| www.kudl@nk@.cz |
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
|
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
|
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
![]() |
![]() |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
![]() |
Kudl@nk@ |
| ARCHIV |
![]() |
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
| DYSLEXIE - ZOUFALSTVÍ PRO ŽÁKY I MÁMY - III |
| Rubrika: [téma] Tak vám všem mohu konečně napsat, jak pokračovalo jednání ohledně maminky a jejího dyslektického studenta. Věci se díkybohu pohnuly... Nejprve si vyzvedla čerstvou zprávu z kontrolního vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Závěr : těžší stupeň dysortografie, dyslektické a dysgrafické potíže na bázi verbální a grafomotorické dyspraxie. Jde o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, doporučujeme vzdělávání dle podpůrných opatření v rámci výuky. Podle tohoto vyšetření je možné říci, že má přirozenou inteligenci na úspěšné dokončení střední školy při větší shovívavosti v českém jazyce; volili by spíš školu technickou, kde nebude takový důraz na český jazyk. Maminka Jana pak okopírovala jak zápis z vyšetření, tak dopis z ministerstva školství a vydala se za ředitelem školy: „Pan ředitel byl na mě od pátku, kdy jsem se na schůzku objednávala, opravdu připraven, vysvětlil mi, že tohle on o synovi ví už od druhé třídy, že se mu proto stále věnují... (Pozn. red. – tohle si připomeňte, až budete číst konec!). Pak si přečetl zprávu z kontrolního vyšetření z poradny a řekl, že veškeré potíže jsou jedna věc a konečné vědomosti žáka je věc druhá, a že jeho vědomosti tomuto stupni odpovídají. Konzultoval to prý již s paní učitelkou. A vysvětloval mi, že není vhodné ho dávat na střední školu, jelikož tam tyto skutečnosti zohledněné nebudou, že se musím dokázat vcítit do jeho možností a vybrat pro něho něco jiného. Ještě mi sdělil, že bez ohledu na mě již tyto žáky probírali na pedagogické radě. Mám se jít informovat ke vyučujícím, abych byla správně v obraze... Jako svoji prohru z této schůzky beru i to, že jsem se mu snažila ukázat dopis z ministerstva, kde je navrženo řešení, ale ani ho nečetl, a odešel na jiné jednání." Pak ještě Jana připsala současné hodnocení syna: „Z matematiky lepší trojku, fyzika 1-2, chemie 1-2, němčina 2, angličtina 3, přírodopis 2, zeměpis 2, dějepis to bylo do včera za 2, ale z poslední písemky včera za 4 (už se přihlásil na opravu, ale potřeboval by ústní opravu – nedokázal přesně popsat pojmy, co byly zadané do písemné práce. Učila jsem se to s ním, uměl to opravdu důkladně.. Pokusím se prosadit ústní zkoušení..." Minulý týden se Jana radila mj. s hodnou pí učitelkou na chemii. Nakonec obě dospěly k názoru, že jeho problém by mu vadil nejen v češtině, ale i v té chemii. Sice ho nesmírně zajímá a snaží se nejvíce z celé třídy, ale jelikož zaměňuje písmenka (prý hořčík Mg s Mn atd) a dost často nerozliší koncovky slov na vytvoření vzorců (sírany, uhličitany....) byl by na škole, kde je velké množství hlavně teorie, nešťastný hned ze začátku. Takhle prošli i další předměty a nakonec Jana zašla k výchovné poradkyni. A tam se dozvěděla, že na konci minulého roku požádala škola pedagogickou poradnu o přezkoumání všech registrovaných dyslektiků ve škole. Poradna zredukovala počet z 30 žáků na 7 a její syn byl vyškrtnut, i když měl platné vyšetření do konce kalendářního roku 2006... (Pozn. red.: Že by pan ředitel byl „mimo obraz"?) Předložila tedy nové vyšetření, a dostala slib, že opět bude syn zařazen do stavu dyslektiků. Současně požádala o vypracování individuálního studijního plánu – zejména na český jazyk. „V pátek jsme se byli podívat na střední průmyslové škole strojnické, kde otevírají dva nové studijní obory (mechatronika a mechanik strojů a zařízení)", dodává Jana. „Mluvili jsme se s tamějším zástupcem školy o synových potížích a bylo nám řečeno, že mají s těmito žáky dobré zkušenosti a pochopitelně tolerují jejich vrozené vady. Kluk se teď snaží si ještě vylepšit známky na vysvědčení v pololetí, trénuje hlavně matiku a fyziku, jelikož pokud by šel na strojní průmku, budou zde z těchto předmětů přijímací zkoušky. Zalíbil se mu i modelářský kroužek – jeden prima vyučující tam modelaří se studenty. Ještě si dáváme do vánoc čas na konečné rozhodnutí. Je to moc těžké, musíme rozhodnout vlastně za něho." Závěrem už jen Jana dodává: "Četla jsem pozorně všechny ohlasy přispěvatelů na můj článek a mohu potvrdit, že je to strašná spousta práce už od první třídy – v oborech jako je český jazyk, dějepis, někdy přírodopis, někdy zeměpis, ale určitě to nevzdáváme. Všem za jejich komentáře moc děkuji. Mějte se všichni krásně a přeji všem a hlavně Tobě, Danielko, krásné a klidné vánoční svátky. Jana"
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
No jo (Lietavica - Mail - WWW) 05.12.2006, 13:19:33
ryba smrdí od hlavy. Když má ředitel takovýto přístup, není divu, že pod jeho vedením se daří učitelům s takovým přístupem.
Jani, (Inka - Mail - WWW) 05.12.2006, 13:51:31
nezlob se, že Ti to píšu, ale nebylo by šťastnější pro Vás a především pro Vašeho syna vybrat nějaký učňák, kde by se spíše uplatnil manuálně a zdvihl si sebevědomí tím, že něco umí a dokázal, než si ho zase nechal podupávat dál 4 roky neúspěchy, ale za každou cenu na střední škole?!?! Víš později je pro život lepší to zdravé seběvědomí, než to maturitní vysvědčení, protže tu maturu si sice o rok později, ale když chce udělá přece, ale ztracené seběvědomí jen tak zpátky nezíská.
U nás byly tlaky celé rodiny - děti hlavně střední škola a maturita, ale jako máma musíš přece vycítit co je pro něj opravdu dobré a co ne.
Jano, (bb - Mail - WWW) 05.12.2006, 14:19:22
dobře děláš.
K tomu prvnímu dopisu o dyslexii syna, pod kterým bylo asi 82 komentářů, jsem napsala 2 příběhy ze svého blízkého okolí, které dobře dopadly, jen se maminky nesměly dát. Už to tu není, asi v archviu. Tak Vám oběma přeju, abyste se nedali a vytrvali. Stojí to za to. Školu rozhodně zkuste, s těmito výsledky na ni má. Přejít na učňák může vždycky, kdykoli. Moje kamarádka odešla z druháku na gympl na prodavačku, a pak si stejně udělala jakousi nástavbu a maturitu, jen ten gympl byl na ni moc náročný. Ale jít rovnou ve 14-15 na učňák, to by byla škoda, mohlo by ho to zklamat a vrátit zpět. Samozřejmě, pokud on sám chce jít studovat, to předpokládám.
Škoda, že jste se již dříve nepokusili vyměnit školu. ( - Mail - WWW) 05.12.2006, 14:32:01
Já jsem totiž dříve zastávala názor, že děti by se měli v kolektivu, do kterého nastoupili, sžít a naučit v něm komunikovat. Tak jsem nechala mladou do 7 třídy se trápit, neboť jsem vždy říkala, že problém není jen na jedné straně a ať se snaží jej řešit i ona. Byla tam bohužel skrytá šikana, o které jsem nevěděla a příznaky podceňovala. Přitom co by dyslektička měla u učitelského sboru pochopení. Když ale v pololetí 7 třídy řekla, že do školy již nepůjde, tak jsem ji "ukecala", ať ten půlrok ještě dá a sama se konejšila tím, že žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří, a do osmé třídy nastoupí do stejné školy. Jaké bylo moje překvapení, když mi na konec školního roku řekla, že si domluvila přestup, ale za paní ředitelkou musím jít s ní. Nebylo kde uhnout a já svůj slib šla splnit. A pak se jen bila do hlavy, proč jsem to neviděla a hlavně neuskutečnila dříve. Vyloženě rozkvetla a do školy chodila spokojená. Školní výsledky byly sice stejné (žádná sláva, ale ani ne zas taková hrůza), nicméně zašlapávané sebevědomí rázem vyrostlo. Nyní studuje první ročník stření školy, cestuje na internát, kde si docela dobře zvykla a výsledky má lepší než na základce. Tak si někdy říkám, že bychom měli děti poslouchat více. Alespoň já ty svoje :-).
Připojuji se k Ince (Gita - Mail - WWW) 05.12.2006, 14:46:05
bála jsem se to říct, abych nedostala vynadáno, ale z toho příspěvku jsem trochu nabyla pocit, že syn je poněkud vynervován a pod tlakem. Jestliže doma umí na výbornou, nejsou třeba jeho neúspěchy ve škole dány tím, že "příliš chce uspět", protože by si to máma moc přála? Protože jde o jeho budoucnost? Nestupňuje se ta nervozita při psaném projevu právě proto, že je mu zdůrazňováno, že je dyslektik? Osobně: mně třeba taky nevyhovují testy a prověrky (u písemky jsem si často v nervozitě pořádně nepřečetla zadání). Zkoušení jsem vždycky měla raději, nevím proč. Přitom dyslektik určitě nejsem. Ale koho by to zajímalo, kdybych si stěžovala?
Ředitel asi bude blb a arogantní magor, přesto se mi líbí přístup té paní učitelky z chemie. Vyjádřila přesně to, co si myslím a co jsem viděla u svého dyslektického bratrance. Neměl třeba problémy s počty, ale jakmile došlo na slovní úlohu, byl v koncích. Taktéž když čte i třeba jen technický návod, trvá mu to dlouho a často něco přehlédne nebo to zkomolí... Na technickém oboru (i středním, případně vysokým) takový člověk má šanci, ale na gymplu bude vyloženě chudák. Tam je to celé o drcení, čtení, opisování... A podobně jako pomlčka si říkám, že je fakt škoda, že s tu školu nevyměnil dřív. Mohlo to hodně pomoci, ale teď je fakt pozdě a mohlo by to stejně napáchat jen víc škody jak užitku.
(M. - Mail - WWW) 05.12.2006, 19:33:17
Má dyslektička šla po ZŠ ( také jsme našli "tu pravou " až na druhý pokus ) na střední školu. S češtinou bojujeme stále, ale odborné předměty máme tak za dvě. Ted už bude maturovat. Takže pokud mohu radit : Sebevědomí lze získat i tím, že dítě je úspěšné v odborných předmětech. Zkuste střední školu!
Souhlas s Inkou. (mamča - Mail - WWW) 06.12.2006, 08:23:17
Můj synovec-dyslektik vystudoval s odřenýma ušima střední školu. Má maturitu, a v oboru pracuje. Ale spokojený se svou odborností není. Je manuálně zručný, a s nadšením si přestavuje historický dům - tedy takovou zříceninu. Dnes lituje, že nešel na učňák, třeba na zedníka, tesaře, truhláře...protože tahle práce ho velmi baví a sám studuje historické materiály a technologie, aby svůj domeček rekonstruoval správně. Vidí za sebou okamžitě kus udělané práce. V jeho vystudovaném oboru ho ty výsledky nijak neuspokojují.
Myslím si, že maturita není všechno. Nejdůležitější je, aby byl syn se svým životem spokojený, i kdyby ho naplňovalo uspokojením třeba zametání ulic.
Hlavně neztrácet naději (tull - Mail - WWW) 06.12.2006, 08:57:08
Jako dítě jsem chodila na ZŠ, kde jsme měli češtinářku, o které se můj velmi kultivovaný tatínek vyjádřil jako o "krávě". Přestože jsem byla na logopedickém vyšetření a byla mi potvrzena dyslexie a dysgrafie (zmiňované záměny písmen a pod.), nebyla mi na ZŠ poskytnuta žádná "zvláštní" péče, navíc jak to bývá, paní učitelka mě nesnášela, protože jsem ji přinášela problémy navíc. Z diktátu nejlepší známka 4 a čtení, to byla a je dodnes děs a hrůza. Přesto jsem známku vylepšovala slovními rozbory a pod. Maminka se se mnou trápila celé dny, nakonec zjistila, že některé články umím naspaměť a recituji je, koukajíc z okna ven. Ale dostala jsem z 9. třídy (měla jsem tehdy dvojnásobnou šanci, z 8. a 9. třídy se tehdy mohly dělat přijímací zkoušky) na střední školu chemickou bez přijímaček, protože se posuzovaly jen známky z matematiky a chemie. Před tím v 8. třídě se mi do rukou dostal posudek (to se dřív psalo) moji třídní učitelky, kde psala, že se nehodím pro studium na SŠ, že doporučuje odborné učiliště :o) – nikam jsem se tehdy nedostala, i když jsem měla podanou i přihlášku na kosmetiku (ovšem neměla jsem sponzora :o)). Nakonec všeho dobrého jsem vystudovala vysokou školu obor technologická chemie, z čehož by asi moji třídní a češtinářku kleplo.
Vím, Váš syn je asi na tom o něco hůř v porovnání se mnou. Ale uvidíte, že když se mu podaří dostat na nějakou tu střední školu technického směru, bude se učit rád a půjde mu to mnohem snadněji, protože byl dodnes zvyklý na sobě dřít. Synovi říkejte, že na tu SŠ má, že ho znáte víc, než ta bába z ZŠ. Věřte mi, potřebuje to slyšet, aby sebral a načerpal sílu pro boj s větrnými mlýny. Z moji zkušenosti vím, že právě tohle mi moc pomáhalo, že mi rodiče důvěřovali a podporovali mne :o). Akorát mě dodnes neskutečně štve, že takovíto lidé rozhodují o životě našich dětí a utváří jim naprosto mylný obraz o sama sobě, že jsou naprosto blbí, a že snad učitelka má pravdu... v dítěti zahlodá červíček pochybností… Přeji vám oběma hodně síly a větší porozumění ostatních.
nesouhlas s Inkou (sany - Mail - WWW) 06.12.2006, 09:04:01
...nic proti Ince, ale prechod na ucnak se musi posuzovat individualne a spatne vysledky zpusobene ruznymi dys- by nemely byt jedinym duvodem, pokud to cloveku jinak mysli dobre. Muj manzel s odrenyma usima absolvoval gymp (a hooodne odrenyma - kdyz mel z nekterych predmetu ctyrku, tak si vydechl, ze to dobre dopadlo...) a na vejsce zasadni problemy nemel (tam se na pravopis zas tak nehledelo a pisemek taky bylo o poznani mene...). Ted je v zamestnani, ve kterem uplatni svou VS, 15 let velice spokojen. A ty "hrupki" mu v dokumentech zasadniho vyznamu kontroluje nas pritel Microsoft a ja...
|