ze je neco jineho,kdyz premysli a snazi ovladnout sve city jiz vdana matka s ditetem ci detmy,nebot tam nastala po lasce i zodpovednost vuci cloveku,ci lidem,-to je jedno zda ti lide jsou jeste mali-jsou to lide.
Ty Renatko mas nyni zodpovednost pouze sama k sobe-ne k nekomu,kdo je na Tobe zavisly.Tvuj pritel -neni,nebo lepe receno-nema byt na Tobe zavisly.Je dospely a samostatny.
Ackoliv mnozi znaji bolest z toho,kdyz partner oznamuje,ze chce vztah ukoncit,jedna vec je jista-neda se nic delat.Clovek,ktery ma hrdost-neprosi se a nebreci pred dotycnym odchazejicim.
Nikdy to neni dobre.Kdyz pred nekym ukazuju svou bolest (v tomto pripade),je jasne ze ho citove vydiram a chci si ho pripoutat k sobe. Ver ze ta neviditelna pouta byvaji silnejsi nez prave zelezne retezy i s kouli u nohy.Kazdopadne muj plac ten odchod druhemu neusnadni,a mam-li nekoho rada,proc bych mu kladla prekazky v jeho rozhodnuti?
A nyni k tomu kamaradovi,co spolu flirtujete ale byt s Tebou o samote se boji-tam muze byt mnoho duvodu,proc se takto chova.
Flirt sam o sobe je na hrane;jednou z nej vznikne pouhe pratelstvi,jindy dokonce citovy vztah.
Jsou lide,co flirtuji pouze z toho duvodu-ze je to jejich soucast natury,je to vyjadreni sympatie,urcite poklony a basta.Pokud to tak vezme i druha strana,je vse ok.Nejsou jasne hranice,co je flirt a co uz je vylozene namlouvani.Jsou typy,na ktere se pouze jen usmejeme a uz je mame furt za zadkem,protoze si ten usmev vylozili po svem.Jsou ale zase jini,co flirt prehaneji a uz davaji druhemu planne nadeje.Zraly a empaticky clovek by mel rozpoznat na druhem,zda flirt prijima po pratelsku ci zda je v tom az po usi a dle toho jednat.
Jsou vsak nezrali lide,kteri si vylozene rochni v tom,ze ve druhych probouzeji planne nadeje.
Ale jsou zde jeste jine veci;ze clovek v sobe citi "prirodu" kterou vsak tlumi diky lidskym zakonum,ktere mu byly vstepovany ci ktere prijal-to jsou ty boje rozumu se srdcem.
Ten kamarad je z party,jak rikas,je tedy mozne ze on k Tobe taktez citi naklonnost ale kvuli pratelstvi k Tvemu "snoubenci" se Ti vyhyba.
Takto totiz bylo zaslapano mnoho lasek.
Clovek si vycita-ze se zamiluje,tak tohle mam tez za sebou))))co si mas Renatko vycitat?
Ty jsi snad sla poprve do ty hospody s myslenkou-"ted tam jdu a do nejakeho se zamiluju?"Ne,sla jsi tam se svym milym na pivo a pobavit se a to zamilovani prislo samo-neprosila jsi se o to,zila jsi do urcity doby v poklidu a da se rici i stastne.
Tady by jsi si mela uvedomit ze jsou take jine "sily",ktere ridi nas zivot-ne jen my.
Poprve kdyz Ti doslo,ze jsi se zamilovala-to je vyssi princip.Ze se ted trapis-to jsou pozemske myslenky,ktere nam vecne viri hlavou a ktere nam casto komplikuji zivot.
Citis ze se chces rozejit-rozejdi se.Nikdo zde neni na Tobe zavisly,na ktereho by jsi mela brat ohled.A ver-ze pouze dite ma pravo byt do urciteho veku zavisle na rodici,jinak nikdo.
Muze se stat ze ten kamarad i tak Te nebude chtit.Na to bud pripravena.Rozejdi se s pritelem kvuli sobe-ne kvuli nemu.Ikdybys mela 10 let byt treba sama.Ale budes svobodna,lepsi nez 10 let v manzelstvi s nekym,ke komu uz necitim to,co bych rada,zvlaste kdyz behem 10ti let manzelstvi mohou prijit deti a nad luzkem se muze vznaset stin jineho.
Muze se stat ze po rozchodu po nejake dobe i zalitujes,ze jsi to ukoncila a objevis ve svem snoubenci ty dobre stranky.
Ale clovek ma zit ted a tady.
Lide se strasne moc boji nasledku ale neuvedomi si ze se nasledkum nevyhne -at cini nebo necini.

vyřiď svému příteli mé blahopřání. Myslím, že ta sedmiletá kauza pro něj dopadla optimálně...

...je schopnej sam sobe nalhat spoustu veci, treba i to, ze ten predchozi vztah nefungoval, i kdyz fungoval... Taky jsem se v +- "Tvym veku" :) kvuli zamilovani rozesla a pak jsem horce litovala. I kdyz se to pak podarilo zase vratit zpatky, dneska bych to neudelala, mohli jsme si usetrit spoustu trapeni.

Brala bych zamilovani a rozchod jako dve oddelene otazky. Zamilovani se Ti stane jeste mockrat a musis se umet vyrovnat s tim, ze ne vzdy tomu budes moci podlehnout - az budes mit manzela, deti, tak si proste to zamilovani budes muset bud uzivat sama v sobe, bez vztahu, a nebo ho umet potlacit. Cim driv se to naucis, tim lip.

A ten rozchod? Ja uz se naucila, ze rozejit se *jen* kvuli nekomu jinemu, kdyz ten stavajici vztah je celkem OK, je kardinalni blbost. Jakmile je to nedoresenej vztah, tak s tim budu mit (sama v sobe) problemy jeste leta. Poloz si otazku, zda by ses rozesla, i pokud bys pak uz nikoho jineho nemohla mit. Pokud ano, tak je ten vztah asi fakt v haji a hura do rozchodu. Pokud ne, tak jeste trochu premejslej, nez udelas rez.

S tim, jak se chova kamarad, to celkem chapu. Proste je charakterni, nechce delat do zadane holky. Zatim z toho nelze vyvodit, jestli bys mela sanci i pokud bys byla rozejita, ale rozejit se jen kvuli tomu, abys to zjistila (to je presne to, co jsem ja tenkrat kdysi udelala), to by fakt byla blbost. No delej jak myslis, kazdy se musi poucit sam.

Proč by si měla pokládat otázku, zda by se rozešla, kdyby věděla, že už nikoho jiného nebude mít...?! Renatě je třiadvacet, takže pravděpodobnost, že zůstane do smrti sama je malá.

Je mi divne proc jsi s nim celych 7 let. To prece jiz pred rokem musela citit, ze neco neni v poradku. Ze se prilis zavazujes. A ted, kdyz mate dokonce spolecny dum, tak se citis uplne zatlacena ke zdi. Ta zamilovanost do jineho je prirozene vychodisko ze slepe ulicky. Jednoduse se jeste NECHCES vazat.
Proc jste si kupovali dum a ci to byl vlastne napad? Ja jsem se uvazala k jednomu muzi v 24 letech, protoze jsem s nim cekala dite. Taky bych si ho nevzala kdybych nemusela. Ted po letech vim, ze to bylo nejlepsi rozhodnuti meho zivota. Jsem vdana 25 let.
Ty ji uvazana domem. Nevim zda je to dostatecny duvod zustat. Pro me by to asi nebyl.Myslim ze to nedokazes. Zustat s nekym kvuli domu.

od 16ti let, nakonec jsme polu byli 20 let, ale pak se naše cesty rozešly. Ale tenkrát byla jiná doba, mám dceru a syna z tohoto manželství ve Tvém věku, oba si už žijí sami, chtějí si zkusit žít s někým, mít svou domácnost, tomu rozumím, ale mít už s někým společně dům je dost zavazující. Možná to tak taky podvědomě cítíš, tak unikáš. Zvaž to reálně, není dobré ubližovat muži s kterým jsi tak dlouho. Možná ještě potřebuješ prožít nějaký čas svobody, nebo poznat někoho jiného, než uděláš to definitivní rozhodnutí a dnešní doba tomu přeje, máš ještě dost času.

KDYŽ TY SIS USMYSLELA, ŽE CHCEŠ!
Jak si to vůbec může dovolit? Co kdyby sis třeba dupla nožičkou a křičela: "já chci...!!!"
K slovům aTeovým netřeba nic dodávat!

mela by si ji polozit proto, aby si uvedomila, proc se chce rozejit.

Ale to je asi zbytecny, clovek si musi tu drzku nabit sam. Ja tuhle chybu musela udelat dokonce dvakrat (ze jsem opustila bajecnyho chlapa kvuli blbymu zamilovani), nez mi to doslo.

ale jake ublizovani,kdyz nekomu ve vsi slusnosti chci oznamit ze hodlam ve vztahu koncit?
Jen proto ze jsem s nim uz 7 let,tak musim zustat do konce zivota,kdyz uz nechci?
At je duvod jakykoliv,kdyz neco nechci delat-proc se mam citit povinna to delat?
Vzdyt dnes se ani nemusi pracovat-samozrejme ze at delam ci nedelam-nasledky jsou vzdy,to si nevyberes.

úúúúúplně nejlepší je, když si báječný chlap vezme báječnou ženskou. To pak spolu jen tak seděj a popíjejí Chatoneuf du Pape.

má teď udělat, když ji ten báááječnej chlap nechce?

Poohlédne se po jiném báječném chlapovi, který nebude abstinovat ani s láskou k ní a který jí bude nosit jak na rukou, tak i snídani do postele.
Ona mu prostě musí vonět i když momentálně bude sedět na WC. Řečeno lapidárně.
Furt jedno a to samé... :-))

možná úplně nerozumím tomu, co jsi tím chtěl říct... ale pokud rozumím... tak mi to přijde kapánek postavené na hlavu.
na jednu stranu Renatě vytýkáš, že ona "chce" (a navíc si to "usmyslela" - no poteš pámbu, kdyby se to chtít/nechtít dalo jen tak "usmyslet", rozhodnout se "no dobře, on mě nechce, tak nebudu chtít ani já jeho", to by asi celá kudlančí poradna byla zbytečná). ona chce, on ne.
a pak je tu Renatin přítel. on chce, ona ne. on si nožičkou třeba dupnout nemá? jemu se jen pogratuluje?
nebudu se pouštět do rozebírání toho Renatina rozchodu, hodnotit se to dá těžko při tak malém množství informací, tak jenom jednou větou - v šestnácti má člověk většinou poněkud jinou představu o tom, s kým chce strávit zbytek života, než v době, kdy to rozhodnutí opravdu udělá (a zaplaťpámbu za to). fakt je mi už docela divně, když už po x-té čtu to samé, jenom v jiném odstínu bleděmodré: ON se rozhodne že nechce, tak je to pašák. ONA se rozhodne že nechce, a už je oheň na střeše... kurňa, proč? jakoby ženská měla povinnost s někým zůstat jenom proto, že ten někdo chce (a jinak by mu bylo ublíženo... no dobře, bylo, ale to už se holt stává a někdy to jinak nejde).
bylo by fajn měřit všem stejně. nebo snad to, že si spolu pořídili barák, zakládá příteli Renaty právo na to vlastnit i ji? nebo co je důvodem pro to, činit rozdíly? jo, je hrozně jednoduchý tu Renatu sprdnout. jakoby nestačilo, že se sama trápí proto, že příteli ublížila rozchodem.
...no, dost bylo rozčilování, ještěže je tu i Jasmína. :)

ten dopis Renaty je plný protikladů, ona chce někoho kdo jí nechce, rozjede se proto se svým dlouholetým kvůli němu, ale neřekne mu to, stejně to za čas praskne, když jsou všichni kamarádi, takže stejně bývalému stejně ublíží, pokud ovšem přesvědčí toho nového, aby jí fakt chtěl. Je to ona kdo chce rozchod a v závěru je to zase jen ona kdo se z toho bude muset léčit?!?! Ale ostatní jsou v naprostý pohodě, no to je úžasný. Osobně si myslím, že je vážný vztah od 16ti let mladá a potřebuje si něco užít spíš než se vázat. A být v těchto letech s někým jen z povinnosti není dobrý nápad nikdy ani když jsi starší.

nevím, jak jinde, ale když mně dá baba najevo, že nechce, tak končím. Jdu jinam, kde mě chtěj :-)
ON pašák, když nechce? ONA když nechce, tak je oheň na střeše.... nechápu, co myslíš. Můj názor je: nesnažit se plazit oknem, když jsou zavřený dveře, a je uplně lhostejno, jestli jsem rodu mužskýho nebo ženskýho.
Jinak je naprosto jasný, že se jedná ještě o nedospělý dítě, který ještě dlouho nebude vědět, co vlastně chce (možná, že to nebude vědět nikdy). Teď si myslí, že CHCE kamaráda, kdyby ho dostala, tak s ním může zase pár měsíců plánovat budoucnost (jak je ta láska nádherná)... a kdyby von vyměkl natolik, že ho zase bude mít na lopatě, tak už zase někde v hospodě bude čekat jinej frajer.... ale co, život je krátkej, je třeba ho užít!

a co když zrovna tenhle je ten "pravej"? ona si možná "myslí, že chce", možná ale, že kdyby chtěl taky, mohlo by to být nafurt... nikdo neví a vědět nebude, dokud se to nestane.
ale víš co, štve mě právě ta tvá jistota, že v hospodě bude čekat zas jinej frajer. jistota nabytá jenom proto, že kvůli tomuhle zjistila, že se svým současným už být nechce. ach jo.
...tak ještě jinak, co jsem tím myslela (a jak jsem říkala už prve, možná jsem úplně nepobrala, jak to myslíš ty, tak mě kdyžtak oprav): nakrknul mě ten protiklad "ona si usmyslela, že chce" se samozřejmým přijetím toho, že chce přítel a nechce kamarád. on (v obou případech) je ten starší a moudrý a ví, ona je nedospělé děcko a její pocity jsou jenom takový rozmar a kdo ví, jak to bude za pár měsíců.
možná to JE chvilkové pobláznění a bude si za to jednou nadávat. možná taky ne. ale netroufla bych si tu ironicky popichovat tím, jak je potřeba si ten krátkej život užít - právě proto, že tu pořádně nevíme, jak to celé bylo a bude.
"nesnažit se plazit oknem, když jsou zavřený dveře" - jo, s tím souhlasím (i když: na to si asi každý musí přijít sám a někdo si musí nabít držku, než mu to dojde, koneckonců mě nevyjímaje). jenomže když člověk neví, jak to s těma dveřma vlastně je - můžou být zavřené a zamčené nadobro a nafurt, ale stejně tak za těma dveřma může probíhat váhání, jestli je třeba neotevřít - pak se nemá čeho chytit. pokud nemáš jistotu, že se neotevřou, je (zvlášť když rozum do toho nemá moc co mluvit) přirozená reakce doufat, že se to třeba změní. na to, abys to vzdal, potřebuješ důvod, třeba právě tu jistotu.
...ale to jenom takový exkurs do smýšlení "nešťastně zamilované osoby" (dalo by se to napsat míň blbě, ale teď mě nenapadá ekvivalent, který by se snesl bez uvozovek). prostě... občas není jízlivost úplně nezbytná.

Jestli zrovna tenhle je ten pravej - tak to má fakt děvče smůlu. Může to bejt i tak, že je mu přátelství s jejím dosavadním cennější, než ona sama - je to prostě buchta kamaráda, a tím je pro něj tabu. Nebo se mu do vztahu vůbec nechce, kdo ví. Ono je ale už nějak dávno zjištěno, že ten pravej nikdy není jedinej na světě (ježišmarjáááá, co např. já už měl "těch pravejch, jedinejch, definitivních"...).
Jen jsem přesvědčenej, že jestli ona od svejch 16ti let měla jen jednoho, tak o životě neví vlastně vůbec nic. Vždyť i on byl samozřejmě velmi bláááhovej, jestli na ni sázel, že spolu dožijou. Tohle nevyjde skoro nikdy.

a vidis, ja si toho bajecnyho chlapa nakonec vzala :) Akorat ted spolu nepopijime, protoze kojim. A i jinak si dam radsi pivo :)

Pises-"nesnažit se plazit oknem, když jsou zavřený dveře",a ted mi rekni na koho to plati?
Na Renatu nebo jejiho pritele,ktery breci?
Sam pises ze kdyby Te baba nechtela-tak jdes od toho.
Ja bych taky sla,treba bych pak nekde o samote mlatila hlavou do zdi ale sla bych,nikdy bych se nesnizila nekoho se dozadovat o lasku.
Nejde jen o cest-je v tom i logika.
Lasku si nevydupes,nevyprosis,neodpracujes.
Laska bud je nebo neni,laska treba chvilku opravdu je a pak uz neni.
Opravdu se zamysli,zda nepises pod vahou vlastni bolesti,neni to ode mne vysmech,jen vim ze clovek muze vyrknout spravny posudek jedine tehdy,kdyz ve veci neni citove angazovan.
Ten kamos z hospody,jak bylo receno muze byt ten pravy a taky vubec ne,kazdopadne se na scene objevil a zahybal osudem.
Kdyby ta Renata chodila uz s patym klukem,s kazdym tak 2 mesice a pokazdy se zamilovala-pak ano,i ja usoudim ze to bude zinka neschopna hlubokeho citu.
Ale chodit s nekym 7 let,kdy denodenne potkava stovky chlapu treba na ulici-to mi spise pripada ze je schopna hlubokeho citu.
Ale!!lide se prestavaji milovat treba az po 15ti letech.A co?-dali si co si meli dat a vic si uz dat nemaji,proc se trapit ve svazku,ktery uz nesplnuje to co ma?
A jeste jinak;ja kdyz miluji-tak mohou kolem mne chodit sami Dellonove,manekyni,andelicci-ja miluji jen toho jedineho.
Pokud se mi vsak stane ze jsem ve svazku a myslim na jineho-znamena to ze ten vztah uz je v ******
Ten kluk z hospody nemusi byt jeji zivotni,ale odstartoval situaci,kdy Renata zacala premyslet o svem vztahu a doslo ji,ze to neni ono.

Rozejít se, na to má právo každý. Proč udržovat něco, co nefunguje a v čem se necítím dobře? Jestli je pisatelka povrchní a jednou zapláče nad rozlitým mlékem, to by nám mohla říct třeba nějaká kartářka. Nemyslím si, že by zůstala sama, ale líbí se mi ten názor, že by s tím měla počítat jako s nejhorší možnou variantou - možná jí to pomůže rozhodnout se. Vůbec bych si netroufla polemizovat o tom, jestli ji ten kamarád z party fakt chce. Přání by v tomto případě mohlo být otcem myšlenky. ;-)
Zodpovědnost je druhá věc. Nemyslím si, že soužití po 7 let nepředstavuje závazek, přestože souhlasím, že každý jsme tu na světě nakonec fakt jen sám za sebe. Pisatelka svůj protějšek rozchodem určitě zklame a dost mu naruší plány do budoucna. A vůbec nemluvím o tom, že po takové zkušenosti už asi ženám moc věřit nebude a bude to chtít hodně času, než se s tím vyrovná a začne si jiný vztah a třeba založí rodinu. Je škoda, že si dotyčná neuvědomila dřív, že jí ve vztahu něco chybí, že to není TO ONO. Protože zbytečně ON ztrácel čas. V tomto je mi ho docela dost líto.
Stejně si ale myslím, že jestli ten "svazek nesplňuje to, co má", rozchod je přes všechnu krutost ta nejlepší varianta. Taky jsem měla jeden vztah od 17 (asi 4 roky) a asi jsem taky moc sázela na "špatného koně". Pro mě to bylo forever, pro něj ne, asi něco jako přestupní stanice. Nechtěl se vázat, řešit dospělé problémy. Byla to trochu jiná situace, protože jsem se rozešla nakonec já. Sice jsem toho litovala, ale dnes s odstupem času jsem ráda, protože už bych se na svého bývalého stejně nemohla spolehnout.

Nehledáme odpovědi na otázky, které nejsou?
Radce je 23, dlouho chodí s jedním, který ji miluje, ona ho přestane milovat, zamiluje se do jiného, rozejde se s prvním, kterého to pochopitelně bude bolet.
Nevím, co je tady k řešení, rozhřešení. Nemají děti, dům je jen stavba, to se dá vyřešit, řeší to lidi po 20 letech, s dětmi, manželé, proč by to nevyřešili dva mladí svobodní.
On na tom bude teď hůř, ale tak to je skoro vždycky, že jeden přestane mít rád dřív než druhý. Časem ho to přebolí a v 29-30 není pozdě, může se usadit klidně o pět let později a pořád ještě mu vůbec nic neuteče.
Horší by bylo, kdyby sem psala Radka za 15 let, že právě potkala lásku svého života, a tak musí opustit manžela, nechat mu barák, půl hypotéky, jedno dítě, druhé si bere sebou.
Takhle je to naprosto přirozená situace, ne?

takže, abych odpověděla Radce, která se vlastně ptala na radu:
Radko, léčit se bude víc on, a pokud není psychicky extrémně labilní, tak se časem vyléčí, i když to může trvat dlouho. Nejspíš se bude opakovaně pokoušet vrátit stav věcí.
K čemuž se nenech oblomit ani na chvilku, protože až bys zase odešla, tak by ho to už opravdu mohlo dorazit.
Zůstávat s ním ale ze soucitu,na oko, jako ze slušnosti, to by bylo to nejhorší, co bys mu mohla udělat, protože by se to promítlo do tvého chování k němu, a tím do kvality vašeho soužití. To si tedy dobře promysli, jestli ho miluješ, a nebo je to jen ten zvyk, odpovědnost (za co vlastně?).

že nejde nikoho nutit, aby zachovával vztah, který vyčpěl. Mně jen trochu podivuje, že se toto stalo po 7 letech - asi jsou opravdu přechození a každý chce něco jiného. Protože bych se tomu nedivila, kdyby ti dva spolu byli třeba půl roku a pak zjistili, že se k sobě nehodí. Nebo mi možná chybí nějaké bližší vysvětlení od Renaty. Ale takhle nevím, jestli se Renata v jiném vztahu za dalších x let nedostane do stejného bodu. Možná fakt dospěje a bude mít jiná očekávání. Ale každé soužití se po čase stane trochu rutinní, zamilovanost vyprchá. Ve 23 letech je ještě čas jít dál a hledat. Ale nepřála bych Renatě, aby v dalším vztahu to byl ten chlap, kdo jí po 7 letech řekne: Mně to už nebaví. V tomto jsem asi pesimista (realista - myslím si já), že s přibývajícím věkem ubývá příležitostí.
Trochu mi to připomíná jeden příběh, který tu před pár měsíci byl. Ona taky žila s přítelem už kolikátý rok, stavěli spolu barák, ale chyběly jim společné zážitky, atp... Tady je to možná něco podobného.

proc zde diskuze inklinuji k tomu ze Renata je nevyzrala ci nezodpovedna?
Ma byt zodpovedna ksakru ke komu?

taky nevím, snad hlavně k sobě a za sebe, pod čímž si představuju slušný rozchod, bez ponižování, bez manipulace, co nejvíc zkrátit dobu utrpení toho "odejitého"

aha, pardon, teď jsem si všimla, že píšu Radka a je to Renata...práce kvapná atd.
Omlouvám se, Renato.

vidím to podobně. Kdo ví, třeba délka trvání toho vztahu nebyla dána jeho kvalitou, ale vnějšími okolnostmi, i to se stává - nefungují rodiče, tatínek, nebo se rozvedou a mají nové partnery, potomek se příliš brzy upne na někoho, kdo se věnuje jen jemu. Nebo cokoli jiného zvnějšku, co mělo na ni vliv.
Teď dozrává, dospívá, tak se trhá.

Renata strávila část dětství, kdy se měla teprve rozkoukávat a poznávat (život, svět, mužské pokolení), a ranou dospělost s jediným chlapem.
Vůbec se nedivím, že teď, jak zvolna zraje, má dojem, že jí něco uniklo a že si ještě nic neužila a už by měla mít rodinu.
Co na to napsat? Tak se s ním rozejdi a objevuj svět (sice pozdě, ale přece; a pořád je to lepší, než mít ten svíravý pocit promrhaných mladých let), na usazení a na rodinu máš ještě čas.
Tvůj současný přítel to přežije - bude muset. Najde si jinou, ve 30 ještě není odepsaný.
Holt jenom na toho kamaráda zřejmě budeš muset zapomenout. Evidentně tě nechce; ale to se ti ještě stane tolikrát. Jednostranná zamilovanost je jenom ztráta času a energie a nic nezískáš.

ve 23 letech pozdě, ale přece??

bb,taktez mne to udivilo,23 let

chtěl jsem tím říct, že rozkoukávat se měla už v těch 16. No, nestalo se; tak se holt bude rozkoukávat až ve 23...

to je psano kde ze mlade zeny se maji rozkoukavat v 16ti?V ustave?
A jak rozkoukavat?
Ja jen ze 16ti lete divky,pokud uz mely vic jak dva chlapce byvaly brany jako lehke,tady ta byla po boku prvniho 7 let,tak je zase nezodpovedna.
Halt at udela zenska cokoliv-vzdy je spatna.

samozřejmě, že se 16 letá holka nemusí rozkoukávat, nemá to nikde nařízené, ale pak to dopadá, jako v tom článku - jednou se probudí a zjistí, že je o něco ošizená a že ji něco uniklo, něco, co už nikdy nebude moct dohnat, pokud to nedohoní teď.

Já vidím patologii pouze v tom, když 16 letá holka (ale i kluk) spí s každý týden s jiným (-ou).

To, co tady píšu, lze aplikovat úplně stejně i na kluky. 16 letý kluk bývá ještě větší streštiprdlo, než 16 letá holka.

Jak rozkoukávat? Co myslíš?? Rozkoukáváním myslím takovou tu romantiku, chození. Chození za ručičku do parku, do kina, do divadla, na zmrzlinu, atd; povídání si, poznávání. Vždyť kam spěchat? Mají tolik času! Jenže jak už tu někdo napsal, ale já to trochu pozměním: Každý si do té hromady musí šlápnout sám...

cely zivot.
Clovek se meni a co se mu libi v 16ti,to nepotrebuje ci ho dokonce odpuzuje ve 30ti.
Kdo muze chtit po 16ti lete holce(chlapci) aby ji inspiroval typ muze,(zeny)na ktereho bude spoleh az bude jednou rodina,barak?
Kdyz jsou to jeste deti a zamiluji se treba proto,ze kluk hraje bozsky na kytaru ci holka ma nekrasnejsi vlasy z cele tridy.
Oboji,jak my dospeli a "zrali" vime-pro cely zivot nestaci.
Ty pises kazdy tyden s jinym ale ja vim i ze zkusenosti,jak se lidi divaji na holku,ktera meni chlapce po pul roce,a chodi-li jen za rucicku nebo ne-lidi si stejne radi popusti uzdu fantaziim a moc kecaji.
Ze na tom nezalezi?Ale jo,mladym jeste jo.Preci jen jeste poslouchaji a davaji vahu tomu,co si o nich okoli mysli.
Takze-aby vypadali dobre(aby holky vypadaly dobre) s tou povesti,maji si vzit prvniho "Vendu",co poznaly v 16ti a zbytek zivota treba snit o kamosovi z hospody,s tim ze kdyby nebyly uz zadane,mohly kapnout na tohodle a ze onen je nechtel jen kvuli tomu ze byly zadane.....misto aby se rozhodly,opustily kluka se kterym to vysumnelo -a trebas zjistily ze ten skvely kamos z hospody je nechce ani jako volne,jiste-ale tohle je zkusenost ziskana vlastnim skutkem,ne tim ze jen poslechly co by mely a co by nemely.
Jezis marja co ta Renata udelala spatneho?
Ze byla s jednim klukem 7 let a bylo to fajn-co je na tom spatneho?
Nemela se zamilovat))))aha.

já souhlasím se Sinixem. To s tou ústavou - to je vyhrocený extrém. Nikdo nikomu nic nenakazuje ani nezakazuje. Jen si prostě taky myslím, že každý věk si nese svoje. Pro teenagera a člověka kolem 20 je typické a svým způsobem i zdravé, když se jen baví a nemyslí hned na baráky a děti. Když ale takhle uvažuje třicetiletý, normální to zrovna není. Pořídit si dítě v 18 je trochu unáhlené, pořídit si ho ve 40 s sebou zase nese určitá rizika. Nikdo nikomu to či ono nemůže zakázat. Ale jisté je, že určitý věk je vhodnější na určité věci. Pokud ho člověk prošvihne anebo zaplácá něčím jiným, někde se to projeví. Neříkám, že je to nutně případ Renaty. Ale trochu asi taky jo.

nikdo tady Renatě neříká, že je špatné, když se rozhodla rozejít. Jen tady několikrát padlo (a podle mě správně), že by si Renata měla uvědomit, že něco jiného je láska a zamilovanost (viz podrobnosti předchozích příspěvků). Jestliže i přes to všechno, co tu bylo napsané, trvá na tom, že se chce rozejít, pak je asi její vztah fakt v troskách a nemá smysl ho uměle udržovat při životě.

Mám ve svém okolí tři páry, které spolu začaly chodit hodně brzy (15-18 let dívky). Ve dvou ze tří případů se ona po nějaké době (cca 5 let) dostala do fáze "nic jsem si neužila" (spíš v podvědomí, obvykle v okmažiku, kdy měli začít bydlet spolu) a zkusila se rozejít a být s někým jiným. V obou případech to trvalo asi tak 14 dní, pak se vrátila zpátky a původní partner byl dostatečně moudrý, aby to jí to nedával sežrat (naopak jí k tomu "rozchodu" dal volnost, protože ji měl rád a chtěl, aby byla spokojená ona). V obou těchto případech to vztahu v podstatě pomohlo, jedni jsou už pá let spokojení manželé a mají dvě děti, druzí dostavují dům a čekají se svatbou, až ona dostuduje.

Podobné příběhy s ne tak dlouhým předchozím chozením znám ještě dva, vždycky bylo katalyzátorem to, že spolu začali nebo měli začít bydlet a dotyčná propadla panice, "že už to tak bude pořád a nevím jestli to chci".

Tož to jen tak na okraj debaty.

vubec nic nakazis,tim,ze se chces s pritelem rozejit. Od svych 16-ti jsi s jednim partnerem,mozna by jsi mela mit vice vztahu,vice se "rozkoukavat". Ja byla se svoji prvni laskou od 16-ti, 2 roky a pak me to tahlo dal...Delej to,co sama citis,ze Ti nejvic vyhovuje,pritel to unese,i kdyz ho to bude nejspis bolet. Moje znama se vdala v 23 letech,predtim nikoho vazneji nepoznala a nedavno z ni vypadlo,ze si nic v zivote neuzila a dela pekny hlouposti.

Ahoj Kudlanko,
o tve poradne jsem se dozvedela od kamaradky, ktera sem tak rada chodi. Jednou jsem sem zasla i ja a tva poradna me velice zaujala. Proto jsem se rozhodla napsat sem muj problem.
Je mi 21 let, priteli 23. Do te doby nez jsem ho poznala, tak jsem zila vice mene divocejsim stylem zivota. Ted jsem s pritelem uz 9 mesicu a z toho 6 mesicu zijeme spolu v pronajatem byte. Asi se ptas kde je tedy problem. Muj nejvetsi problem je ma zarlivost.
Kdyz jdeme napr. na diskoteku, tak zarlim, kdyz se na nejakou jinou slecnu jen podiva, nekolikrat za tyden mu prohlizim icq a ctu si sms v mobilu. Snazila jsem se take dostat do jeho emailu, ale nepovedlo se mi to. Nyni zacal studovat dalkove VS a kazdych 14 dni jezdi do jineho mesta, kde i spi u sveho bratrance. Asi je zbytecne vysvetlovat ti, jak asi zarlim a premyslim, co asi dela a s kym je. Jednou jsem mu prisla na to, ze planoval, ze tam zajde zakalit - jak on s oblibou rika. Zaroven svemu bratranci psal, at mu o tom nepise ani na icq a ani na mobil. To proto, ze bych se to mohla dozvedet. Vysvetlil mi to tak, ze nechtel, abych si zase myslela, ze je kdo vi kde a buh vi s kym.
Kudlanko, prosim porad mi jak se me zarlivosti zbavit? Vim, ze to nejde zcela, ale alespon to nejak potlacit. Uplne zbytecne si tak kazim moc hezky vztah s klukem, ktereho miluju...
Dekuji za odpoved.

Jana