| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| JEDEN Z TISÍCE |
Rubrika: [próza a poesie] Běžná věc – narodil se člověk. Vrána ani čáp v tom prsty neměli, fakt ne. To prý Ona, Láska... právě Ona, ignorujíc matematické zákony rozhodla, že jedna plus jedna jsou tři. A bylo to. On, Veliký statistik, mlčky napsal cifru. Zaostřit na nekonečno... cvak, hotovo. Teď jenom počkat, až se vyvolá film. A pozor při ustalování – všechno v naprosté tmě! Člověk negativ je hotov. Tak na světlo s ním, ať se kouknem, jak se povedl.
No sláva, je to kluk jako buk. Blahopřejeme, maminko. Květiny, slzy, polibek a nashledanou. On byl při tom a mlčel. Mlčel, protože věděl...Skleněné dveře se těžko otvírají, ruce jsou plné, tichý uzlíček v náručí. Tak máme kluka, ach, jak jsem šťastná... Poslouchali jste dobře? Už víte? Nic nevíte! To jenom On ví. Oni taky nic nevědí. Jsou šťastní. A proč taky ne, když jedna plus jedna jsou tři... Nesmějí nic vědět. Teď ještě ne. Stejně by neuvěřili. Jenom On už dávno ví a čeká. Jako sup na kořist. Vlastně ne, jako žebrák na almužnu... sakra, to taky není ono. Prostě čeká a dost. Dočká se, ví to a nepospíchá. Ví, že přijde chvíle, kdy přičte další cifru. Nebo odečte. Ptáte se proč? A jak to mohu vědět? Zeptejte se ho sami, co počítá. Možná poví, možná naznačí, ale nejspíš ne. Jediný On totiž ví, že jeden z tisíce musí. Prostě musí – aby nebyly chyby v účtech. Jakpak se má náš člověk? Že už běhá? No tak ho vidíš, uličníka, zase rozbil okno. Ale ne, ta On nepočítá, okna ne – a proč taky? Prostě čeká. Ani jako sup, ani jako žebrák. Spíš šedivý účetní s oblýskanými lokty. A s brýlemi. Nebo ne, raději bez nich, On vidí až moc dobře... Čeká bez vzrušení, trpělivě. Tohle přece není hra a On není hráč. Hlídá cifry a čeká. Dokud nenastane účetní případ. Pak ho jenom zaznamená. Ale kdo ví? Třeba si vybírá... Kde je náš člověk? Kdepak je, maminko? A proč pláčeš? Ty za nic přece nemůžeš. Je dávno plnoletý. Já vím, neměl utíkat, ale co když – musel? Aha, nesmysl. No jo, kamarádi. Neměli to dělat, opravdu ne. Ale je mladý, dostane podmínku a všechno se dá zase do pořádku. Snad... A co dělá On? Vida, támhle je. Otvírá obřadně černou knihu a namáčí pero. Už se brzy dočká. Slyším, jak bručí: " Pořád stejné řeči – bože, za co nás trestáš, proč právě nás to muselo potkat, pořád dokola. A proč ne zrovna vás? Jeden z tisíce přece musí, tak proč ne zrovna ty?!" Co je s naším člověkem? Ještě se nevrátil? No tak vidíš, maminko, jsi statečná, už nepláčeš. Určitě se vrátí... ale co ty oči, tak rudé ještě nikdy nebyly! Ukaž, ty noviny, není to jeho fotografie? Cože, vrah?! Ne, tomu nevěřím, to není možné... to ne! Okna jo, ta On přece nepočítá, ale tohle... Tak proč mlčíš, řekni, že to není pravda?! Kde jsi, ukaž se! Jen počkej, já ti dám, že musí. Nic nemusí, abys věděl! Támhle jsi – nepiš, počkej, stůj! Proč zrovna on? Viděls´ ji? Viděls´ maminku?! Ty nemáš srdce! Nesmysl, jaké srdce, vždyť ty neexistuješ! Jedna plus jedna jsou tři. Chápeš?! Jeden z tisíce? Ne, nedovolím žádné výjimky. Ani jeden z miliardy. Nikdo, slyšíš, nikdo! Co to děláš? Kdo teď?! Cože, to přece nejde, proč já? Vždyť jenom jeden z tisíce, vzpomeň si. Jen jeden, tak proč já, proč ne někdo jiný? Nemusím hrát, slyšíš? Nemusím! Smilování... ne, to ne, k sebevrahům NE !!! © aTeo 2006 Dodatek:
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
četla jsem knížku "Krev mé krve" (daniela-kudlanka - Mail - WWW) 29.11.2006, 10:39:47
bylo mi tenkrát málo, snad 14. A nejspíš právě proto si pamatuju na šok, který mi čtení způsobilo..
Matka, která stále viděla ve svých očích nádherné sladké dítě, plakala nad opuštěným a zastrčeným hrobem syna-vraha... Bylo to neskutečně sugestivní. Ano, všichni byli jednou čarokrásné miminko. Ale každý jsme jiný, i jednovaječná dvojčata se liší. Geny, výchova, prostředí - je plno věcí, které nás formují. Je fajn, že nejsme stejní. Je to snad taky fatalismus?
nejsem ani buddhista, (Inka - Mail - WWW) 29.11.2006, 10:46:51
ani katolík, ani evangelík, vlastně nejsem ani pokřtěná, ale mám v sobě pevně zakotvenou víru v Boha, vím že mi pomáhá, cítím to.
Je to přesně jak to říká Johanka, každý čin má svůj následek a může to trvat i dlouho třeba i několik životů. Náhody nejsou a nad vším co se stane nebo přihodí bychom měli více přemýšlet, proč se to vlastně stalo a co nám to mělo říci. Funguje to i ve velkým, jen lidi to nevnímají a ani nechtějí, asi mají strach, že by to ovlivnilo jejich život nebo rozhodování. Měli bychom se radovat a vážit si toho co máme, i těch uplně obyčejných - samozřejmých věcí jako jsou zdraví, dobrý partner pro život, jídlo denně na stole, dobrá práce, rodina, děti, mít kde bydlet. A zrovna tak bychom měli zvažovat vše co děláme, rozhodujeme nebo i jen mlčky podporujeme, protože vše se nám vrátí, prostě vše má své následky ať už to vnímat chceme nebo nechceme.
myslím, že určité věci jsou předurčené, (Inka - Mail - WWW) 29.11.2006, 11:46:51
třeba do jaké rodiny a do jakého prostředí se narodíme, že v životě potkáme určité lidi, ale to jak se pak k určitým situacím postavíme jak se zachováme už je jen a jen na nás, podle toho se náš život vyvine dalším směrem a to nás celkově posouvá dál a nebo také ne, ty situace se budou opakovat tak dlouho, dokud to nepochopíme.
No... (aTeo ;) - Mail - WWW) 29.11.2006, 15:12:44
Boha jako bytost bych do toho ani nemotal. To je zcela určitě fikce. Už proto, že jich je jak psů. Který je "ten pravý?" :)
Měl jsem na mysli něco jako sebeorganizující princip, podle nějž se chová hmota. Dodržuje fyzikální a jiné zákonitosti, aniž by je znala. A v lidské společnosti je to obdobné. Jsou zákonitosti, které se prosadí statisticky. Např. že 4 procenta populace jsou homosexuálové. Nedá se s tím nic dělat. Jenom poděkovat (osudu?), že to nejsem právě já...
(Inka - Mail - WWW) 29.11.2006, 15:55:29
já nemyslela Boha jako dědečka s bílou holí a bílými vousy, měla jsem na mysli vyšší tvůrčí inteligenci.
Boh je iba jeden, (zuzana - Mail - WWW) 30.11.2006, 08:19:47
to iba ľudia si ho chcú "rozporcovať". Niekto ho volá vyššia sila, iný príroda... Sú v živote veci, ktoré ovplyvniť a zmeniť môžeme, ale tiež veci, ktoré musíme prijať také, aké sú. Náhody neexistujú, to len my často nevidíme, že veci plynú tak, ako plynúť majú. Áno, myslím si, že komukoľvek sa môže prihodiť, že napriek slušnej výchove, dostatku lásky, jeho dieťa skončí podobne ako v tomto príbehu. Preto tiež si myslím, že nie je dobré súdiť druhých. Každý má svoju cestu - aj svoj kríž.
|
Tak... a teď to víš i ty. Nereptej, buď rád, že zrovna ty ne, ale někdo cizí. Já vím, není to fér, jenomže...
Kdyz se stane zdanliva nahoda, neni to nahoda. Ja treba uz dvakrat o vlasek unikla smrti (to myslim doslova, ne jako nadsazku) a pomohlo mi to divat se na veci trochu jinak, i kdyz jsem tenkrat jeste buddhistka nebyla.
No kazdopadne vetsinou kdyz pocitam se vsim a vazim si toho, co mam, dopadne to dobre - s manzelem jsme kazdej den uplne u vytrzeni, kdyz koukame na nasi holcicku, jak je zdrava, krasna, hodna, nemuzeme uverit tomu, ze mame takovy stesti a prijde nam jako zazrak, ze to moje telo bylo schopny vytvorit takovyho hotovyho clovicka, donekonecna obdivujeme "konstrukcni detaily" (rasy apod.), jakoze se pri ty vyrobe fakt na nic nezapomnelo ;).