Musela jsem se smát – ale hořce smát… Jak tohle všechno znám – kolik kamarádek, mých známých a nebo i jen „internetových“ přítelkyň má podobného „veskrze milého a společenského“ muže… Na veřejnosti, před všemi, vystupuje jako pozorný, vtipný, ochotný atd. – další superlativy pro muže, oblíbeného všude a všemi (na veřejnosti) – si doplňte sami. Určitě nějakého podobného budete mít ve svém okolí také. Jeho žena také nemusí být nějaká zakřiknutá dušička, poníženě hledící na svého pána a velitele… Ale – jiné je to pak doma. Je to tisíc drobností, tisíc těch pověstných „nic“ co umoří osla, natož obyčejnou manželku J. Dám příklad: dcera mé kamarádky byla u své matky na návštěvě s dvěma malými dětmi. Seděla jsem tam také, povídaly jsme si a já si (bylo už k večeru) všimla, že ta mladá maminka je čím dál tím víc nervóznější, nervnější… Bylo asi půl osmé, když přijel její manžel. Usměvavý, se všemi se příjemně pozdravil, vykládal báječné vtipy, dal si kávu, staršího kloučka vzal do náruče, ten se zalykal smíchy… Ale jeho manželka bez hlesu zatínala celá bílá zuby, rty stisknuté na čárečku; bylo vidět, že se sotva drží. Když pak po chvíli odcházeli, slyšela jsem ještě z chodby jejich vzrušené hlasy…

Když ostatní návštěvy odešly, řekla mi její matka, že bohužel on tohle dělá často… Co? Byli dohodnuti, že pro ně nejpozději kolem třetí přijede. Ona měla ještě nějaké vyřizování, děti také měly být včas doma – jsou zvyklé nejpozději po sedmé být vykoupané navečeřené v postýlkách… A teprve v osm vlastně odjížděli – domů to měli mj. nejméně tři čtvrtě další hodiny… Ano, a ona byla nakonec ta „štěkna“… Nehledě na to, že bylo dohodnuto, že měl něco naložit a přivézt – což ovšem, jak později se smíchem zkonstatoval – zapomněl… Ano, schválně uvádím tuhle jednu běžnou situaci, protože právě podobné zážitky mladou maminku nesmírně nervují a pokud to není zrovna „tvrdá“ holka, tak na sebe nějaký ten roztomilý hysterický výstup občas nenechá dlouho čekat. Ovšem, on je vlastně – podle veškerého publika – bezva chlap, potrefený bláznivou a neschopnou ženskou…

Doufám, že všichni čtenáři pochopí, že se nezastávám zaujatě té mladé maminky, jen jsem poodhalila tu „zástěrku, kterou manželky podle dávné tradice zastírají domácí nepohodu“…

     A teď radu pro konkrétní dcerku: Milá Jitko, pokuste se svou dceru přimět ke klidu: nesmí se nechat svým manželem vyprovokovat – to je jen její velká prohra… Naopak – ať se – použiji výše uvedenou modelovou situaci – nadechne, a klidně a přede všemi – mu řekne: milý XY, měl jsi přijet před čtyřmi hodinami, stalo se ti něco? (a nechá ho  - beze svých invektiv – vypovídat) – tím se jednak dozví, co se událo (třebas to bylo fakt něco důležitého), druhak nebude v očích všech zúčastněných za štěkavou hysterku. Pochopitelně, že pak nebude dělat doma další několikahodinové scény… Tím se totiž ještě nikdy nic nevyřešilo, maximálně ji bude bolet hlava, bude uplakaná atd. Ale – pochopitelně, že je hloupost jakákoliv jiná další dětinskost (natažená pusa a totální nemluvení atd.) Musí jednat suverénně. Snažte se dceři domluvit, podpořit její sebevědomí! Asi je, chudák holka, už dost udeptaná…

A pro příště: musí se zařídit vždy tak, aby byla schopna jednat „bez něho“. Tím mu a) dá najevo, že se bez něho umí obejít, b) si to uvědomí sama. Takže pak následuje rovněž dvojí řešení – buď si on uvědomí, že by ji mohl ztratit a změní se, nebo si uvědomí ona, co za skvost v něm má…

Držím palce, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk