vyštvala mého syna z gymnázia měsíc před maturitou, pro změnu kvůli literatuře. Teď si školu pracně dodělává přizaměstnání. Radila bych rozhodně pohovor s ředitelem, a když nepomůže, změnit školu. Tyhle baby jsou neprůstřelné - ale stálo by to za pokus.

měla být jako první krok, ne poslední. Když nechce učitelka jinak, tak možná stálo za to dát ho do jiné třídy, kde bude češtinu učit někdo jiný.

Tak z němčiny 2, z angl 3, ze zcela abstraktní matematiky ?, a z českýho tvrdýho a měkkýho yi 5? Snad ani nejde o to, zvládnout poučky, ale pokud vím, tak čím víc toho člověk přečte (naprosto čehokoliv), tím méně pak už přemýšlí nad y/i, to už přijde samo, a i když bych někdy tu chybu třeba udělal, tak už samotnej vzhled toho napsanýho slova je mi podezřelej. Nerozumím tomu, jak někdo, kdo pochopí chemii (org/anorg), v pohodě chápe dva cizí jazyky, ale nevstřebá do sebe vzhled pár set slov mateřskýho jazyka.

A tihle "pedagogové" neustále řvou, že chtějí přidat! A přitom, ve školce dají malým dětem do ruky hořící svíčku, a když dojde k neštěstí, tak se ještě diví, proč je soudí. Jindy zase v zimě cpou děti zmrzlinou místo vitamínů, atd. Holt tahle "pedagožka" zase nedokáže pochopit, že dyslektik se v psaní nezlepší, ani kdyby mu ta íčka mlátila do hlavy kladivem.
Přesně jak píše Ježibabka, zajít za ředitelem, stěžovat si u zřizovatele (většinou místní úřad) a/nebo změnit školu.

nojo, to je právě podstata dyslexie, jestli tomu teda dobře rozumím... u téhle poruchy to blbě napsaný slovo podezření nevyvolá.

Problém dyslexie a hodnocení dětí s těmito specifickými poruchami řeší rovněž pokyn ministerstva školství. Tento pokyn lze najít i na těchto stránkách http://www.rodina.cz/clanek1234.htm
Možná pomůžou.

s nadprůměrnou inteligencí, chodila jsem s ním na logopedii od jeho 3 let, zjistlili jsme to docela náhodou, protože jeho o dva roky starší sestra ráčkovala, tak jsem s ní začala chodit na logopedii, za půl roku to zvládla bez problémů (jak by se jí to teď při francoužštině hodilo), pan logoped si také povídal se synem, který bohužel neříkal půl abecedy. A tak jsem dál pokačovala s ním, dalších šest let, každý týden u logopeda, doma na všech zrcadlech tužkou na oči napsaná slova, které se měl ten týden naučit vyslovovat, měl si je 15x denně přeříkat, jakmile utíkal okolo zrcadla odchytila jsem ho a už to mrskal. Když došlo na poslední sykavky, vypadly mu přední zuby a nebylo čím syčet. Takže půl roku pauza, ale to jsme pak dohonili. Dnes je mu 20 let a mluví, že by mohl dělat hlasatele v televizi. S tímhle problémem se pojí dyskexie a dysgrafie a jiné...., přišla jsem na to v jeho druhé třídě, když v prvním pololetí první třídy všichni měli velkou jedničku tak synek přinesl domů jednu velkou dvojku, nechápala jsem. OdNkonci roku, měl trojky, v půlce druhé třídy čtyřky, já se s ním doma učila 4 hodiny denně ještě potom co přišel ze školy. Byl naproto vyčerpaný a bez motivace a mě začala docházet trpělivost. Říkala jsem si, buď je totálně blbej, nebo jsem to já a nebo je to špatně ve škole. Brečela jsem své kamrádce speciální pedagožce do telefonu, ona mi poradila ať jdu s ním okamžitě k psychologovi, tam se ukázalo, že je těžký dyslektik a dysgrafik a navíc že je totálně vyčerpaný a ještě k tomu aby toho nebylo málo je děsně hyperaktivní, takže leze učitelkám pěkně na nervy. Volala jsem kamarádce zpět a ona mi dala kontakt na svou známou ředitelku v základní pražské škole s vadami zraku. Tak jsem tam brnkla, paní ředitelka super..., a že ho tam dva dny přijmou, ať změní školu. Říkala jsem jí, že je sice blbej, ale čím jsem si jistá je, že dobře vidí. Ona mi vysvětlila, že vady zraku se pojí s těmito vadami, že tam mají k tomuto pomůcky a speciálně vystudované učitelky, které nejen, že o těchto vadách vědí, děti zbytečně nedeprimují, ale taky ví co s tím dělat a že je reálná šance, že to do puberty zvládnou tak, že to na nich ani nikdo později nepozná. Za dva dny tam syn přestoupil a zůstal do 6-té třídy, pak tam byly nějaké reorganizace a musel přetoupit na normální základku. Za ty 4 roky tam udělal takové pokroky, že to nikdo teď už nepozná.
Na škole musí mít děti s těmito vadami úlevy: (po předložení potvrzení u psychloga a potvrzení dyslexie nebo dysgrafie), měli by mít o jeden stupeň lepší známku automaticky v předmětech jako je angličtina, čeština...., mají nárok na to, aby byli zkoušeni ústně a ne písemně.... je toho víc, ale už jsem to zapmněla, protože jsme nikdy tuto výhodu nevyužili, syn si to nepřál. A také je to samozřejmě na učiteli, jak bude vstřícný a korektní, jak ho ohodnotí. Určitě bych neváhala a navázala kontakt s ředitekou, nebo přešla na jinou školu, kde bych si to předem ověřila jak to tam s tímto problémem funguje.
Jinak jsem svého syna nenutila jít na střední školu, má učňák číšník-kuchař, dodálává si dálkově maturitu, je velice šikovnej a pracovitej, mluví anglicky a francouzky.
Jinak jestli můžu dát radu, netlač syna na školu, není to v životě to podstatné, maturitu si může udělat i na učňáku a bez mindráků do budoucnosti.

ale nerozumím tomu, proč blbě napsaný ČESKÝ slovo nevyvolá, zatímco anglicky nebo německy zřejmě vyvolá.
Jinak se, zcela mimořádně, odchýlím od zřejmě všeobecnýho názoru na "krávy učitelky". Jen tak jsem si uvědomil, co jsem slýchal doma, pak mé děti, pak mí vnuci. Zhruba do čtrnáctýho roku věku budeš hodnocen i za snahu, ale po čtrnáctým roce už JEDINĚ za výsledky. Chápu, je to krutý, ale život prostě takovej je! Chci říct - jestli je něco nad něčí síly, tak snaha nemusí vždy pomoct a ohodnocení se už netýká snahy, nýbrž výsledku. Vždyť snad právě tohle je podstatou hodnocení známkami.

...tipla bych si, že v té angličtině nebo němčině se známky nestaví skoro výhradně na diktátech - člověk se učí slovíčka, gramatiku, mluví, ... jenže u téhle učitelky češtiny je to tak, že "známka na vysvědčení z českého jazyka je vlastně známka z pravopisných cvičení a diktátů". a v tom je ten prů... (průšvih?). tahle učitelka se mi zdá jako naprosto nevstřícná osoba, které doufejme ředitel promluví do duše, jinak by asi vážně bylo lepší, aby Janin syn dochodil školu jinde...

Myslel jsem to trochu jinak, těžko to upřesnit. Snad - dokáže-li zvládnout se naučit a přiřadit k českým slovům pár set naprosto nic neříkajících shluků hlásek, jimiž cizí slova jsou, tak proč něco podobnýho nezvládne s českými slovy?
Ale znovu! Jestli je tohle nad jeho síly, tak nelze se domnívat, že i požadavky střední školy budou nad jeho síly?

přece jen si dovolím nesouhlasit - u cizích jazyků součástí známky je schopnost mluvit, číst a tak dále a spellingová chyba se podle mě nepovažuje za hrubku. V češtině je to trochu jinak a jestli paní učitelka jako JEDINOU součást známky bere hrubky v diktátu, tak mi to připadá trochu na pováženou. Abys mi dobře rozuměl - opravdu mě rozčiluje, když někdo neumí pravopis a nelíbí se mi to, ale pokud je klučina šikovný technik a má od odborníků napsáno, že NENÍ SCHOPEN se naučit správně gramatiku, protože mu prostě v mozku něco nefunguje, tak jak by mělo, tak si myslím, že je opravdu škoda mu znemožnit studovat nějaký technický obor, ve kterém by mohl být dobrý a odsoudit ho tak rovnou k horším šancím v práci atd... Život je opravdu krutý, ale proč ho dělat ještě krutější?

Jani, určitě bych se sanžila obrátit na vedení školy, popřípadě vyvolat nějaké společné jednání třeba právě se speciálním pedagogem - nebo - na některých školách existuje školní poradce, tak se třeba obrátit i na něj. Mohl by mít nárok na individuální studijní plán z tohoto předmětu a třeba i jiné hodnocení na vysvědčení, než je známka - mám na mysli slovní hodnocení - nevím, jak to funguje,ale určitě by to stálo za diskuzi. Chápu tvoji obavu nepohněvat si paní učitelku ještě víc, ale zas nechat v tom syna se plácat také nemůžeš... Snažila bych se tedy o maximum diplomacie, ale určitě bych (urychleně) podnikla nějaké kroky - je čerstvě po čtvrtletí, tak dokud je ještě čas. Moc držím palce :-)

Dyslexie je specifická porucha učení, která nemá nic společného s inteligencí či zvládnutím učiva na střední či vysoké škole. Zpětně jsem se dověděla, že náš dřívější pediatr, nyní ředitel kojeneckého ústavu, byl silný dyslektit. A i nyní mu dělá problém jaké i či y napsat, ale to nehovoří o tom, jak skvělý je to machr ve svém oboru.

Učitelka je kráva :-)

ono jde o psanou podobu, hláska už je ta hlasem zpracovaná podoba písmene. takže dyslektik může psát s prominutím jak prase, a přitom zvládnout plynně hovořit v pěti cizích jazycích.
mít dyslexii neznamená být blbej (kamarádka se slabou dyslexií a dysgrafií měla při IQ testu na gymplu výsledek někde ke 150 bodům), takže pokud na té střední škole nebude podobná, jak tu někdo řekl, rašple, není důvod to nezvládnout - pokud fyziku a chemii zvládá v pohodě bez přípravy, blbej fakt není. :)
ještě jinak - ani na té střední škole přece nejde primárně o to, aby člověk správně psal i/y, ale aby správně zvládl určité kvantum vědomostí a dovedností. nevidomého člověka přece taky nebudou nutit číst tištěné knihy, ale bude se učit jinak. i u dyslektiků je nutný adekvátní přístup - ne nadarmo se dyslexii dřív říkalo "slovní slepota".

zas jste rychlejší :)))

NČ vysvětlovali mi to tak, že v mozku má ty vědomosti co se týkájí české gramatiky v šuplíčkách, on je zná, ale prostě je neumí prakticky používat, neumí otevřít ty šuplíky, nějak to v praxi nemůže k sobě najít cestu, ale zase jsou to lidé kteří jsou super na matiku, fyziku, chemii, počítače ..... mají velmi dobrou paměť. Ale hlavně je to chce netraumatizovat, umí naprůměrně jiné věci.

Dodneška si pamatuju tu potupu, když jsem na prvním školním vysvědčení měla obrovskou dvojku. Jediná z celý třídy. A důvod? Nebyla jsem schopná psát krasopisně... i dneska po mě málokdo něco přečte. Hrozně jsem se snažila mít upravené sešity, ale prostě to nešlo a bylo to o to horší, že jsem měla přísnýho tátu a jeden úkol psala třeba desetkrát, protože takový škrabopis on nepodepíše. Teprve nedávno, snad při Snídani s Novou, jsem zjistila, že je to dysgrafie a že jsem v tom lítala úplně neprávem.

Chyba je někde jinde!
On prostě a jednoduše tu češtinu (gramatyku) nezvládá, tak po právu má mít špatnou známku. Tak to prostě je, těško to voddiskutovat!
Ale ta hrozná kravyna je v tom, že kvůli špatný známce z předmětu, pro zvolenej obor zcela bezvýznamnýmu, se k tomu zvolenýmu oboru nedostane! Takže si to vysvětluju asi tak, jako by kvůli naprosto zasloužený špatný známce ze zpěvu, krzevá vrozenou hudební hluchotu, nemohl třeba na sportovní gympl.

Já teda nevím, ale má dcera je dyslektik jak poleno a úspěšně studuje na střední škole. Na základce jsme (sice po velkém boji) získali to, na co má každý dyslektik nárok - to je slovní hodnocení z českého jazyka.

No, to je jako kdybys pokládal za samozřejmé, že kulhavé dítě má pětku z tělocviku, protože prostě limity nesplní !

Výsledky na ZŠ nic moc (zejména jazyky, ale v souvislosti s nimi i problémy ve slovních úlohách v matematice), taktéž záliba v počítačích. Vyhlídky tak leda na učňák. Výsledek - soukromá střední škola s maturitou. Nebyla to sice top kvalita, ale pořád si myslím, že to řešení nebylo tak strašné jako ten učební obor. Pokud jde přímo o mého bratrance, osobně si myslím (ale nemůžu to samozřejmě doma říct), že u něj byl problém i s leností a určitým bolestínstvím a ukřivděností... Zdá se mi, že jako malý byl hodně rozmazlovaný a nikdy se nenaučil tomu, čemu jsme my holky byly nucené - umět zabrat (ať už to bylo umývání nádobí nebo učení).
Já osobně bych s ředitelem zkusila promluvit. Školu bych v této fázi už neměnila - ze strachu, že to bude pro něj ještě horší. Snad leda jako nejkrajnější variantu.
Musím trochu souhlasit s NČ. Je sice fakt, že tyto děti potřebují jistou dávku pochopení a "pozitivní diskriminace". Faktem ale je, že se musí smířit s tím (nebo spíš jejich rodiče), že nejsou studijní typy a že v životě (tom opravdovém, pracovním) hrají roli výsledky :-(. Je na to takové přísloví: Co nach**ješ proti větru???

Ano, to pokládám za zcela samozřejmé. Nesplněný limit = horší ohodnocení, a tím i znemožnění studia na sportovní škole.
Ale blbost by byla, kdyby blbý ohodnocení z tělocviku znemožnilo studium třeba v matematických oborech.

A proč by to nebyly studijní typy ? Výsledky jistě, ale opravdu si myslíte, že v praxi někoho zajímá, kolik gramatických chyb udělám v textu ?

Jano, jen bych radila, pokud je syn i nadále dyslektik,abyste nezapomněli k přihlášce na střední školu přiložit rovněž vyjádření z pedagogicko psychologické poradny. U většiny škol mají tyto děti výhodu, a to delší čas na vypracování testů, tzn. že nemusí pracovat pod tak velikým časovým presem.

dovolím si nesouhlasit....to, že je někdo dys neznamená, že není studijní typ. Dcera základku doslova prodřela- je dyslektik, dysgrafik, dysortografik- a teď už je ve třeťáku střední školy a....zvládá jí s přehledem. To znamená s občasnou trojkou.

Asi neporadim, jak problem resit, ale mam historku k tematu, kamarad z matfyzu, milej kluk a skutecne elitni programator, jakych znam jen par, jinak taky uspesny absolvent matfyzu a nyni doktorand tamtez, je dyslektik, pisemny projev udesny po gramaticke i stylisticke strance :) (pred par lety jsem mu prepisovala diplomku do lidske podoby ;)), no a na zakladce pry kdyz zvoral diktat, tak mu pani ucitelka rikala "to je tak na trojku, ale ze ses ten dyslektik, tak dostanes ctyrku, aby ses to naucil!"

Takze kravy ucitelky holt byly a budou...

...ze je uplna kravina cloveka pustit akorat na ucnak jen proto, ze neumi i/y. Jinak takovyho cloveka, co pise jak prase a taky jsem mu prepisovala diplomku ;) (ale u nej je to spis lenosti...) znam jeste jednoho, taky absolvent matfyzu a taky elitni programator.

Neumet psat spravne cesky je sice velkej handicap a hodne lidi si pak o vas muze myslet, ze jste blbi, ale rozhodne to nezabrani tomu, ziskat rozumny technicky vzdelani a pak se tim (ti dva jsou prikladem) velmi slusne zivit.

myslela jsem v tu chvíli na svého bratrance... Jsou navíc různé formy dyslexie a dysgrafie - u nějaké těžké si myslím, že může hodně komplikovat i vystudování VŠ technického oboru.
Každopádně si ale myslím, že by rodiče měli být soudní a "odlišovat" od dyslexie ty případy, kdy dítě skutečně není zrovna nadané. Prostě umět si připustit, že na některé věci nemá.

všimla jsem si, že na hodně diskuzích diskutující rádi "ryjí" kvůli pravopisu (ne tolik na této diskuzi, samozřejmě, ale zkuste se třeba mrknout jen na rodina.cz). Je to podle mě důkaz toho, co už řekla Johanka, že ten, kdo neumí pravopis, je považován za blbého (samozřejmě jiný dojem může nastat po bližším poznání). Všimla jsem si, že vždycky se najde nějaký chytrák, který vám chybu dá vyžrat, když dojdou lepší argumenty.

Já to nechci paušalizovat, souhlasím s tím, co např. napsal NČ v 14:05:12. Já jsem taky například spíše nenadaná na matematiku, a proto jsem se taky nehlásila na žádné takové obory. Ale s češtinou je to jiné, protože té se nevyhnete ani v těch technických oborech úplně. Můj partner je taky technik a kdybyste viděli jeho psaný projev - hrůza. Chyby, sloh nic moc... Ale zase umí jiné věci.

V mém povolání je třeba znalost češtiny hodně důlěžitá. Když denně píšu cca 8 stran textu, to víte, že se tam nějaká chyba najde. Ale je rozdíl, jestli je to chyba typu chybějící čárka v dlouhém souvětí nebo když místo slova tvoříte úplný patvar.

No dost už, dám prostor zase jiným.

že rodiče si občas hojí své ego a dětičky někam tlačí a nekoukají na jejich potřeby a vůbec co tím do budoucnosti způsobí. Se synkem jsem probrala co chce on, myslím, že pro vývoj dětí je lepší když se naučí snažit a jít po malých schůdkách nahoru, které jsou schopni zvládnout a mají z dobrých výsledků radost a pokračují dál v tom snažení, on se rozhodl pro učňák a myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, udělal ho, byl tam nejleší, udělal si veškeré kursy které tam šli udělat, studená kuchyně, barmanský kurs.....(dával si pak diplomy za sklo na zeď do pokojíčku, sám sebe si váží, že něco dokázal a to ho motivuje k tomu, že ještě určitě dokáže, začal dost číst, což před tím nebylo, pouze když musel, není znechucený tím, že z něj někdo dělá dementa, když dyslexii nerozumí. Než aby měl maturitu a byl z něj zamindrákovanej ublíženej člověk a takových lidí je mezi námi bohužel hodně.

Podívejte se naopak na weby, kde se schází převážně lidi do 25let. Tam myslím není jediný příspěvek napsaný alespon přibližně gramaticky správně.

muj mladsi syn je dislektik a disgrafik a navic taky hyperaktivni. Bohuzel dlouho se jeho problemy pricitaly jeho hyperaktivite, nesoustredenosti. Jinak je velice oblibenej ve spolecnosti hlavne starsi nez je sam. Dovede se bavit s dospelymi na jejich urovni.
Na jeho problem prisla az jedna ucitelka, ktere bylo divne ze tak inteligentni dite ma tak spatne vysledky ve skole, po dohode se mnou zavolala psycholozku....a vysledek byl primo desivy. Lehka mozkova disfunkce, neni schopen sam to zvladnout. To uz byl v osme tride! Tolik let trapeni! A to jsem ho drzela dva roky v prvni tride protoze mi bylo divne ze neumi cist a psat! Tady se nepropada tady rodic o to musi pozadat sam a jeste jsem byla presvedcovana ze takovych deti je spousta! Nakonec jsem ho cteni nadrela....ale nikdy necetl pro zabavu. Gramatika...to radeji nemluvit.
Dohodli jsme se se skolou, ze rozhodne neni studijni typ, ale ze ho protahnou do 12 tridy. Ma tutory na vsechno co potrebuje. Ve skole na testy ma nekoho kdo mu test precte, on rekne odpoved a nekdo to zase za nej napise. Je to proto, ze kdyz sam ma psat je po enj psani natolik obtizne ze se nemuze soustredit zaroven na manualni psani a mysleni u toho. Takze aby odhadli jeho opravdove vedomosti a mohli ho podle toho znamkovat zvolili tenhle zpusob.
Vysledky? Z propadajiciho kluka se stal dvojkar. Navic je velice zrucnej manualne, nejlepsi v dilnach, velice ho bavi vareni....takze o co jde, hlavne ze bude stastnej! Studovat by ho stejne nebavilo.

Vážené kudlanky a kudlánci.Jsem stálá čtenářka kudlanky,pasívní čtenářka. Dnes jsem se musela do diskuse přidat, protože jsem učitelka, možná tedy pro někoho kráva.Učím češtinu a ještě vykonávám funkci výchovné poradkyně. K tématu Jany bych chtěla připojit několik poznámek, protože s problémem dětí s poruchami učení, kam patří i dyslexie, pracuji denně. V každé třídě je dnes několik dětí s těmito poruchami a každý učitel se má řídit pokyny, které dostane po vyšetření dítěte v pedagog. psych. poradně. Záleží totiž také na tom, jak silná je porucha učení. Pokud je porucha silná, je pro tohoto žáka vyhotoven individuální studijní plán, kde je přesně stanoveno, které základní učivo má žák zvládnout, jsou zde stanoveny zásady klasifikace, také povinnosti žáka a spolupráce s rodiči.Tento individuální plán by měli rodiče dostat, prostudovat, popřípadě připomínkovat a pak svým podpisem vyjádřit souhlas. Pokud porucha učení není tak velká, poradny doporučí přihlédnout k poruše žáka a zohlednit klasifikaci. Já osobně pracuji s těmito dětmi tak, že diktát v hodině procvičím. Děti s těžší poruchou pak dostanou diktát předtištěný, doplňují pouze určité jevy, nebo dopisují jen část vět. Menší pravopisné cvičení, které zadávám po probrání nějakého jevu, dávám jako doplńovačku. Pokud i děti s poruchami učení píší vše, klasifikuji je o stupeń mírněji.Navíc mám ještě známky z ústního zkoušení,slohu a literatury. Samozřejmě oceňuji i snahu dítěte. Záleží také na tom, zda se dítě na hodinu připraví, má domácí úkol a pomůcky. Takže Janě bych doporučovala, aby zašla za výchovnou poradkyní a domluvila se s ní na spolupráci. Výchovná poradkyně pak může jednat i s vyučující češtiny. Ještě bych chtěla podotknout, že známky z mluvnice jsou opravdu na 2. stupni většinou z gramatiky. Pokud totiž gramatiku žáci nezvládnou na základce, mají pak problémy na střed. škole, kde je většina hodin věnovaná literatuře. Jenže pak žáci dostanou diktát, slohovou práci a bez znalostí gramatiky jsou většinou hodnocení velmi špatně. Od svých bývalých žáků vím, že střední školy moc na potvrzení o poruchách učení nereagují. Někteří moji žáci, kteří měli diagnostikovanou poruchu učení, vystudovali sřední i vysokou školu, někteří se vyučili, maturitu si dodělali po získání výuč. listu, někteří získali jen výuční list a jsou také spokojeni. Je těžké se rozepisovat jen takhle na dálku. Abych mohla situaci posoudit, potřebovala bych více podkladů a slyšet samozřejmě i druhou stranu.

ale Střední průmyslová škola v Praze 10, Na Třebešíně, otevírala každý rok jednu třídu pro dyslektiky. Měli úlevy v jazycích, ale jinak všechny ostatní předměty normálně, jako ostatní třídy. Zpravidla v dyslektických třídách byly velmi chytré děti.
Problém dyslexie nemusí nutně znamenat "je blbej na čtení". Spousta dětí čte naprosto plynule, ale nechápe smysl přečteného.

kde úspěšně vystudovali moji synové, oba hyperaktivní s LMD.
Pro mimopražské : mají vlastní internát a bazén s nejčistší vodou v Praze.

Nevím, jestli jste mě pochopila - ale já jsem nechtěla říct, že např. na serveru rodina.cz jsou příspěvky bez chyb, protože přispívající mají nad 25 let. Po pravdě řečeno netuším, jaká je úroveň pravopisu lidí na středních školách. Na druhou stranu, do těchto lidí je gramatika huštěna horem spodem, zatímco někdo starší ji mohl zapomenout, protože vyšel ze cviku. Obecně, hodně lidí píše s chybami, akorát si to kolikrát ani sami neuvědomují. (Já taky, protože do diskuzí píšu kolikrát narychlo a nechce se mi o tom moc přemýšlet.) Beru to spíš tak, že holka se SŠ, která chce dělat sekretářku, pravopis umět musí, protože když napíše řediteli dopis s chybami, je to průser, a jako idiot vypadá ředitel, ale pokud píše s chybami počítačový technik, tak je to celkem šumák.

A k těm krávám učitelkám - jo, najdou se všude. Ale když si vezmu, že za mě byli ve třídě max. 2 dislektici, zatímco dnes jich je mnohem víc (někde skoro polovina třídy), tak si kolikrát říkám, že bych nechtěla být v pozici toho učitele. Určitě ten nárůst je způsobem větší informovaností (dřív by se třeba dyslekcie u některých ani nediagnostikovala), ale na druhou stranu se pro hodně rodičů stal "papír na hlavu" zástěrkou pro nedostatek píle nebo nadání jejich ratolesti. Tím neříkám, že to je případ Jany a jejího syna. Ale určitě takových je hodně a "kazí renomé" těm, kteří skutečně mají problém.

další otázka: Důležitost pravopisu v češtině.
Tak zaprvé - do nikoho NIKDY nereju kvůli hrupkám v textech, občas kolem toho zažertuju, celkem v poho. Jestliže se potrefenej urazí, namísto aby se zasmál, to už nejni fakt muj problém.
Zadruhý ovšem myslím, že říkat o někom, že je "prudce" inteligentní, přestože není schopen aspoň na základní úrovni zvládnout mateřskej jazyk, srozumitelně zformulovat myšlenku (pokud se ovšem vůbec dostaví), a pak ji ještě čitelně napsat... no to teda pardón! Touhle poznámkou samozřejmě nemám na mysly dyslektiky, kteří na to teda mají papír. No budiž - tomuhle nerozumim, tak už mlčim.
A co se týče těch dyslektiků - kouk jsem na pár článků, páč my to nedalo, jasně jsou tam daný dva základní kameny: Zaprvé - dyslektikem se dítě nerodí! Zadruhý, kdyžuš dysleksii získá, lze ji odstranit!

Prosím ? Všechno, co jsem kdy nastudovala já, říká prakticky přesný opak. Dyslexie je vrozená (jde o poruchu v propojení mozkových center) a lze jí cvičení vylepšit. Také se většinou sama částěčně upravuje časem - mozek si prostě se svým handikapem snaží poradit.

Ahoj, jsem taky učitelka a víceméně mi není jasné jak je možné, že ona paní učitelka nepřihlíží k výsledkům vyšetření a trvá stále na diktátech apod. U nás na škole by něco podobného nebylo možné, máme specializované dyslektické třídy až do devátého ročníku. Pro letošek je také drobná změna v legislativě a o zmiňovaný individuální plán si musí zažádat rodiče, pokud to neudělají, mají smůlu. Takže doporučuji zajít za ředitelem školy,probrat přístup paní učitelky a požádát o individuální výukový plán.Jinak dyslexie je opravdu vrozená a někdy se stav zlepšit dá a někdy s tím nic nehne. A taky jsem někde četla seznam slavných dyslektiků, dosáhli úspěchu právě proto, že byli nuceni myslet jinak, než většina populace a nacházeli tedy řešení na která ostatní ani nepomysleli.Držte se a hlavně honem řešte. Do pololetí už není moc času.I.

K příspěvku NČ jen to, dyslexie jako další specifické poruchy učení včetně LMD jsou poruchy vrozené. Dyslexie je diagnóza na celý život, ale její stupeň závažnosti lze zmírnit. Jinak zrovna dyslexie je rozdíl mezi inteligencí a čtenářskými dovednostmi. Proto i její stupeň je u každého velice individuální.

ale je jen otázkou času, kdy se i u nás bude ve školách střílet. (Myslíte si, že jsem to přehnal?) :-))

Teď se tu řeší přibývající dysfunkce, které za nás nebyly - nepamatuji si na ně, ale co budou řešit ty současné a budoucí "krávy" učitelky a "volové" učitelé za nějaký pátek? To jim opravdu
nezávidím.
Dle vyprávění jen jeden příklad z jedné školy: Nezvladatelný žák, ne hloupý, ne dys, pouze lotr, syn vlivného podnikatele, který měl vše, na co si můžete vzpomenout. Neustálé vyrušování, apatie a nezájem o dění ve třídě, to je jen mírná charakteristika. Byl však borcem v lumpárnách všeho druhu. Když byl podán návrh na vyloučení ze školy, pan ředitel to sice zúčastěně chápal, ale prohlásil, že ho vyloučit nemůže, protože jeho otec přispívá škole nemalou částkou a vždy zaplatil vše, co kluk zničil. A když se nedostane na školu? Nevadí. Otec ho zaměstná.
A podobné exoty má ve třídě snad každá učitelka i každý učitel.
Za chvíli nebudou placeni za to, co žáky naučí, ale za to, že to tam s nimi vydrží.
Ale nemusíte se mnou souhlasit. Jsem jen starší pán se starším myšlením a možná i nějakým tím dys...:-))

http://www.mineralfit.cz/mineralfit/clanek/382--dyslexie-a-vyvojove-poruchy-uceni.html
Definice dyslexie:
Dyslexie je považována za neurotickou poruchu podmíněnou okolím. Může mít svůj původ v rodině, ale i v nesprávných vyučovacích metodách.....

NČ, znáš to - nevěř všemu, co si přečteš :)))...tahle definice je opravdu nesmyslná. Fakt je to vrozené, aspoň tedy jsem to zatím slyšela od všech autorit, které znám a kterým já věřím.
Pro Marii - nikdo tu přeci neřekl, že všechny učitelky jsou krávy. Je to jako všude jinde, někdo je fajn, někdo na facku :)

"Dyslexie je podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech, přičemž jejich příčinou je nejčastěji dědičnost."
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dyslexie
docela bych jí i věřila coby mnoho-zdrojové a mnoho-autorské (tudíž blbosti většinou korigující) encyklopedii...
mimichodem třeba o homosexualitě některé zdroje také rády tvrdí, že je získaná, naučená a tudíž léčitelná, tam ale jsou docela jasné motivy, PROČ to tvrdí. ale u dyslexie si tím důvodem fakt nejsem jistá :)))

pro NČ ještě jeden odkaz
http://www.rodina.cz/clanek447.htm

do vyhledávače: Definice dys.... a vylezlo mi to takhle. Nikdy jsem o tom zaplaťbůh nemusel vědět. Máte teda pravdu. Před dvaceti lety jsem se dozvěděl, že mý žalud. vředy jsou vod nervů a muzikantskýho nevyspání, teď zase, že jsou z nějakejch bacilů, či jakejch sajrajtů. Bude to tim, že já jsem na tyhle módní choroby nějak alergickej. Dřív se dítě muselo naučit nejen základy pravopisu, psát čitelně a jakštakš úhledně. Dneska donese papír vo nějaký dysgrafice, či čem, a pomalu se domáhá osvobození od psaní...
Nějak tak, jak to už nahoře píše moudrej strejda. Je jednodušší zajít s drobkem pro papír k doktorovi, než s ním trpělivě sedět, motivovat, kontrolovat. A dítě si jistě taky rádo zvykne na úlevy, poskytovaný mu na základě papíru. Tím SAMOZŘEJMĚ neříkám, že zrovna tenhle případ sem též spadá.

máš pravdu. Já sice věřím na dysgrafii, dyslexii, LMD a podobné věci, pokud je to závažnější - což popisované případy rozhodně jsou. Ale třeba můj syn škrábe jako kocour, ale protože nemá jiné zásadní problémy, tak se s ním do poradny nechystám, protože to poslední, co by mi chybělo, aby ho omlouvali, že na to má papír :) lenoch jeden... Ale učitelka mi jí v dobré víře doporučila - takže kloním se ke zdejším názorům o zdravém rozumu a posouzení situace rodiči.

doteď to vidím jako včera, když jsem poprvé spatřil domácí sešit mý dcerky druhačky, asi v pololetí (už jsem s nimi nebydlel). Nemohl jsem vůbec uvěřit, že by učitel mohl tu hrůůůůzu akceptovat. Dali jsme tomu tehdy myslím asi pět tříhodinovejch sezeníček při kterejch si znova opsala celej sešit. Předtim jsem si ale sám a pracně osvojil školskej krasopis a naučil ji "malovat" písmenko po písmenku. Pak jsem jí řekl, ať sešit donese učiteli a POŽÁDÁ ho o výměnu za ten starej. Jo, výměna jasně dopadla, k tomu ještě navíc nějaká pochvala, a od tý doby bez sebemenších potíží s psaním. Od tý doby na dysgrafii nevěřím. Ale je to makačka!

Na tohle musím reagovat, protože jedna zkušenost se nedá paušalizovat. Mám dvě dcery, starší studuje první ročník na VŠ a nechtějtě vidět její sešity v první třídě. Kocour proti ni měl krásný pravopis, nicméně nebyla chyba v dysgrafii, ale v tom, že to flákala - či spíše dělala alespoň čtyři věci současně. Její temperament byl více než živý. Naštěstí měla úžasnou paní učitelku, která z toho nedělala zas tak velkou vědu, protože školní znalosti byly dobré a místo pokárání na jedné třídní schůzce mi řekla, že i doktor škrábe, ona text po ni přečte, nebudeme to hrotit a časem že se to spraví. No, pravdou je, že ani nyní klasické psací písmo nepoužívá a píše tiskacím. Ale to ji při studiu nevadí, zvláště v dnešní době PC :-). Mladší, opravdu velice těžký dyslektik, psala velice pěkně, písmo přímo malovala, jen číst to co napsala..... chybějící či zpřeházená písmenka, předložky a předpony - dlouho ji chybělo, jaký je v tom rozdíl. A čtení - hrůza. Díky individuálnímu přístupu jsme celou školní docházku zvládli bez ztráty desítky, ale byla to nesmírná dřina. Nyní je v prvním ročníku střední školy, kde musí taky dělat mnohem více než ostatní, ale protože si ji sama vybrala a líbí se ji, tak se s tím statečně pere. Jinak pokud se je budu snažit nestranně posoudit, obě jsou stejně "chytré", ale starší celou dobu studia, a to i na gymnáziu procházela velmi lehce, když ji teklo do bot, otevřela knížku a bylo to, zatímco mladší neměla nikdy tak dobré výsledky, zato příšerně vydřené. A těmto dětem opravdu úlevy jsou více než na místě a pokud není pochopení ve škole, pak hodně energie a pustit se do boje. Ony si to zaslouží a věřím, že časem se vynaložené úsilí mnohonásobně vrátí.

myslím NČ, že za našich let se o tom ani nevědělo, myslím, že to má syn po mně, občas se přistihnu jak převrátím dvě písmena, nebo čísla, vidím 24 a říkám 42, ale fakt je, že když se dyslexie, dysgrafie... včas objeví dá se s tím opravdu pohnout úžasným způsobem, já s tím problémy nemám, jsem velký čtenář a psavec taky, ale když píšu musím to po sobě vždy přečíst, ale na to si zvykneš. A tím, že jsem to u syna zjistila někdy v 6-7 letech a měl opravdu učitelky, které těmto vadám rozumněly a s dětma ve třídě jinak pracovaly, věnovaly se jim maximálně, měly maximálně 8-9 dětí celkem ve třídě s těmito vadami a s vadami zraku. Četly třeba s takovým malým okýnkem, které si položili na text tak, aby tam bylo vidět jen to slovo, a mohly se soustředit jen na to co čtou. Bylo toho víc....Chce to citlivý přístup padagogů, ale také to chce, aby se dotyčný na to nevymlouval a snažil se. Vidím to na synovi, jaké pokroky udělal, čte i píše, myslím, že je srovnatelný s kýmkoliv jiným, kdo dyslektik a dysgrafik nebyl.

V tom to přeci není!!!!
Já běžně taky škrábu, nikdo po mě nic nepřečte, jen já sám. Ale snad jde o to, že když chci (nebo bych z jakýhokoliv důvodu, třeba ohodnocení, MUSEL) psát čitelně a vzhledně, tak že to dokážu, přestože to k ničemu nepotřebuju a tedy ani nedělám.
Ale to už jsme fakt úplně jinde! Jen tak mimochodem - nedávno jsem vyřizoval jakousi povolovačku po úřadech pro DOŠTUDOVANOU VYSOKOŠKOLAČKU. VŠECKO JSEM PO NÍ MUSEL PŘEFORMULOVAT A NAČISTO PŘEPSAT(samozřejmě již na pc). Její vyjadřovací schopnosti byly na úrovni cca desetiletýho dítěte. A není to ani náhodou jedinej případ vysokoškoláka v mym okolí.

takovýhle individuální přístupy, např. s tím čtením krz vokýnko, to se přeci dělá vodedávna. Jen to dřív nebylo tak vědecky pojmenovaný. Mě zase přeučili z leváka na praváka, takže teď píču jedině pravou rukou, ale kreslím furt levou, šutry taky házím levou... A nenechalo to na mě absolutně žádný následky, následky, následky... cože jsem to vlastně chtěl tento?

chce se to těm dětem hodně věnovat a neomlouvat je, nikdy jsme toho ve škole nevyužili, syn to nechtěl a myslím, že to bylo dobře a co se týká toho zlobení. S těmito vadami se pojí také hyperaktivita, vzpomínám asi ve druhé třídě, když přešel na tuto školu, byla jsem na třídních schůzkách a paní učitlka měla mokrý hadr na hlavě a říkala mi, že s ním má opravdu velké kázeňské problémy, že v klidu chvíli nevydrží ať mu domluvím a že mi bude psát poznámky co zase provedl. Řikala jsem jí, že nemá smysl to s ním řešit za půl dne, že už stejně neví co provedl, že já s ním problémy nemám a zadávám mu různé bojové úkoly doma a na zahrádce a tím tu jeho hyperaktivitu vytěžuju, on má radost, že je užitečný a když ho ještě pak pochválím, tak je v sedmém nebi, ale když zlobí, tak ho nasekám. Poprosila jsem jí, ať mi poznámky nepíše, ať mu též zadává úkoly a v případě zlobení ho naseká, úřízla jsem jí tam na zahradě prut a dala ho ve třídě na skříň, ona mi řekla, že to si nesmí dovolit, odvětila jsem jí, že jí dávám své svolení a budu spoléhat na to, že je korektní a nebude ho řezat zbytečně. Doma jsem to synovi řekla, aby o tom věděl, co ho čeká a nemine, když bude škodit. Když jsem dorazila na druhou schůzku, povídala mi, že to funguje naprosto super, jen jednou mu jí louskla a od té doby se jen podívá na ten prut na skříni a je klid. A já ho měla taky.

Co lidská práva dětí? Doufám, že tenhle tvůj poslední příspěvek se nedostane do spanilé ručky krasavice Kateřiny Jacques!

Když na to přijde, i nahluchlý může krásně zpívat, jen ho neomlouvat, trénovat, a to by bylo, aby nebylo.

která padne vedle a můj strýc pedagog - krajský inspektor říkal ubrat můžeš vždycky. Nikdy jsem je nebila pro nic za nic, ale dvě hyperaktivní děti po dvou letech dají dost zabrat, říkalo se o mně, že mají sparťanskou výchovu, ale upřímně, můžu s nimi jít kamkoliv (a mohla jsem vždycky), mohou se bavit s kýmkoliv a nikdy jsem se za ně nestyděla.
No asi dnešní generace může být ráda, že nejsem pedagog, omlouvám se, ale někteří fakani jsou tak nevychovaní, řezala bych to hlava nehlava. A rodiče to navíc ještě podporují a omlouvají je. Tuhle jsem jela v tramvaji z Nuslí, maminka s klukem asi 8letým tam stála nad nějakou starší paní co seděla a kluk ječel na celou tramvaj měěěééé bolej nohyyý já si chci sednout?!?! Maminka nijak nereagovala a kluk ječel furt dokola. No tohle by u mně udělal jen jednou a do smrti by na to nezapomněl.

A kterou rukou ho teď, po předělání, zavádíš?
Já, třeba, jsem na levou levej.

také jsem předělanej levák, tenkrát to tak bylo, dělám oběma rukama všechno, píšu i maluju. A když se ráno šminukuju, tak si levý oko maluju levou rukou a pravý pravou rukou. To myslím vážně, není to legrace.

tak ve 12:02 jsem po kreslení a házení šutrem ťukl pár teček... To jako fakt myslíš, že jsem namísto teček měl pokračovat? :-(

Jenže to je už o výchově a ne dyslexii, jak bylo psáno v úvodu. A já za sebe jen můžu říci, že při trojce u starší dcery jsem řvala jak lev, že se na to opět vyflákla a mladší za stejnou známku nesmírně chválila, jak je šikovná a při stupnici ještě nižší konejšila, že to nevadí, určitě se ji to brzy podaří opravit. Dva naprosto rozdílné metry na dvě naprosto odlišné osoby. A o to jde, poznat, co kdo potřebuje.

Pokud se pamatuju, tak naposledy jsem zavádění prováděl v podniku někdy v r. 1984, zaváděli jsme novou soustavu plánovitýho řízení.
Zavádění rukou vlastně ani neprovádím, rád jej přenechávám druhý účastnici párty :-)

také jsem si ale šim, že jsi udělal i tři tečky za následky, následky, následky...
Hele, nám vždy říkali, že když ti není něco jasné, tak se ptej, protože jen hloupej se neptá...:-)
Tak se ptám.

oprava: místo master má být strejda.

soukromý život pana Skuhrálka aneb pokračování po letech....

že měníš nicky, se ti to teď nějak motá, hele a není to tady zrovna dobře akceptovaný

tohle mě teda dostalo, jak tvoje dcera psala po tvejch lekcích krásně... ale v tom případě nebyla dysgrafik, ale pouhý lajdák. Vím o čem mluvím, už jsem to tu psala. Mockrát jsem přepisovala úkoly, mockrát nade mnou visela hrozba fyzickýho trestu, když to nenapíšu krasopisně a bez chyby. A nebylo to nic platný, já prostě dodneška nedokážu psát čitelně, ani když bych moc chtěla - napsat třeba krasopisně vánoční přání...

ale neva, takže raději zpět k meritu zvanému dys.

ale nechala jsem se unést NČho nevírou a zlehčováním dysgrafie...

Vsadil bysemse, že po pár hodinách v soukromí se mnou budeš malovat písmenka jak Lada. Hrozba fyzickýho trestu je v tomhle případě přesně to, co se nesmí. Teda - pokud nejsi z těch, kterejm působí rozkoš.
Zvědavče a Strýci: Zřejmě máte zájem o Faunovo velmi pozdní odpoledne. Tam je to všecko!!!

nepanikař. Moje dcera má lehčí dysgrafii, paní učitelka na základce měla sice poněkud větší pochopení ( možnost dohnat to literaturou byla - tu vaši úču si představuji jako obtloustlou paní pokročilejšího středního věku s knírkem pod nosem, hlasu silně kňouravého), teď studuje v prvním ročníku střední školy a koule z diktátů nikoho nezajímaly ( spíš výsledky Scio testů, kde dost uspěla). Všechno je v lidech. Devítka, to už máte za pár... řešila bych to spíš v možné budoucí střední škole než teď tady ( v jiných předmětech je OK?). Můj pocit je, že nároky středních škol poněkud poklesly od mých mladých let a jejich snahou je získat studenty - klienty, kterým se pod nohy klacky házet nebudou. Na Buďánku to sice asi nebude, ale vaše paní učitelka mám dojem je drobet mimo...

Sama´s psala, že má dcera nebyla teda dysgrafik, nýbrž lajdák.
Odpovídám: Byla a je vším možným, jen lajdákem rozhodně ne! Nebylo to jednoduchý, ale namísto hrozby trestem jsme trpělivě malovali písmenka fakt po kouskách, znova všecky "nácviky" z první třídy, pak spojování obloučků, kliček, kroužků, pak další písmeno, fakt dřina, jenže namísto hrozeb jsme se u toho chechtali, dělali si z chyb srandu. Ale hlavně oba spolu!!!! I jsme jakoby soutěžili o lepčejší kličku, o lepčejší písmeno "k", každej tah si vysvětlili, nadělal jsem tence tužkou čárky sklonu, podle nich směrovali tahy. Já tvrdím, že to naučím každýho, pokud bude sám chtít. Pokud sám chtít nebude, nezvládne to NIKDY - bude to lajdák!

Jéžišmarjá ! Copak na tom záleží, jak krásně píšu ???? Nepamatuju si, že bych za posledních pár měsíců COKOLIV ( c vyjímkou vzkazu na ledničce vlastní dceři :-)) ) psala rukou!

na Skuhrálkovo pardon Faunovo velmi pozdní odpoledne, uuužžž se těšímmm.

písmenka a hlavně v tom soukromí :-))) jsem snaživá žákyňka

JE TAM I ODKAZ NA VŠECHNA POKRAČOVÁNÍ :-)))

Myslím,že syna více stresujete vy než škola nebo učitelka.Nebylo by lepší se smířit s tou čtyřkou z češtiny a být ráda,že z ní nepropadne? Když mu to na lepší známku nejde,tak se nedá nic dělat.Měla byste být ráda,že jiné předměty mu jdou.

Ono dostávat pořád jenom koule, z diktátů, ze zkoušení, ještě k tomu veřejně, před celou třídou, popř. s nějakou posměšnou poznámkou k tomu, dokáže dohnat minimálně k záškoláctví, slabší jedince i k sebevraždě...

Na vině je jen a jenom ta učitelka, ne rodiče. Dyslexie je psychologický termín a je úplně stejně vrozená, jako např. homosexualita, tzn. že dotyčný za tuto lehkou mozkovou dysfunkci nemůže. Nemá ani možnost svou dyslexii jakkoli vědomě ovládat či korigovat.
Toť výsledek vědeckého výzkumu...

ale je to součást člověčí kultury, proto se to taky ve škole učí. Jasněže na tom přestává víc a víc záležet s vývojem techniky. Mám dojem, že už teda není ani potřeba děti učit počítat, protože kalkulačku má dneska každej mobyl. A nakonec - proč dítě neoblékat denně do tepláků, proč je nutit se mýt, čistit zuby, atd? Vždyť pryč jsou ty doby, kdy se do divadla lidi oblékali. A dnes? Šusťákový tepláky a catsky adidas jsou přeci to nejnejnej!!!
Ježišmarjá - copak na tom záleží, jak krásně píšu? Nebo jak se obleču, nebo jak cokoliv?

LMD není totéž co zanedbaný vývoj, lajdáckost, nedostatek snahy, lenost apod.
Učit dysgrafika psát je jako učit hluchého hrát na housle. Je to prostě vada, nedostatek, odchylka, za kterou dítě nemůže a protože společnost pokročila ve vývoji nejen v tom špatném (souhlas s posledním příspěvkem NČ), taky v dobrém, umí tyhle odchylky rozeznat a pomoct těm dětem se s ní vyrovnat. Hluché dítě může být velmi inteligentní, ale bez nácviku, pomůcek, trpělivosti a laskavé důslednosti se nenaučí nic. Ovšemže se nebude učit hrát a zpívat, leda by samo chtělo.
Kdysi jsem občas doučovala kamarádky dcerku, dělala jsem s ní školní přípravy, když byla máma na odpolední a já byla na mateřské se synem.
Holčička dysgrafička, velmi pracovitá, snaživá, nadprůměrně inteligentní, a velmi zodpovědná. I tak se projeví dítě s LMD - není mu to jedno, strašně si neúspěchy bere, narozdíl od líného lajdáka. Holka měla katastrofální diktáty, dokud je musela psát, naštěstí na popud PPP od toho učitelka ustoupila. Znalost gramatiky procvičovala na doplňovačkách. Dala jsem jí třeba tři strany A4 doplňovacích cvičení na y/i, z/s, ě/je vyjmenovaná slova atd., vymlaskla to raz dva.
Pilně trénovala čtení, taky nic moc, ale snaha byla veliká. To všechno se v dobrém odrazilo ve slovním hodnocení z ČJ, ke kterému škola, opět po doporučení z PPP, přistoupila. Ostatní předměty známkovali normálně.
Teď studuje druhým rokem na SOŠ textilní, moc ji baví navrhovat oděvy, výborně šije, uvažuje o dalším studiu v oboru.
Naší známé syn měl podobné problémy na prvním stupni ZŠ, je to už víc než 12 let, maminka se nedala a dobře udělala. Kluk odmaturoval a nedokončil studia na VŠ lesnické.
Jo, další důvod, proč děkovat za rozvoj techniky, počítačům budiž sláva.
Ale souhlas s NČ, to není důvod polevovat, kvůli tomu, že je někdo hluchý, neupustíme od hudební výchovy.

Jinak mě pořád ještě překvapuje snížená míra tolerance. Kolem dvaceti jsem byla taky dost radikální v závěrech a hodnocení, naštěstí jsem z toho trochu
odrostla. Ve třetí třídě nám přibyla spolužačka, hrozně rozmazlená protivná holka. Od třídní jsme se dozvěděli, že Irena měla před dvěma lety vážný úraz, po kterém následovala otrava krve, hrozilo, že přijde o nohu. Dva roky léčby a rehabilitace, 3/4 roku ležela v sádrovém krunýři. Pochopitelně jí to rodina chtěla nějak osladit, tak plnili co na očích viděli. Z rozmazlené holky se těžko vracela do normálu. Stejně se ale nedá říct, že byla jen rozmazlená...protože ty dva roky se pořád učila s maminkou, a prošla bez opakování ročníku.
Co my víme, třeba to řvoucí dítě v tramvaji, o kterém píše někde nahoře Inka, bylo potrestáno jinak, později, nebo mu při minulém výstupu maminka řekla, že příště se s ním nebude už v tramvaji rozčilovat, ale prostě bude mít měsíc bez...televize, počítače, nepůjde na fotbal, atd. Nebo to bylo nemocné dítě.
Nevím, čím dál hůř se mi vyslovují tak razantní jednoznačné závěry "udělat to mně, do smrti by na to nezapomněl".
Ostatně, jak "tatínek říkal škoda každé rány, která padne vedle" ...neříkala jsi nedávno tady na Kudlance, že maminku jste měli a máte moc rádi, ale s tatínkem bylo občas peklo a divili jste se, že se s maminkou nerozvedli, že by to snad bylo lepší?
Školní inspektor, který prohlásí "ubrat můžeš vždycky" není pedagog. Čistě proto, že grázlovi můžeš přidávat jak chceš a grázlem zůstane, ale když někdo grázl není, stačí někdy jednou, a je vymalováno navždy, ubrat už není z čeho. Od toho jsou pedagogové, jinak by k výchově stačili vykonavatelé trestů.
Naše děti jsou vycepované, nikdy s nimi nebyl problém, kromě běžných dětských prohřešků, že bychom s nimi od dvou let nemohli na výletě do restaurace, to by mě ani nenapadlo, ve škole jen běžné raubířiny, ale protože se oba učí velmi dobře, tak se to tím srovná, a na rodičáku slyším od učitelky, že ze syna, byť je ve třídě šéf a velký vtipálek, roste mladý gentleman. To je asi tím, že odmala jsme je brali mezi lidi, do kina, do divadla, na výlety, na dovči, v rodině se konají takové ty různé rodinné sešlosti, tak přišli mezi lidi a jsou zvyklí se chováním i oblečením přizpůsobit situaci, ne lidem. No a protože jedna babička nežila a druhá ještě pracovala a přestavovala u toho dům, tak se mnou občas byli v práci, občas v kanceláři při jednání, taky k charitě se nachomýtli, nikdy jsme na ulici nenechali bez povšimnutí, když někdo potřeboval drobnou pomoc, atd. Takže se ta výchova vyvíjela asi přirozeně, a bez bití. Ani si nepamatuju, kdy dostal jeden nebo druhý facku. Holka se přišla domluvit, že by potřebovala antikoncepci, tak jsme to spolu vyřídily, kluk zase vůbec nikdy nemarodí, má zdravé zuby, tak závidí dětem, že se ulejvají po doktorech a zubařích ze školy. No tak mu občas napíšu rodinné důvody a zůstane jeden den ze školy doma. Někdy vyrazí se mnou, zajdeme si do našeho oranžového bistra na snídani, tam se kocháme tím, že ostatní kolem fofrují do práce, pak odbudu v kanclu to nejnutnější, kluk si zatím rejdí po netu, a pak jdeme do města, dokoupit oblečení, věci do školy, zajde si k holiči, pak do KFC na šíleně nezdravé kuře, nebo jinam na baštu, probereme u toho dost soukromých věcí, na které by jinak asi nepřišla řeč. My jsme tedy taková italská rodina, hučíme a šumíme, ale hned to přejde, tichá domácnost se u nás nevede. Když něco neklape podle obecných pravidel, vzpomenu si na děti s leukémií, na rodiče dětí na drogách, a nutkání být náročnější přísnější matka mě hned přejde.
Asi to chce najít ty správné hranice, fakt je, že dneska se rádo kdeco svede na hyperaktivitu a pro některé rodiče je to jakoby stopka, teď už se nemusíme snažit, máme přece hyperaktivní dítě. To je taky špatný.

dysgrafička a dyslektička

sem taky Dis. a dostal sem se do 4 roč.Střední školy nejtežší skola v Ostravě a čeština mi na Zš taky nešla ale když pilně pracujete tak to jde..

Jsem mírně v rozpacích z toho, co se tu dočítám. Na jedné staně si tu stěžujeme, na druhé nadáváme, občas má někdo dobrou radu, jak problém řešit. Chtěl bych se vyjádřit hlavně k těm "krávám" učitelkám, protože sám jsem jeden z těch "volů". Neučím češtinu, učím matiku, setkávám se tedy spíše z problémy typu dyskalkulie. Jestliže má být známka nositelem nějaké hodnoty, tj. jak kdo umí a neumí, tak nevidím důvod, proč automaticky zlepšovat oněm "postiženým". Samozřejmě se s k nim musí přistupovat jinak, individuálně, ale má to svá ale. Nejlépe je samozřejmě speciální škola, jak jste se dočetli výše, ovšem koli takových je? Představte si, že když učím tento rok jen v osmi třídách, kde z důvodů financí, je každá narvaná k prasknutí, tj. nejlépe min 30 studentů, tak jenom letos učím téměř 240 lidí. Při administrativě, která k práci učitele rovněž patří a není jí málo, zvláště, když jste ještě třídní si naprosto nedovedu představit individuální přístup ke každému. Ve speciálních školách je dětí ve třídách méně, věnuje se jim více učitelů. Jinak papír z poradny je pouze upozorněním pro pedagoga, že má brát zvláštní ohled na tuto vadu (přidat čas na řešení, povolit zvláštní pomůcky) a pro žáka, že má vyvinout větší úsilí. Nechtějte ale po někom, aby vám za hůře odvedenou práci platil stejně nebo lépe než druhému, který ji vykonal lépe, nesejde na tom, že jste nad ní strávili více času. Tolik ke známkování zmíněných "krav", které nedovedou pochopit, že má mít váš miláček automaticky lepší hodnocení, když má ten papír...

Vážený, jsem též v rozpacích, když jsem přečetl Váš příspěvek. Přiznáváte se, že jste učitel matematiky, a kriteriem Vašeho hodnocení je dobře nebo špatně odvedená práce. Sdílí-li Váš názor většina kantorů, pak jsem nad našim školstvím zlomil hůl do té doby, než Vy vzdělavatelé pochopíte, že hodnocení NENÍ ODMĚNA za práci, ale JE MOTIVACÍ K LEPŠÍM VÝSLEDKŮM. Odměnou za získané znalosti jsou znalosti samy o sobě a možnosti, které jimi vzdělanec získá ve společnosti, na trhu práce a v osobním životě.
Nejste taky třeba stavební mistr nebo majitel firmy?
Nerozlišujete totiž mezi výdělečnými organizacemi, které jsou závislé na kvalitně odvedené práci, a školou, která má člověka připravit, aby mimo jiné tu výbornou práci dovedl vykonat. Vzdělání získané na školách všech úrovní je vždy mnohonásobně širší, než bývá pracovní realizace. To Vám uniká. Považuji za katastrofu pro naše školství kantory, jako jste vy. Nesnažíte se způsobem vašeho hodnocení motivovat k tomu, aby z toho, co je dobré a vyhovující, bylo výborné a vynikající. Ale na základě toho, co nevyhovuje nebo vyhovuje méně, zlikvidujete i to dobré, které se mohlo stát výborným, nádherným a krásným.
Do pekel s vámi!!! Ostudo našeho školství!!!
PS: no, možná jsem mohl být mírnější, ale fakt mi hodně vadí srovnání hodnocení v průběhu vzdělávání s hodnocením jako v nějaké firmě.

Klasifikovali mě jako dyslektika avšak s mám IQ okolo 125. Zdá se mi že nemám žadné problémy ,když nemusím psát pod stresem a soustředím se na práci . Jinak slyšel jsem že být dyslektik má i své výhody. Prý některé funkce mozku jsou navíšený . Nevíte něco o tom?

Jinak jak ste tam nahoře řešili že někdo má 4 z ČJ a může ho to dohnat k sebevraždě , tak to je nesmysl. Já sám mam 4 z ČJ protože na to kašlu avšak z Fyziky za 1 protože mě to baví a rozhodně nejsem záškolák .

v první třídě byl lajdák, hrozný dítě, paní učitelka si jenom stěžovala, při zmínce o tom, že je asi dys to brala jako výmluvu matky, že se jí nechce s dítětem učit, nakonec do první třídy skoro ani nechodil, promarodil ji s vysokými teplotami, ve druhé třídě u druhé učitelky situace taky vyvrcholila, jiné zařazení než mezi lajdáky a hlupáky pro něho nebylo, po změně školy dostal paní učitelku, která mu rozumí, i když ve třídě se 3O dětmi jí asi taky občas dochází energie, proběhly všechna vyšetření a hle zjistili jsme , že má i dyspraxii, to že má IQ hodně vysoké je nám k ničemu, protože ještě nikdo nám neřekl, jak s ním pracovat a jak ho rozvíjet, aby to svoje nadání zužitkoval a nebyl stále jen ten, komu to nejde ve škole, i když máme výborou paní učitelku, začínám přemýšlet o domácím vyučování (nejlépe částečném,aby měl kotakt s kolektivem), každý den má kromě 5 hodin ve škole ještě 1,5 doučovací, ale někdy je tak utahaný, že s ním není možné pracovat, navíc si myslím, že hodina čtení, při níž má možnost sledovat první čtyři řádky a potom se nudí je pro něho ztraceným časem, který by mohl využít lépe, pokud je nemocný a učí se s někým doma stačí mu chvilka, aby věc uměl - samozřejmě, že ústně, Prosím má někdo z vás podobnou zkušenost a může poradit, Moc Děkuji Radka