Původní záměr, pořídit si vozidlo na náhradní díly, bohužel nevyšel, protože když trabantík na Tomáše zavrtěl výfukem, bylo rozhodnuto o jeho renovaci. Máme tedy tráboše dva, modrého a žlutého. Jak si jistě všimnete,  v naší rodině máme vřelý vztah ke všem vozidlům - vyhlásili jsme proto rodinný konkurz na pokřtění nových přírůstků. Z původních něžných názvů jako Kanárek, Kuřátko (jelikož dost kouří), a Obláček (anžto mizí v oblacích čoudu), opisných jako Smraďoušek, či Čudílek, zatím zvítězila indiánská jména „Žlutý vrak" a „Modrý smrad".

     Po přitažení "Žlutého vraku" na naši základnu se nový majitel Tomáš s bratrem Martinem pokoušeli zprovoznit přírůstek, a tak po instalování baterie a důkladného pročištění všeho možného začalo slavnostní startování. Protože se ale nic nedělo a baterce už docházel dech, bylo rozhodnuto, že vozítko bude roztaženo. To by bylo, aby to nechytlo aspoň plamenem... Vytlačili jsme ho tedy na cestu a pustili z kopce – a světe div se!, motor zaburácel. Právě jsem se chystala žasnout, jak skvělý je to stroj, když vtom se ozvala hromová rána a po bližším ohledání se ukázalo, že na klikovce se roztrhlo ložisko, válečky se vysypaly všemi směry rovnoměrně a z karteru vykoukla mírně vrtulézní ojnice. Mrška malá...

      Podotýkám, že motor stále běžel dál na jeden válec a chcípnout se nechal až vypnutím zapalování – prostě úžasný stroj!

     Nastalo období shánění jiného motoru (Tomáš je student a tudíž si nezajde do servisu koupit motor nový), případně hledání dalšího "vrakouška" vhodného k transplantaci. Na několik odhlášených trabantíků jsme se byli podívat, projezdili přitom benzínu, že už by to vydalo na nový motor, ale většina majitelů neví, co za to chtít, a nejraději by vráčky svých vozidel vyvažovali zlatem či diamanty. Potom se ale na nás usmálo štěstí a narazili jsme v annonci na inzerát, kde hodný student vyklízel sklep po svém shánčlivém dědečkovi a našel tam dva (cca 15 let opuštěné) trabantí motory a spoustu jiných drůbků – a co hlavní, nic za to nechtěl.

     Máme tedy zmíněné dva další motory, jeden bez převodovky, druhý s, oba zadřené či totálně zarezlé, což vyjde nastejno. Další víkend tedy probíhala nejprve očista zmíněných motorů. V původním stavu vypadaly oba jako nebroušený diamant (ještě v kamenné slupce), a v podstatě pod tím nánosem mohlo být cokoli – od mlýnku na maso až po motor. Naštěstí pro nás, po důkladné koupeli v Arvě, se vylouply dva motůrky, ovšem stále nehybné jak Sfinga. Teprve po důrazné domluvě devítikilovou palicí – nejprve přes dřevěný špalík,  posléze přes lešenářskou trubku – se spojenými silami naší rodiny podařilo vytlouci písty z válců.

     Teď už bude následovat jenom hodinářská práce – dočištění, výbrus a sestavení jednoho funkčního motoru ze třech nefunkčních (prostě samé maličkosti). Mezitím se nám ozval na inzerát člověk, který nabízel trabanta celého, za pouhých 500,- Kč; no nekup to, když je to tak laciný! Takže kluci nažhavili "Bobánka" a vyrazili pro ten skvost kamsi do obce Libeř, kousek od Zbraslavi. (Pravda, vozítko cestou poněkud samovolně brzdilo, takže spotřeba škodověnky vylezla na neuvěřitelných 13,5 litru.) Tím se náš trabantí útulek rozšířil o dalšího obyvatele, kterého původní majitel ozdobil vpředu i vzadu znaky Mazda, takže mu tohle jméno už zůstalo.

     Traboš "Mazda" je barvy vyšisovaně bleděmodré a je určen k prozatímní úschově náhradních dílů, které se nám už nikam nevejdou. Jeho perspektivy jsou ovšem neradostné, protože bude posléze rozebrán a zlikvidován. Ovšem jak to tak znám, "posléze" může trvat mnoho let a kdoví, co se z toho nakonec vyklube. Starší bratr Michal by chtěl, aby mu z toho kluci udělali šlapací auto...

Zdraví Helena
(pokračování zítra)

Pokračování

(snímky jsou jen ilustrační, BMW zmíněné rodiny jsou lepší než když sjely z výrobní linky)

Nevídané umělecké kreace trabantíků všeho druhu – najdete ve fotogalerii