Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Izraelská sionistická politika se utvářela na základě silných levicových prvků. V roce 1897 byla ve Vilniusu založena Židovská socialistická dělnická strana. O deset let později postavili ruští Židé na pobřeží Středozemního moře osadu Pahorek jara, dnešní Tel Aviv, v němž nyní žije asi tři sta tisíc Rusů. Prvním jeho starostou byl ruský Žid Meir Diesengof. V roce 1919 byla Židy na Blízkém východě založena Komunistická strana Palestiny...

     Dva roky poté dal ruský Žid Jicchak Tabenkin podnět ke vzniku Gedul Ha-Avoda – Dělnické legie, základu pro vytvoření Všeobecné komuny dělníků Izraelské země. V roce 1927 bylo založeno hnutí Kibuc Arci – Má země, které bylo myšlenkově zcela marxistické, spatřující v Sovětském Rusku svět budoucnosti. Jeho již reformovaný následník – Židovské Hnutí společných kibuců – má ještě dnes na sto šedesát komun se 75 tisíci členy.

     „V kibucích pracuje každý podle svých možností a dostává stejnou finanční odměnu formou kapesného," říká hrdě David Raz z kibucu Hachotrim, do něhož se jako uprchlík ze Znojma nastěhoval před více než půl stoletím. „Byli jsme vlastně první a jediní na světě, který zrealizovali ideu komunismu," směje se a přiznává, že on v tuto ideu věří stále. „Když někomu poslala bohatá teta z Evropy šicí stroj, používali jsme ho všichni. To samé platilo o rádiích, pračkách a jiných užitečných darech.

      Přepych jsme oželeli, hlavní byla vlastní střecha nad hlavou," vzpomíná Milan Maršík, další český kibucník. „Vše tady je podnes společné. Platy neexistují. Každý člen komuny dostává roční rozpočet. Jeho výše je určena podle toho, zda žije sám, nebo s manželkou a dětmi. Z těchto peněz, zhruba 1500 šekelů za měsíc, si musí platit snídaně, obědy i večeře, elektřinu a plyn. Voda a byt je zdarma. Z této částky si musím našetřit též na cestu do zahraničí, na auto..." Opravdu – nesmlouvaný imperialismus.      

      A pokud někdo hovoří o ukrajinské Židovce Goldě Meirové, dívčím jménem Goldí Mabovitzová, jako o tvrdé kapitalistické válečnici a Železné lady, je třeba podotknout, že to byla nejen významná izraelská levicová politička, premiérka Izraele, jeho velvyslankyně v SSSR, členka kibucu Merhavia a představitelka Všeobecné konfederace židovských pracujících Histadrut i strany Mapai, ale též vůdčí osobnost světové Socialistické Internacionály.

     Přesto budou nedoukové jako z rukávu dál sypat vůči Izraeli jen pejorativní přídomky. Netoleratní, rasistický, fašistický, xenofóbní...
     Vůbec jim v tom nezabrání ani fakt, že:    

šestimilionový židovský stát
tvoří příslušníci asi sta národů a etnik,
že jsou v něm svobodně přístupná
nejsvětější místa tří největších monoteistických náboženství,
že jsou zde běžně stavěny nejen synagogy,
ale i kostely a mešity,
z nichž zní pětkrát denně hlas muezzínů
a že izraelští muslimové
si v zemi s HDP přes 20 tisíc dolarů na obyvatele
vydělají za měsíc tolik,
co jejich soukmenovci v okolních zemích za půl roku.

     Tolik tedy o tom, jak Židé zaseli na Blízkém východě nenáviděné „sémě imperialismus, nenávisti vůči islámu a antagonismus".

linkuj.cz vybrali.sme.sk