Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

"Modrý smrad" byl překřtěn na "Azurita", neboť je blankytně modrý jako králíček Azurit. Ještě má červenou střechu, červené jazyky na obou kapotách a červenou masku a rámečky světel. Už zbývá jen dodělat nárazníky a ustrojit do všech světel, lišt a mřížek a výsledek bude skvostný. Potom ještě vyměnit potahy, nainstalovat perské koberce, stříbrné popelníčky a můžeme o Azurita rozbít láhev šampáňa (nebo obráceně?)

     Trabant jménem Azurit se těšil ze svého krásného nového kabátku jenom něco přes týden. Potom totiž  nastal dlouho očekávaný den „D", kdy se měl jet Azuritek ukázat na mezinárodní fórum do Zwickau. Po dlouhých dohadech s Ondrou, kdy a odkud se pojede, musel nakonec Tomáš, neznaje cesty, přistoupit na Ondrův geniální návrh, že se pojede v noci, od nich z chalupy.

     Již před startem Ondra vykřikoval, že mají 4 minuty zpoždění, které je třeba dohnat, protože jinak jim ujede konvoj v Plzni. Tomáš tedy za Ondrou vyrazil...

     Bohužel asi moc rychle, vzhledem k tomu, že byla tma, mlha a navíc se mu potilo přední okno. Natáhl se tedy pro hadr.... ale asi trochu trhnul volantem, zachytil pravým kolem za krajnici, a už se to řítilo, kam nemělo.

     V padesátikilometrové rychlosti, bez brzdění, prováděl Tomáš bariérovou zkoušku na zrenovovaném Azuritovi.

     Ten nejprve přerazil betonový telegrafní sloup,  posléze se po dřevěné části sloupu ještě vyšplhal jak veverka, čímž tento také zlomil. Při nárazu na přední část se zkratovala baterka a do roje jisker začal vytékat benzin, který nešel pro deformaci potrubí zavřít...

     Ondrovi se naštěstí podařilo utrhnout kapotu a odpojit baterku, takže se nakonec táborák nekonal. Nějakým zázrakem se nikomu nic nestalo (ani boule!). Štěstí v neštěstí bylo, že se to stalo cca 500 m od výchozího bodu, takže Ondra dojel pro taťku Jirku a ten pak s Octávií milého Azurita stáhl ze sloupu, vyvlekl z příkopu a dosmýkal k nim na zahradu. Pominu zmatky, které nastaly potom.

* * *

     Ráno -  den poté –  přivezl zdecimovaného Tomáše Martin na chatu. Kupodivu nebyl rodinnými příslušníky, kteří se výrazně podíleli na renovaci Azurita, ani zmlácen, ani zabit, dokonce i vynadání se omezilo na "já sem ti to říkal(a) dávno, že si někde rozbiješ hubu" a tak podobné hlášky. Naštěstí obě huby, nacházející se v době havárie v autě, zůstaly bez poskvrnky. 

     V odpoledních hodinách, se vydal táta s oběma kluky a s "Bobánkem" pro vrak Azurita – přestože je Ondra varoval, že to je šrot, který nepůjde ani odtáhnout. Bohužel, měl skoro pravdu, ale táta se rozhodl to odtáhnout za každou cenu. Záhadným způsobem se mu podařilo vycentrovat sbíhavost kol tak, že nemířilo každé jinam, a to přesto, že původně rovná pravá spojovací tyč připomínala esovitě se vlnící zmiji. 

      Pravda, pravé kolo zatáčelo až moc a levé pro změnu skoro vůbec.

     Přepásali tedy předek auta několika péry, aby se to cestou nerozpadlo a vybrali rafinovaně trasu, kde se téměř nevyskytovaly levé zatáčky. Ďábelskou rychlostí 20 km/hod. potom přivlekli invalidu na Karlštejn. Tam se všichni vrhli na demontáž všeho, co šlo demontovat a hned se dělala předběžná inventura, co je definitivně na vyhození a co snad ještě půjde použít. Kupodivu, hromádka toho, co možná půjde použít, vypadala větší.  Na odpis zůstaly takové ty nedůležité věci, jako alternátor, karburátor, převodovka a samozřejmě nárazník, který připomínal vývrtku, spojovačka, maska, kapota, blatník a ještě nějaké ty další díly.

     Naopak např. takové důležité díly, jako rámečky světel, jeden blinkr a považte SPZ ! – byly úplně v pořádku...

     Jako největší problém se jevilo to, že je zkřížená celá karoserie a prasklý páteřový rám, tzv. "vlaštovka". A tak bylo rozhodnuto, že v pondělí se půjde Tomáš zeptat k panu Záhorovi, velice šikovnému to karlštejnskému klempíři, který už opravoval "Bobánka", (se kterým Míša kácel stromy kolem silnice) zda by byl ochoten a schopen Azuritovi narovnat kostru.

     Pan Záhora se ale netajil překvapením, že vozy jako trabant se také opravují. Ale když jsme mu vysvětlili, že to je domácí mazel, který spává v nohách postele (tvářili jsme se přitom jako Marta Kubišová i se Srstkou v pořadu "Chcete mě ?"), uvolil se, že se na „to" koukne. V pondělí ho tedy Tomáš přivezl k nám na zahradu, aby se podíval, zda je vůbec za co chytit a zda to půjde narovnat na rovnací stolici.

     Pan Záhora poradil Tomášovi, co všechno má odmontovat a kde odříznout nenávratně zmuchlané plechy. (Ještěže už byla po ruce "Mazda" a tedy odkud brát náhradní díly...)

No, a takhle se baví chudobná česká rodina J
Všechny minulé i jsoucí trabantisty – a nejen je – zdraví Helena      

Začátek
Pokračování 

linkuj.cz vybrali.sme.sk