Zajímalo by mne, jak tohle vnímá naše mladá generace (ne že bych byl vetchý stařec J). V dnešní uspěchané a technicky zaměřené společnosti bych tipoval, že něco jako ručně psaný dopis lidé už sotva znají. A jestli znají, tak téměř nepoužívají. Nezastávám názor, že si již nemají co sdělit a psát – na blízko i na dálku. Jen dnešní moderní elektronické nástroje mají v porovnání s klasickou poštou nesrovnatelnou rychlost. Lidé jsou pohodlní a volí raději snadnější cestu. Jen si povšimněme, že např. adresa klasického dopisu má minimálně 4 řádky, kdežto e-mail pouhou jednu jedinou... S dopisem musíte jít na poštu či do schránky, e-mail prostě odklepnete. Nehledě na samu pořizovací hodnotu a cenu známky… Pro krátká sdělení se též hojně využívají esemesky. Mají přednost ve vyšší jistotě, že adresát zprávu dostane takřka okamžitě, neboť mobilní telefon je dnes běžnou součástí člověka J.
     V jednom však dopis psaný rukou nikdo nikdy nenahradí. Když píši o "psaném rukou" nemyslím text zpracovaný v editoru a vytištěný hezkým „psacím fontem“ na laserové tiskárně, následně vložený do obálky. Vzpomínám si na dobu tak před 15-17 lety. Měl jsem známost, já z Prahy, ona z Havířova. V každém dopise, který jsem dostal, bylo mimo očekávaného textu něco navíc – něco, co nemůže žádná elektronika nahradit. Dopis vyjádřil i „něco“ nad rámec těch několika řádek. Dopis jsem četl třeba třikrát… Ten dopis nepsal stroj – některá písmenka byla zkrášlena kudrlinkami - a z písma bylo vidět, že je od někoho, komu na mě záleželo a s napsáním dopisu si dal práci. A to ještě nemluvím o barvě obálky, barvě papíru... Myslím, že ten dopis měl i její vůni… Když jsem dopis otevíral, bylo to, jako bych otevřel tajnou schránku s překvapením.
     Tohle přeci e-mail ani sms – i přes své technické propracování – nedokážou. Ručně psaný dopis má v sobě odraz duše člověka...
Chose, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk