Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     A tehdy rozmetal mé argumenty logickou úvahou, nebyl hrubý ani zlý. A tak jsem postupně začala pochybovat o sobě, stále jsem jen přemýšlela, co dělám špatně, že si mne neváží, že mne nerespektuje. Protože když něco říkám, nebere to vůbec vážně, považuje mé hodnoty a názory za směšné. Asi to bude tím, že každý máme trochu jiný svět, rodinu, přátele. Vztahy lidí kolem mne, mých blízkých, jsou takové, jaké bych chtěla mít. Je na nich vidět, že se mají rádi. Zato v přítelově rodině je to opačné.Tatínek musí být několik hodin denně v hospodě, doma nic nedělá, z maminky mam pocit, že to vzdala. A přítel si nejspíš myslí, že tohle je to správné. Věří, že jen on má ve spoustě věcí pravdu a jeho přístup je správný... nechce přiznat svou chybu, vše svádí na mě. To, že já už svá přesvědčení a hrdost mu dala všanc, to nevidí. Stále mi jen říká, že chci něco, co neexistuje, prý moc čtu a koukám na televizi. 

     Při hádce se neštítí použít jakýchkoliv slov. Také, aby mi ublížil, vytáhne věci, které jsem mu svěřila, a bohužel se mu daří mě velice brzo rozhodit – nedokážu se ovládat dlouho a tak se rozbrečím. Působí velmi chladnokrevně, vypadá to, že se ho nic nedotkne. Nechce nic probírat, neposlouchá, co mu říkám a když přece, tak si ze mě jen dělá sarkastickou legraci. Klidně mi říká takové věci, jako že ho prý nezajímám, a jestli se mi to nelíbí, můžu jít. Špatně se ovládá, je hned jedovat a jízlivý. Zastává názor,že když ho naštvu, může mě i uhodit..

      Za cokoliv se mu na mě znelíbí, mě trestá. Je chladný, odmítavý, nemluví se mnou dlouhé hodiny... Nebo pokud se pohádáme, pak se dlouho nevidíme, protože si musí nahradit čas, který strávil tím, že jsem chtěla něco řešit.

     Jaký byl před tím? Je starší než já, takže měl několik delších vztahů, býval i často opilý. Také míval při jedné přítelkyni ještě plno dalších „bokovek". Je zvyklý se takto bavit, ale se mnou se to zprvu změnilo. Nevěřím moc, že by mi byl v budoucnu věrný, zatím tedy je, ale dělal to jednou, proč tedy ne znovu. Své obavy mu  někdy sděluji, protože mou nedůvěru vyvolává právě tím nepříliš velkým zájmem a nepatrnými projevy lásky. Říká, že je to ale můj problém, né jeho. Zato těm svým bývalým slečnám neumí dát najevo, že patří ke mně, považuje je za neškodné; a ony to klidně na něj zkouší, ovšem nic jim říct nemůžu, protože to nejde, nechci, aby si mi zase poškleboval.   Nemam na něj žádnou páku, prostředek,  jak ho donutit, aby se zamyslel nad tím, co mi dělá, aby změnil svůj přístup ke mně. Vůbec netuším, jestli byl takový od začátku, a jen já to nevnímala, nebo jestli jsem udělala něco, co v něm takové chování probudilo...

     Nedodrží žádný slib, řekne, že večer přijde včas domů, ale když se třebas o půlnoci vzbudím, tak tu není, na telefonu nemám žádnou zprávu, už jsem vytočená, protože nikdy nepřijde jak se dohodnem. Dostat ho domů včas je umění. Jenže jak se rozpije, nešel by domů ani v šest. Jeho přátelé většinou holdují alkoholu a to se mi nelíbí, zdá se mi, že to dost přehání. 

  . Současný velký problém je Silvestr. Nevím, jak mu mám vysvětlit, že bych ráda poslední den v roce strávila s ním a někde ve společnosti. Nechci stále jen sedět doma u televize, kde budou s námi i jeho rodiče a nebudeme mít žádné soukromí. Prostě si tenhle večer bez partnera nedokážu představit. Teď jsme se zrovna zase pohádali a on odešel. Já nevím, jak se mam zachovat, jestli je dobře, že šel pryč, jak se mám chovat dál, zda dělat jakoby nic, nebo se snažit to nějak řešit, když to třebas zase skončí hádkou. Jak vůbec v podobných situacích reagovat..Prostě nevím...

     Kolikrát si připadám hodně opuštěná.  Myslím si, že přítelova náruč by mě měla konejšit a né mi ubližovat. Připadá mi strašná škoda nebýt spolu a zabíjet čas tím, že se nevidíme, hádáme, ale taky sebou nehodlám nechat vláčet, chci nějakou úctu a vidět zájem. A hlavně, aby viděl to, jak se to jeví mě.       

     Samozřejmě jsou i chvíle, kdy jsem šťastná a kdy se chová hezky, ale je jich míň a míň. Alena

linkuj.cz vybrali.sme.sk