psychiatr by asi předepsal právě ty oblbováky, a to možná není nutné (možná by pomohly, ale když já jsem ten reptal, co se stokrát zeptá, jestli je potřeba tu chemii do sebe opravdu cpát). psycholog tě možná za psychiatrem nakonec taky pošle, ale třeba pomůže už on - najde příčinu a pak už půjde snáz se s tím poprat.

jen drobnost - je to totéž v bledě modrým v dopise od Tondy (článek "Posmutnělý hrdina"): když je člověku ouvej, nemusí to přece přede všemi tajit. nikdo nemá povinnost být dokonalý a za všech okolností usměvavý, všechno zvládat levou zadní a nikdy si nepostěžovat. teta Kateřina je možná ženská na zabití (co možná: docela jistě a bezpochyby!), ale teď by určitě řekla něco o sdělené a tudíž poloviční bolesti, a měla by pravdu, ženská. aspoň s tím "tolik práce doma" by tak "někdo" doma mohl něco udělat, nenechávat to na tobě... a to smutno a plačtivo společnýma silama rozhánět. pokud opravdu není jiná příčina, než podzimní nenálada, tak by to mělo jít. :)

a - přiznám bez mučení, v kudlí anketě jsem si klikla na první odpověď, takže jo, občas je, mizerně. a jak se tak dívám na tu anketu, kde depkovací odpovědi suverénně vedou... skoro bych podezřívala Danielu, že tohle je její pastička na nás tesknivce, abychom si sami napsali recept... :P

...ale za případnou křivost nařčení se pro jistotu předem omlouvám. ;)

na mě přesně sedí...deprese ze stresu. Poslední tři roky se pohybuji přesně tam - studuju, k tomu mám rodinu, malé dítě a občas prostě nestíhám a všechno vidím černě. Prostě klasická deprese, nic mě netěší, jen přežívám do konce semestru. Ale ten proces přežívání je občas dost náročný.

Já to řeším tak, že se jednou za čas dokopu někam vypadnout, obvolám kamarádky a kamarády (většinou bezdětná, volná individua) a vyrazím s nima někam tančit, nebo jenom pokecat. I když se mi vlastně nechce, protože sedět doma, smutnit a projíždět internet, nebo případně studovat, se zdá jako logičtější alternativa...tak vždycky mi takový úlet dobije baterky.
Je zajímavé, že v létě mě tyhle depky moc neberou, je to hlavně podzim a zima...vždycky si řeknu jak je to možné, že v létě to zvládám v pohodě, tak proč to neskusit i v zimě:)

mám to taky a myslím, že mnoho živočichů to vyřešilo náramně dobře po svém, když upadlo do zimního spánku. :-) Společnost vůbec nedomýšlí, že Vánoce a doba zimního slunovratu je období, kdy by se každý měl zklidnit, odpočívat, přemýšlet, meditovat a dumat, a ne nahonem řešit všechny resty za zbytek roku a snažit se stihnout dávno prošvihnuté... Asi moc nepomůžu, jen bych Ti ráda řekla, že v tom nejsi sama. Když jsem to četla, jako bych teď slyšela sama sebe.

ale vemte to v praxi - nevím, co máte v plánu na dnes, nebo na zítřek - a teď si představte, že to všechno hodíte za hlavu, necháte rodinku rodinkou a půjdete si někam večer zapařit...
No nevím...
Ono by i docela zajímavě vypadalo, přijít domů z práce, udělat SI kafe, vzít SI detektivku a vlízt SI na kanape a na nic a nikoho nereagovat...
Nevím, jak by na to ONI koukali a jestli bych to ustála :-)))
Ale nápad to není špatnej.

hektický a tak nějak nás to nutí stíhat. Tohle už jsem odbourala, chce si to najít něco co Ti bude dělat radost, nějaké uvolnění na co se můžeš těšit a pak z toho i čerpat a mít tu dobrou náladu. Také jsem depkám jeden čas propadala, ale udělala jsem preventivní opatření: v zásadě nedělám přes čas, doma se určité věci taky nezbázní, ostatní lidé okolo mě mají také dvě ruce, tak ať je používají s kamarádkama občas zajdu na vínko nebo kafíčko na pokec - vyčistit hlavu (jak říkají chlapi), a cizí problémy neřeším (musím se ještě naučit neřešit problémy svých dětí, ale stále se mně to nějak dotýká, potřebuji získat nějaký odstup, ale pracuju na tom), mám dost svých vlastních problémů, přestala jsem se stýkat s lidma co se svým životem nedokážou nic udělat a jen si stále stěžují, nadávají a unavují, nějak na ně poslední dobou nemám sílu, nesleduju reklamy a statistiky kdo kolik za vánocem jaký je průměrný plat..... A za další asi se to chce i trochu snažit sám mít prostě dobrou náladu a nepropadat tomu zbytečně když člověk nemá opravdu pádný důvod.

ale holt by měl být život o prioritách. Ale na to jsem přišla až dneska. Prvně jsem si "lajsla" dost náročnou práci a mám osmiletého kluka. Takže - vypustila jsem spoustu nedůležitých věcí, například známý, co mi za to nestojej (rozuměj já jim nestojím za to, aby se ozvali, takže ani já už to nedělám), vypustila jsem předvánoční úklid - uklízím průběžně. Peču tři druhy - protože malej chce péct se mnou - jinak bych se na to vybodla úplně. Dárky jsem koupila přes internet a chodím spát se synem brzy, abych byla fit. A musím říct, že jsem v pohodě - ale víte co? Je to proces, tohle se nepovede ze dne na den... držím palce Mileno, ať jsi také brzy v pořádku. Ale pokud by to byla dlouho trvající "klasická" deprese, pak bych zkusila odbornou pomoc.

můžou scházet nějaké vitamíny v organismu, to udělá také své a nezdá se to.

nejdůležitější je najít si čas sám na sebe a určit si priority. Tenhle typ deprese je většinou způsoben "chemií" v mozku, chce to dodat endorfíny, serotoniny, dopaminy a já nevím co ještě. Podle mých zkušeností doporučuji ráno k snídani ovoce, hlavně banány, jablka, ananas apod. - to mě spolehlivě nastartuje, po obědě si udělat 10 - 15 minut odpočinku (třeba si v kanceláři hodit nohy na stůl a nic nedělat, nebo kouknout na Kudlanku, fantaziii se meze nekladou) a pokud možno vyvíjet nějaké pohybové aktivity, které člověku přinášejí radost (jít si zacvičit, zaplavat, zatancovat atd.) Je možné zkusit i přírodní antidepresiva, napadá mi třezalka nebo kozlík lékařská, v lékárně by určitě poradili.

jaký si to uděláš, takový to máš... :o))))

jestli chces poradit,mela bych pro tebe dobry tip a ucinny,sama i me kamaradky vyzkouseno!Adresa na mne je u Daniely osobne.Hezky den

ještě mě napadla jedna věc. Před depresí by člověk neměl utíkat, ale naopak se do ní ponořit a zjistit, co mu tahle "bolest" duše říká. Většinou je to signál, že jeho současný způsob života potřebuje změnit. A vůbec bych se nežinýrovala požádat o pomoc své nejbližší.

...ze kdyz chci vyresit velkej problem a nevim jak, rozdelim ho na casti. V zivote je to taky tak: kdyz se citim mizerne a ze nic nestiham, pokusim se srovnat si, ktery veci me do toho mizernyho stavu privedly a ktery nestiham. Nekdy to trva trochu dyl si vzpomenout, proc jsem vlastne od rana takova otravena, a pak si uvedomim, ze me vlastne vydeptala nejaka uplna kravina. Takhle se ten balvan temer vzdycky da rozlozit na tisic malejch blbosti, na ktery se uz da vykaslat.

A souhlasim s tim, ze dusit to v sobe je na nic. Ja kdyz mam problem, at uz pracovni nebo osobni, nebo se proste jenom citim smutne, tak prvni co udelam, ze jdu za manzelem. On bud poradi, nebo utesi, nebo nabidne pomoc, nebo me rozveseli, podle toho, co je zrovna potreba. A opacne to samozrejme plati taky tak. Kdybych mela na vsechno zustat sama, tak se taky asi zblaznim. Nejde o to hazet svy problemy na druhy lidi, ale opravdu - kdyz jsou na dvojnasobny mnozstvi problemu dva lidi, je to podstatne snazsi nez kdyz ma kazdej tu svoji pulku.

někdy setkají všichni... já se učím věnovat nějaký čas jen sobě - občas biograf, posezení s kamarádem u vínka, výlet na kole - když nedobiju baterky, nebudu moci fungovat tam, kde je opravdu potřeba, což je moje invalidní máma. Už jsem se smířila s tím, že hromada prádla je nezničitelná, doma si ten chleba občas taky namažou sami, od televize jsem se úplně odstřihla již asi před pěti lety. Dvacetčtyři hodin nenafouknu a tak si musím vybírat, co je pro mě důležité. Tak nějak bych se podepsala pod to, co píše Inka. Píšeš, Mílo, že povinností je teď plno - jsou to všechno opravdu povinnosti, nebo si něco sama ukládáš, aby ses vydala, aby Tě ostatní ocenili nebo něco podobného? ( já to dělala a pořád občas dělám)


Kiwi, a proč PŘESNĚ tohle občas neudělat? Ostatní členové domácnosti jsou k sobě stejně přísní?

přeji pokud možno klidný advent všem

Moje prosba je, není-li to bezpodmínečně nutné, nenechat si nacpat žádná antidepresiva. Je to tak trochu byznys a že jsou návyková, dnes připouštějí i lékaři. Jedna moje kamarádka se pak bez nich neobešla a nakonec "to skončila". Dodnes jsem jí neodpustila a pokud se jednou setkáme(já vím...), mám pro ni připravenou dlouhou řeč. Druhá kamádka zvolila opačný postup a po naštěstí neúspěšném pokusu něco bere a zatím je v pohodě. Ale bere. Další kámoška už nebere, kupuje si víno. A ta poslední chemicky modifikovaná střídá období, kdy bere a kdy ji všechno s.re.Pardon! Další holky to řeší přes chlapy, utrácení, zvířátka, léčí své duše jak mohou. A mezi tím se potácíme my strážní andělé, máme už docela odřená křídla a sami hledáme cestu, jak z cizího neštěstí nepadnout na tvrdou zem. Je to vážně těžké a Inka správně napsala, že se člověk musí naučit neřešit problémy druhých. Naše babičky při tvrdé práci na depese nemyslely - to je i moje metoda a čím víc makám, tím mám víc endorfinů ;-)

Už to tady zaznělo - proložit si život co nejvíc krásnýma okamžikama je dobrý lék. Jen momentálně nějak nevím jak to všechno stihnout. Práce, studium(zkouškové období, takže žádná poetika Vánoc:-),den má jen 24 hodin a to je ještě pořád tma a táák by spalo:-). Pomalu snižuju svoje nároky - už by mi stačilo se ráno probudit a nic a nikam nemuset, nebetyčně mařit volný čas příjemnostma - mohla bych si z toho udělat povolání!:-). Už mi zbývají jen ty dobré rady - jak by řekla teta Kateřina - "co Tě nezabije, to Tě posílí". Nebo jak si říkám já - Bůh nedovolí, aby toho na mě bylo naloženo víc, než unesu, tohle jsou pořád ještě moje /skryté/ rezervy, o kterých jsem nevěděla:-)))))))). Ale stejně bych někdy radši vylezla na kopec a řvala jak tur!!!

tyhle pocity máme teď v prosinci asi každá, to brzké stmívání člověku moc energie nedodá. Co se týká nacpaného rozvrhu na každý den, snažím se to řešit salámovou metodou - udělat každý den kousek a mít dobrý pocit i z toho kousku. Držím palce na zvládnutí zkouškového období. Moje dcera studuje při zaměstnání a taky to stíhá jen tak tak.

raduju se upřímně ze všeho, co zvládnu a stačím udělat, zatímco to ostatní ignoruji. Metoda se mi osvědčila a míním v tom pokračovat i nadále. Ubyde stresů, na to vemte jed. A co se týče toho nedostatku světla, já tím absolutně netrpím, ale mám radu : zkuste si hned po ránu všude rozsvítit všechna světla.