opravdu nevím co ti na toto mám říct.Zaráží mě na tvém příspěvku to slůvko " Asi " ...ne asi, ale rozhodně jsi udělala ne hloupost, ale hovadinu nejvyššího kalibru a věřím, že jsi moc dobře tušila, jaké by byly následky, ale nepřipouštěla jsi si to....
Tvůj manžel je asi dobrej chlap, když ti nic nevyčítá, nedělá scény ....ale je z toho zdrcen, z toho, žes ho podrazila..A ty se tomu divíš ?????Osobně si myslím, žes v jeho očích hodně klesla a těžko říct, jak dlouho mu bude trvat než se s tím vyrovná.
Každopádně čas je nejlepší lékař, ale jizvy zůstanou..

myslím že docela pochopím když v manželství se stane že jeden z partnerů ulítne - stát se to může, ale tak že se to nikdy nedozví. Ale kdyby někdo že mě dělal vola pár let to bych asi neskousla. Myslím že by mě to hodně mrzelo, a že bych se s tím asi nevyrovnala natolik, abych s tím partnerem zůstala. Myslím že v téhle situaci dělat nemůžeš nic protože podle mého z 90% si to musí vyřešit tvůj manžel sám v sobě a rozhoudnout se co dál.Myslím si že dokazování lásky ti teď asi neuvěří. To je můj názor, ale neznám víc podrobností než co jsi napsala.

asi má teď výčitky svědomí, že ti včas nekoupil výkonný vibrátor, nebo aspoň Venušiny kuličky. Mohla jsi se se svou náruživostí vypořádat v teple domova, a nebourat jinak asi celkem fungující rodinu.
Ale po bitvě je každej generál, že jo ? Pan Dr. Plzák sice radí zatloukat..., ale Tvůj manžel možná hůř snáší to tvoje prokazatelné lhaní, než bolestivou pravdu.
Nejsem prognostik, ale já bych na jeho místě počkala do dospělosti dětí, a pak si našla někoho, kdo si mě bude vážit.

málokdy píšu vysloveně negativní komentáře, ale co chceš sakra slyšet? Co je moc, to je moc, vůbec s tebou nedokážu cítit!

Super plakat nad rozlitým mlíkem, ale myslím, že se jenom vyhýbáš trestu. Nene, děvče, tohle si pěkně vyžer až do konce, to by bylo hezké, aby sis pár let užívala a on ti pak všechno jako mávnutm kouzelnýho proutku odpustil a ty bys z toho tak krásně vyvázla bez úhony... Nene, holka, ona na světě spravedlnost existuje.A když ti na manželovi nezáleželo pár let, tak jak to, že najednou o něj kdovíjak stojíš?

Ať se snažím, jak se snažím, moc pochopení pro to, co jsi provedla, v sobě nenacházím. Nechci být zlá, ale myslím si, že toho moc dělat nemůžeš. Řekla bych, že ti nezbývá než čekat, až se s tím tvůj manžel vyrovná. Maximálně mu můžeš dávat najevo, že o něj stojíš a že bys ho nerada ztratila. Ale jen tak zlehka, netlačit na pilu. Předpokládám, že ten vztah s kamarádem jsi už ukončila.

Přiveď mu kamarádku, třeba mu to zvedne náladu...

Taky doporučuju- umožnit mu ztah s milenkou a několik let držet ústa a krok a
pak to budete mít na stejno. Já osobně bych už Ti nedokázala věřit, rozumím i tomu, proč se na Tě nechce dívat - nejspíš ho u Tebe drží láska k dětem, protože to ponížení musí být těžce únosné.Měla by jsi s pokorou provinilce čekat jestli si k Tobě sám najde cestu a pokud ne, tak mu dát volnost, protože na něj nemáš právo.

pardon, ale dohazovat milenku je blbina... pozorný čtenář tuší, že o to on nestojí, a ani se nechce rozvádět, má ji rád. i po tomhle. ale už jí nemůže věřit - a nevěří.

Gabrielo, jestli chceš něco dělat - tak snad jedině pokusit se postupně získat zpět jeho důvěru. ale to podváděním a lhaním nejde... jestli to tedy vůbec ještě jde. - a tak, pokud se ještě někdy zeptá, řekni pravdu. ano: někdy je lepší milosrdná lež. ale tvůj muž si hádám dovede rozmyslet, jestli opravdu chce vědět s jistotou, jak to bylo. a zeptá se, jen když opravdu bude odpověd chtít znát. to, že mu lžeš, přece ví - a ty to víš taky...

ale nečekej, že ti hned odpustí, i když se rozhodneš už dál nelhat. sama bych v takové situaci asi neodpustila nikdy. lépe řečeno, kdybych zjistila, že mi muž pět let zahýbal s kamarádkou, nestačil by počítat schody... máš obrovské štěstí, že si tvůj muž rovnou nesbalil kufry a nevykašlal se na tebe.

jinak - ty poznámky o náruživosti a bourání rodiny... no nevím, měla jsem za to, že tady je řeč o zamilovanosti na špatném místě, ne o nějaké neukojené nymfomanii. Gabriela by pořádně zasloužila, ale takové útoky se mi zdají už poněkud mimo a pod úroveň zdejších diskusí... :(

chudak chlap, ale co se da delat, mam pocit, ze se posledni dobou objevila nejeka epidemie, hlavně tento rok mi všechny holky, slečny, paní, ženy přijde zláštní... a poslouchám pouze tyto možnosti 1) rezesli se, 2) ona neco provedla a resi se to, 3) svatba, 4) očekvávání potomka...

ale tento příběh mi přijde hodně "hustý" a musím přiznat, že je toho "podváděného manežela" hooodně líto a celkem ho chápu, já sice rodinu nemám, ale partnerka taky letos absolvovala bod 2) a dodnes se z toho nemuzu vyhrabat, tak si opravdu nedovedu predstavit jeho situaci a hlavne jeji reseni, asi bych se prevazne upnul k detem a "mel rodinu" ale uz bych hledal nejakou novou peknou lasku do budoucna...

také nevím co očekáváš, každý musí nést následky svých činů, být já Tvým manželem a pokud bych měla hodně ráda své děti anechtěla jim ublížit, zůstala bych jen do jejich plnoletosti a to ještě se zatnutými zuby a přitom bych si žila svůj život v kterém Ty by si už neměla místo, protože ten vztah jsi zničila, tudíž není.

přečetla jsem si TVůj článek ještě jednou a chci dodat jetě jen tohle: víš odpuštění může přijít, po té co přiznáš pravdu a svou lítost nad tím co jsi udělala, ale kde se nevyčistí vody, nemůže vzniknout ani odpuštění ani důvěra.

Tak mám takový pocit, že něco podobného jsem už někdy zažil - Kudlanku v posledních několika měsících čtu pravidelně. I když se má manželka jmenuje jinak (v tom nevidím problém), reálie jsou mi opravdu povědomé, pouze s tím rozdílem, že ta má se ke svému činu nepřiznala a tudíž si s ní o tom ani nemohu promluvit. Co říkáš, Gábi? Nejsi vdaná 16 let? A nezačíná jméno Tvého milence na Z? Možná, že jsi moje žena a doma mi nejsi schopna říct, že jsi psala na Kudlanku, to já alespoň své ženě řekl, že jsem hledal pomoc v internetové diskusi a dokonce mi i několik žen odtud pomáhalo přestát deprese, za což jsem jim moc vděčný. Ale připusťme, že jsi jen jiný, velmi podobný případ. Odpovím Ti z úhlu pohledu mne, který je postižen stejně: co vlastně čekáš od svého muže? Co vlastně chceš? Já si myslel, že to ustojím, dámy odtud při mně stály, ale já cítím, že to pro mne je prostě neudržitelný stav. Při milování se svou ženou se jí snažím vyhovět, aby neměla pocit, že ji zanedbávám, ale každý okamžik se trápím otázkou, jestli to nehraje. Jestli jsem lepší, než on, jak to asi prožívala s ním, co mu asi o mně říkala, jak nás srovnávala (asi mu dávala přednost, to šlo poznat, takový vůl zase nejsem). Kromě asi krásných zážitků - co Ti to dalo? Řekni to alespoň Ty, když už ta moje to zatlouká. A proč jsi u něj nezůstala? Manželovy peníze nepáchly, viď, když on, coby podnikatel s majetkem, napsaným na svou ženu, byl v podstatě chudý, jak kostelní myš? Promiň, nechal jsem se unést, jsem totiž přesvědčen o tom, že píšu své ženě, která našla alespoň odvahu svěřit se anonymně, když už ne přímo mi. Běž za ním, jestli Ti jeho žena dopřeje azyl u něj. Mám svou ženu rád, stále ji mám rád, ale asi nikdy to už nebude, jako dřív. Spojuje mne s ní devatenáct let společného života (nejen těch 16 v manželství), něco jsme prožili, ale kdykoli se koukám na fotky z dob, kdy jsem se cítil šťastně, vtírá se mi na mysl otázka: nehrála to na mne už tenkrát? Tak čemu se sakra dnes divíš? Sklízíš jen to, co jsi sama zasela. Nevím, jestli jsi moje žena, nebo cizí člověk s neuvěřitelně podobným příběhem, ale podobně jako já asi bude uvažovat i Tvůj manžel: nechej ho na pokoji, třeba se s toho dostane. A jestli ne, tak klaď vinu jen sama sobě. Já měl příležitostí dost a nikdy jsem je nevyužil. Nikdy, rozumíš? Nevím, čím to, ale jevily a jeví o mne zájem i holky o dvacet let mladší, možná se snažily dobýt nedobytné. A těžko, hodně těžko se s tím moje ješitnost vyrovnávala, když jsem KAŽDÉ z nich sdělil, že mne jejich zájem mimořádně těší, ale jsem ženatý a věrný a na tomto stavu nehodlám nic měnit. Ale řekl jsem to všem a nikdy nezneužil situace - a to jedné dívce bylo devatenáct. A moje žena měla možnost odmítnout jednoho a neudělala to, s vědomím toho, že je to můj kamarád (v té době), jaké jsem měl jen dva. Nenapadlo ji už tenkrát, jak strašně mi to ublíží? Ale to už je teď jedno. Řekni to alespoň teď a tady, když už ne doma, co vlastně krucinál ještě chceš?!

19 let, Dane, takže ona byla dost mladá, když jste se brali, že?
Pro tyhle příběhy jsem ráda, že čas oponou trhnul, věková hranice hnízdění se posunula a je normální, společensky přípustné mít před manželstvím, založením rodiny víc vztahů, žít s někým i si jen užívat.
20letým nevěstám a maminkám v 35 odrostou děti, domácnost je zařízená, manžel okoukaný, najednou mají čas se rozhlídnout a hodnotit, ještě je čas něco změnit, zkusit...a pak se píše na Kudlanku.
Gabrielu a Dana by si měly přečíst ty, které právě teď stojí někde na půl cesty mezi manželem a potenciálním milencem. Zastavit se, přečíst několikrát a zkusit domyslet, kam by to mohlo vést, jak se případný dlouhodobý paralelní vztah promítne do života rodiny, co riskují a komu všemu mohou ublížit. Ať si ani na okamžik nemyslí, že to ustojí a nikde se to neodrazí.

Ano, brali jsme se, když jí šlo na 21 a mi na 28. Nemuseli jsme a dokonce jsem to byl já, kdo jí tenkrát navrhl, že si to ještě klidně může rozmyslet, za což jsem byl podezírán, že z toho chci vycouvat. Prvorozený syn přišel až později, žili jsme nějakou dobu jen jako mladí manželé s tím, že si děti pořídíme, až budeme chtít. A až jsme chtěli, tak jsme si je pořídili. Nic nás k tomu netlačilo, ale je pravda, že má žena mnohokrát zdůrazňovala, že je nespravedlivé, že já jsem si "užil" před ní, zatímco ona ne, protože jsem byl její první. Ale nikdy bych neočekával, že to dojde až tak daleko. Mimochodem - nikdy jsem nebalil holky na jednu noc - vždycky jsem toužil po vztahu, který se ale bohužel po několika měsících nebo letech rozpadl. A tak moc jich zase nebylo.

rozhodla se sama a dobrovolně, byla dospělá a podle toho, co píšeš, jste děti měli až když jste je OBA chtěli, a bylo jí odhadem kolem 23-25, nemá ti tedy co vyčítat

jsem ráda, že ses objevil v diskusi, chci Tě pozdravit a popřát Ti pevné nervy v Tvé situaci. Doufám, že to nejhorší období už máš za sebou. Co děti? Jak to berou, určitě vnímají, že mezi rodiči není všechno v pořádku?

je to asi měsíc a můj příběh jsem psal zde, je uveden pod názvem Nedůvěra srdce rozežírá. Hned první příspěvek v této diskusi to zřejmě odhalil.

No, vnímají to tak, že tvrdí, že poté, co jsme se usmířili (nevědí po čem, řekli jsme jen, že jsme zakopali válečnou sekyru), je to ještě horší. Nehádáme se, nenadáváme si, ale - prostě to není ono. Cokoli moje žena řekne nebo udělá, ve mně vyvolá pocit ostražitosti. Má jít ke kamarádce popřát k narození dcery a i když myslím, že tam bude, tak už ji prostě nedůvěřuji, bohužel, ale je to tak, co taky může čekat?

děti jsou na to velmi citlivé. Je to paradoxně ještě horší, když se nehádáte, protože nějakými svými tykadly odhalí, že to stejně není v pořádku. Pohovořili jste si už s manželkou, zda stojí za to v tomhle peklíčku setrvávat?

ano, řekl jsem jí, že jednoho dne, až pohár trpělivosti přeteče, přijde domů a místo svého muže najde jen papír s rozloučením na stole. A spouštěcím impulsem může být i zdánlivě nezávažná prkotina - např. zahlédnu-li ji ještě někdy, jak k němu nastupuje do auta. Nebudu čekat na vysvětlení, prostě zmizím. Z domku, který je mým vlastnictvím, ji nevyhazuji, dokud děti neodrostou. A pokud se jim ani po mém odchodu nebude věnovat, vrátím se domů, ale nezbude tam místo pro ni. Já vím, že to je sobecká úvaha, ale Ariano, ničí mne vědomí, že mne (možná) znovu podvádí a já to kvůli dětí musím snášet. Volím proto cestu nejmenšího odporu a předpokládám, že děti jsou raději u matky, než u otce (i když zrovna v tom našem případě bych tomu zas tak moc nevěřil). Proto ji nevyhazuji, ale bude se muset o ně postarat. Jinak to udělám já, ale ona bude muset pryč. I když jsem otcem, ještě to neznamená, že se nechám donekonečna ponižovat a tupit a nic s tím nemohu dělat. Má v dětech holt rukojmí...

na takové rozhodnutí máš právo, to není vůbec sobecké. Bylo by to rozhodnutí v zájmu zachování psychického zdraví všech zúčastněných. Mimochodem, nenapsal jsi, jak staré (mladé) máš děti? Zda už jsou dostatečně vyzrálé, aby takové řešení pochopily ...

já říkám děti, ale mlátí s nimi už puberta (15 a 12 let) a nejsou to "děti" (tedy ve smyslu syn a dcera), ale dva kluci. Starší přišel na svět opravdu až po naší dohodě coby manželů. A trochu velikášsky si myslím, že jsou raději se mnou, i když jsem jim v minulosti tolik času, jako moje žena, věnovat nemohl.

vis,never se za zivot lidi vyskytne-nauc se odpoustet.
Fakt se muze stat ze zena ztrati rozum,ze narazi na nekoho,kde silne zafunguje ta chemie.
Pises ze jsi mel moznosti ale vykaslal jsi se na to.
Je to proto -ze zadna nebyla naladena na Tebe tak aby Ti zavirila s hormonama.
Ty zeny byly jen sympaticke a hezke...tot vse.
Nikdy nikdo nevi,co ho potka v budoucnu,koho potka.
Ale ze Tvuj kamarad-na to se ja divam jinak.
On je zradce,kdyz se leta Ti dival s klidem do oci zatim co za zady Ti vrazel kudlu.
To,ze zena za nim neodesla nemusi znamenat ze ji nesmrdi Tve penize.
Ona te mozna skutecne ma rada pro mnoho Tvych kvalit,jsi otec jeji deti-nejsi teda jen nejaky "hadr".
Nechtela Ti ublizit,proto nic nerekla a nerika.
Rodina neni jen o souzneni v posteli ale je to i zodpovednost k detem,nakonec i k partnerovi,je to neco,co tvori dva lide,kteri po case jsou 4 a po dalsim case jich je treba 8-a to vse je cela rodina.
Neni prece jednoduche rici nekomu,s kym jsem polozila zaklady a ziju s nim skoro 20 let;"tak cau,ja jsem se zamilovala,mej se".
Jenze na druhou stranu-to ze se nekdo,ackoliv je dokonce i spokojene a dlouho zadan zamiluje-to se skutecne muze stat kazdemu.I Tobe se to mohlo stat.A nerikej ze se to nestalo jen diky Tvemu charakteru-jen jsi nepotkal takovou zenu,ktera by Ti obratila zivot vzhuru nohama.
Myslis ze Ty patris k tem nejsilnejsim,co vzdy a za kazdych situaci odolaji?
Proto se pokus vykaslat na pocit ukrivdeni,ze Ty jsi si neuzil a ona jo.
City nejsou obchod (ja se chovam tak a ty se tedy musis chovat taky tak)
Nikdo nikomu nepatri,nepatri Ti zena,nepatri Ti kluci.
Jste se zenou dobrovolne preci-nekoupil jsis ji.
Odpust ji,kdyz vidis ze se snazi byt s Tebou.
Jen-jak jsi psal-kdybys ji znovu videl s tim "Z",pak udelej tak jak jsi zde psal.
A toho "Z" vymaz ze sveho zivota radikalne-to neni pritel.
Vse se vraci-vrati se mu to jednou,sam to uvidis.

Tobě se taková věc nestala, viď? Asi ne, protože bys takto nepsala. Odpovím Ti na některé body: chemie zafunguje u náhodného úletu, roky nejsou úlet - to je něco jiného, víš? A jestli jsem nepoznal ženu, se kterou bych té své zahnul? Poznal, Jasmino, nebyla to nezadaná mladá dívka, ale atraktivní vdaná třicetiletá žena, (kolegyně na pracovišti), která po mně házela okem a všichni věděli, že po mně nepokrytě "jede". A taky mi to řekla bez obalu, tak jako když si v restauraci řekneš o pivo. A piš si, že se mi líbila. Možná kdyby se ještě více snažila... Jenže život, Jasmino, nejsou kdyby. Život je jen takový, jaký je a žádná kdyby v něm bohužel a ani bohudík, neplatí. Když její pokusy o mne narostly do stavu, kdy jsem o sobě začal pochybovat, dal jsem ze dne na den výpověď. Nejsem svatý, Jasmino, z těch dívek, které mne lovily, jsem mohl mít "hezkou sbírku", vulgárně řečeno. Jen na noc - asi by se to nikdo nedozvěděl, pracoval jsem asi 60 km daleko, tyhlety románky by se moje žena nedozvěděla. Kde bereš právo mi říct, že mi nepatří žena ani děti? Nepatří mi tak, abych s nimi mohl nakládat dle libosti, ale patří mi. Nebo jinak - patří ke mně. Ty máš možná jiný náhled na život, než já, to už jsem poznal, když jsi odpovídala na mou prosbu o radu, ale nemáš právo mi podsouvat, co jsem neřekl - že si teď musím taky užít. To byla naopak logika mé ženy, že ona víc mužů přede mnou nepoznala. Já nic takového netvrdil. Ale jestli jednou od ní odejdu (a k tomu to pomalu, ale jistě spěje), tak si piš, že se rozhodně nebudu snažit zůstat sám. Ale apokud se tak stane, neuvažuji, že si pak budu užívat. Víš? Já tvrdím, že když jsem se s životní partnerkou dohodl na tom, že jí zahýbat nebudu, tak to prostě platí, víš? A pokud ne, tak následky nechť nese ten, kdo dohodu porušil. Mohli jsme se domluvit na "volném" soužití, ale to nechtěl ani jeden z nás a ani důvěrně neznám žádnou dvojici, u které to tak bezvýhradně funguje. Tipuji si Tě Jasmino tak, že asi děláš (nebo jsi dělala) totéž, co má žena a neumíš pochopit, že to jejího muže prostě ponižuje. Podle Tvého minulého příspěvku jsem to pochopil tak, že bych asi měl držet hubu a být rád, že je žena stále se mnou. Ale děkuji, tak špatně na tom, Jasmino, zaplaťpánbůh nejsem. Mimochodem - otočme situaci a odpověz mi, prosím, jak by ses asi dívala na tento případ, kdyby se tohle přihodilo Tobě: Tvůj muž asi pět let s Tvou vynikající kamarádkou... Jo, ještě - já opravdu svojí ženě nenadával, nedělal scény, nevyhrožoval. "Jenom" se mi zhroutilo všechno, v co jsem do té doby věřil. Ale to je jen taková maličkost, koho by to zajímalo.

Jo myslela jsem na Tebe Dane hned jak jsem si tenhle článek přečetla, já jsem si tohle zažila a naprosto Tě chápu a také Tě obdivuji, nakonec jsi se v dané situaci zachoval nejklidněji a nejcharakterneji jak jsi jen mohl a ještě dáváš šance, to se ne každému podaří, protože když se Ti zboří celý Tvůj letitý život na kterém si zakládáš a do kterého vkládáš veškerou lásku a důvěru jak domeček z karet, to je hrozné, nedá se to popsat a pochopit, to musí člověk prožít na vlastní kůži. Nepřála bych to ani nehoršímu nepříteli. Držím Ti palce a drž se, chce to jen čas, uvidíš bude to lepší a lepší, jen to moc dlouho trvá, ale s tím se nedá nic dělat, než to přestát. Hodně štěstí.

dej článek včetně komentářů přečíst své ženě. Třeba jí něco dojde...

Typujes mne ze jsem to udelala jako Tva zena-neudelala,tedy telesne neudelala.
Ale mas pravdu-stalo se mi ze jsem potkala nekoho a napoprve sjel blesk.Branila jsem se tomu-ver nebo never,mela jsem pro to spoustu duvodu,nejen ze jsem nechtela manzelovi sazet parohy,tehdy jsem take chodivala do kostela,tudiz pro ne to byl jasny hrich.On to byl typ,pred kterym si zeny -obrazne receno lehaly jako rozhozky a ja nechtela byt dalsim cislem v poradi.Kdybych ho nemusila videt denne,prvni slehnuti blesku pomine.Ouha bylo to,ze jsem se pred nim nepotento jako jine a tim jsem ho zacala zajimat vic.Lidicky,nesmejte se mi ale ja rok opravdu prodelala na kolenou v modlitbach,aby mne to preslo.Take jsem doma prodelavala v manzelstvi krizi,muj muz se lecil,terapie na geneticke fazi,ktera ma za nasledek docasne psychicke poruchy-depresiomaniak,paranoia,kdo nezazil-tezko si predstavi.Nesmyslne hadky byly takrka denne,male deti a do toho muj vnitrni boj-zahnout,nezahnout.
Dostala jsem depku ale taky zacala hledat nejakou cestu ven.
Zkratim to-nic fyzickeho mezi nama nebylo jenze ja vim,ze se to muze proste stat a Dane-ja pred tim byla pysna,ze jsem verna hodna zenuska a ze se mi podarilo najit toho praveho na cely zivot a-odsuzovala jsem neveru!!
Nu,ze mam toho praveho-dnes po tom vsem,-tedy porad meho muze,o tom nepochybuju porad.Ale uz si tak nehoukam jaka jsem cnostna a ze mne by se to stat nemohlo.Jinak melo vice muzu o mne zajem a i do dnes ma ale -ja je nepotrebuju.
Asi jsem tehdy nekoho,v dobe mizerie proste potrebovala.
A nemysli si-po dvou letech odolavani jsem se nakonec rozhodla ze to udelam-to se zase cukal on,takze to neni jen ma zasluha jak jsem silna.
A halt-ten Tvuj kamos necukal.Nevis-jestli Tva zena sla do toho hned ci zda taky bojovala sama se sebou az podlehla.
Proto se me nazory na neveru lisi od Tvych.
Odpousteni-to clovek dela hlavne pro sebe.
Samozrejmne ze Ti nechci vnucovat myslenku aby jsi s ni zustal.Jestlize sam na sobe citis ze Tve city k ni chladnou,pak udelej to co chces.I tak ji vsak muzes odpustit.
A ptas se kdyby mi toto udelala kamaradka?-Letela by a nesmela by uz ke mne domu.Dvakrat se mi stalo-jedna jeste do jednoho pritele-to bylo davno a druha zas delala do myho muze a to ja ji furt hlidala jeji holku.
Varila jsem a hostila ji,vyslychala jeji trable-aby mne ona jednomu znamemu pak predstavila jako svou-"nunu"-coz je babysiter-ne kamaradku,jako nunu!!Ale kdyz mi to docvaklo,tak letela.Nevim zda s ni muz neco mel opravdu,myslim ze ne a nepatram po tom.A vubec po nicem nepatram.
Jo-napsal jsi to dobre-zena a deti patri k Tobe ale ne Tobe.
Doufam ze pochopis jak to myslim.
I ja mam dve deti ale uvedomuji si ze jsou to sve osobnosti a svuj zivot si udelaji podle sveho-ne podle meho.
Kdyby se muj muz do nejake zamiloval-co bych mu mela vycitat?
Bud necha tamtu nebo necha mne.At se sam rozhodne,je dospely,ockovany.
Kdyz by byly deti male a ja na nem zavisla-byl by to prusvih.To zeny s mrnaty byvaji zavisle at chteji nebo ne.
Ale kdyby se muz po nejakem romanku rozhodl pro mne,pak by k tomu ho vedl asi nejaky cit a ja bych neresila to-v cem ta druha je asi lepsi.
Ja uz vim ze nikdo neni dokonaly aby mohl dat druhemu vse,co ten druhy potrebuje.

Pokusím se sepsat to, co jsem se z tvých příspěvků o tobě dozvěděla... Podle tvých slov jsi sympaťák, na kterýho se ženský doslova lepěj, ale ty jsi věrný, ZE ZÁSADY. (Ne proto, že bys nechtěl ublížit svý ženě..."A těžko, hodně těžko se s tím moje ješitnost vyrovnávala, když jsem KAŽDÉ z nich sdělil, že mne jejich zájem mimořádně těší, ale jsem ženatý a věrný a na tomto stavu nehodlám nic měnit. Ale řekl jsem to všem a nikdy nezneužil situace - a to jedné dívce bylo devatenáct." Ty bláho, odolal jsi i devatenáctce, to bys měl zřejmě dostat metál) Takovejch nabídek jsi měl, takovej senzační chlapík jsi, a odmítl jsi a tvá (zřejmě zdaleka ne tak báječná žena) měla jen tu jednu jedinou a hned jí, potvora, využila...(Mimochodem, jak víš že měla jen tu jednu nabídku, zřejmě o ní nemáš moc vysoký mínění...) A další informace, které jsi o sobě poskytl: chlápek při penězích (co nesmrdí), majitel rodinného domku, skvělý otec, lepší rodič než tvá žena (která se podle tvých slov o děti moc nestará:..."A pokud se jim ani po mém odchodu nebude věnovat"...), kluci jsou raději s tebou, než s tvojí ženou, ... Člověče, máš ty vůbec nějakou chybičku...a má tvoje žena nějakou dobrou vlastnost...?!
Lidi si zkrátka věrnost slibujou dost často a taky to ve chvíli, kdy to říkají, obvykle myslej vážně, ale vztahy nejsou obchodní smlouva (jak psala i Jasmína) a prostě se časem mění... Ale nezdá se, že by ses trápil, protože ke svý ženě chováš vřelý city.. To bys totiž psal o její nevěře a svém nynějším stavu jinejma slovama než: "nenechám se donekonečna ponižovat a tupit", atp. Zkrátka jsi jen uraženej a dotčenej, že mohla dát přednost někomu jinýmu, když ty jsi tak báječnej a vzornej...
Podle toho, co jsi sem zatím napsal, mi připadáš jako pěkně nesympatickej, JEŠITNEJ suchar. Možná je to tím, že jsi psal v rozčilení, ale já bych tě doma nechtěla, a "Gábině" se nedivim, že hledala city jinde...

P.S: Trochu jsem nepochopila jak vlastně ta nevěra "praskla" a proběhla vůbec...?! Ona se nepřiznala (dle tvých slov zatlouká) ty jsi nedělal scény, nevyhrožoval a nevyčítal, tvoje děti vědí, že jste se usmířili...jsem z toho trochu jelen...

Tuhle větu taky nechápu:"Při milování se svou ženou se jí snažím vyhovět, aby neměla pocit, že ji zanedbávám, ale každý okamžik se trápím otázkou, jestli to nehraje. Jestli jsem lepší, než on,..," Sex je, podle tebe, výkonostní sport nebo soutěž v obratnosti, že hodláš měřit, kdo je lepší a kdo horší..?! A proč s ní vlastně spíš, když ti to dělá problémy..?! Jseš uraženej, poníženej, jseš na ní naštvanej (a to je slabý slovo), tak proč bys jí nemohl trochu zanedbávat...?! Protože se domníváš, že pravidelnej sex je tvýmu zdraví prospěšnej...?! (Brr, při představě zdravotně prospěšnýho sexu se osypávám...)

Bláznivě se do někoho zamilovat, jak píše Gábina, (Jasmína to popisuje zas jako blesk, chemii, hormóny...) není totéž, co explicitně vyjádřený návrh atraktivní, vdané, třicetileté kolegyně ("jako když si v restauraci řekneš o pivo")... Ale to se sucharům těžko vysvětluje...

tak čtu: "přednedávnem to na nás prasklo..." Jinak řečeno, kdyby to neprasklo, tak šoustáte jak králíci dodneška. Nenechali jste toho proto, že by sis náhlým prozřením uvědomila (po pěti letech - svatá prostato!), že tohle se prostě nedělá! Nýbrž jen proto, že "to prasko". A ty jako chceš teď radu, jak to udělat, aby tvuj manžel byl z tebe nadšenej? Hahaha.
Možná bys mohla zajít do kostela, tam by to mohlo spravit pár zdrávasů.

napsal jsem to tak, jak jsem to napsal a nehodlám na tom nic měnit. Nejsem žádný Úžasňák a to, proč mi dělaly návrhy i mladé dívky, mi není jasné dodnes, třeba to pochopíš jsko žena Ty. Ale co bys vlastně měla chápat, když pro Tebe je jednodušší odsoudit i nespáchané, viď? Ano jsem suchar, možná jsi prodělala podobné odmítnutí ze strany chtěného muže, tak na to máš svůj názor. Víš, proč jsem nezahnul, Minnie? Protože jsem měl (a mám) určité zásady, trefilas to! Ty své zásady nemáš? Tak to je mi Tě líto. Kdyby ses obtěžovala, dal bych Ti někdy link na diskusi, do které jsem přispěl, když jsem ještě žil v blahé nevědomosti. Možná by sis pak udělala jiný obrázek. Protože si nejsem jist sám sebou, Minnie, zda bych dokázal s tím pocitem koukat své ženě do očí. Dojímá mne Tvá poznámka, že vztahy nejsou smlouva, hm, takže když Ti Tvoje drahá polovička slíbí, že Ti bude věrná a není, tak je to normální? Přijde Ti normální příběh, který prodělala Gábina a já? No tak to je něco jiného, teď jen zbývá doufat, že nejsi stejná osoba, jako Gábina, která se tímto způsobem obhajuje. Jo a kdybys to doposud nechápala, tak polopatě: NEJSEM pan dokonalý a mám celou řadu chyb. Ale jednu nemám určitě a o tu mi právě šlo.

omlouvám se. Člověk napíše spoustu věcí v takovém duševním rozpoložení, v jakém jsem se ocitl já. Minnie má pravdu, cítím se poníženě a reaguju dost nepřiměřeně. Ale mrzí mne, že jsem Ti tak odpověděl. Řekni mi, co je to odpustit? Možná, že jsem měl asi udělat doma pořádný vítr, ženu seřezat, vyhodit na ulici, prostě udělat italskou scénu a pak ji milostivě vzít zpět? Pak by to vypadalo, že jsem jí to odpustil? Ale takovou scénu neumím, v tom má Minnie také pravdu, jsem suchar. Já se na svou ženu nezlobím a ani jí nechystám pomstu, jenom je mi to strašně líto. Prostě spolu žijem, jako dva lidé, kteří se vzali z rozumu. Nic víc. Žádná jiskra, jako tomu bývalo kdysi. A s tím, že jsem pořád ve střehu. Neumím to popsat, ale to bys asi opravdu musela prožít, aby ses na to dívala tak, jako já. A to Ti nepřeju. Ani komukoli jinému.

takže jsem, Dane, podobné odmítnutí "neprodělala"... Ale holt jsem asi nepoznala tak "chtěného" muže, jako jsi ty...

Gábino, co dodat? Zajímalo by mě jen jedno - zda jsi vztah s milencem už ukončila, případně zda máš vůbec v plánu to udělat. Trochu mi to připomíná ty diskuze o Rómech. Většina z nich krade jako straka, ale když si lidi v jejich přítomnosti chrání peněženku, tak jsou rasisti, že??? :-(

Dane, on opravdu nikdo není dokonalý a na vztah jsou vždycky dva. Ale ten, kdo je opuštěn, podveden, atp. to má vždycky horší. Minimálně to dost zatřese s jeho sebevědomím a důvěrou v ty druhé. Podle mě je celkem normální, že pak člověk v návalu zlosti vidí na tom druhém hodně chyb. Nebo si taky třeba uvědomuje i tu nespravedlnost - proč se to stalo mně, proč já mám být za blbce, existuje nějaká spravedlnost, že i ten druhý jednou pozná, jak mi bylo/je? A jinak s těma mladýma holkama - to je prostě život. Když jsem byla mladá, taky mi leckdo nadbíhal. Protože mě chlapi měli za "blbé mládě", před kterým můžou dělat machry, protože věděli, že po nich nebudu nic chtít (závazky, svatby, děti a tak). Mně tedy starší chlapi nikdy nebrali a ti, co po mě jeli (zvlášť pokud měli rodinu) mi připadali jako pěkní hajzlíci. Dovedu si představit, jak dlouho trvalo a co to stálo obětí nejen jich, ale i jejich rodin, než dosáhli toho, čeho dosáhli. Kdybych v takové situaci vyhodila manželku ze sedla, připadala bych si jako zloděj. A zároveň ten chlap by pro mě neměl cenu, nevážila bych si ho. Vím, nejde paušalizovat, ale takhle jsem to tehdy cítila, a dost mě překvapovalo, že mnohé mé vrstevnice to takhhle nastavené neměly. Dnes je situace jiná. Jak se žena blíží 30 a není zadaná, obvykle už i ten zájem klesá, co jsem si tak všimla. Možná ty vdané jsou na tom jinak, protože zase nepředstavují tu hrozbu závazků.... Nevím...

Takže Dan nepije, nekouří, kamarády nenavštěvuje, dělal všechno, co žena chtěla, co nechtěla nedělal... Vždyť to řikám, SUCHAR*, vzorovej, dokonalej exemplář...
Historka se sebevraždou mi připadá poněkud nepravděpodobná, stylizovaná, jako všechny ostatní Danovy poznámky a vysvětlivky. (Můj mladší syn mne překvapil ve chvíli, kdy jsem se to rozhodl definitivně skončit – kdyby přišel o půl minuty později, měl jsem už po starostech a tenhleten dotaz jsem nemusel psát.) Stál jsi na parapetu, nesl k ústům jedovatej lektvar, nabíjel pistolku...?! Vážně jsi, vzorňáku, tak mizernej fotřík, a takovej magor, že bys byl riskoval, že by tě tvý dvanáctiletý dítě našlo doma mrtvýho, po dokonaný sebevraždě...?!) Stejně tak historka s esemeskami... On se ženě v mobilu NIKDY NEHRABAL, to úžasňáci nedělají, ze zásady, to děti samy od sebe šmírovaly maminčin mobil přes počítač...
Jinak souhlasím s radami, cos v řijnu dostal, měl bys navštívit psychiatra, abys měl objektivnější náhled na sebe i svou situaci, dokud neobjevíš svoje chyby a budeš je hledat JEN ve svém okolí, nepohneš se z místa...

*poznámka: SUCHAR je studenej, zásadovej pedant, většinou neprojevujíci emoce, bez humoru a schopnosti empatie...
(emocemi samozřejmě nemyslím nařezat ženu a vyhodit ji na ulici, takhle totiž normální lidi problémy v manželství neřešej)



poznámka č.2: Gábinu neobdivuju, a kdyby se byl do diskuse nepřipletl Dan, nepsala bych bych sem, protože dost dobře nechápu, co vlastně chce Gábina slyšet. Ona prostě může jen čekat, jak si to její muž srovná v hlavě a jaký závěry z toho časem vyvodí... Případně sama může dojít dojt k závěru, že chce raději žít se svým milencem...

Jestli je vážně Gábina Danova žena a domlouvaj se spolu přes Kudlanku, tak jsou fakt podivná dvojka...asi si jeden druhýho zasloužej...

nebuď prosím Tě tak nabroušená. Asi ženám opravdu nerozumím. Když jsem odmítl, měl bych dostat metál (to se dělá - dávají metály mužům za věrnost?), vadí Ti princip, proč jsem nezahnul, ne proto, ŽE jsem nezahnul, ale PROČ. Když nekradu, tak je lhostejné, jestli to je výchovou, že se to nedělá, nebo tím, že mi to prostě nepřipadá normální. Důležitý je ten výsledek, že nekradu, ne? Vytrháváš věty z kontextu, takže se mění jejich smysl. Nepotkala jsi nikoho tak "chtěného" jako já... Jenže Minnie, zaprvé si nevymýšlím a zadruhé jsem se o nic u těch slečen nepokusil. Za to mne odsuzuješ? Zato polemizuješ s tím, že moje žena měla "jen" jednu nabídku... Jenže Ty potřebuješ někoho utřít, tak si posluž. Zatímco chování Gábiny míjíš bez povšimnutí, tak se obouváš do mne. Nejsi zapšklá feministka? Anebo samotná Gábina? Ale to není důležité, původně jsem chtěl tady na Kudlance získat radu. Rady přišly, ale k žádné větší změně u nás doma nedošlo. Tak mi, prosím, odpověz na otázku, zda taková situace, jakou popisuje Gábina (dejme tomu, že je ženou někoho úplně jiného, než pana Úžasňáka Dana), Ti připadá normální. A klidně mi napiš do mailu (tam se můžeš do mne i více obout, do toho), já se za svůj mail nestydím.
P.S. Návrhy mužům OBVYKLE nečiníš. A vyjímečně ano? - alespoň vidíš, jak to vypadá, když někdo slovíčkaří.

Minnie, že publikuješ i jinde na webu? Třeba Zvědavec apod? No jo, asi vím, s kým má chudák Dan tu "čest". Dane, máš to marný, na Minnie nemáš. Btw: kdy jsi to Minnie dělala naposledy, že jsi na chlapy tak protivná?

Fakt nikde nepublikuju... a důvěrný informace cizím padouchům zásadně neposkytuju...

prožil jsem si "v minulém životě" něco hodně podobného.
Položil jsem si tehdy kontrolní otázku: "Vydejchám to?" A odpověděl si na ni kladně.
Pak jsem ale zjistil, že je všechno jinak a položil si druhou kontrolní otázku: "Mám to zapotřebí?" Tentokrát zněla dpověď záporně a tak jsem "šel od toho"... dnes vím, že mé rozhodnutí bylo správné.

myslím, že se diskuse dostává trochu mimo, nech toho. Rozhodně nechci, abychom se tady navzájem špinili. Tímto vám přeji hezký den.

promiň, ale tohle mi přijde divný... takže chlap, který je na dně z toho, že mu žena pět let zahýbala s kamarádem a ještě mu do očí lže a zapírá, a který není kretén, aby to řešil třeba právě fackama - by v podstatě měl držet hubu a čekat, až se milá nevěrnice zklidní? protože je "suchar" a takoví se nemají co divit, když se jim někdo z nejbližších rozhodne udělat takový podraz? a když se tady odhodlá na sebe říct i to nejtěžší, totiž že už to málem definitivně skončil, tak je to "nepravděpodobné a stylizované"... no, to je už docela silné kafe. nedovedu si představit, jak by to tu od tebe schytal, kdyby tu ty emoce projevil naplno. mám na mysli konkrétně ty, které v depresi málem vedly k sebevraždě. nebyl by třeba za přecitlivělého slabocha nebo tak něco..? - tohle mi fakt hlava nebere. přišel sem hledat pomoc a netvrdí, že je dokonalý - přesto se vrhneš na to ho tu rozebírat, nenecháš na něm nit suchou a zkonstatuješ, že to je holt uražená ješitnost (odkdy si lidi kvůli ješitnosti chtějí sahat na život?) a ať si to holt srovná v hlavě. šmarjapano, proč...

nemůžu si pomoct, ale ten pes není zakopaný v Danově zásadovosti, že by nezahnul. pokud se jeho žena zamilovala jinde - no tak proč neodešla za tím druhým a se svým mužem se nějak důstojně nerozešla? to by sice taky bolelo, ale bylo by to snad nejférovější řešení. jenže to ona neudělala a místo toho mu lže, k ponížení nevěrou přidává ještě další. a ještě se hrozně diví, že ho ztrácí, a to "nechce". (pokud přistoupíme na to, že to je opravdu Gábina.) ano, každému se může stát, že toho svého partnera nebo partnerku přestane milovat a potká někoho jiného. a stává se to. tohle samotné se nedá odsoudit, prostě - jsme lidi. ale pokud se to už stane, je příšerně sobecké řešit to tak, jako to udělala Gábina.

ještě jedna věc mě napadá. když jsem sama řešila hodně těžké osobní problémy, došlo mi, že změny nálad, které to provázely, už byly takového kalibru, že to už začínalo vypadat... no, nebezpečně. deprese "jak sviňa", chvílemi i hodně černé myšlenky. a rozhodla jsem se radši vyhledat odbornou pomoc, protože tohle mě už docela vyděsilo. no a: s prakticky vším se svěřuju kamarádovi, se kterým jsme jen v "psaném" kontaktu, skoro každý večer se on-line potkáme a probíráme, jak jde život, jak se vyvíjí jeho nová známost, do toho i moje karamboly, jeden druhému radí ve všem od receptů, přes tipy na muziku až po fígle na rande... takže věděl všechno, ale přesto byl překvapený, když jsem mu řekla, že jsem ten den mluvila s psycholožkou: "netušil jsem, že je to tak zlý, vždycky mi připadalo, že to bereš docela v pohodě..." a mně došlo proč. ty emoce jsem v sebeobraně už začala vytěsňovat. tvářila jsem se, že nejsou, abych to svoje trápení dokázala vidět nějak "racionálně", zvenčí. abych se nesesypala úplně. a asi jsem najednou byla právě takový studený, emoce neprojevující suchar...

K těm návrhům...Jsem trpělivá, takže vyčkávám, až sympaťáci začnou dělat návrhy mně. A když se to nestane...,tak...taky dobrý...

díky, mám to asi jako Ty. Nechtěl jsem odejít, ale jen do chvíle, než jsem zjistil, že spolu dál udržují kontakty, volají si, chodí za ním do práce. V tu chvíli mi docvaklo, že asi bude moje snaha marná a taky to vypadá, že jsem to schytal po právu, protože jsem suchar. Takže jsem ji postavil před řešení, které jsem psal Arianě. Snažím se být vstřícný, ale mám pocit, že někteří lidé si vstřícnost vykládají jako slabost a jiní jako nedostatek empatie.

jsem milý sympaťák, Minnie, dáš mi na sebe číslo? Podrobnosti po telefonu. Bereš?

To odpusteni ma jit zevnitr,ne napovrch,cili nejaka scena -pokud Ti to neni prirozeny-by byla na nic.
Ty by jsi se mel pro svou dusevni pohodu nebrat jako ponizeny.
Nemyslim ze v tom pripadu slo nekomu o ponizovani.
Neznamena to ze kdyz nekomu zahne partner ze ten druhy je menecenny.
Neni ikdyz se tak citi.Jasne ze tyhle pocity mam taky za sebou a boli to.
Ale dnes uz vim,ze ma cena se neodviji na tom zda mi je partner fyzicky verny.
Driv se mi stalo i to-ze mne pritel opustil pro jinou.-Neznamena to ze ja jsem nejaka bezcenna.Jasne ze jsem se driv tak citila ale chci rici co vim uz dnes.Dnes,kdyby si muj manzel nasel jinou a sel za ni-nerikam ze to se mnou nehne ale rozhodne to nebudu brat ze treba nestojim za nic a nebudu se pokouset porovnavat s tou jinou.To je totiz nas prusvih-to sebeporovnavani s jinymy.
To jak pises-ja Te chapu.
V bolesti byva clovek dokonce i nekdy nespravedlivy,nekomu muze pripadat i jako bolestinek.
Ale vyrovnavani se s bolestmy-to ceka kazdeho,cim drive najde smer-tim drive se z toho dostane a bude schopen zase stastne zit.

Gabriele se omlouvám. Myslím, že Tvůj problém je poznat co je PODSTATNÉ pro Tebe. Určitě to budeš brát jako křivdu co řeknu, ale Tobě chybí POKORA. Jasmína to napsala moc dobře. Ale protože teď asi nejsi schopen její slova POCHOPIT, nemůžeš se řídit její radou. Být pořád ve střehu jak píšeš NIKAM NEVEDE. Minnie má pravdu v tom, že Ty jakobys nehledal u sebe chyby.
Umět ODPOUŠTĚT je MOC TĚŽKÝ. Ale jenom TUDY vede cesta do lepší budoucnosti.

A s tou krádeží jsi úplně vedle - přesně to vypovídá o Tvých úvahách - to PODSTATNÉ, proč nekrást je MORÁLNÍ HLEDISKO, nebrat jinému co není mé. Jestli lidi nekradou protože se bojí trestu a Tobě na tom důvodu nezáleží - hlavně že nekradou - pak je to ŠPATNÉ UVAŽOVÁNÍ, protože časem by se mohli přestat bát. Nekradou-li z morálních zábran, nemusíme se bát, že se přestanou bát . . .

že protože ta buchta Gabriela brečí - jak se říká, jak stará kur*a, tak, že k ní má taky docela blízko. A je už pak JEDINĚ na partnerovi, jestli chce mít doma starou *****, nebo nechce. To je JEDINĚ JEHO VĚC, těžko radit. Já osobně bych ji vykop rovnou, ale znám i pár chlapů, kteří to berou absolutně v pohodě.

připouštím, že jsem to možná trochu přehnala a že všechny ty moje příspěvky dohromady nejsou tak úplně logický..., ale nějak mě otrávily ty Danovy kapku afektovaný formulace a klišé...Jsem na to trochu alergická.. A navíc jsem před léty byla v podobný situaci jako Dan (On totiž v podobný situaci byl skoro každej nebo aspoň každej druhej s čtyřicítkou na dohled...) a objevila jsem, že je mnohem lepší bejt na**anej než ublíženej a ukřivděnej, tak jsem si řekla, že Danovi neuškodí, když se trochu na**re...
No a ta sebevražda... pořád si myslim, že Dan to vyprávění poněkud exhibicionisticky nadsadil, a pokud ne, tak je fakt otec na baterky...(Měla jsem na ZDŠ spolužačku, která po návratu ze školy našla otce otráveného svítiplynem, fakt to pak už nebyla veselá bezstarostná holčička... Ale že dítěti ublížím, bych měla na paměti i bez tohohle příkladu. A taky jsem měla, vždycky... Pohled na mýho syna mně vždycky pomoh z těch nejhorších depresí a myšlenek...

hm, já tu teda taky nevidím nic k čemu by se dalo něco radit... zamilovala se, to se stává, pak se s tím buď měla nějak poprat a zůstat s rodinou, nebo odejít za tou osudovkou, co milovala víc než manžela, to se taky může stát. Ale držet si je oba, to je vypočítavost.
Měla jsi několik let milence a současně ses držela manžela, když se to manžel dozví, začneš fňukat, proč? protože se bojíš, že přijdeš o dobré bydlo, o spolehlivého hodného partnera? dobře ti ttak, poučíš se, příště už to třeba neuděláš.

nemyslim, že bys to přehnala.
Bolestínci maj u ženskejch prostě smůlu.
Tim, že maj u ženskejch smůlu, stávají se ještě bolestínkovější.
Čím větší bolestínek, tím větší smůla u bab.
Atd.......

Hele, toulavej, morální hledisko a strach z trestu jsou docela odlišný pojmy. Finové nekradou, právě proto, že jim to připadá nenormální a morálka v tom je asi zakomponovaná taky, strach tam roli nehraje, protože strach z trestu za krádež nemají. Proč by ho měli mít, když nekradou? Ty moc filozofuješ. Dan svou ženu nevyhodil - připadá ti, že by se jí ještě měl omluvit, nebo čemu říkáš odpustit? Má ji rád, to není odpuštění? Nechtěl se s ní rozvést, to je nic? Fakt nechápu tebe ani jeho, já, bejt ženatej, tak letí zavřenejma dveřma. A odpustit? Odpustit bych mohl tak nějakej úlet, ale roky mít parohy? Ani náhodou!

a chtěla bych jen něco dodat. Nechci tu hájit Gabrielu (už jen proto že nevěra je pro mě nepřijatelná), ani odsuzovat Dana, ale když jsem si četla komentáře Minnie, říkala jsem si, že na jejích názorech a postřezích něco je. Dane, já vím, že jsi přesvědčený, že chybu jsi neudělal ty, ale tvoje žena, ale přesto - zamysli se aspoň trošku nad tím, co tu napsala Minnie. Nakonec už to tu zaznělo několikrát: "Když chceš změnit toho druhého, začni nejdříve u sebe." Teď jde ale o to, jestli chceš pro váš vztah ještě něco udělat i ty, anebo jen očekáváš, že se tvá žena bude až do smrti kát.

v tomhle s Minnie celkem souhlasím, pokud jsem teda správně pochopila podstatu jejích komentářů
Dan je pochopitelně mimo, tak reaguje nestandardně, ale možná by měl obejít fráze a to, co má naučené za "správné reakce a uvažování", a podívat se na sebe zevnitř, upřímně, a pak z toho vyvodit důsledky

Dane, fakt na tom něco je. Nebuď měkkouš, NČ to řekl dobře. Zženštilý typy nemaj baby v lásce. Buďto jí to odpusť, nebo ji vykopni. Já bych asi to druhý. Ale hlavně nebreč, to fakt nemá smysl. Je to tak, Minnie? Ještě jsi mi neodepsala!

...hlavne nebrec)))))
tady nedavno psal jeden muz ze jeho manzelka celych 12 let jen fnuka a breci.
Bylo mu poradeno aby se ji snazil chapat protoze je chudinka na matersky,aby se proste manzel snazil manzelce dat prvni a posledni aby ji utesil.....ty manzelce se dle dopisu nic konkretniho nestalo co by ji sbortilo svet,muz pracuje a chodi domu,deti zdrave,zadna bida s nouzi...
a tady chlap zjisti ze ma par let parohy a jeste diky kamaradovi,kteremu duveroval-a prej nebrec.
Jen at si zabreci,ksakru,kde je psano ze Dan breci celej zivot?
Nemam nic proti nazoru Minnie-dava mu nahlednout i z jineho pohledu na vec ale Dan ma pravo si chvilku pobrecet,treba se i politovat.
Kdyz to nebude trvat leta,ze jo?

takže když podvádí chlap tak tu ženský foukáme bebíčko a když podvádí ženská tak se do chlapa obujete? hlavně minnie?to je trošku trapný ne? pokud máš volnej vztah jako že asi jo, podle tvých reakcí tak nemůžeš takový sklamání asi nikdy pochopit. Pořád si myslím že řešíme to že z něho dělala takovou dobu vola a to ho mrzí. Taky by mě to sejmulo. Některým reakcím nerozumím.

já se danovi vlastně divím, že jí nevyhodí. Já bych balila kufry hodně rychle.

Kristy, nejspíš nechce, a o tom asi píše Minnie, jakoby si odůvodňoval to, že zůstává s tím, kdo ho zklamal, jakoby vysvětloval, že to není jeho velkou láskou k ní, nebo slabostí, závislostí, nebo vším dohromady, ale poukazuje pořád na morální aspekty celé záležitosti, na svůj morální přístup, kredit, zatímco ji líčí, s nadsázkou, jako matku asociálku. Tohle je to, co mi trošku skřípe. Vysvětluju si to tím, že je tak totálně rozhadrovaný, že se přidržuje toho, co se obecně považuje za správné, že si tím posiluje sebevědomí, zdecimované tím, co se mu přihodilo. Tak nějak.

straním holt trochu ženám...zvlášť těm s malými dětmi...

no a pak, čistě technicky, snadno se to řekne, ale hůř provádí, vyhodit někoho ze společného bytu, domu...

aha už trošku chápu víc tu reakci. Je to asi takový boj mezi pohrdáním a láskou. I přes to že bych toho druhého milovala pohrdala bych jím, proto tak moje reakce sbalit kufry.

já vím, že se to těžko provádí, ale moje hrdost by to neskousla.

Pokud nemá člověk nedospělý děti, může si dovolit bejt hrdej a nekompromisní, když je má, musí trochu popřemýšlet...

ve svém příspěvku jsem se ptal na radu: CO DÁL? Musím uznat, že i přes některé a pro mne ne příliš příjemné výhrady máte pravdu. Jak říkám, nejsem bez chyb a to zaznělo i v rozhovoru po provalení se oné záležitosti. Rozhovor mezi mnou a mou ženou se vedl v tomto duchu: "Dělali jsme oba chyby, já se za ty své omlouvám a budu se snažit napravit náš vztah tak, aby se to už nikdy neopakovalo. Udělejme tlustou čáru a začněme nanovo. Jediné, co chci, aby se to už neopakovalo." A odpověď? Zvednuté obočí a otázka: "Tlustou čáru za čím? Já jsem nikdy neudělala to, z čeho mne obviňuješ!" A slzy. Chápete to? Já chtěl odpověď - buďto "Ano, uděláme tlustou čáru a začneme nanovo" anebo "Ne, odcházím k němu" (i když jsem tu druhou jsem si opravdu slyšet nepřál, natolik jsem ji měl rád). Ale odpověď byla zahraná do autu a oni dva se nadále scházeli. Čtěte, prosím, pozorně - NEPOTŘEBUJI, aby se někdo přiznával, vím toho dost, chci (nebo lépe - CHTĚL JSEM) začít nanovo. Jasmino, dá se mezi "tlustou čáru" a "odpuštění" dát rovnítko? Ale když chybí vůle jakkoli spolupracovat a navíc pozoruji snahu pro mne nepřijatelný stav zachovat, tak jsem byl opravdu v koncích. No. Takže chci vědět, kde jsem udělal chybu. NE kde jsem ji dělal předtím (speciálně pro Minnie: ano, mám chyby, opravdu!), ale kde jsem ji udělal PAK, že mi na podanou ruku odpověděla po svém. Promiňte, připadám-li vám, jako ukřivděný, prosil jsem o radu, co dělat, když se v takové situaci ocitnu. Nic víc. Nikdy jsem v té situaci nebyl, proto ta zoufalá snaha najít radu. Ale nechme toho, evidentně ji nenajdu, asi nikdo v této situaci nebyl. No, alespoň jsem se vypovídal.

Dane, seš si opravdu - ale OPRAVDU - jistý, že tě žena podvedla? Nejsi JEN chorobný žárlivec???

Jenže ono nejde říct jen, přeju si / nepřeju si. Musí se taky říct, co bude následovat v obou případech, tedy, jak se hodláš (nebo spíš, jak budeš muset) se zachovat.

Míšo: JSEM si jist, OPRAVDU.
NČ: tak rozhodnutí už jsem udělal, viz odpověď z 12.11.2006, 14:02:27

Njn, stejně bych ji vyhodil!

ale fakt mě nadzvedávají ty věty "že si tím posiluje sebevědomí, zdecimované tím, co se mu přihodilo". Vůbec se nedivím, že má rozhadrované sebevědomí. Kdo by se cítil jako king, kdyby se dozvěděl, že ho jeho protějšek podvádí? Ty vaše příspěvky pomalu vyznívají, jako by se jí snad měl ON omluvit za to, že o ní ztratil dobré mínění... On by sice měl člověk být tolerantní, uvědomit si své chyby a umět odpouštět. Jenže taky sem tam je třeba ukázat, že jsou hranice toho, co si nechám líbit. A myslím, že Dan to jakž takž udělal (viz poslední pravdivý příspěvek NČ). Nejprve tu čtu názory na chování Gábiny, které je obecně odsouzeno, zazněla tu dokonce tvrdší slova, ale pokud jde o manželku Dana, tak děláte rozdíl?
Jinak ty konkrétní důkazy (resp. odpověď na otázku, zda Dan není jen chorobný žárlivec) to se tady už přece řešilo. Já bych to jednou provždy uzavřela tím, že ty důkazy jsou samozřejmě většinou nepřímé, protože když to dva dělají, tak jim u toho třetí nesvítí. Obvykle to funguje tak, že objevíte nějakou tu smsku nebo e-mail či jiný vztak, nějaký dobrák vám to řekne nebo naznačí, ledasčeho si všimnete sami (změny chování, podivné výmluvy, logické nesrovnalosti...). Je to úplně k ničemu tady řešit nějakou "váhu důkazů".
Znala jsem jednoho chlapa. Fakt moc velký sympaťák a taky i pěkný :-), žádné béčko. Jednu dobu měl podezření, že ho jeho přítelkyně podvádí. Uhodl její heslo do e-mailu a zjistil nepěkné věci - psala si již delší dobu s jiným a z textu vyplynulo, že to není jen kamarád. Ten můj známý na ni uhodil. Ona zatloukala. To ho v tu chvíli snad nasr... ještě víc, protože on měl v ruce pádný důkaz, jeho jediná nevýhoda byla, že ho nezískal "legální" cestou, takže se s ním nemohl vytasit. Vztah nicméně ukončil. Prý by jí odpustil, kdyby to přiznala, ale takhle prý ne - připadal by si jako blbec. Nicméně on byl trochu v jiné pozici - děti řešit nemusel. Je pravda, že se děti a majetky s hrdostí moc neslučují :-) (nebo mám dát spíš :-(???)...
Jen by mě fakt zajímalo, jestli Gábina je skutečně Danova manželka... (No mám trochu delší vedení, no!)

podle Tvého shrnutí dnes v 13:27 to vypadá tak, že Tvá žena nemá zájem spolupracovat, ani nějak řešit neudržitelnou situaci. To je špatné. Tady je fakt každá rada drahá. Když byste neměli děti, bylo by řešení podstatně jednodušší - rozejít se. Ale ve vašem případě je třeba v první řadě brát ohled na děti. Na tohle téma se Tvá žena nevyjádřila? Nebo si pořád nepřipouští, že vaše manželství je v krizi?
Vrátím se ještě k aktu odpuštění. Je to velmi těžké a může to trvat desítky let. Není to otázka vůle, ale otázka vnitřního přesvědčení. Přesto souhlasím s Jasmínou, že odpouštět je třeba. Jen to nejde na povel, bohužel.

To neslučují to máš pravdu, ale dokázala bys žít s člověkem kterýmu bys naprosto nemohla důvěřovat a v podstatě kvůli dětem s ním ještě třeba dalších 10 let žila? já asi ne, Dan je dobrej v tom že to řeší bez hádek, já bych to asi nedokázala neventilovat. A v podstatě se užírat. Mě by zase zajímal Gábiny názor tady na to všechno. Je to těžký.

Prijela jsem tuhle diskusi a jedna věc mě zarazila. jak to, že může někdo tvrdit, že vztahy nejsou smlouva? Vztahy JSOU ta úplně nejzákladnější smlouva. Já budu hodný na tebe a ty na oplátku se budeš hezky chovat ke mně. Vztahy totiž nefungují jednostranně a nikdo nebude dobrovolně setrvávat ve stavu emocionálního dluhu. Nikdo nebude dobrovolně investovat donekonečna svoje city bez odezvy. To není teorie, to je léty ověřená praxe. A pokud si někdo myslí, že to tak není, a že ho někdo je povinen milovat bez ohledu na to, jak hnusně se k němu chová, jen na základě toho, že mezi nimi existuje "papírový" vztah - (matka/otec, manžel/ka, spolužák...) tak je na velkém omylu a vždycky se nakonec o tom sám přesvědčí.

teď Dan píše rozumněji, logičtěji a víc na rovinu, než včera...
Dane, tak do toho, proč tvá žena "zatlouká", přestože důkazy hovoří jednoznačně, se vžít nedokážu... Pod tíhou důkazů se přiznávaj i těžký zločinci, člověku se totiž uleví, ono soustavný lhaní je pro většinu lidí namáhavý a únavný...
A Gito, toho sympaťáka, co přítelkyni nedokázal říct:"Vlez jsem ti do mejlů a tam jsem si to přečet!" taky nechápu...Když už bych to udělala, tak bych to řekla a na nějaký kydíky o listovním (mailovým?!) tajemství a o tom, že se to nedělá bych se vykašlala...

No, kdyby šlo o mě, tak asi zvolím tu hrdost. Tedy, asi by v tu chvíli ani nešlo o hrdost, spíš o klid. Jsem ten typ člověka, že by mě chování podobné manželce Dana (nebo nakonec i samotné Gábiny) dost deptalo - možná ani ne to, co se stalo, ale že absolutně popírá problém a dělá ze mě idiota. Byla by to jen otázka času, kdy by pohár trpělivost přetekl.

ja myslila ze se uz nesetkavaji-rikals ze kdybys je spolu zas videl,treba jak naseda k nemu do auta...
Obecne se ale chronicti zarlivci chovaji jinak nez Ty,oni totiz zarli uz od zacatku vztahu a delaji sceny,z Tvych prispevku jsem pochopila ze toto po dlouholetem manzelstvi resis poprve-tudiz to s chorobnou zarlivosti nema nic spolecneho.
Dukazy pro sebe mas.Rekneme,kdyby to zaprela ale tam to utla...doma se snazila abys nalezl znovu jistotu,byla by to dle mne zase jina situace.
Pokud jsi s ni mel ovsem pohovor a ona pokracuje v tom setkavani dal....to uz by bylo i na mne moc.
Vis,kdyby muj manzel mne podeziral s jednim -a ja bych opravdu nic s nim nemela-presto se s tim druhym radeji prestanu stykat,protoze bych si porovnala,co je pro mne dulezitejsi-kamarad nebo rodina?
Tak bohuzel,Tvuj posledni prispevek mi udelal jasno-ven s ni.......
Coz i tak lze odpustit))))ono odpousteni neznamena-zacit znovu ve vsem.
Ted jestli mne pochopis-ublizila mi jedna zena(no bylo jich vic)ale jedna docela fest.Uz k ni necitim nenavist,nemam potrebu ji vycitat ani v duchu,naopak ji spise lituji,taky to nema v zivote jednoduchy a je vlastne zlomena.Prala bych ji aby nasla tu spravnou cestu-a to uprimne.
Avsak duverovat ji jako kdysi -to uz v zivote nebudu.Nevyhledavam ji,nepotrebuji ji,nezajima mne.
To si myslim ze je odpusteni,protoze ja ji driv nenavidela a prala to nejhorsi.Ale pro svuj klid se uz neuziram,naopak.
Tak vidim to odpusteni.
Ale....s Tvou zenou-neco udelej,nemusis se mstit,nemusis trestat ale pokud nechces trhat rodinu kvuli klukum-klidne zustan ale zacni si zit po svem-jakoby nebyla.
Tedy-nechci Te do toho nutit ale popisuji jak bych se v tomto zachovala asi ja.

upřímně - sama jsem na vlastní kůži zažila, jaké to je, když mi někdo vlezl do e-mailu. Nic moc příjemného. Nejsem typ, který by z toho dělal aféru, ale dotyčný u mě dost klesl. Proto bych to sama nepřiznala (zároveň nemůžu ani říct, že bych tuto cestu pro získání důkazu nepoužila, kdybych měla příležitost - je totiž přes všechny nevýhody dost výmluvná). Ale tím nijak neobhajuju to, co udělal můj známý sympaťák. On to prostě tehdy vyřešil takhle. Nevím pochopitelně, co se mu přesně honilo hlavou, ale tipovala bych, že měl pocit, že ví dost. Necítil zřejmě potřebu o tom dál diskutovat, přesvědčovat ji nebo se nechat přesvědčovat, ale zároveň asi cítil, že se přes to, co ví, nepřenese.
Prostě to, co ví Dan, je pro nás (a taky zůstane navždy) "black box". On samozřejmě musí počítat i s tou variantou, že se mýlí. I kdyby se však mýlil, tak zřejmě to, co ví, nebudou maličkosti, a sám si musí zhodnotit, jestli to stačí k narušení důvěry mezi nimi. Protože tam, kde není důvěra, nemůže být ani "smlouva", tedy to, čím si podobně jako Laura, myslím, že vztah (a manželství teprve) je.

Dane, jsem s tebou. Mezi tlustou čáru a odpuštění bych to rovnítko dal, i když mi je jasný, že to asi tak hned nerozdejcháš. Ale kdyby na podanou ruku reagovala další nevěrou, tak bych ji fakt vyrazil. Páč jak ustoupíš jednou, budeš za vola furt. A pak bych ti řek: Patří ti to!

Napsala jsem, vztahy nejsou OBCHODNÍ SMLOUVA... Ta když se uzavře, tak se s ní na sto procent počítá, její dodržení je možný vymáhat soudně... Pokud někomu při svatbě nebo jiném vypjatém okamžiku slíbím, že mu budu vždy věrná, že ho budu vždycky milovat a podobný záležitosti, tak to rozumnej člověk musí brát vždycky trochu s rezervou... Protože monogamie a monoandrie (divný slovo) je prostě ideál, kterej se, většinou marně, snažíme naplnit...

Pozor, to, že nějaká smlouva není právně/soudně vymahatelná, neznamená, že to není smlouva. Kolikrát si říkám, že by možná nebylo od věci uzákonit něco jako "kompenzaci za duševní újmu". Máme přece kompenzace za tělesnou újma - a všichni víme, že ty duševní jsou kolikrát ještě horší. Jasně, problém je, jak by se to dokazovalo a vyčíslovalo. Asi nás jednou bude soudit "jiný soudce" (a ráda bych připojila nějakou tu šipku směřující nahoru). Věřím, že existuje spravedlnost. Jasně, i smlouvy jsou termínované a dá se od nich odstoupit nebo je vypovědět. Jde jen o to, jak se to dělá - jestli slušně, nebo hnusně a srabácky...
Tak jsem si hezky zafilozofovala.

To jako že by soudy řešily pokuty za újmu způsobenou nevěrou...? To snad ne! To už by se nikdy soudci k ničemu dalšímu už nedostali...

Všude by běhali soukromí detektivové a sháněli by důkazy na nevěrníky a nevěrnice a všeobecný lži a pokrytectví by neznaly mezí...Protože by už nešlo jen o vztahy ale i o peníze a tam by končila sranda a začínal by "business"...

běžel seriál o advokátovi, který se se svou skupinou vyšetřovatelů přesně na tohle specializuje, myslím, že se jmenuje Lenssen.
A věřím, že je to určitě i u nás. :-)))

Tak to jsem, naštěstí, neviděla... Pracovní doba končí, diskuse prořídla...

přečetla jsem si tvůj první dopis i reakce a že jich bylo ! Samosebou, každý druhý prošel podobnou situací,což je patrné i z té shody s dnešním Gábininým fňukáním-rozdíl je jen v tom, jak je to vzálené, to pak i na to Jasmínino odpuštění dojde... Zdáš se jako celkem rozumný chlap, časem se budeš muset rozhodnout, jestli láska k ní ti usnadní dělat doživotně- s prominutím vola- nebo s ní vyrazíš dveře, jak ti radil Padouch. Ale snad se tolik neptej na rady, nějak mám pocit, že by ses jimi stejně neřídil nebo jsi toho minule navrženého psychologa přece jen navštívil ?

přišla jsem až teď a vším se prokousala...Gábi, budeš muset přestat zatloukat, začni vytloukat, teď už neplatí Plzákovo 3x zatloukat ! A musíš holt počkat a přetrpět tu nejistotu a manželovu nepřízeň a čekat, jak se rozhodne. Ale to ty jsi možná věděla a snad jsi se tu chtěla dočíst, že je nějaké jiné řešení ? No, asi není. Holka, za všechno se platí. Když se ohlídneš zpátky - udělala bys to znovu ? Ať tak či tak, život se nedá žít nanečisto. Jsi kamikadze, tak teď mysli aspoň na děti...

že už jakési ultimátum proběhlo. Nestačím všechno ani číst.
Já osobně bych ale taková ultimáta nedával vůbec, nerozváděl se ani neodcházel, dokud bych neměl absolutní jistotu, že naším "soužitím" netrpějí děti víc, než by trpěly rozchodem - odchodem. A o co víc by ona někde ******* (se milovala), o to víc bych se věnoval dětem. Ženských si ještě užiješ ažaž, ale dětství tvých dětí už neprožiješ nikdy. Každá minuta s nima má cenu nevyčíslitelnou jak pro ně, tak i pro tebe.

tak pak teda odeslat fofrem za kamarádem!!!

Tos myslim napsal pravdive)))
Laska fakt kvete v kazdem veku ale detstvi nasich deti jednou je navzdy pryc.

jsou věci, které se nedají už nikdy dohodnit. ANi nahradit.

ztratit důvěru je tak snadné. Ale znovu ji získat - téměř nemožné... Lidé tak lehkovážně nakládají se svou ctí, skoro jako by nevěděli, že patří mezi to nejcennější, co máme. Jak si můžu vážit partnera, který ztratil svou čest? A jak můžu být s někým, koho si nevážím?

A co chceš odpustit, Gábino?

ale já se mu vůbec nedivím, a taky to nijak neodsuzuju. Minnie se pozastavila nad jeho "sucharskými" reakcemi, plnými slov o morálce, o tom, jak on se dobře choval. Já si to vysvětluju tím, že se toho drží, jako každý z nás se v krizi něčeho přidržujeme...tak on se drží toho, že se dobře choval, dobře staral, tím se zašťiťuje, uklidňuje, tak nějak.
Chápu to a nevidím v tom nic špatného.

je to taková sebeochrana, ale neměl by se zaseknout jen u toho, nezabřednout do stavu ublíženosti, v jeho vlastním zájmu

nad některými názory se tedy musím upřímně pozastavit, manžeství beru samozřejmě jako smlouvu, která by se měla dodržet.
Názory Minnie mi připadají dost neadekvátní, už se Ti někdy takhle z ničeho nic zhroutil Tvůj život ze dne na den jak domeček z karet? Asi ne, viď.
Úlet ve vzathu je jedna věc i když ne dobrá, ale někomu zahýbat 5 let, to je dost závažné, dělat z někoho blbce takovou dobu, myslím, že se Dan zachoval dost rozumně i přesto že to těžko nese, ale kdo by nenesl, ono všechno má svůj vývoj, připadá mi i velice korektní, že dal manželce a vůbec jejich vztahu ještě šanci. Ale co mě záráží od Gábiny a i Danovi manželky, že zatloukají a zatloukají, to bych tedy jako chlap, měla pocit, že mně dělají nejen pitomce, ale korunovaného blbce, tak prostě důvěra přijít nemůže, protože tam ta lež bude ležet jak mrtvola ve skříni. Asi bych nikomu zbytečně neubližovala, ale jestli už to takhle prasklo, tak i to přiznání, že jsem udělala něco dost špatného má svůj účinek a následně i ta pozdní lítost. Těžko se může udělat tlustá čára = odpuštění, když on ví a ona se tváří, že se vlastně nic nestalo a jako bonbónek v tom pokračuje dál, tak to je fakt na sbalení kufrů a odvezení je k milenci domů, ať si s ní dělá co chce, když už to tak stejně dělá celých 5 let.

to se stává docela běžně. Ale co mě zaráží, že von furt jen řeší SVUJ zhroucenej svět, o dětech téměř ani slovo. Má je rád? Má je ráda vona? Jsou ochotní jim taky něco ze svýho sobectví obětovat?

Jinak by ti muselo dojít, že když někdo nevykopne ženu po pětiletým zahejbání, tak ji buďto musí mít rád (a lidi, kerý maj rádi, sobci nebejvaj), nebo to chce qůli dětí. To mi jako sobecký nepřijde, tobě jo? Ale stejně Dane, já bych ji fakt vykopnul, pět roků měla příležitost s tím přestat sama. Kdybys na to nepřišel, š*****li by dál.

ale co by mel Dan tady resit deti?
Oni mu neco zleho udelaly?
To zde mel vypravet o tom,kdyz byly male,jak je koupal,drzel lahev s mlekem a utiral jim prdelky?-pak Ti bude jasno -ze sve deti ma rad))))))

Čtu jen, že ji furt miluje, že je ochotnej udělat čáru, když mu slíbí, že se přestane k***** (milovat jinde). V tom vidim jeho sobectví - chce ji mít zase pro sebe! Sice nedokážu pochopit proč (mně by musela bejt naprosto vodporná i kdyby ji měla zlatou. Nevšiml jsem si ale, že by to chtěl aspoň na voko srovnat kvůli dětem. Možná chce, ale to jsem z toho nevyčetl (nebo fakt čtu blbě).

Od Gábiny je to jenom z nouze ctnost. Pět let zahýbat a až když to praskne, tak se sesypat a sypat si popel na hlavu. Přesně tohle jsem myslel tou otázkou, co chce Gábina odpustit a ty jediný ses chytil. Gábina psala, že milence miluje, ba co víc, víc než vlastního muže. Teď už ho nemiluje? No, Gábino, potěš pámbu, nezlob se na mě, ale tvoje láska evidentně po zajících (teda po chlapech) skáče, co? Můžu ti říct, že udělat tohle mě, taky bych ti nedělal scény a už vůbec bych tě nebil, ale byli bychom tak rychle rozvedení a rozstěhovaní, že bys to ani nepostřehla.

měl bys už možná pochopit, že žena se ze společný domácnosti zas tak jednoduše vykopnout nedá, pokud člověk není agresívní magor. A pokud je agresivní magor, tak pak zas mu to u soudu o svěření dětí do péče moc neprospěje. A dětem pohled na běsnícího tatínka násilím vystěhovávajícího maminku taky nepřidá na spokojenosti...

tak jsem asi divnej. V podobný situaci by děti byly jedinym, ale dostatečnym, důvodem, pro kterej bych dokázal s ní zůstat v domácnosti, určitě ale ne v posteli. A tak bych jí to taky řekl.

tomu že s ní spí (aby prej neměla pocit, že ji zanedbává) a eště si dělá starosti jestli je "lepší" než ten druhej jsem se divila včera, ale nikdo na to nereagoval, tak jsem si řikala, že třeba holt to chlapi maj jinak...

Fakt blbě čtu, ale nemám už sil se prohlodávat nazpátek :-(
On si skutečně dělá starosti, že ji zanedbává? A snaží se, aby byl lepší, než ten vošoust? Holt NĚKTEŘÍ chlapi to maj jinak.

se teda taky Danovi divim, že s ní spí, to je divný, každopádně, ale já myslim, že sobec není. Jinak - tys řešil nejprve děti, proto byl Dan sobec, teď je Dan sobec, páč ji chce jen pro sebe - hele, nejseš taky divnej? Kterej normální chlap nechce ženskou jen pro sebe? To je sobectví? Víš vůbec, co to slovo znamená? No, já bych ji nechtěl (asi bych ji vykop, ale mám pocit, že jsem to už psal), ale hlavně: zahla Gábina a ta chtěla poradit, držte se s Minnie tématu! Teda, Gábino, jestlis to dočetla až tady a netrklo tě to dříve, tak po lopatě: bejt na místě Dana, tak sem tě vykop už dávno!

ale to jsem take v poslednim prispevku Danovi nacrtla,psala jsem; "Ale....s Tvou zenou-neco udelej,nemusis se mstit,nemusis trestat ale pokud nechces trhat rodinu kvuli klukum-klidne zustan ale zacni si zit po svem-jakoby nebyla."
On jak vidno v rodine furt zustava ale ze chce svou zenu pro sebe....hm,to snad neni sobectvi,ja se tedy ucim...diky filozofiim,nelpet,nezadat,taky jsem byla blbe zamilovana a nezbylo mi nez to utnout a onoho uz 3 roky nevidim,jo,to se mi dnes lehko v srdci rika,at si uziva at se ma fajn.
Ale mit ho denne na ocich,tak se v tom placam doted,natoz Dan,ktery ji ma doma jako manzelku.
Jo-nekteri chlapi zde,co pisete-asi by jste okamzite ochladli,mozna by vas pojal hnus,vsak taky tvrdite ze by hned letela-no jiste-kdo by se na ni mel furt koukat?
Ale ne kazdy umi okamzite ochladnout a jak kdyz utne-nic necitit,cimz klidne zustavat v jednom baraku dal.
Nu,leda ze by to nebyl obycejny byt ci barak ale palac-kazdy by mel apartma v jinem koute.
tak sakra kdyz Dan doma zustava aby to neodnesly deti-tak se mu nedivte ze se v tom placa.
Ani ulevit si nemuze ze by s zenou treba nemluvil-pac by se navodila hnusna atmoska pro deti,nadavat ji nemuze-proste dela jakoby se nic nedelo aspon na oko.
jinak-jsou zeny,ktere zjisti ze muz ma milenku a ze je to hluboky vztah.
Byla jedna co tento problem resila na internetu a to bylo tisice rad,ze se ponizuje,at ho nakopne atd.Ona se ale rozhodla o muze bojovat-zenskym zpusobem,tj. dokazala mu ze je lepsi nez milenka.Byla to fuska ale vyhrala to.ze ztratila svou cest?A opravdu?
Rodina je zas pohromade,on se preci rozhodl sam,nemel kulomet za zadama.
Ona myslela i na deti-ne jen na sebe.
(docela by mne zajimalo,jak se ma,kdysi davno nakoukla i sem na kudlanku))))
Kdyz tohle udelala zena,ktere slo o udrzeni rodiny-proc by tak nemohl zkusit muz?

myslím, že na toho chlapa se díváme docela stejně. Já bych ji samozřejmě taky vyrazil, ale jedině za předpokladu, že bych už nemusel brát ohled na děti. Jeho sobectví vidim v tom, že řeší JEN svůj vztah k ní a podle výsledku se hodlá zachovat, jakoby ty děti v jeho rozhodování nebyly důležitý. Ale už jsem taky psal, že možná jsou, jen mi to nějak v tý záplavě uniklo. A ptáš se, kerej normální chlap nechce ženskou jen pro sebe? Já odpovím otázkou: Kerej normální chlap chce ženskou, o který ví, že z něj pět let dělá blbečka a troubu?
Co se týče toho původního článku tý buchty, tak tý jsem už svůj názor napsal dávno, a už k němu nemám co dodat. Ale to je fuk.
Jasmí: Na ten článek si pamatuju. Raději jsem tenkrát k tomu mlčel. Já bych na takovýhe "vítězství" náturu neměl.

Tak mi to došlo - víš, jsou ženský, který dostanou od chlapa nářez, co nářez, sou bitý jak žito a stejně jej milují. Čet sem vo jedný, která se ještě vrhla na policajta, když chtěl tomu jejímu nasadit klepeta. To si pak řekneš - dobře jí tak. No a kdoví, jestli Dan nejni stejnej masochista. Asi ji má rád, no. Je to asi takovej hodnej trouba. A děti neřeší, proč, když je má rád a zůstává s nimi doma? Co na tom chceš řešit, děti neutíkaj, utíká žena, chápeš? Já bych taky řešil jenom ji a né děti. Koukám nahoru a vidim, že sem to tu už napsal, tak se opakovat nebudu (no že já bych ji vykop).

Cesty Páně jsou nevyzpytatelný, obyčejnýmu smrtelníkovi nepochopitelný!Zrovna teď jsem si uvědomil, že podobnej případ mám v sousedství, přímo před vočima:
Na byt má nájemní smlouvu JEN ON sám (urostlej, docela pěknej chlap 45 let). Ona se mu vetřela do bytu - vzít si ho nechce ani zanic, ale žijou spolu už dost pár let, vona ho stahuje vo naprosto veškerý prachy, po nákupu mu spočítá i drobný!!!! Zahejbá mu kde může, von se to občas dozví, a pak???? ON klečí před ní a zapřisahá ji, aby ho neopouštěla.
Tuhle ho kopla nohou přímo do voka, když zase klečel a štkal, přitom si zlomila prst na noze, a von ji ošetřoval, vozil po doktorech, nosil na rukách do schodů, litoval... A TO NEMAJI DĚTI!

Zrovna včera. Opilý muž vytáhl na svou manželku motorovou pilu, nastartoval a uřízl jí kalhotky (naštěstí je zrovna měla měla na půl žerdi). Ona se lekla a zavolala na něj policajty. Souhlas k jeho stíhání ovšem nedala. První, co jsem si k tomu řekl, bylo - dobře jí tak, svého manžela si zaslouží.

Na mě by partnerka vytáhla motorovou pilu (či cokoli jiného, nemusí to být až tenhle extrém, stačí nůž) jen jednou.

No jo; lidé jsou různé...

Soudíš teda, že by teda tvá partnerka byla šikovnější, než ten břídil řezáč z novin?

Čéče, to nemusel bejt břídil, to moh bejt docela dobrej machr. Sem slyšel jen to, že jí kalhotky sundal řetězovkou, tak mne napadlo, že to sundal bez zranění, tak jako v cirkuse. Hele, dyť vona ta ženská může vo tom svým říct, že to byl za mlada divoch, kterej ji sundal kalhotky běžící pilou. Která to ještě bude v domově důchodců moct říct? :-)

vím, že jí nepřeřízl vejpůl ne proto, že by to byl břídil, ale protože (tentokrát) nechtěl. Ostatně nedovedu si představit, jak by jí uřízl ty kalhotky, kdyby je měla normálně oblečené tak, aby na něj mohla ještě zavolat policajty.
A NČ, moji partnerku by něco takového nikdy nenapadlo, takže nesoudím vůbec nic. Ale otázka je, zda ten břídil nejsi ty.
Padouchu, jenže jde o to, aby taky mohla dodat, že se při tom nepočůrala strachy, což evidentně nebyl tento případ... :-)

tajně kontroluje teď v počítači a hledá heslo k Danovu e-mailu, aby věděla co se děje, co jí čeká a co jí nemine, prozkoumala historii a objevila ke svému největšímu překvapení poklad - Kudlanku a v ní i příběh Dana, který jako by z oka vypadl tomu jejímu i nemeškala a napsla sem i ten svůj příběh neboli pohled z druhé strany, ale protože se ta Kudlí nemilosrdná banda na ní drsně slítla a nešetřila jí vůbec, ani se raději nezapojovala do diskuse, aby to neslízla ještě víc! Za to diskusi objevil Dan, děsně ho to dopálilo a to co jí neřekl doma, tak jí napsal v Kudle. No tak alespoň teď ví na čem opravdu je. Tolik zatím Váš detektiv Babí Očko

do poradny na Ona.idnes.cz pod jménem Ingrid: Posuďte sami
Ingrid: Dobrý den, paní doktorko. Asi jsem provedla strašnou hloupost, zamilovala jsem se před časem do kamaráda svého muže a tento vztah trval několik let. I přesto, že je o dost starší, než můj manžel. Milovala jsem jej úplně bláznivě, víc, než svého muže. A přednedávnem to na nás prasklo. Nepřiznala jsem vůbec nic, manžel ale něco na nás ví a nechce říci co. Asi mi to odpustil, ale celý se změnil - je skleslý, bez zájmu o cokoli, nemluví. Snažím se jej povzbudit, někdy se mi to povede, i naše milování je podstatně krásnější, než dříve, ale manžel se mi vyhýbá pohledem, nevěří mi a já cítím, že se mi odcizuje. Přestalo ho bavit úplně všechno, nemá zájem ani o rodinu, dcera i syn už také cítí změnu v jeho chování, i když na nás není zlý, naopak je vstřícnější, než býval, ale letargický. Asi v tom není jiná žena, ale přesto jej ztrácím a to nechci. Poradíte mi, co s tím? Děkuji, Ingrid

Odpověď: Dobrý den, Ingrid. Asi to manžel odpustil kamarádovi, nebo i vám? Každému z vás se odpouští jinak. Ale jedna věc je schopnost odpustit, druhá věc je srovnat se s faktem nevěry u své ženy, natož, když se jedná o kamaráda. To je úplně specifická a citově nesmírně náročná situace. Manžel se snaží se s tím vyrovnat, ale je depresivní. Důvěřoval vám, měl ve vás pocit opory, teď se v této situaci nemá o koho opřít, je sám. Snažte se jej pochopit, být s ním. Potřebuje cítit vaši lásku, i když si ji odmítá přiznat a připustit. Buďte to vy, která dodává vašemu vztahu energii. Podle mne by manžel potřeboval medikamentozní podporu i psychoterapii, ale nevím, jestli bude chtít... (9. listopadu 2006)

je mi z tebe na zvracení

Taky se mi zbortil svět,když jsem zjistila že můj přítel mě několik let podvádí.Zjistila jsem to na sto procent,ale on zatloukal a zatloukal za každou cenu, a zatlouká dodnes.Nikdy mi o tom co se dělo neřekl pravdu.Nenašla jsem sílu se s ním rozejít.On se teď hodně snaží ať je náš vztah kvalitnější než byl,říká to a taky to dokazuje svým chováním.Je to krásné a měla bych teď konečně být šťastná.Ale jde to jen částečně.To zlé z minulosti stojí mezi námi jako stín.Cítíme to oba dva.Myslím že cesta ven vede jedině přes upřímný rozhovor.Nepochybně velice bolestný pro oba zůčastněné.Ale konečně by mohla začít cesta ke znovuobnovení důvěry.Nevěrný partner musí pochopit bolest a slzy podváděného.A podváděný zase musí pochopit že není ve vztahu ten nejdokonalejší,který je jen ukřivděný a může donekonečna svého partnera,který zklamal,trápit výčitkama.Prostě musí oba chtít a jít do sebe.Ale jak jsem už psala,bez upřímného přiznání a rozhovoru to nejde.Aspoň v mém případě.

člověk, kterej se nervózně ošívá při každý slovní hříčce, a samože má taky nutkavou potřebu všem opakovaně sdělit, že při jeho dokonalosti a moudrosti se JEMU TOHLE stát nemůže, je na tom už dost špatně:-( Nezklamal´s. Pod jakýmkoliv nickem jsi furt stejnej. Možná by pomohlo pět z pěti psychologů?

škoda, že jsi nepochopil můj smysl pro humor (no dobrá, trochu pro ironii :-) ).
Já tvou slovní hříčku pochopil; rýpnul sis do mě a já ti to vrátil, napsal jsem stejně dvojsmyslnou, ale otázku, není v tom ani za mák nervozity ani urážky ani ničeho jiného. Stejně tak nebyl účel urazit tebe - byl to jen dloubanec za dloubanec.
Za celou dobu jsem ani jednou (v žádné diskuzi) neřekl, že jsem moudrý či dokonce dokonalý - kdo tohle může o sobě říct? Znám několik lidí, o nichž můžu bezpečně a bez nadsázky říct, že jsou moudří, ale oni by to o sobě neřekli. Ale máš pravdu: Mně se tohle opravdu stát nemůže. A teď teprve to říkám opakovaně (podruhé). Přiznávám, že dokážu být někdy jízlivý, ostatně, když jsem viděl některé tvé příspěvky, musím říct, že v ironii bys mi někdy mohl být učitelem.
Dále nevím, co myslíš tím, že pod jakýmkoli nickem jsem stejný. Píšu jenom pod jedním a jenom tady (na Kudlance). Ten druhý nick (Sin) jsi mi přiřadil ty.
A mně by pomohlo 0 z 5 psychologů. Jednak jsou to blázni a druhak neřeším své problémy s cizími lidmi. A ty? Kolik psychologů by pomohlo tobě?
A ještě: já necítím potřebu někomu něco sdělovat. A už vůbec ne ze svého života, ten je jenom můj a nikomu do něj nic není. Maximálně, když mám chuť, tak píšu, když nemám, nepíšu. Někdy mám chuť psát reakci na článek typu "manžel mě mlátí, co mám dělat?", jindy takovou prkotinu řešit nechci...

často s tím mívám problémy. To už stačí, žejo.

proč myslíš, že pschologové jsou blázni, máš s nimi nějakou špatnou zkušenost?
a co zánět slepého střeva, zlomenina nohy a tak, též neřešíš s cizími lidmi?

Nejlíp asi uděláš když mu všechno přiznáš když už to prasklo a do budoucna se musíš rozhodnout zda chceš zase někomu dělat kurvu nebo budeš žít s mužem, podle mne je zlatej když Tě rovnou nekopnul do .... takovýho bubeš těžko hledat nebo když Ti nevyhovuje potřebuješ potřebuješ šukání od jinejch tak ho přestaň trápit a odejdi za "svým " idolem pokud Tě bude chtít nastálo o čemž pochybuji ale možná by Tě to vyléčilo ale jestli to máš v genech pryč vod Tebe

Gábino, Dane, jak to s váma vypadá???