Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Tel Aviv je pro mne také přivětivá ulice Ir-Shemesh, na níž v patrovém domku č. 57 má svůj prostorný byt pětasedmdesátník Bobby Robert Šlomo David. Žije zde s manželkou, laskavou Němkou Alizou. Každé nedělní odpoledne k nim přijdou na návštěvu jejich dvě dcery. Kdo světí židovský den volna šabat, většinou drží i košer jídelníček. Mezi ostravskými Židy se tímto způsobem stravuje jen Bobby David.

     ,,Nejsem ortodoxní Žid. Dodržuji jen ta základní pravidla šabatu a částečně košer," uvádí věci na pravou míru můj hostitel. ,,V sobotu jezdím autem, rozdělám oheň, což se ale podle Tóry v tento den nesmí, také během šabatu vaříme, což je rovněž zakázáno. Jedno dodržuji přísně, když nejím vepřové maso, nikdy najednou nekonzumujeme masné a mléčné výrobky, ani svíčkovou." ,,V kuchyni rovněž nemáte povinné dva dřezy..?" ,,Nemáme ani oddělené příbory a nádobí, ani dva dřezy a druhou lednici."

     Musím nepokrytě říct, že tak chutně jako při košer stravě u Bobbyho v Tel Avivu nebo v hotelu Central v Jeruzalémě jsem dlouho nejedl. Přispělo k tomu nejen velmi pestré složení pokrmů, ale také jejich nápaditost a kalorická nenáročnost. Ráno se podávala pouze zelenina, ovoce, sýry, nekvašený chléb, džúsy, čaj, káva a několik druhů salátů. Máslo a tuky se nepoužívají. A zásluhou telavivského novináře Michaila Dorra jsem se mohl podívat také do hotelové kuchyně. Všechno nádobí zde muselo být dvojí stejně tak hrnce a pánve, misky i útěrky, zástěry a příbory, na nichž byl dokonce vyražen symbol, aby se poznalo, který nůž je na maso a která vidlička zase třeba na sýr. Dvojí musejí být též umývací linky a dřezy, jelikož například talíř, z něhož se jedl hovězí biftek, se nikdy nesmí umývat ve stejném dřezu, ve kterém se oplachovalo nádobí od mléčných jídel. Lednice musejí být také dvě. A když věřící Žid sní maso, musí čekat až šest hodin, než smí pozřít mléčný produkt. Obráceně je pauza pouze čtyřhodinová. Během ní by se měl žaludek vyprázdnit.

     ,,A aby život kuchařů v takové přípravně pokrmů nebyl jednoduchý, musí nad nimi bdít náboženský dozorce ,,mašgiach", který pečuje o řezníky, pekaře, šéfy hotelů a restaurací a o dodavatele potravinových polotovarů. Dohlíží také na to, aby bylo v lednicích maso pouze ze zvířat, která mají zcela rozpolcená kopyta a svoji potravu přežvykují. Z tohoto ,,pokrmového" seznamu jsou vyloučeni mimo jiné velbloudi, vepři, koně, osli, masožravci, tlustokožci a vodní savci," prokazuje Bobby svoji košer sečtělost. Z ptáků je možné jíst domácí drůbež, naopak je zakázáno si pochutnat třeba na dravých ptácích, mrchožroutech a netopýrech. Kromě čtyř druhů kobylek se nesmí konzumovat ani žádný hmyz, stejně tak na židovském talíři nikdy neskončí žádný z rodu plazů a obojživelníků, což se nevztahuje na ryby, které mají ploutve a šupiny.

     ,,Vyloučeno je pozřít krev zvířat, proto je nařízena tzv. rituální porážka (šchita), při níž musí být odvedena všechna krev z mrtvého těla a zasypána v zemi. Pokud přece jen nějaké krevní zbytky hospodyně v mase najde, musí je odstranit tím, že ho napřed půl hodiny máčí ve studené vodě, následně je budoucí řízek posypán hrubou solí a zanechán hodinu k odkrvení na nakloněném prkně." Játra musí být opečena pouze na otevřeném ohni. Odstranit je nutné též některé části těla zvířete, zakázaný je rovněž tuk, hlavní tepny a žíly na kyčlích. Zvířata musejí být zabíjena tak, aby netrpěla. Nesmí se omračovat, nůž (chalaf), jímž se zvíře poráží, je pravidelně kontrolován, aby neměl vroubky a byl tak víc účinný. Jím se přetnou životně nejdůležitější tepny, žíly a průdušnice, takže zvíře upadne do bezvědomí a jeho smrt nastane bez trápení za několik vteřin.

     A být řezníkem pro košer jídlo není také maličkost. Ti plně kvalifikovaní (šochet) smí porážet zvířata i ptactvo, ti, kteří nemají všechny zkoušky, mohou usmrcovat pouze drůbež. Židé věří, že v krvi je lidská duše. ,,Přestože ovoce, zelenina a ořechy patří k dovoleným pokrmům, musí také tyto pochutiny projít kontrolou, zda v nich není hmyz nebo červi. Používat se nesmí ani zrní z čerstvě sklizených obilovin či ovoce ze stromů do čtvrtého roku jejich růstu. Rituální způsobilost musí být prověřena také u schválených vín a mléka, zda v nich nejsou zakázané přísady," dodává Bobby nad bohatě prostřeným stolem. Košerové rituály nezakazují konzumaci vína, jehož prvním výrobcem byl podle židovské tradice praotec Noe. V Toře je víno prezentováno spolu s chlebem jako ,,dobré věci života", protože je k radosti bohům i lidem, pro radost lidského srdce. Nesmí se ho však vypít příliš, jelikož opilost je opět zakázána.

     Kromě svátku pesach, kdy je povoleno vypít čtyři poháry vína, a svátku purim, kdy je naopak mužům přikázáno opít se do němoty, aby se nepoznalo, kdo je haman – prokletý a mordechaj – požehnaný.

     Proč se Židé v Izraeli dožívají tak vysokoho věku? Možná to bude i z výše uvedených důvodů, k nimž je nutné přičíst fakt, že skoro žádný nekouří, alkohol jen ve velmi výjimečných případech, zato každý den chodí časně ráno plavat. A hlavní je jejich radost ze života, třeba i když je občas moc smutný. Nic horšího než holocaust je zkrátka nemůže potkat.

linkuj.cz vybrali.sme.sk