nebere jako samozrejmost a naopak to, co dela sam, za samozrejmost povazuje. Pokud jsou takovy oba, je to skvely... [Problem je, kdyz je takovej jen jeden, to pak ho muze ten druhej akorat vyuzivat :(]

Podle moji zkusenosti jakejkoli vztah (ted myslim hlavne pratelskej) je nejpevnejsi tehdy, kdyz oba jsou presvedceni o tom, ze ten druhy pro ne udelal (a stale dela) vic, nez oni pro nej.

Jinak jsme spolu 6 let, 4 roky spolu zijeme, ja vim, ze to neni 23 let, ale myslim, ze to je dost na to, abych uz mohla udelat nejaky zavery :)

Pěkně jsi to nanadala těm zašpklejm fůriím.....

mám zkušenost, že takhle mluví a píší především ty (ti), co o sqělosti svýho vztahu přesvědčujou hlavně samy sebe...
Krásný nový rok, buďte tu s Bohem. :o)

mám za sebou více jak dvě desetiletí manželství a tímto způsobem a s láskou to funguje skvělě, o vše poprosit, za vše poděkovat, proč nepochválit a neříct jak úžasného máš chlapa kdykoliv to jde, zvlášť když to tak ještě cítíš, vždyť to nic nestojí a já si také ráda posechnu jak o mně hezky mluví a má mě moc rád. Kdykoliv může tak také využije příležitost, aby mi udělal jakoukoliv radost. A s dětma dělám totéž, není nad to jim říkat, že je miluješ a jak moc jsi s nimi spokojená. Lidé kteří žijí a vyrůstají v projevované lásce jí dovedou také dávat dál. Proč si ten život neudělat pěkný?

Odcházím tančit do jednoho klubu, kde můj muž, co ho znám dvacetsedm let, pydliká na kytaru a všem údajně křehkým a šťastným taky ženským přeju, aby jim pocit, že ony jsou přece jen o něco lepší, moudřejší a citlivější než ostatní, vydržel co nejdýl...

budes se divit, ale u me to tak fakt neni :) - mam za sebou uz nejaky zkusenosti, poznala jsem vic ruznejch typu muzskejch, at uz jako partneru, nebo jako kamaradu, opravdu nejsem ten typ, co by byl radsi s nevyhovujicim nez sam (samotu zboznuju, jsem introvert :)) a proste uz poznam, kdo se ke mne hodi a kdo ne...

V hodne vztazich jsem treba mela strach neco rict, aby se to toho druhyho nedotklo, aby se nezlobil, aby nebyla hadka - a takovej vztah stoji za prd. Pokud jsem si jista, ze tomu svymu muzu rict uplne vsechno, i to, co se bojim rict vlastni mame nebo priznat sama pred sebou, a mezi nama to nic nezmeni, tak je to proste muj nejlepsi pritel, pred kterym si nemusim na nic hrat a o nicem sama sebe presvedcovat.

přiblížit se Petrovu ideálu. Ale manžel se stejně zaláskoval a stal se z něj exmanža. Jelikož jsem ho neustále chválila, doma nic nedělal, peníze mě donutil svou neschopností vydělat samu, šel do reality zcela nepřipravem. Dostal od života hodně facek a je schopen vyčítat našemu synovi jak se máme skvěle. Já ho chudáka svou tolerancí na reálný život vůbec nepřipravila. K příspěvkům přede mnou-dokud to nepotkalo mne osobně, tak jsem si taky myslela, že se chlap rozvede jen se semetrikou, co z něj dře money a podvádí ho. :-)))))

Precetla jsem si clanecek Terezky a bohuzel ji nijak nemuzu poradit nebo pomoct. Myslim, ze neudelala vubec nic spatne. Jenom se jeji pritel nechtel vazat naporad a tak sel o dum dal.


Co se tyce te dalsi polemiky ohledne vyctu a popisu idealniho chovani zeny a la Petr, nevidim na tom skutecne nic poburujiciho. Pokud to tak Petr nebo i spoustu jinich muzu vidi a proc by meli predstirat neco jineho :o) Je fajn, kdyz zena vi :o) i kdyz si nakonec udela co chce.
To ze muzi uplne staci kdyz kolem nej propluje naha zena a on je behem vteriny pripraven je verna pravda. Takhle to u nas doma funguje jiz 25 let a porad se da reakce pocitat na vteriny :o) Zit a nechat zit. To chtel myslim Petr sdelit. A fakt je zbytecne to brat prilis vazne. Dulezite je, aby oba partneri nasli to co hledaji a byli spokojeni.

Takze uplne staci, kdyz zena vi :o) Nemusi se tim prece ridit!!!
Nejhorsi je kdyz si zenska porad mele tu svou bez spetky pochopeni pro mysleni a citeni toho druheho. Jako mlada holka jsem byla hrozna slepka, nafoukana femina. Takze me osud nadelil tri syny :o) Abych ty chlapy poznala ze vsech stran a dukladne. A naucilo me to respektu :o) ke chlapum :o)

Nechápu, proč napadáte zrovna toho Petra.
Vždyť sám píše, že to je k zamyšlení - je jedna provokující ironie za druhou, nějak jako zrcadlo nastavený magorovi. A děvče ať se tedy zamyslí, jestli chce magora nebo nechce. Řekl bych, že to je docela poučný.
Všem přeju bezva Novej Rok!!!!!

(jak tady uz nekdo napsal) je trošku jako dítě v kombinaci se zápalkami (případně stohem). Dobrému chlapovi takovou ženskou ze srdce přeju. Dovedu si však představit i naprostého blbečka, který si je vyloží jako potvrzení své mužské nadřazenosti. A fakt je, že většina lidí má v povaze to, že si nedokáže vážit něčeho/někoho, co mu/koho mu/kdo se mu nabízí na stříbrném talíři. Jak psala carie, ty potvory, které se k chlapovy chovají hnusně, na kudlanku o radu obvykle nepíší. Sem právě často píšou holky, jejichž sebevědomí k tomu nejvyššímu nepatří, které se snaží o věcech někdy až moc přemýšlet, pořád koulí v hlavě sněhovou kouličku, co udělaly špatně a jak by to příště měly udělat lépe... Prostě si myslím, že takové "rady" mohou holkám v pozici Terezky spíš ublížit než pomoci.

A k Terezčinu problému: Jak jsi sama psala, tvůj bývalý neměl zrovna nejnevinější minulost. Něco je asi v každém dané (někdo je věrný, jiný záletník, nebo možná ne přímo záletník, ale potřebuje stále něco/nekoho nového, jinak se nudí), a důkazem toho je, že najednou (i když jste neměli problém) se zakouká do jiné. Může to být samozřejmě i jinak, ale stejně si myslím, že není čeho litovat. To asi není člověk pro trvalý vztah a je lepší, že to skončilo teď než třeba za dalších 5 let.

carie - je to tak, právě se semetrikou se chlapi moc nerozvádějí. Jsou z Marsu.

Johanko - cibuli si nahřej...

Všichni chlapci a děvčata - uni recept není, tak vám všem přeju, abyste si ten svůj našli a podle něj správně "vařili"

vidím taky jako kombinaci jemnosti, elegance, něžnosti a jemné nevyzývavé smyslnosti.
Křehkost mi do toho moc nepasuje, každý si asi pod tím pojmem představuje něco trošku jiného, mně se zdá, že křehkost není nic pro současnou ženu, která chce pracovat, mít partnera, rodinu, starat se o ně i o sebe, aniž by k tomu potřebovala řidiče, údržbáře, domovníka, uklízečku, sekretářku, kuchařku, chůvu, domácího učitele a osobního lékaře :)
Bohužel plno žen ženskost ztratí, když musí během života samy řešit, udělat, zařídit záležitosti, se kterými se vypořádají jen když jsou trošku "chlap", jinak by je to porazilo, nebo by to prostě nezařídily. Škoda. Ale nemyslím si, že si to vybraly, často jsou k tomu prostě donuceny okolnostmi.
A znovu si přihřeju polívčičku, myslím, že hodně se člověk naučí v rodině. Buď je mu to vštípeno prostředím a výchovou, nebo naopak poučením z toho, co nebylo dobré. Teda když to umí zpracovat a nepřenáší to dál.
Poprosit, poděkovat, být milá, neporoučet ale požádat, nepeskovat ale slušně jemně vysvětlit, co bych si představovala jinak, co bych si přála a současně myslet na potřeby a přání druhého, mi přijde samozřejmé. Jen to nevztahuju pouze k ženskosti, myslím, že takhle se chová i opravdový CHLAP.

no vidim ze se tu rozbehla zajimava debata...
kazdopane chci podekovat vsem co reagovali na mu prispevek, ja vim, ze mate pravdu, ale znate, asi to potrebuju slyset porad dokola, protoze srdce a hlava berou neco jineho...
jinak ted je to zas nejak jinak...po tom srdceryvnem mejlu jak chce byt se mnou v kontaktu se skoro mesic ani neozval, tak si rikam co se za tu dobu zmenilo a proc to vubec psal..jasne ze vim ze je to lepsi kdyz nejsme v kontaktu ale znate to...vidim jak je na icq online a neozvyva se..rikam si ze bych tam mela prestat chodit protoze pak on neustale vidi ze tam jsem a ze jsem vlastne doma:)

ale no tak teď už se vymlouváš :)
není nic snazšího než nastavit si icq tak, abys byla (ne)viditelná pro koho chceš, případně si změnit registraci, nainstalovat novou a dát kontakt komu chci, že?

když budu cynická, použiju Murphyho (je to jeho..?) "usmívejte se, bude hůř"... tedy: tak snadno se stane, že se člověk zamiluje, že se na to dá spolehnout skoro tak dobře jako na to, že si pro to bude ještě hodně spílat. :) ale vážně: ve třiadvaceti opravdu není všem dnům konec.

on je ten, kdo se s tebou rozešel, ale přesto chce být v kontaktu... to je od něj docela vypočítavé a blbé. ví, že ty ho chceš zpátky, tak si tě takhle drží, kdyby náhodou měl ten nápad a s tou jinou ho to nebavilo... stojí ti to za to? jasně - máš ho ráda. problém je v tom, že on toho nepěkně využívá.

prostě stanov pravidla hry... třeba - "rozešel ses se mnou, dobře, nechtěj po mně nějaké dobrosrdečné kamarádství, protože jsi mi ublížil. možná někdy, ale ne teď." proč dělat, že je všechno ok? není třeba si hrát na chudinku, ale ani na hrdinku, to se člověk jen zbytečně trápí... ne vyčítat a žadonit, ne mile se usmívat, ale hrát narovinu...

pokud bys chtěla přistoupit na to, že mu budeš vlastně pořád k dispozici, a on se "snad" pro tebe rozhodne (ale třeba taky ne), pak by byla hra na kamarádství na místě... ale je to hrozně vysilující, takové trápení se nedá zvládat dlouho (a pokud ho máš ráda a chceš ho zpět, trápit se tak budeš, to je bohužel vyzkoušené).

když budeš nedostupná, dojde mu, že se musí rozhodnout. že tě nemůže chtít jen tak "napůl" a hrát si s tebou - to je hnusný a prostě se to nedělá. když se s někým rozejdu, tak ho nechám být a nechám na něm, v jakém kontaktu se mnou chce být (ale stanovím jasnou hranici danou právě rozchodem). cokoli jiného je nefér...

když si nebude jistý (protože bude vidět, že mu nenecháváš otevřená vrátka), buď to vzdá nebo se rovnou vrátí, třetí varianta asi není. dopředu se ale dá těžko říct, jaké to rozhodnutí bude.

ale stejně je nakonec jen a jen na tobě, co si z toho všeho vybereš... jen toho Petra ber prosímtě s rezervou. :o)

no ja Petra s rezervou beru, nebojte se:) a s tim icq jsem to tak myslela, pokud tam budu, budu casteji neviditelna, at ho nevidim a on nevidi me..:)

-řekla bych, že jsem se tím řídila pěkných pár let a našel si vedlejší povyražení,divošku..a mladší. Já myslela že budeme ten správný tým-k sobě úctu a ohleduplnost, jeden druhému budeme pomáhat v seberealizaci a budeme tolerovat své koníčky..atd..
A jak to skončilo? Já seděla doma, on měl své koníčky (kdo by asi hlídal děti),hrál v kapele a tak se přidalo i pití, nějaká ta rána padla taky a ze mně se stal uzlíček nervů čekající na páníčka. Kdeže byly prvotní představy!
Ano, pokud se sejdou ti správní partneři, nezneužijí toho druhého a jsou si opravdovou oporou, pak je život opravdu smysluplný a plný oboustranné radosti. Já to nechala dojít daleko, až moc. A nejvíc mi to pak vyčetly děti.
Terezce přeji štěstí ve výběru partnera a hlavně sebeúctu.

tak ma holku,uz to vim jiste...nezahalel, no ale mel ji vyhlidnutou uz kdyz jsme byli spolu...ach jo proc to tolik boli, kdyz by nemelo? uz je mi jasne proc se neozyval, pokrytec, vubec si nezaslouzi abych kvuli nemu brecela, ale je to tezke....mate tu nekdo zkusenost ze partner odejde za kratkou dobu za jinou?

...no proto. už to tak holt je... chce to čas, někdy hodně dlouhý, někdy ne tak moc, ale kdyby někdo vymyslel, jak nechat věci přebolet na počkání, byl by z něj boháč... (tak jsem si teď vzpomněla na Věčný svit neposkvrněné mysli... nebyl to tak blbý nápad, ale asi bych to tak nechtěla.) i když - otázka je, jestli by to nenapáchalo víc škod než užitku.

a že si člověk za krátkou dobu najde někoho jiného... může se to stát. ale to je relativní... za "krátkou dobu" považuje každý něco jiného... záleží asi taky jak fungoval ten předchozí vztah... a na x dalších věcech. sama na sobě jsem viděla, že rozchod s mým bývalým partnerem urychlilo to, že jsem potkala někoho jiného - jenže to ten vztah byl už dobře rok prakticky mrtvý a mně tou dobou už došla síla se dál snažit, možná to byla shoda náhod, souběh událostí...

jo, žádnej chlap si nezaslouží, abychom kvůli němu brečely. to si taky vždycky říkám, aspoň do doby, než mě to zase popadne a řvala bych jak zvíře... a že poslední dobou zas docela často. inu, prevíti to jsou. :)

tu zkušenost máme asi skoro všichni. Já teda jo a to až tak, že jsem se rozvedla, protože to vůbec neklapalo - on by se asi nerozvedl, nevím, měl velmi laxní přístup...a chvilku poté, co se odstěhoval, se nastěhoval ke slečně! A po roce jsem se dozvěděla, že jsou spolu už delší čas... tak bych tipovala, že u vás to byl taky důvod k rozchodu, ač skrytý víš? A bolí to a bohužel nic než čas nepomůže...

je to tak, jak psala Kamila. Každý si to zažije. Dokonce se mi zdá, že opravdu hodně neuspokojivých vztahů končí tehdy, až si jeden z partnerů najde jiného. Lidi jsou asi srabi a nechce se jim riskovat nejistotu, když toho svého "vrabce v hrsti" mají. Málokdo se dokáže rozejít, aniž by neměl někoho rozdělaného...
Jsou ale i lidi, kterým o trvalý vztah nejde. Oni si sice sem tam myslí, když se znovu zamilují, že odteď to bude jiné, že teď už nebudou nikoho nového hledat... A stejně se situace opakuje, jakmile ta první zamilovanost odezní a začnou se nudit. To často vůbec není chyba těch opuštěných, prostě jen narazili na "ptáka přelétavého". Ze svého okolí znám minimálně 4 takové lidi (převážně chlapy).

Pokud bych měla říct svůj názor na udržování kontaktu, případně další "kamarádství", přemýšlím, co tvého bývalého může vést k tomu, že o ten kontakt stojí:
1. Má výčitky svědomí. Hm, tak ty si musí vyřešit v hlavičce sám.
2. Nechává si zadní vrátka. To je sprosťárna, ale pokud ho fakt tak chceš, tak si na kamarádství hraj. Možná to k něčemu bude, každopádně ztratíš hodnotu.
3. Kamarádství s tebou je pro něj nějak výhodné (např. kvůli škole - zapůjčení knih, apod. nebo jiné službičky). Pak honem pryč od takového člověka, je to normální vyžírka a vypočítavý hajzlík.
4. Potřebuje se před ostatními blýskat, kolik má kamarádů a známých (velmi typické pro "ptáky přelétavé"). V tom případě považuji za ztřeštěnost mu posilovat jeho ego.
5. Stále tě miluje. V tom případě asi nemá všech pět pohromadě, když si našel jinou a s tebou už není. Od takových schizofrenních osobností raději dál.
6. Nudí se. Nikdo jiný zrovna na ICQ není. Tak ať si zajde do kina nebo zryje zahradu, jsou lepší způsoby zábavy než si psát s nebožtíkem po netu.
Možná přijdeš sama na další důvody. Jsem však přesvědčená, že z nich stejně dojdeš k závěru, že by ten kontakt tobě k ničemu nebyl, a dokonce by ti mohl ublizovat a drásat staré rány. Není důvod s takovým člověkem být kamarád. Jednou tě zradil, jakkoli měl právo se rozejít, teď by měl akceptovat, že se vaše cesty rozešly. Není totiž vůbec lehké zapomenout na to krásné, co k lásce patří, a klesnout jen ke kamarádství. Jeden citát říká (nevím, kdo je autorem, bohužel): Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako podat chleba tomu, kdo umírá žízní.

no gito, ono to s tim kamaradstvim uz neni tak horke...neozval se od te doby, ani nenapsal na vanoce..ja myslim ze to je jasne proc..v te dobe asi jeste nevedel co a jak s tou holkou a ted kdyz ji ma..uplne ho vidim..nese se s ni, tak proc by se bavil se mnou? myslim ze je to celkem pokrytecke, ale docela mi to ulehcuje situaci, nechci se trapit kvuli nekomu takovemu..
co myslite vy?

je evidentní, že ten chlap za to nestojí - to ovšem momentálně nebývá nic platné, člověk se prostě trápí. Nejlepší by bylo zapomenout, každopádně odstřihnout, žádný kamarádství i kdyby chtěl - jen by tě to dýl bolelo, věř mi!

Kamil, presne tak, nestoji za to...to je to, ze on UZ kamaradit nechce, no jako kamaradi bychom nebyli, to je silne slovo, ale chtel byt obcas v kontaktu...ale on v momente kdy ma holku, ani nenapise, ani k vanocum a na novy rok! prave ze mi je ted nejak lip, ani to nedokazu vysvetlit, ale hur mi kazdopadne neni, i kdyz vim ze je s jinou..

víš proč je ti líp? Protože víš, že je tam důvod, že to není tím, že bys ty selhala. A že si začínáš uvědomovat, že je to fakt konec, když má jinou. Ono to v první chvíli je sice šok, ale je to lepší než pomalý odumírání - proto nedoporučuju další kontakt!

no ja vedela ze je konec, to jo, taky jsem vedela o te spoluzacce, takze mi bylo jasne ze s ni zacne chodit, takze tim to ani neni..spis tim ze se ukazal tak trochu jako pokrytec..v jednu chvili jsem mu dobra jako kamaradka..a v druhou uz nee..taky mi segra rekla - vzdyt on skoncil s kazdou ktera se mu nabidla-na jedne disce loni nez jsme spolu zacli chodit se libal s dvema holkama a malem s treti, sice mel trochu v krvi ale myslim ze tri jsou az moc i pro opileho

určitě pomáhá, to bez pochyby... i když to třeba mrzí ("jak jsem mohla někoho takovýho mít ráda?" a tak dále).

i když... docela mě zarazilo, když jsem viděla, že jeden "profesionální" psycholog byl schopný na podobný dotaz, jak si s takovým trápením poradit, říct - "zošklivte si ho". ten by tam to negativní nacpal, i kdyby to tam nikdy nebylo. no potěš pánbu, zlatá kudlanka a banda zdejších poradců... :))

celkem typické a potvrzuje to, co jsem si o něm myslela.