Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Malebnou součástí Tel Avivu, v němž byl 14. května 1948 slavnostně vyhlášen stát Izrael, je starobylé městečko Jaffa, podle Bible nejstarší přístav světa. Měl ho čtyřicet dnů po opadnutí vody strašné potopy vystavět třetí Noemův syn Jefet. A aby těch legend nebylo málo, žil zde prý i Jonáš, kterého podle pověsti ve zdejším moři polknula velryba. Dramatický je také příběh krásné Andromédy, jíž její otec nechal přivázat k útesu, aby ji obětoval mořské nestvůře. Perseus, syn Diův, však příšeru zabil, dívku osvobodil a vzal si ji za ženu.

Zpátky ke kořenům

     Byl pátek a židovská část Jeruzalému se pozvolna chystala na šabat. Měl jsem volno, a tak jsem si vyjel do Tel Avivu, v němž jsem vždycky po návratu do židovského státu absolvoval zkoušku stálosti své izraelské melancholie. Brzy mi došlo, jak je mně při této příležitosti rok od roku sentimentálněji.  „Vracíš se prostě ke svým kořenům!" smál se kamarád Michail. „Učíš se hebrejsky, přestal ses cpát vepřovým a kdyby to nevypadalo zvrhle, koukl bych se ti do rozkroku, jestli už nejsi též obřezaný..."  „Bracha le vatala – požehnání pronesené nadarmo, aneb jak říkáme u nás na Valašsku: Marná snaha!" zašklebil jsem se, jelikož mi to lichotilo; namyšlení Židé jen tak nějakého bezvěrce na jednoho ze svých často nepasovali. „Zkrátka žádné sebezohavení na sobě nemám, kromě toho, že jsem kdysi sjel po břichu zamrzlý potok!" dodal jsem, ale docela vážně mě něco napadlo o jeruzalémském mystériu, jež se mnou zacloumalo vždy, když jsem zastrkával do škvíry ve Zdi nářků lístek se svým dalším přáním.  Chladně mě nevítal ani Tel Aviv, i když během několika měsíců, co jsem v něm nebyl, se udála spousta změn hlavně v psychice jeho obyvatel. Řada lidí byla zabita v atentátech, a ti, kteří přežili, se na zákeřný svět dívali s ještě větší nedůvěrou než předtím. Pozůstalí vyčítali ruským předkům, proč právě tady před sto lety koupili od Turků kus pouště, aby na ní postavili prvních dvacet domů budoucího města, který nazvali Pahorkem jara. Dnes jako by jeho ulice prořídly a zdálo se mi, že lidé, kteří na nich zbyli, spěchali a nejistě se jeden druhému dívali do očí. Nejraději by také mě obešli obloukem. Měl jsem pocit, že se snažili odhadnout, jestli nejsem palestinský sebevrah. Šel jsem do obchodního domu koupit kytici růží pro manželku svého hostitele a vojáci s namířeným samopalem po mně požadovali, aby jim ukázal obsah fotobrašny. 

    Potřeboval jsem si dát pro uklidnění kávu s cigaretou a zamířil do denního baru na nábřeží. Stáli před ním další ozbrojenci a byli ve střehu. Vloni se nedaleko odtud vyhodil do vzduchu na ruské diskotéce Rasija arabský mladík a zabil jedenadvacet lidí. Bytostně jsem vnímal stresující napětí a hypnotizoval kolemjdoucího muže s podivným břichem pod vzdouvajícím se tričkem. „Nemá kolem pasu sebevražednou nálož?" napadla mě paranoidní myšlenka. „A co támhle ten mladík s tím divným balíkem? A ten mercedes plný Arabů, který zastavil na chodníku? Není naládovaný semtexem?" mručel jsem nervózně a byl vyděšený.

     Chvíli jsem se procházel a měl tísnivý pocit, že mě někdo sleduje. Nad promenádou Šlomo Lahata kroužily vojenské vrtulníky, na moři kotvil křižník, hladinu kolem pláží brázdily hlídkové čluny a po chodníku rázovali vojáci s automatickými puškami M16. Mluvili rusky. Mezi ruskými přistěhovalci je stále víc mladíků bez židovského původu. Izrael je ale přijal za své, pokud chtěli armády. Židovští chlapci, kteří se v Izraeli narodili a museli povinně tři roky na vojnu, po zeleném sukně už moc netouží. Každodenní smrt v přímém televizním přenosu je odrazuje. Nelákají je ani roky bez výdělků a vlastenectví u nich nebylo životní prioritou, jako u jejich sionistických otců a dědů.

     „Volil jsem stranu Šinuj, které je proti tomu, aby ortodoxní ze ŠAS byli ve vládě!" uslyšel jsem do vzdechů moře rozhořčená slova poctivce Bobbyho Davida, který přežil Terezín a před šedesáti lety se z Ostravy vystěhoval do Palestiny. „Rozčiluje mě, že v sobotu během šabatu nesmí nikdo v Izraeli sáhnout na práci, přestože nevěřících je v něm osmdesát procent. A nelze pochovávat na židovských hřbitovech vojáky ruského původu, protože nejsou obřezaní. Když ale za Izrael nasazovali své životy, byli nám dobří...

     Seděl jsem na lavičce na nábřeží a pozoroval drobnou Filipínku, která ohleduplně a s nezastíranou laskavostí vedla pod paží nemohoucí stařenku. Dívky z Filipín jsou nejžádanějšími pečovatelkami o staré a nemohoucí Izraelce. Když začal foukat od moře vítr, sedl jsem si do baru. Najednou se otevřely dveře a vešli dva mladí Arabové s taškou. Zatrnulo mi, když se uvelebili u vedlejšího stolu. Sáhli do igelitky... a vytáhli z ní krabici s šachovými figurkami. Dali si partičku, přesto to mé nervy nevydržely. Raději jsem zaplatil a kvapně odešel. Připadal jsem si jako čítankový příklad paranoika a nechal jsem si ujet linkový autobus, kterým jsem se mohl za pár šekelů dostat k příteli na konec města. Vzal jsem si taxíka, protože tady nedávno explodoval právě autobus městské dopravy a spousta cestujícících v něm byla zabita. Komu by nebyl život milejší než dvacet dolarů..?

Jaffa, Jonáš a velryba

         „Křesťané tady navštěvují dům Šimona koželuha, který tu údajně v 1. století bydlel a u něho také apoštol Petr," říká Bedřich Bachner, který se do Tel Avivu přistěhoval v roce 1946 z Ostravy, když jen on a jeho otec jako jediní z rodiny přežili holocaust. Dnes je v důchodu a občas jezdí na výlet z vesnice Moledet na severu Izraele do nejstaršího přístavu světa se svými dvanácti vnoučaty. „Do Jaffy přivážel na lodích cedrové dříví z oblastí dnešního Libanonu už král Šalomoun, když stavěl v Jeruzalémě chrám, který však nepřežil stejně jako Jaffa. Tu zcela zničil při svém tažení Napoleon."
      Jaffa má ještě jednu zvláštnost. V roce 1962 vyplul z jejího přístavu člun, na jehož palubě byla nádoba s popelem válečného zločince Adolfa Eichmanna, který byl v Izraeli odsouzen k trestu smrti a popraven. Jeho popel byl pak rozsypán po Středozemním moři. Ale to už je úplně jiná a navěky uzavřená kapitola...

Břetislav Olšer
(pokračování příště)

P.S. Další fotografie najdete ve fotogalerii.

linkuj.cz vybrali.sme.sk