Mylý ježýžku!
přynes my to naco teťka myslym. Jesly seš tak to výš a gdyš nejseš tak to stejnak nemá cenu ťy psát. Takse ukaš a přynes my to abysem na tebe moch vjeřyt!
Dalásek
P.S.: Přál si motorku, nedostal ji a tak přestal na ježýžka vjeřyt... :)

pod stromečkem byly lyže, na nich boty, vedle tyčky, pak tam byl svetr, kalhoty, bunda - prostě vybavení na lyže. A nic víc. A vůbec to nebylo zabalené, bylo to jen tak položené. Bylo mi asi 13 let... Nepamatuju se už, co jsem vyváděla, ale vím, že jsem poslední dobou dost zlobila. A to, že maminka vlastně "bojktovala" vánoční náladu, že dárky nebyly zabalené, že to prostě "nebylo od Ježíška" - i když jsem na něj pochopitelně už dlouhá léta nevěřila - to byl pro mně obrovský trest... Ten svetr, i když byl nádherný, jsem nikdy neměla ráda. Vždycky mi to připomínal.
Jo, a pak už jsem si koncem roku setsakra dávala pozor, abych nic extra nevyváděla :-)))

Já měla vždy největší radost z knížek, pastelek a fixů. Vím, že to zní blbě, ale je to fakt. V patnácti jsem dostala dlouho vytoužený magnetofon, ale žádná obrovská radost se nedostavila - nevím proč. Nejsmutnější Vánoce jsem zažila ve čtrnácti, kdy akorát na Štědrý den odpoledne odvezli dědečka do nemocnice, odkud už se pak nevrátil. Jo, to by pak člověk vyměnil všechny dárky za to, aby tohle mohl změnit.

Asi největší radost mi udělalo povlečení s koťatama od babičky :-) V tom jsem spávala nejraději. Moc ráda dostávám knížky a kosmetiku.
Musím se přiznat, když dostanu nějakou vytouženou dražší věc, třeba mobil, tak se z toho moc dlouho netěším. Snad že mi to každodenním používáním zevšední nebo co.

...smutno mi bylo, když jsem někdy dostala takový dárek, ze kterého čišelo, že byl koupený proto, že byl levný. tedy: velkou radost mi umí udělat i drobnost třeba vlastnoručně vyrobená (a tedy pořízená "zadarmo"), nejde o cenu. ale o to, že někteří lidi dávají ostentativně najevo, jak je potřeba šetřit, na všem, pořád... to radši drobnost vybíranou se záměrem udělat radost, než pitomost z výprodeje. anebo prostě nic než takový "dárek"... ještě jinak řečeno: bez ohledu na to, CO dárek je, mi vadí neustálé zdůrazňování, jak je všechno drahé a musí se šetřit.

jo, to se musí, ale nemusí se to zdůrazňovat...

a naprosto stejně spolehlivě mě nakrkne, když někdo mé dárky odmítá a tvrdí, že takové "drahé" (do téhle kategorie se vejde fakt cokoliv) věci nechce. protože "se musí šetřit"... - nebo, když někdo ze stejné logiky předpokládá, že obdarovávám taky takhle "opatrně": blbec jsem k snad prvním společným Vánocům bývalému sháněla nějaký pěkný svetr, vybírala jsem, aby padl, lítala po obchodech a všech čertech, že překvapím a tak, sice mi to sežralo velkou část tehdy značně omezeného rozpočtu na dárky, ale ta láska, žejo, co by člověk neudělal... - no a von mi po čase říká - tys to kupovala? já jsem myslel, žes mi dala nějakej tvůj starej svetr... - ne, lidi, tohle dárcům nedělejte, fakt ne. :)))

není to tedy tak, že bych měla nějaký dárek zafixovaný jako zklamání... to přinese spíš ta "omáčka kolem". a co byl super dárek? ještě na základce jsme společně se ségrou od babičky dostaly dohromady hifi věž, a s cédéčkem, a dokonce s pamětí na cd tracky! no to bylo něco... :) prostě - takový ten splněný sen. cédéčko už dávno nehraje (řeším káblíkem a discmanem coby "externí mechanikou"d), ale věž mám u postele pořád.

jo, a pak samozřejmě vždycky strašně moc potěšily fixy a tempery, čím delší a duhovější řada, tím lepší... to nadělalo parády (a pak nepořádku)... :)

teď už jdu spíš po těch zážitcích - na letošní Vánoce si třeba strašně moc přeju, aby vyšel Silvestr na horách s lidma, kteří by mi setsakra chyběli, pokud by to nevyšlo. ale snad jo... :) a u dárků materiálních - už je spíš důležitější s jakým úmyslem a proč je darováno, než co to je. nakonec co člověk fakt potřebuje, to si pořídí sám během roku...

ještě jich pár doma mám... Malá Lenka mi kdysi, snad byla ve druhé třídě, napsala a ilustrovala knížku... Na tak malou autorku to mělo plno listů... Ona, která u ničeho nevydržela nějak dlouho, musela tenhle dárek určitě dělat nejméně měsíc! Bylo vidět, jakou asi měla při práci občas náladu, jestli jí to šlo... Původně to byl nejspíš nový sešit. Ale protože se to nevedlo, tak trhala a trhala a pak vkládala a nakonec neuměle vlastní packou všila nové listy... To je jedna z mých relikvií :-))). Od kluka jsem kdysi dostala "nůžky na elektriku". Příšerný stroj, původně na baterku, ke kterému přidělal "cosi", takže to šlo strčit normálně do zásuvky. Pak se s tím dalo fakt báječně a rychle stříhat. Používala jsem je nesmírně dlouho. Asi před 4 roky jsem se čirou náhodou s nimi pochlubila před jedním kamarádem-elektrikářem...
Robert mi vlastně dělal v bytě veškerou elektriku už odmala... Raději ani nebudu psát, kolik mu bylo, abyste mne neodsoudili :-))). Ale - opravdu se nikdy nikomu nic nestalo. Vlastně všechno to tak bylo až doteď, kdy jsem si nechávala při té přestavbě bytečku i měnit zásuvky atd. Naštěstí byli elektrikáři taky kámoši ...

rada jsem dostavala knizky a tempery, ty nikdy pod stromeckem nechybely. jo a asi v 15ti jsem dostala "silene drahy" sponovky, po kterejch jsem prahla, oteplovacky nebyly in. a prezkace-kominy. sice byly jen znacky botas a staly hrisnych 399 kcs, ale byly to kominy :-)
zato na vanoce velkeho zklamani si pamatuju velmi presne - bylo to v sedmy tride a v ramci predvanocniho smejdeni jsem objevila FANTASTICKEJ igelitovej destnik, mel zlutej okraj a kolem dokola na nem bezeli cerny kone. hrozne se mi libil a hrozne jsem se na nej tesila. a pak jsme rozbalovali jeden darek za druhym a destnik porad nikde. no a nakonec se objevil a mel cedulku MAMA :-( moje zoufalstvi muselo bejt dost patrny, protoze mi mama pak slibila, ze za kazdou jednicku z fyziky si ho smim pujcit a kdyz budu mit na zaverecnem vysvedceni taky z ty fyziky jednicku, tak dostanu svuj vlastni. si piste, ze jsem ji mela. ale ten muj nebyl pak tak hezkej, byly na nem hnedy kyticky. teda docela hezkej byl, ale kone byly kone...

ps.s - jo a jeste jeden zazitek z vanoc mam. hrozne moc jsem chtela polskou krosnu (tedy krosnu vyrabenou tehdy v PLR). nasi ji asi nemohli sehnat, tak aby pod stromeckem nebylo prazdno, koupili ceskou. problem byl v tom, ze tu jsem nechtela; kdyz nebyla polska, tak to radsi zadnou. no, mela jsem smulu, stejne jsem s ni pak dlouho jezdila :-) tu polskou jsem si uz pak nikdy nekoupila, neb jsem si usetrila na prvni batoh znacky gemma. objednavala jsem ho na dobirku z prostejova (jinak se sehnat nedal) a kdyz jsem ho vybalovala s napetim jsem ocekavala, jakou bude mit barvu. barvu si clovek objednat nemohl, jaka byla, tu poslali :-)
vubec nechapu, jak jsme po tech horach tenkrat chodili - ve farmarkach a s silene nepohodlnou krosnou bez jakychkoli bedernich a jinych pasu. stan start (nylon ci co to bylo) s tropikem byl vrchol vybaveni a byla jsem jeho hrdou majitelkou. jednou rano privezli do oddeleni sportu v OD kotva 2 (slovy dva) kousky, jeden navic byl vadny. to rano jsem misto na prednasky mazala zpatky domu pro penize. stihla jsem to...

Taky jako Míša jsem byla vždy nadšená z knížek(to my vydrželo dodones)bloků pastelek a plyšáků.Taky ze stavebnice Lego;-)Ale je zvláštní,že stejně nej vzpomínky na vánoce mám ani ne tak na dárky ,jako na to,že jsme vyráželi na společné výlety,procházky.....Prostě ty zážitky ve mě zanechali víc vzpomínek než dárky.
Asi jedním z nejhezčích dárků je pohled na naše děti,jak se těší z dárečků.Pohled do jejich nedočkavých očí a pohled na usmívající se papulky,je prostě nádherný.Taky vánoční koncert našeho syna,který zpívá ve sboru, přáníčka,co vyrobí ve škole či školce....

Jinak můj NEJ dárek byl seskok padákem.Kdo neprožil nepochopí.

jak jsme se sestrou psavaly Jeziskovi. Do dneska citim ten pocit,ze Jezisek FAKT existuje,protoze jsme dopis daly za okno a druhy den tam nebyl. A jak mi rodice tvrdili,ze Jezisek si ho opravdu vyzvedl. Jenze rok na to,jsme psaly znovu,daly dopis za okno a tatka pak ten nas dopis nechal omylem lezet na stole. To bylo desne zklamani,a vidim i tatku,jak byl z toho spatny a jak mu neslo vysvetlovat,proc je dopis na stole....
Pamatuju si,ze jsem mela radost ze dvou darku. Jednoho,kdyz jsem byla mala a divala se na serial Arabela. Strasne se mi libily princeznovske saty,tak jsem si je prala. Pravda,takove nadychane nebyly,ale dostaly jsme takove dlouhe sukynky. To bylo radosti. A pak asi v 15-ti,jeste za komunistu,kdy jsem si prala kytaru. Nasi tvrdili,ze proste neni,pani z hudebnich nastroju nam nic pod pultem nenecha. A pak,pod stromkem futral ve tvaru kytary!!!

Kolo, brusle, pinčes pálka, taky ovšem ty NAPROSTO NEZAJÍMAVÝ - košile, fusekle, trika.
Na jeden si pamatuju zvlášť. Bylo mi nějak skoro už 17 let. Slavili jsme o pár dnů dřív aby rodiče pak mohli odjet na chalupu, takže jsem zbyl doma na 24. sám. Asi ve 21 h telefon, kamarádka ze školy, dostala zrovna pod stromek kytaru a vyzvídala jak se přesně naladí (no - když to vidím s odstupem, tak jí asi o lazení zrovna nešlo), řek jsem že po telefonu těžko, jestli ji nechce přinést. Jo, přišla asi za půl hodiny.... a byl to fakt úúúžasnej vánoční dárek!!!

ale nemůžu jinak: nejkrásnější dárek byl ten, který mi dal pan doktor, když mi včas a těsně před Ježíškem diagnostikoval zhoubný nádor. Dal mi život a tak posílám na obláček (sám zemřel na rakovinu o půl roku později) zas a znovu veliké DÍKY!

moje nejhorší Vánoce byly ty, kdy jsem, já blboun zvědavej, všecky, ale ouplně všecky dárečky vyštrachala u mámy ve skříni a bylo mi jasný, že víc už jich bejt nemůže. Jak já celej večer doufala, že jo. Že nějaký překvapení přijde.
Nepřišlo... to byla fakt šílená hrůza. Zkaženej celej Ježíšek. Mohlo mi bejt tak kolem 13. Od tý doby už sem to neudělala.

že bych byla z něčeho extrémně nadšená nebo zklamaná, asi jsem vždy spíš prožívala tu vánoční atmosféru okolo těch vánoc, na vánoce k nám vždy jezdila teta se strejdou, protože neměli děti a děda s babičkou, vždy jsem se na ně strašně moc těšila a dodnes to cítím jak bylo hezké když jsme se tak všichni sešli. A co mi lezlo děsně na nervy jak moje maminka dělala nesmyslný vánoční úklid, přepírala čisté dlouho nepoužívané cíchy, přemývala vše...čisté nádobí, sklo co se déle nepoužívalo, prudila s tím celou rodinu a následně z toho byla celá schvácená, říkala jsem si, že tohle já nikdy dělat nebudu a nedělám.

asi tak v deseti letech dětský stav - a byl tam! :-)) Tkala jsem pak na něm dečky ještě dlouho a je u našich dodnes. A pak ovšem velká sláva v 5. třídě - první džíny! Tatínek je tehdy sehnal pod rukou snad kdesi v Ostravě - jezdil tam služebně. A také digitálky :-) Ale vím, že jsme vždy jako děti rozdělovaly dárky na měkké a tvrdé - ty měkké nebyly tak oblíbené :-)) Moje holčička i synovec na Ježíška ještě věří a tak si zas Vánoce krásně užívám - to vyhlížení z okna, jestli ho někde nezastihnou, babička k tomu říká - teď jsem něco cejtila, jako by tu něco trochu foukalo... oni oči navrch hlavy a pak to "cítí" taky! :-) A do toho najednou zvoneček a pak už jen ty očička... Jen to všechno uteče nějak strašně rychle :-) Vlastně se ani tolik na ty Vánoce netěším, jako na to těšení předtím :-)

Nejkrásnější na Vánocích je to těšení :)

...jsem mela s mym manzelem, kdyz jsme spolu chodili 14 dnu :), udelali jsme si vanoce v pocitacovym labu, nez jsem odjela domu, a on mi dal tucnacka uplacanyho ze zelenejch DELIcek (ty mam nejradsi) a z cokolady a dalsich takovejch dobrot, to bylo naprosto uzasny :).

A nejvetsi zklamani jsem zazila nekdy na gymplu, kdy jsem si strasne prala cedecko muzikalu Dracula a maminka ho dala segre :(. Pritom segra k tomu nemela zadnej extra vztah, jednou to videla, zatimco ja umela vsechny pisnicky nazpamet, tak mi to prislo jako desna nespravedlnost, ona to zduvodnovala tak, ze kdyz jsem o tom furt mluvila, tak nevedela, jestli si ho sama nekoupim...hm, no kde bych na to asi vzala :(.

A stejne jako Ince mi vadil kazdy vanoce ten divokej uklid a jak bylo vsechno nalajnovany, jakoze ted se jde na hrbitov, ted se meje nadobi, pak az se rozbalujou darky, ale nejdriv si musis oblict halenku a sukni, at nejsme u toho stromecku jak hadrari... Od ty doby, co slavim stedrej den s manzelem, je to takova pohoda :)

Nejstrašnější bylo, když jsem okolo patnácti let dostávala pod stromeček "výbavu"....ble. Rozbalila jsem jeden dárek - utěrky. Druhej - ručníky. Třetí - povlečení. Maminka s babičkou se rozplývaly a mně se chtělo brečet! K čemu by mi to asi tak bylo? Nojo, bylo to za totáče, asi to dalo shánění, ale já to zkrátka neocenila...

tu já dostávala od 12 ti let pravidelně, ale pak jsem byla ráda, že něco mám, ale taky jsem to ocenila až později. U svých dětí jsem se toho vyvarovala. Ale také jsem nebyla nikdy moc náročná, ale mám ráda dárky od srdce nebo když je někdo vyrobí, to je z toho vidět, že přemýšlí nad tím co máš rád a co se Ti bude líbit a čím by Ti udělal radost.

Musím říct, že i za cenu, že tam toho syn má méně, prostě nedávám ponožky a podobné věci pod stromeček, mně to přišlo jako podfuk :)... omlouvám se těm, kteří ponožky dostávají rádi!

jiné, vzpomínám si jak téměř vše bylo v barvě červené, modré, bílé, ale takové nepěkné a je jedno jestli to byly lyže nebo oblečení, když jsem poprvé jela do ciziny, byla jsem jak v úžasu jaké hezké barevné věci tam mají a to jsem byla jen ve východním německu. Spousta věcí byla jen pod pultem...., jsem ráda, že je to pryč.

...no jo, tu jsem taky dostavala kontinualne po celej gympl, nastesti ne jako darky, nybrz tak nejak mimo, proste jako vybavu :). To uz nebyl totac,ale holt provincni mesto, tak maminka byla odvazana ze vseho, co sehnala. Ale fakt to prehnala :(. Co mam delat v 36 uterkama - i kdyz pouzivam paralelne tri, tak jsem si proste uplynulejch pet let vystacila se sesti a stale jsou jako novy. Nebo asi 50 vysivanejch kapesniku - co s tim, smrkat se do toho neda, ty vysivky drou. Povleceni jsem ted prodavala, protoze jsme s manzelem oba trochu vyssi, tak si chceme koupit prodlouzeny periny. Apod. apod. Jsem opravdu poucena, ze svejm detem zadnou vybavu cpat nebudu, prispeju jim na to, co si samy budou chtit koupit :).

A darky textilni, to jsem taky nebyla odvazana :). Nejen ze vsechno bylo podle vkusu maminky a ne podle meho, ale hned jak jsem to vybalila, musela jsem se pred celou rodinou svlikat div ne do naha a vsechny ukazovat, jak mi to je... maminka na to dotedka vzpomina, jak to bylo super, ze jsme si delali modni prehlidky, a ja to fakt nesnasela :(.

Jo dobry taky bylo, kdyz zacali vydavat novy vydani Ottova slovniku. Maminka dosla k zaveru, ze jsem inteligent, tak mi ho davala postupne po dilech, jak vychazel. Coz o to, ja byla rada, akorat to nebylo moc prekvapeni, kdyz ke kazdymu svatku, narozeninam apod. vzdycky dobre znamy tvrdy balicek s dalsimi dily, no a co me dostalo totalne, kdyz jsem se pak stehovala pryc, tak maminka si ten slovnik chtela nechat, ze se ji prej hodi k obyvaci stene, zatimco mne ne! Tak to me fakt nastvala, ze to nejdriv predklada jako darek a pak si ho chce nechat, a rekla jsem ji, ze to teda ne :))).

po 18ti lech manzelstvi se mi povleceni uz sype a doslo i na mene oblibene uterky :-) jeste budes rada, ze je mas. no a jestli prece jen nejake zbydou, mysli na helenku...

Moje mamča věděla, po čem prahne moje dětská dušička a víceméně se mi to vždycky snažila splnit. Protože jsem hrozně ráda četla, průběžně po celý rok mi kupovala knížky, když nějaké zajímavé vyšly. Vy starší to budete pamatovat - knihy vycházely akorát ve čtvrtek a oznamoval je takový věstník. Na některé se stály fronty nebo byly akorát pod pultem. Takže moje maminka už od ledna nakupovala a já pod stromeček dostala celý štos knížek. Já je za vánoční prázdniny všechny přečetla, a pak mě mrzelo, že jsem si je trochu víc nepošetřila. Dodnes vzpomínám na Mayovky a na dobrodružné příběhy od Arthura Ransome, Eduarda Štorcha apod. - takové napětí jako když jsem to četla, to bych si přála ještě někdy zažít.

Dárky budu balit už zítra dopoledne, až se vrátím od doktora. Nechala jsem se odpovědně očkovat proti svému přesvědčení a proti chřipce, a za odměnu jsem chytila virozu jak Brno. Zítra mi pustí žilou :) Nemůžu ležet, sedět, spát, číst, jíst, nic. Tak budu balit dárky. Odpoledne poženu děti do chalupy pro bednu s výzdobou, abychom to v sobotu rozvěsili. To už snad budu použitelná. A jako každý rok u toho vzpomínat na vánoce, když jsem byla ještě u rodičů.
Dneska je mi jich docela líto, když si vzpomenu, že naposledy jsem s nimi na Štědrý den byla v 18. Mým dětem je 15 a 19 a doufám, že si je ještě dlouho užiju, případně že setrvají poblíž celý život, nebo se na ty svátky budou vracet domů, nejlépe od 22.12. do Tří králů i s celou rodinou :)
No a jak jsem velká holka, tak už ani nějak nevzpomínám moc na dárky, spíš na průběh, atmosféru, veselé náhody a příhody.
Největší překvapení byla komplet výbava na lyže, úplně nová, v 7. třídě. Do té doby jsem jezdila v děděném a z druhé ruky. A to jsem lyžovala od mala docela dost.
Nejkrásnější byl obrovský růžový plyšový medvěd od babičky a od dědečka. Moc jsem si tehdy (asi ve 4 letech) přála obřího plyšáka, panenky jsem niky nechtěla, ale doma jsem ho nedostala a byla jsem z toho smutná. Babička s dědou se domluvili s našima a dostala jsem ho u nich, jezdili jsme k nim na Štědrý večer po naší nadílce. Hrála si s ním ještě moje dcera.
Nejhnusnější Vánoce byly ty, před kterými zemřela moje milovaná babička. Jezdila k nám pár týdnů před svátky, pomohla mamce napéct cukroví, vyžehlila, zašila ponožky, napekla vánočky pro nás a pro strejdovu rodinu, a zůstala s námi na svátky, pak si ji k sobě odvezl strejda.
Tentokrát před svátky najednou odjela domů, že si musí něco zařídit. Mně se to nezdálo, cítila jsem že se něco děje, zdržovala jsem ji, že ještě neupekla vánočky. Ona že se za pár dnů vrátí...Naši to vydrželi dva dny a jeli se za ní podívat, a našli ji umírající po infarktu. Vánočky napečené...

když už jsme u těch Vánoc, vánoček a tak - víte - moje maminka zrovna tuhle říkala, že už nikdy nebude jíst tak dobrou vánočku, jako pekla její babička.. Ráda bych jí udělala radost a (přiznejme si to :-)) taky se blýskla, jaká že jsem šikovná holka :-)) Nemáte někdo nějaký báječný recept na sváteční, nedietní, nejlepší, báječnou vánočku jako od babičky? Ale prosím i se všemi postupy, fígly a tak :-)

jen jsi mi nechtě potvrdila můj názor na očkování, chodím pouze na povinná a to si ještě nejsem jistá, že mám všechny. Jsem zdravá jak ryba ani chřipky se mě nechytají, to už musí být. Mám pocit, že v této době, kdy má téměř každý z nás oslabený metabolismus a vůbec celý organismus je proti zdravé logice se nechat naočkovat a zbytečně tím dávat záhul již tak sotva fungujícímu organismu. Jestli mě něco má potkat, tak potká, ale že bych to musela pokoušet? Nikdo z lékařů nedokáže určit jak silný organismus kdo z nás má, ale vakcíny se píchají všem stejné.

moje tchýňule peče báječnou vánočku - lepší jsem v životě nejedla. Je kyprounká, slaďounká, žluťounká... :-))) Fakt božská ambrózie. Kdysi jsem z ní vytáhla recept, upekla - a ..... bylo to úplně něco jiného. Nevím, jak je to možné, ale tak dobrou vánočku jako moje tchýně prostě neupeču. Už se o to po několika marných pokusech ani nesnažím a těším se, až ji zase dostaneme. To samé mám s vanilkovými rohlíčky a perníčky, co pekla moje babička. Stejný recept, ale výsledek naprosto odlišný. Tak to mi řekni, čím to je!

jeste k tematu, jak kamaradka vypravela, ze pred vanocema si vzdycky se segrou po vecerech suskaly, co by tak chtely, no a tatinek tajne poslouchal za dverma a pak to fakt dostaly :) To je tatinek, co! :)

mám pocit, že mě vytrestalo to, že jsem udělala něco proti svému vnitřnímu přesvědčení.
Jsem taky zdravý střelec, před 4 roky jsme ale všichni doma chytili hnusnou chřipku, trvala 2 týdny a další 2 po ní jsme si připadali jak v bublině - bez chutí, bez vůní, zpomalené reakce.
Taťka, se nechává očkovat už několik let, který se nechává očkovat už několik roků a úspěšně se tak zbavil opakovaných viroz, varovně zakýval prstem - Vidíš, kdyby sis dala říct...Letos varování zopakoval na začátku chřipkové sezony. Tak jsem si dala letos říct, ačkoli se mi nechtělo, všechny objednala, všichni ok, jen já to slízla :)
No, už jsem se z nejhoršího vyhrábla, týden povalování mi neublížil, další týden zůstanu pracovat doma, napeču cukroví, napíšu pohlednice. Příští rok si už chřipku nepředplatím :))