Dříve bydleli v paneláku, jenže neměli na nájem, tak do bytu natáhli bráchu, ten je tam teď sám, oni tam zůstali přihlášení, ale nájem neplatí .Byt konečně mamka přepsala na bráchu,,jenže ten teď je bez práce a byt sám neutáhne. Je to byt bytovýho družstva, tenkrát zaváhali s koupí. Každopádně jsou neplatiči, ale mamce to nevadí, ona tam radši nepojede, ale řešit to nebude. Odhlásit se nechtějí.,Na chalupě a všude mají plno dluhů, když neni zbytí, prodá kus nějakýho nábytku a takhle pořád dokola.

     Mamka je vážně nemocná, má silnou cukrovku a nemocný játra. Každou chvilku je v nemocnici. Jenže ona řeší problémy alkoholem, za to zřejmě utratí i prachy. A přítel? Zpočátku to byl fajn chlap, my jsme ho přijali celkem normálně. Jenže bych řekla, že se oklepal a začíná se vybarvovat. Když má on důchod, sebere se, jede jako pro důchod a třeba týden je pryč. Nikdo neví kde. A doma mamka šílená, volá mi, zvrací a je na umření. My pro ni na chalupu jedeme, vezmem k nám, pak dedka vypátráme, on se vrátí, mamka ho přijme. On nemá ani korunu, vymyslí si okradení, přepadení atd. a naše mamka jen září a už nás nepotřebuje. Kdyby to bylo jednou, ale tohle se stalo několikrát a já už jich mám plný zuby. Pak bere důchod mamka, poplatí se dluhy, nic nezbyde, tak se udělají nový, nebo jde do nemocnice, nebo mě ukecá a já jim půjčím jenže nechtějí vracet. Pak taky mají rychlé půjčky. Je to k uzoufání.Tam, kdyby se peníze sypaly horem dolem, nic to neni platný.

     A to nikomu nic nekoupí, mají jedinou vnučku, mojí dceru, a ta od nich neviděla dárek žádné vánoce.“Víš my nemáme“, to je klasika. Kolikrát jsme to probírali a řešili, ale jak když hrách na stěnu hážeš. Mě to vadí hlavně proto, že když je zle, odnese to mamka nemocnicí. Já se pak s manželem dohaduju, jestli půjčíme nebo ne, jenže už mi došla trpělivost. Spolu si nic nenahospodařili, všude dluží, na chalupě nic neopraví (na to nemáme), v zimě jsou bez uhlí, to radši přítel jezdí dřevo krást. Když jsem se ho ptala, proč nedrží kasu on, řekl mi, že nechce. Nevím, mamka tvrdí, že sama být nemůže, jenže za tuhle cenu? On jí třeba hlídá inzulín, doprovodí k doktorovi, připomene léky, ale pak třeba zmizí na týden a nevadí mu to.To nechápu. Já jsem se ho ptala, jestli se mu už mamka zprotivila, tak ať vypadne a řekne to na rovinu, to prej ne, tak nevím. Je mi proti srsti řešit jejich vztahy, ale když oni nám pořád zasahujou do života. Mamka mi řekne – já nikoho nemám, jen tebe.

     Po vánocích byla mamka celý měsíc u nás, aby ušetřila důchod. No co ušetřila? Ani korunu. Jezdil tajně za ní a ona mu cpala prachy a ještě se zadarmo najedl. My jsme po ní peníze na jídlo nechtěli, takže  neměla za co utratit, ale nebylo nic. To samé dělají s bráchou, on je taková trubka, tak ho využívají, aby platil byt, a oni kdykoliv potřebujou, si tam jedou a vegetí. Pořád o všem přemýšlím a říkám si mám je nechat vydusit, jenže mamka jak se  na ní problémy nakupí, skončí v nemocnici. Ale jsou to problémy jen s penězma. Já jsem po nich nikdy nic nechtěla, brácha občas zazlobí ale to není tak hrozný.Tak co s tím? Marie

ODPOVĚĎ:

      Milá Maruško, je to děs a absolutně tě chápu – musíš se cítit jak rozdělená bytost J na jedné straně jako hodná dcera, která má svou mámu ráda a přála bys jí klidné stáří, na druhou člověk, který už má plné zuby dlouhodobě a neměnně se opakujících nepříjemností. Jak je vidět, tak si ti dva prostě řekli, že na všechno už kašlou a šmytec. Je jim to docela jedno – to minimum, co potřebují, to si vždy nějak opatří a v nejhorším případě se pověsí na krk tobě… Takže – nic už s nimi neprobírej, sama jsi řekla, že je to jako když hrách na stěnu házíš. Nemá to cenu, prostě jsou lidi, kterým nic nevysvětlíš…

Měla bych i další přirovnání, ale to také nemá cenu…

     Takže: na návštěvu maminku vezmi, ale bydlet u tebe? Už ne!. Když přijde, dej jí najíst, popovídej si s ní a hotovo. To bys mohla i příjít o manželství, nejen o peníze. Ostatně – to by nakonec mohlo dopadnout tak, že by ti jejich dluhy zůstaly na krku…

A problémy jim také neřeš. Můžeš ji vyslechnout, to ano, je pravda, že ona asi opravdu nikoho jiného nemá, rozhodně ne z takové té „lepší“ společnosti. Ty jsi asi její jediné pouto s tím „slušným životem“. Stejně tak tvůj brácha. Mile přijmout, pohostit, popovídat a sbohem. On je na tom asi hůř, on má ty jejich dluhy i s tím bytem… A taky mi napadlo: co kdyby si bráška vzal do bytu nějakého spolubydlícího? Nějakého podnájemníka, co by mu pomohl s placením? Tím by se i vyřešila situace s tím, že ho tam občas „přepadnou“…

      Podívej, maminka se toho svého přítele nejspíš nevzdá. Být sama je těžké, a tak si říká „lepší nějakej, než žádnej“. Do toho jí nemluv, stejně by to – jak dobře víš – nemělo žádnou cenu.. Jen snad občas dohlédni na to, aby se starala o to své slabé zdraví… Já vím, že tě i tohle hodně mrzí. Snad by bylo dobré tomu jejímu neřádovi pohrozit, že když příště zase zmizí a bude mámu takhle trápit, že ho necháte hledat policií a že z toho bude mít problémy. Třebas to spolkne J. Protože ve skutečnosti si myslím, že s ním by se asi nikdo nezdržoval … Maruško, kdykoliv budeš potřebovat, napiš, víc hlav víc ví J. Ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk