Broňo, možná že teď bude Tvůj syn smutnej, že nedostal nejnovější a nejdražší model čehokoliv, ale za nějakých 10 let bude vzpomínat na Vánoce s milující mámou a s dárky od srdce a po nějakých veledarech nejspíš ani nevzdechne.

Netrap se. Uvědom si, že i kdybys mohla synovi pod stromeček koupit opravdový vrtulník, jiný kluk ve třídě dostane tryskáč i s pilotem. Vánoce, jak nám je teď obchodníci s vánoční pohodou tlučou do hlavy, nemají s tradicí nic společného. Zkus synovi vysvětlit význam vánoc, zajdi s ním někam na výstavu, prohlédněte si knížku s lidovými zvyky ať má něco jiného, než ostatní spolužáci, něco, co v obchodě nedostaneš. Na Vánocích je nejkrásnější čas, který máme jeden pro druhého. Taky musím vymyslit dárky, mám přes padesát,manžela, dvě dospělé děti, 3 vnuky a na to všecko cca 4 tisíce. No a? Není moje vina, že nejsem bohatá, pracuju celý život. Hromada vánočních balíčků se rozbalí, ale pokud jsou tam jenom hračky, spotřební předměty, na chvilku to potěší, ale pak se hledá stejně něco tvůrčího. Chápu tě, rozumím tvým starostem, ale věř, že v penězích to není.

Tak mu to prece vysvetli o vsem tom konzumu kolem.
V tomhle veku uz dite pochopi.
Rekni mu ze nastane doba (jako byvala)a vzdy se vse opakuje jako moda,kdy lide budou radi,kdyz sezenou treba kilo mandarinek.
Kdy budou treba listky na chleba.
A ze jini maji majetek,ktery mohou prodat?
A kdo ho asi koupi?A kdyz-tak pod cenu.
A bude zle,jednou prijde cas kdy bude.
A takove kolo za 20tisic pak prodaji za petset,aby meli co jist.
Vysvetli mu ze skvele prazdniny s prima mamou snad je vic nez znackove veci a rodice-s kteryma si deti nemaji co rici.
A vetsinou to tak je,ver mi.To vidim dokonce i v pribuzenstvu.

netrap se.. Vánoce opravdu nejsou o penězích :-) Ale přece jen zas rozumím, že jedenáctiletému klukovi se to nevystětluje úplně dobře - snažila bych se o nějaký kompromis - snažila bych se mu vyplnit JEDNO velké přání, které má - tak, jako Ty jsi chtěla mončičáka... Aby měl něco, čím by se také mohl pochlubit spolužákům.. Nelíbí se mi současná doba, ale chápu, že kdyby spolužákům, kteří se budou chlubit superdrahými věcmi, začal vykládat o tom, jak s mámou zpívali koledy a že stejně jednou bude hlad, že by se mu tak akorát vysmáli.. Jakkoli by měl pravdu, děti umějí být zlé a hnusné... Snažila bych se mu to vysvětlit, ale ta jedna vytoužená věc by pod stromečkem asi být měla.. A zbytek? Aby to nebyl jediný dárek a bylo co rozbalovat? Vždy jsme měli pod stromečkem ponožky, potřebné oblečení, nějakou knížku... a dělám to tak teď i já. Věci, které bys stejně musela pořídit.. Určitě bych ale nevyměnila letní prázdniny za značky pod stromečkem a myslím, že se to dá zvládnout i bez smutného kukuče :-) Musí pochopit, že prostě jsou lidé bohatí, ještě bohatší a méně bohatší a ještě chudší... A věř mi, že tohle v životě jako když najde :-) Mé dítě je alergik, nemůže jíst spoustu věcí, nesmí čokoládu, pomeranče, mandarinky, ořechy (atd atd) a podobné, pro ostatní děti běžné dobroty - a také to umíme zvládnout bez smutného kukuče (alespoň většinou :-) Držím palce a přeju krásné Vánoce :-)

ale důležitější je jestli pochopí..... S tím bych si vůbec nebyl tak jistej!
Já se se svejma desetiletejma drobečkama vždycky předem radim o jejich přáních. A fakt taky je, že zhruba znají mé možnosti. Pokud se vynoří nějaké skutečně vysněné drahé přání, poradíme se všichni (rodiče, dědové, babky, strýci) a třeba se všichni složíme na TEN jeden velkej vysněnej dárek, a nějak samosebou se rozumí, že už nic jinýho pod stromem nebude (ale stejně ještě pár blbostí pro radost vždycky je).

teprve po odklepnutí mý poznámky jsem si přečetl Tvojí. Máme to jako z kopíráku ale fakt jsem neopisoval :-)

nesmíš se tolik nechat zblbnout reklamama, proto je dělají, protože je vše dražší a dražší a dost lidí si prostě nemůže dovolit nakoupit dárky za desetitisíce a tak moc nekupují, nějak je donutit musí.
A jestli Tě to nějak uklidní nás je v rodině také jak psů 10 dospělých lidí z toho 3 důchodkyně a dva mladí lidé začínající žít svůj život, nemajíc na chleba a tři malé děti. Letos jsme se dohodli, že si uděláme hezkou atmosféru vánoční a vůbec celé svátky pěkné, budeme společně dělat různá setkání a přitom tvořit třeba adventní věnce, přání, vánoční výzdobu.....a dárky si navzájem dávat nebudeme jen 3 malým dětem, moje děti jsou už velké a pochopí to, mimo jiné jsme mým dvěma dětem řekli, že jim k vánocům přidáme půlku jednomu na pračku a druhému na lednici, ale až si na tu svou půlku v roce 2007 ušetří sami, čímž jsme to posunuli z doby vánoční dál a to se dá zvládnout.
Jinak co se pamatuju, děti si ani nijak moc nepamatují a ani já ne co každé vánoce dostali za dárky, pamatují si spíš kuriózní vánoce jaké měli mé děti jednou když jim bylo asi 15 a 17 let, když jsem jela v říjnu do Francie a každému jsem tam koupila hezké oblečení s vidinou, že jim to dám pod stromeček. Když pro mě přijeli na letiště a viděli to zavazadlo navíc, byli zvědavý k smrti, tak jsem jim to po delším žudlání řekla a výsledek byl takový, že to na mě vydyndaly ještě ten den s tím, že to pod stroměčkem přežijí když tam nic nebude, protože už to chtějí nosit hned (puberta s nimi lomcovala a chtěly být krásní- nejkrásnější). Takže jsem ten rok dávala pod stromeček dvě obálky s dopisy ve znění: Milá Dášenko (Milý Martínku), vzhledem k tomu, že dárky od Ježíška již dva měsíce hojně užíváte, Vám přeju krásné Vánoce a mám Vás strašně moc ráda Vaše maminka - Ježíšek.
Nebudete tomu věřit(já jsem také nevěřila), oni oba dva mají ten dopis schovaný ještě dnes a dávají to k dobru na rodiných sešlostech, kde se tomu všichni smějí.

co mu koupit par malickosti a pridat "poukazku" na prazdninovy vylet, myslim ze uz je velky a takovy prislib bajecne dovolene by mu mohl udelat radost, zvlast jestli si bude moct v ramci moznosti vybrat kam vyrazit

že speciálně vod Ježíška by to mělo bejt něco, po čem on touží. Jestli teda touží po prázdninovym výletu, tak jo. Ale jestli touží po třeba skejtu, tak ho poukázka na prázdninovej vejlet, byť i třeba dražší než celej skejťák, určitě spíš rozesmutní.

ze jeden *ten pravej* darek, kterej opravdu chce, at si ho klidne i presne vybere (sice to nebude prekvapeni, ale bude to splneny prani), je daleko lepsi nez tisice korun utraceny za blbosti, ktery dite v lepsim pripade za chvili odhodi, v horsim ani neoceni.

Ja jsem taky mela daleko vetsi radost z darku, na kterej jsem musela nejakou dobu cekat, nez kdybych mela vsechno hned. Taky jsem strasne chtela barbinu, pak zase zvukovku do pocitace, kazdej ma sem tam nejakej sen, ale tech opravdovejch (ne roupu) neni tolik a tak casto, aby se to nedalo splnit... (nebo aspon v ramci moznosti, kdyz chce treba pocitac, tak starsi a tak...)

Na reklamu kasli, ja televizi nemam, do hypermarketu nechodim, tak ani nevim, co bych vlastne diteti mela kupovat, ale na vanoce ji budou teprve dva mesice, tak jeste nic nechce ;) Dostane mlicko a pusinku jako kazdej den :)

pokud na tom nejsi finančně úplně zle -
Ten by se taky mohl zapojit, pokud bez potíží platí alimenty, není bez práce, má syna rád, bude mu chtít udělat radost. Tak se třeba podělíte o výdaje na dárky podle přání, nebo dostane něco od tebe, něco od něj.
Píšeš, že máš práci, vím, že úřednice nemají moc, ale taky ne minimální mzdu, a nehrozí jim obvykle akutní ztráta zaměstnání, taky alimenty a přídavky dostáváš - tak bys mu něco podle přání dát měla. Udělá to radost jemu i Tobě.
A ještě něco. Asi to bude znít divně, ale snad to pochopíš - pokud o vývoji společnosti směrem ke konzumní a všech jeho aspektech nemluvíte souvisle během roku, aniž by to samozřejmě bylo ústřední téma rozhovorů, tak právě teď, pár týdnů před svátky, bych s tím moc nezačínala.
Byla jsem zvyklá nedostávat haldy luxusních dárků, naopak, několik potřebností, které bych stejně dostala, a knížky, což byl dárek nejmilejší, a pak jedno překvapení, které jsem nečekala, nějakou drobnost celkem zbytečnou (kytičkovaný deštník s kanýrky, manikýra v růžovém apod.). Co jsem ale nesnášela, co mi vánoční atmosféru vždycky trochu pokazilo, byly mámino řeči o tom, že letos Ježíšek nebude zvlášť bohatý, že byla větší vydání atd. atd.
Nikdy jsem s bohatým ježíškem nepočítala, protože jsem měla co jsem potřebovala, knížky jak jsem chtěla, na značkové oblečení a nejnovější elektroniku se tehdy ještě nehrálo, lyžovala jsem, o víkendech a 3x ročně na 1-3 týdny jsem byla na horách, mezitím na chalupě, taky balet, angličtina, keramika, chodili jsme hodně do kina a do divadla, plavat do bazénu, měla jsem psa, prostě celoročně jsem nebyla šizené chudé dítě, jen se mi nekupovaly drobnosti navíc, blbůstky a rozmazlovací zbytečnosti. O vánocích jsem nečekala změnu, byla jsem šťastná za stromek, volno, domácí cukroví, blbnustí s bratranci, nové knihy atd.
Ale ty řeči, ty řeči o chudém Ježíškovi, o tom, že Vánoce nejsou svátky hromady darů apod., bez těch bych se obešla.

tu první větu jsem zapomněla smáznout :)

Zažila jsem to, byla jsem v pozici toho dítěte. Moje mamka na tom byla dokonce hůř než ty, protože taťka umřel a navíc mamka byla od mých cca 15 let v invalidním důchodu a ani předtím nevydělávala nějak moc a po revoluci ji chytla vlna nezaměstnanosti, protože byla "stará" (měla tehdy 50, takže naprosto nová situace, na kterou se v takovém věku moc pružně už reagovat snad ani nedá).
Jinak Vánoce pro mě byly smutné a pořád jsou. Rozhodně to ale nebylo kvůli věcem (dárkům). Spíš ta atmosféra, kdy si člověk mnohem víc uvědomuje samotu. Taky mi vždycky vadil ten stres (aby se uklidilo, navařilo, napeklo...). Spíš jsem stála o klid a pohodu, a to nejen na štědrý den, ale i předtím).
S dárkama jsme to později řešily tak, že jsem dostávala peníze (obvykle tak 1000,-), abych si koupila to, co opravdu chci (a potřebuju - obvykle oblečení nebo knihy, případně jsem si to odložila na hory nebo na léto), a pak už jen nějakou maličkost typu řasenku nebo kalhotky... Někdo to kritizoval, jakože peníze nejsou dárek pod stromeček, ale mně to tak vyhovovalo a byla jsem ráda, že mamka neutrácí zbytečně za věc, která by se mi pak stejně nelíbila. (Tolik peněz jsme fakt neměly.)
Letos to budou moje první Vánoce, které (s výjimkou Štědrého večera) strávím u sebe doma. Bude to fakt pohoda a veget :-).

sama to resim tak, ze se s detmi dohodnu na urcitem postupu. Chcete jet ¨v lete k mori? Pokud ano, tak si vam nebudu kupovat pres rok blbiny. K jezisku dostanou kazdy jednu velkou vec (lyze nebo neco do pocitace, podle toho, co chteji) a nejakou malickost. Uz to takhle vedeme paty rok a rekla bych, ze i pro ne je dobre, ze maji prehled o tom, jak na tom jako rodina financne jsme. Rozhodne nemam pocit, ze by byly mezi spoluzaky za nejake socky.

sama si pamatuju, když jsem byla malá, staršně jsem si přála barbínku pravou s vláskama, ale dostala jsem jenom tu, která je měla odlepovací ! Moje mamka zastávala názor, že za chvíli s tím stejně mrsknu do kouta, tak proč drahé věci..moje nejkrásnější vánoce byly, když jsem dostala brusle..
Broni, nikdy jsem nedostávala veledary, spíš drobnosti a věci potřebné, ale moc mi to dalo, naučila jsem se věcí si vážit!!!
Tatínek mu určitě také dá nějaký dárek, ne ? A ty nějakou drobnost..
Řekla bych, že děti to tak nějak podvědomě cítí, že nemohou žádat více..
Věř mi, že i z výchovné stránky je lepší když nebude mít pod stromkem veledary za několik tisíc, pak si bude věcí více vážit a bude se na ně těšit !:-))

sama Broňo píšeš, že se nemáte špatně, ale že priorita jsou prázdniny. Takže ano, taky bych s ním probrala ta jeho přání. Já jsem taky s klukem sama, finanční situace slušná, není špatná. Ale prostě i kdyby byla vynikající, tak mu přeci nekoupím každou hovadinu, kterou v telce vidí! Stejně by jí druhej den odložil. Takže u nás to letos proběhlo zatím tak: chtěl nějaký šíleně drahý lego. Tatínek pravil ne, ostatní taky. Já si s ním sedla a říkám - rozmysli se, jestli po něm toužíš, obejdu příbuzný a dáme to dohromady. Ale připrav se na to, že tam fakt už nic jinýho nebude. Trvalo mu to dva týdny a že to lego tedy nechce :)))) Jasně, dostane věci, po kterých touží a které nejsou finančně neúnosné, ale zkrátka to má své hranice. A spíš etické než finanční. Jo, to se mi to kecá, když je mu osm a jeho přání jsou ještě relativně skromná, žejo? :)

moje děti znaly vždy moje finanční možnosti, vždy dostaly hezké dárky k vánocům, ale nikdy to nebyly nějak drahé dárky a nemám pocit, že by snad byly někdy z vánoc zklamaní, u nás byla vždy krásná sváteční atmosféra. Dva měsíce před vánoci jsme vždy s kamarádkou a jejími dětmi dělali vánoční program písní do kostela, kam chodili staré babky a dědové, každý týden jsme ke kamarádce jezdili a zpívalo se a hrálo se, na kytary, piáno, flétnu....zpívalo se dva měsíce před vánocemi a ještě měsíc po vánocích, naučili jsme se překrásné staré koledy, děti na to vzpomínají dodnes a zpíváme je u stromečku. Vzpomněla jsem si, když jsem s nimi byla sama rozvedená, tak přišly, že děti mají značkové oblečení a oni sice hezké, ale takové obyčejné. Povídala jsem si s nimi ten večer dlouho o tom, že život není jen o tom se tomu druhému vyrovnat hmotnými věcmi, že se můžou snažit být jiní svými znalostmi, tím že jsou prostě prima. Také jsem v jejich věku chtěla něco jiného, být jinak oblékaná být jiná nějak se lišit, vynikat, tak jsem si začala šít sama na sebe a dařilo se to výborně, nosila jsem krásné věci, začala jsem malovat miniatury na kolíčky od houslí a basy, a ty jsem pak prodávala, nosily se na kůži na krku, dokonce i v učitelském sboru jsem je prodávala. Začala jsem s tím na základce a pokračovala i na střední. Naši také neměli peníze a nemám žádnou špatnou vzpomínku na Vánoce.

co nemyslíš? Že není skromný? Že není malý? :)...já s tebou ve všem naprosto souhlasím. Vytrhla jsem z kontextu kus našich Vánoc... samozřejmě je to o atmosféře a tu já miluju a syna to učím také. Zatím velmi úspěšně, přesto, že chce tamten mobil a tohleto lego, tak si nechá vysvětlit, že to je zbytečné. Přímo jsem mu řekla, že i kdybych měla peněz víc, tak bych mu stejně nekoupila, na co by si ukázala, protože to zkrátka není správné a nemůže mít všechno. Bere to a jsme moc šťastní, snad to vydrží i dál!

mne rodice taky nekoupili vsechno a taky jsem znala jejich moznosti - teda mamy, u taty jsem to nevedela nikdy a byla pak vzdycky prekvapena, krom jednech Vanoc, kdy jsem si prala auto, klidne starou Skodovku za 5 tisic, abych se vyjezdila po ridicaku. No, nedostala jsem ho, ted nejezdim a tatinek ma cas od casu poznamky, ze bych mela chodit na opakovaci jizdy a hlavne se nebat jezdit, to me vzdycky docela trpce rozesmeje :). Ale co chci rict, Vanoce jsem vzdycky travila s mamou a babickou a nejvetsi radost mi vzdycky udelaly nejvetsi pitomosti :)) knizky, kazety, z tech jsem byla nadsena, ale nejradsi jsem mela nejakou blbustku, kterou mama sebrala na posledni chvili - plysovej andel, zrcatko s hrebenem, atakdal, a babicka to dotahla k dokonalosti, davala spoustu vetsinou velmi levnych darku, na drazsi nemela, ale vzdycky jich byla taska, treba pantofle, hreben, "bronzova" orezavatka a dalsi kramy, ktere dnes najdete v obchodech typu Bankrot, takze nekdy nam z toho sla vazne hlava dost kolem :) ale nejvetsi radost jsme vsichni meli z rozbalovani, a to tim padem trvalo dlouho...
Nechci, aby moje deti jednou dopadly jako Dudley Dursley :))) A Tvuj syn tak urcite nedopadne, to je jasne, a i v te kategorii "malych" darku jsou veci, ktere mu urcite udelaji velikou radost, staci pozorovat a mozna se zeptat :) at to vyjde...

nemyslím, že je potřeba kupovat drahé dárky, aby se člověk cítíl šťastný. Je dobře když si člověk zvykne nemít úplně všechno, pak si věcí víc váží, ale radost se dá udělat i malými věcmi. Je malý a dárky potřebuje, pro děti to jsou vánoce, ale nesouhlasím s tím koupit úplně vše co děti chtějí, ale taky každý máme jiné finanční možnosti.

Celé vánoční "má dáti-dal",kdy si navzájem vyvažujeme city neposkytnuté v průběhu roku, považuji za nešťastný zvyk. Lze říci, že to považuji za přetvářku a jsem ráda, když se každý raději chová přirozeně. Jsem v tomto velmi staromódní, ráda dárky dávám, na protihodnotě netrvám.
Celá mediální masáž o desetitisícových darech člověka nesmí zasáhnout. Kupuji raději dárky menší, pak jich je více a nemusí stát tolik.
Např. alergikovi "kozí kosmetika" La´Chevre, vášnivému čtenáři spousta dobrého čtiva z Levných knih, ženským trochu té vůně, hebká šála. Dětem lze koupit stavebnice či hru a PAK SI S NIMI HRÁT nebo jim číst nová vydání svých dříve nejmilejších příběhů, malému mužskému koupit jeho první sadu nářadí a pak mu dovolit, aby mamince doma prováděl opravy, naučit dívenku vyšívat - bavlnky nestojí tolik a obraz může zdobit byt mnoho let(a ta pochvala před návštěvami, co ten můj prcek dokázal) a pak první holení pro puberťáka ...
Dá se to promyslet a nakoupit v poměrně krátkém čase včas a pak se jen klouzat a polykat sněhové vločky a pozorovat zoufalý dav. Nebo se letos opalovat. Také mám za sebou období darování mikrovlnek, vysavačů, mobilů a dalších nákladných darů. A dnes? Dnes k maličkostem těm nejbližším přidávám velký kus srdce, ale ve vztahu k obchodním centrům jsem nemilosrdná. Za nejcennější dar považuji čas, to je dnes LUXUS!
A pokud někdo bere vánoce jako povinnost, stává se otrokem představ jiných. Uznávám, že dětem se to těžko vysvětluje. Ale někdy je dobré mít odvahu a plout proti proudu. Dnes např.frčí adrenalinové zážitky. My je vymýšleli už kdysi. Na chalupě potmě s holým zadkem sjezd po svahu pouze v igelitu či lavóru - to vám žádná agentura nezajistí. Dopolední krmení labutí, kdy se adrenalin dostavil při útěku před naštvaným labuťákem. Sousedovic kočka, co si na vánoce přišla pro výslužku a nechala se za to hladit a já čekala, kolik budeme mít blech :-)).
Asi jsem měla kliku, nevadilo nám se odlišovat a do určité míry se tak chováme dosud. Mám proto před vánoci spoustu času - však jsem se také rozepsala ...
Moc přeji všem maminkám i tatínkům, kteří se obávají, že to letos nedopadne na 100 %, aby byli v klidu a pohodě - to bude také príma dárek...

Nejhůř jsme se synem dopadli, když jsme si k vánocům objednali DVD- já Sex ve městě a jemu Indiana Jonese a přišlo to až po Novém roce. Dárky od babičky jsme rozbalili předem a pod stromkem jsme neměli opravdu nic. Syn to bere trochu jako křivdu, ale je na co vzpomínat. Tlak komerce je neskutečnej. Důležitější jsou ty domácí rituály, to že mu koupim takovej ten bombónovej kalendář, i když je dospělej, v létě se musí 100% nasbírat houby na ouška (to je takový vánoční jídlo) a na dárcích se domluvit plus překvapení. Pamatuju na jednoho pana doktora, ten svému "synovečkovi", nakupoval superdary, byl zoufalej, protože klukovi bylo 12 a on mu už neměl co dát.Ten kluk měl všechno, šťastnej nebyl.

se desne bavej, kdyz jim ctu dopisy jeziskovi, co pisou moje deti - ceskonemecky slovnik, ponozky... nekecam, fakt si pisou o takovy darky :-)
samo, ze maji pod stromeckem jeden vetsi darek a pak spoustu drobnosti. musim rict, ze v tomhle jsou fakt desne nenarocni, od malicka. i kdyz jedna z dcer z te skromnosti trosku vyrusta. letos si preje dlouhy kabat az na zem (ten nedostane, leda bych na nej narazila nekde v sekaci) a latkovou mobilni boudu pro psa (tu dostane). starsi syn si zas nejvic ze vseho preje obaly na karty-magiky (cena 200 kc) :-)

p.s. - nejroztomilejsi byla moje nejstarsi dcera (tehdy 14 let), kdyz si napsala srdcervouci dopis jeziskovi, ze je ji to fakt trapny, ale nejvic ze vseho by chtela podprsenku neb vsechny spoluzacky uz ji maji a ona jedina ne. ze uznava, ze je to velmi povrchni prani a ze s tim dlouho bojovala, protoze nechce byt povrchni, ale fakt ze ji teda moc chce. dostala 2 :-)

"Hezké chvilky bez záruky". Dóóst dobrý. Zmiňuju jej v tomto kontextu proto, že ve filmu přišel do psychologické poradny milionář (ztvárněný B.Polívkou) a ten říkal: "Já můžu mít všechno. Já mám všechno. Ale mě to nebaví..." Pro něj to byl závažný životní problém. A ony ani děti, které dostanou všechno co si zamanou, nejsou pak šťastné a nedokáží se z těch věcí radovat. Nejkrásnější je vlastně po něčem toužit a sám usilovat o dosažení cíle. Pokud létají pečení holubi sami do pusy, tak je to hrozná nuda.

ne podprdu dvojku, nybrz podprdy dve (2 ks) :-)

Kurnik!
Proč zrovna já se nemůžu tak strašně a odporně nudit!

ptala svého synovce, kterému je 13 let, co chce koupit za dárek k vánocům a bylo mi řečeno, že fakt neví, tak co s tím. Myslím si, že pro něj je největší dárek, že spolu půjdeme do kina a pak do mekáče, ale pro někoho to není dárek k vánocům, ale on je bude šťasten.

No, někdy, docela často, je to tak, že děti vědí, co si rodiče myslí o Vánocích, o dárkách, o konzumu a komerci. A podle toho formulují svoje přání. Ačkoli ve skrytu duše by si děti přály dostat nový mobil, ten super, co fotí a hraje muziku atd., nebo novou tiskárnu, počítač - nadupané dělo, pořádnou počítačovou hru, playstation, a ne ty hry, co mu vždycky máma v dobré víře koupí v Levných knihách za 99Kč/kus, krásnou mikinu z ...(jméno butiku) a super výbavu na lyže, tak taky tuší, že by tím rodiče trošku zarmoutily - buď proto, že rodiče na to nemají, nebo proto, že jsou tak "chtivé věcí". A tak napíšou co je přijatelné a doufají, že jednou...si to koupí.
Pozitivní na tom je, že jsou citlivé, ohleduplné, vnímavé.
Negativní to, že někteří to nenapíšou spíš ze strachu, že by si vyslechli fůru řečí. Začlo by to tím, jak se svátky zvhrly v obžerství konzumem, přes náročné výdaje za jejich studia, kroužky, rodinné výdaje za ..., a končilo by to tím, že maminka/tatínek dostali k vánocům nové pastelky a teplákovou soupravu a jak byli šťastni.
A tak radši pomlčí.

Moje děti nepíšou neskromná přání, píšou běžná - ono se řekne kniha, ale když je to dobrá encyklopedie a Eragon + Eldest, lupne to dva tisíce. Ty knihy přečte i jeho sestra, encyklopedii využijí oba celoročně. Když na to není, tak se to nekoupí. Ale co když na to je? Má se místo toho koupit něco levnějšího, v zájmu výchovy ke skromnosti, něco, co nepřečte, nepotěší, nevyužije?
Totéž s oblečením - když byly děti malé, běžně jsem nakupovala v sekáčích, rychle rostly, na venkově toho hodně unosily, než hubovat za roztrhané kalhoty, radši jsem koupila dvoje za pár. Nebo oteplováky, v zimě promáčely troje za den, nestačilo se to sušit, tak se děděné a sekáčové hodily. Na sebe mi stačily jedny džíny a jedna sukně.
Teď už jim ze sekáče nenakupujeme. Na sebe si toho také koupím daleko víc, využiju to, a nekupuju v sekáči, takže ani jim ne, přece nebudu na nich škudlit abych měla na novou košili. Míra musí být, nedostanou hory dárků. Dokonce na počet mnohem méně než když byly malé, to měl každý třeba deset patnáct malých balíčků (fixy, pastelky, korálky, stavebnici, tepláky do školky) a jeden obrovský (náklaďák, boby...). Teď dostanou šest-sedm balíčků. Něco na sebe, něco do knihovny, nějaká tělová kosmetika, a dvě věci čistě pro radost + jedna hloupost (letos inteligentní plastelína:). Sečteno podtrženo, vyjde to pro každého na tři čtyři tisíce i víc.
Proč mermomocí držet Vánoce jako symbol skromnosti? Zase nepropadáme obžerství, možná proto, že celoročně jíme jídlo a ovoce, které za mého dětství bylo jen na vánoce. Akorát cukroví, smaženého kapra a tradiční úpravu polévky z kapřích hlav a vnitřností nechávám jen na Štědrý den, ryby jíme celoročně, ovoce taky, různé pochoutky, tak není důvod na vánoce se cpát víc než jindy. Nikdy by se u nás asi nikdy nedávaly vysavače, pračky, mikrovlnky apod. Na to je čas před a po svátcích. Na vánoce se střádá pytel tvrdého chleba, děti odmala sbíraly kaštany, přidali jsme jablka a mrkev a na Štědrý den se chodí i teď nadělovat zvířatům do lesa. Příspěvky do fondu dětí posíláme celoročně, trvalým příkazem, před vánoci přidáme něco navíc. Krmítka máme na zahradě, na vánoce vozíme nadílku piškotů, pamlsků, konzerv a granulí do psího útulku.
Na druhou stranu, dceru by nenapadlo psát skoro omluvný dopis, že si přeje kousek spodního prádla. To je samozřejmost, která se řeší při velkém nákupu, ne přání pod stromeček. Přesto nejsou neskromní, jsou až moc nesobečtí, převánoční přípravy se odehrávají v tradičním duchu a ne v davovém šílení v supermarketech. Advent jsou koncerty, divadlo, večírky a posezení. O vánocích taky nejezdíme na hory, vyjde to šíleně draho, v lednu než začnou jarní prázdniny, je to mnohem levnější. Bydlíme na venkově, takže ani za benzin na chalupu neutratíme. V širší rodině dárky nedáváme, jen prarodiče, rodiče, děti, vnoučata. Švagři a neteře,synovci už ne, to bychom nakupovali celoročně, vzhledem k počtu:)
Jo, a labutě jsou taky dole u řeky celoročně, takže ten adrenalin máme taky celý rok, zdarma ;)

u nas se halt velky nakupy nepodnikaj - chozeni po kramech spatne snasim nejen ja, ale i deti, takze zpravidla to dopada tak, ze pokud je treba obejit vic jak 3 obchody, usoudej, ze danou vec az tak moc nepotrebujou :-)
taky si musi rozmyslet, jestli chteji nakoupit prouzkovane podkolenky a druhe plesove saty v ramci velkeho nakupu a nejet na zavody do holandska, nebo dostavat podkolenky k narozeninam a jet na zavody do holandska. maji pomerne financne narocneho konicka, tak se musi uskromnit jinde.

tohle samozřejmě chápu, byla jsem i v situaci, kdy jsem řešila, jestli kečup a máslo, nebo jen máslo, protože bez kečupu se obejdeme...a obešli jsme se. Zarazila mě formulace - to, že měla potřebu vysvětlit až omluvit, proč si ten kousek spodního prádla přeje dostat.

ona je proste takova :-) kazdeho silvestra napriklad ritualne pise novorocni predsevzeti, zalepuje do obalky a za rok rozlepuje a odskrtava, co vsechno splnila :-)
samozrejme, kdyby otevrela pusu a rekla, ze potrebuje koupit podprsenku, tak by ji dostala (i kdyz ji nebylo na cem nosit :-) ).

Na Nový rok si napíšu do nového notesu na začátek svá předsevzetí na další rok a pak koukám do toho starého, co jsem si splnila a mám z toho velikou radost, když se zadařilo.

ja bych ten notes nepochybne do pristiho noveho roku ztratila.
nase kacka to ovsem dopracovala k dokonalosti - nova predsevzeti pise pri specialni zapalene svicce, pojida se pri tom tradicni specialni strava, pise specialnim na to urcenym perem na jediny spravny specialni papir a hlavne se ta obalka pak mohutne peceti. jenom cekam, kdy se u toho budou pronaset kouzelne formule a pak se to cele ritualne zakope na zahrade.
moje jedine predsevzeti na rok 2007 je: PREZIT :-)

na začátek Diáře na nový rok a ten denně potřebuju na schůzky a poznámky, tak ho ztratit nemůžu. A ten starý doma pak zařadím do knihovny. Už jich tam mám pěknou sbírku a když čistím mobil od nepoužívaných čísel na nový rok, tak je napíšu na konec toho diáře. A už se mi kolikrát moc hodily, když jsem někoho potřebovala oprášit. Když jsi to tak nakousla, tak jsem se zamyslela a na příští rok budu mít jen dvě předsevzetí oproti rokům předešlým, kde jich bylo tak 5-7. To je super.

a taky si nejaky diar poridit. aby se me to ubohy nemocny dite, co zrovna doma mam, nemuselo uz po ctvrty ptat, jestli jsem uz konecne zavolala doktorce, jestli ma nebo nema anginu (dcera, ne doktorka). pta se uz od uterka. pravidelne. ona si pamatuje. vcera jsem se uz vazne stydela. a dneska jsem NEZAPOMNELA. a odpoledne ji potesim, ze anginu nema :-) (beztak jsem ji uz ve stredu vystvala do skoly :-) )

jako když mi ukradli auto před 2 lety a ještě teď chtěli z pojišťovny nějaké podrobnosti, nebo chtěli u soudu nějaké podrobnosti které se udály před 6ti lety, deník z toho nědělám, ale píšu si tam schůzky a vše na co nemám zapomenout jak říkáš vyřídit, zavolat, termíny.....tak mám alespoň pocit, že na nic nezapomenu, i když chybička se občas vloudí taky.

Ja si predsevzeti nedavam, ale loni na vanoce me manzel ukecal, ze budeme lit vosk. Tak jsem vylila, koukla a ono to vypadalo uplne jako embryo :). Tak jsem cekala, jestli v tomhle roce teda fakt bude mimco - a je! :) To je ten nejhezci vanocni darek :)