a je úžasná. Přítulná, mazlivá, ale zároveň distinguovaná kočičí mňaudáma. Když jsme přišli do útulku si nějakou kočku vybrat a byli jsme bezradní, které z těch opuštěných zvířátek adoptovat, tahle kočička byla poslední, která na nás vykoukla zpoza temného rohu a byla to láska na první pohled. K lidem byla od počátku přítulná, ale jinak je to solitérka, asi nemá dobrou zkušenost s ostatními zvířaty. Tehdy jí mohly být čtyři roky a další čtyři roky nám zpříjemňuje život svou magickou kočičí přítomností. Vůbec si neumíme představit, jak jsme tak dlouho let mohli žít bez kočky.

kdybych byla z horní nebo dolní Prahy, jsem tam a aspoň nakoupím konzervy. Protože kočičku domů nelze - Lukina by jí zežrala ocásek.

že pes je bezkonkurenční... Až do chvíle než jsme si před třemi roky přivezli od příbuzných kočičku Sáru. Sice se z ní vyklubal kocour, ale to nic nemění na faktu, že jsou to úžasná stvoření. Druhou kočičku jsme si vzali z útulku. Vybrala jsem si ji na kočkách online a nějakým zázrakem si pak vybrala i ona nás. I když byla kolem nás fůra koček, tak Tracey si sama vlezla do přepravky... No a teď máme tři čičiny a jozefčíka :o)

že jak budeme bydlet na vesnici, tak mě to taky čeká, maminka mého manžela dělala celý život v útulku pro zvířata, měli doma 4 psi a dvě kočky, tak je tím nějaký postižený a navíc má dobré srdce a jistě bude sbírat zvířátka co nemají domov, tak u nás ho jistě najdou, už to vidím jako v barvách. Také mám zvířata moc ráda, ale zas rozumně, ptáka bych doma už nechtěla, z nich je děsný bušus, měla jsem korelu. Vždy jsem měla psa, když jsme měli zahradu, ale jeden pesjek stačí, no uvidíme...

ale mame psa-kockobijce, ktery postupne vsechny nase kocky ulovil (teda kote a kocku, kocour se zatoulal sam, jak uz to kocouri delavaji). toho kocoura mel jonas (slovensky cuvac) moc rad. kdyz se nikdo nedival, nechal ho zrat ze svy misky a slintal mu na zadek. a jak zjistil, ze ho nekdo sleduje, s velkym revem kocoura zahnal na strom. kocour s nim tu hru rad hral, protoze ukazkove prchal jak o zivot. a za 10 minut uz zase spolu zrali z misky :-)
kocku rad nemel, kdyz byl maly stene, sekla ho do cumaku a on si to na ni uz navzdy pamatoval. ale existovali vedle sebe bez problemu, mame zahradu rozdelenou na psi a kytickovou a kocka bydlela v te kytickove casti. jednou se nam kocka tajne okotila a kotata jsme objevili, az kdyz uz jim byl skoro mesic. byly moc hezky a podarilo se nam je udat, a toho nejchlupatejsiho jsme si nechali. jenze mile kote se odmitalo zdrzovat pouze v kytickove casti zahrady :-( ...
po teto neblahe zkusenosti jsem se zarekla, ze dalsi kocku, az cuvac dozije. a mezitim jsem si poridila ty ptaky, co delaji desnej busus :-) v ramci preruseni potravniho retezce si tu kocku teda uz neporidim.

a myslela jsem si, že kočky jsou hloupé. (Navíc - znáte ty skazky, že pes se drží lidí a kočka baráku?) Pak si dcera prosadila první kočičku (nalezence), no a za chvíli jsme měli doma čtyři (dnes už tedy jen 3). Myslím si, že kdo jednou zkusí soužití s kočkou jako s kamarádem (tedy ne tak, že kočka pobíhá jen venku a někde ve stodole loví myši), tak na na kočenky nedá dopustit. Jsou to úžasná stvoření a už jsem to tu kdysi psala - pokud porovnám přirozenou inteligenci našich koček a našich psů, tak ty kočky rozhodně vedou.

jeden čas měli doma kocoura. To jsme tak šly s Johankou (dlouhosrstý jezevčík) z procházky a zpoza plotu hřiště u školy, najednou vylezli dva. Johana a kocour. On celý šťastný, že konečně někoho našel, ona naštěstěna, že objevila kamaráda. Tak jsme ho vzali domů a nastala anabáze - veterina, co je to zač a jak je starý. Kocourek byl zablešený, vyhublý a hladový. Doma jsme ho zpacifikovali a časem i vykrmili. Po třech měsících se na našem území objevily plakátky, že se hledá kocour a přesný popis seděl na nalezence. Dlouho jsem váhala, jestli na to číslo zavolat, když byl tak zubožený, ale pak mi to nedalo a zavolala jsem. Ukázalo se, že kocour byl nějaký von... s rodokmenem, který by mu mohl závidět i nějaký hrabě. Páníček se připletl k nějaké šarádě a byl tři měsíce ve vyšetřovací vazbě a jeho družka, kocoura vyhodila v tašce za plot hřiště. Bylo štěstí, že se z tý tašky nějak dostal a pak už asi neměl sílu se vrátit domů. A tak jsme ho vrátili a od té doby mám poněkud problematického kamaráda v jeho páníčkovi.

My máme dovoleno bydlet s našimi kočkami, a protože se o ně snaživě staráme, tak nás celkem dobře snášejí.
K první kočce jsme přišli jak slepý k houslím. Našli jsme na silnici kotě s rozbitou hlavičkou, což jistě chápete, že jsme tam nemohli nechat. Od těch dob se mezi kočkami rozkřiklo, že jsme "měkejši", takže krom tří vlastních koček (kočka silničářka + jeden útulkář + jeden plod hříchu vlastního chovu), máme ještě pár externích, co docházejí na stravu a na podrb.

dobrý :-). Je to tak, byt je v podstatě pro kočku, která nás v něm snáší jen pro to, že jsme její oddaní poddaní, pravidelně jí hladící, drbající a obstarávající dobrou krmi. Kdykoli si chce někdo z nás sednout do svého oblíbeného křesla, kterýpak to tvoreček už je na něm usalašen?

Jaké, tedy spíš čí "oblíbené křeslo" ?
Naše chlupatice mají několik oblíbených míst. Údajně jsou to tzv. patogenní zóny. Jedna z nejvážnějších (zřejmě nějaká fraktura zemské kůry) je před lednicí.

každý člen naší rodiny má své oblíbené křeslo, ale vždycky, když si na něj chce sednout, s velkou pravděpodobností už na něm trůní micina. Má oblíbená téměř všechna místa v našem bytě, takže podle jistého tvrzení by celý byt zvící 115 m2 byl jedna patogenní zóna. Tomu se mi nechce věřit. Myslím, že kočky jsou natolik chytrá zvířátka, že by do patogenní zóny nelezly. Ano, a před lednicí ... tam už jen zbývá vzývat nějaké to kočičí božstvo :-).

byly u nas vzdy a zasadne na vyzehlenych plenach. kam clovek postavil prkno a zacal skladat belostne vyzehlene plenky, tam se na nich zakonite v kratke dobe objevila kocka. takze u nas jsou patogenni zony dost mobilni.

o psech se naopak rika, ze vyhledavaji ty blahodarne zony. ty tolik pohyblive nejsou. jedna je pod kuchynskym stolem, druha pod pracovnim stolem no a treti - pred lednici.

Mám radost, že podobných cvokovatých kočkomilů je nadpoloviční většina lidstva. Pravda, čistoskvoucí prádlo a čerstvě povlečený damašek mají naše kočky taky v lásce. Každý víkend naložíme naše kočičárium do přenosek, a kočujeme na chatu, kde se kočulenky chovají jako venkovské flamendřice. Přes týden ty noční mejdánky vyspávají u topení. Ale největší záhada je, že přestože se kočky v autě vyskytují výlučně v plastových přenoskách, celé auto je chlupaté.
Nejstarší syn, který má v pěstounské péči našeho zrzavého kocoura, tvrdí, že má zázračné auto. Tam nastupujete v normálním oděvu (nejlépe černém) a vystupujete v kožichu...

kolik z nas je oddano nasim domacim tyranum...
My jsme, doufam, skoncili na psovi a 3 kockach. Vsechny kocky nalezenci a pes hrisne splozen orisek, ale jsou to asi plody hrichu nejakych modrokrevnych predku, protoze maji urozenost proste v krvi a taky se podle toho chovaji. Patogenni zony naseho domku jsou vzdycky pod hebkym a hunatym polstarem pripadne tam, kde prave jeden z nas chce usednout. A postel je taky velice patogenni, ale velmi.

Manzel je vice "kockovy" clovek a tak nez jsem privedla naseho snudlika(schnauzer a pudl jak predpokladano) domu vyminil si, ze pes bude spat v psi posteli a jist granule, jak se spravne ma. A hadejte kdo ho uz po 2 tydnech zacal volat do postele s sebou kdyz ma naladu si trochu zchrupnout? A kdo mu nenapadne prilepsuje pod stolem?
Psi jsou vubec velice moudri a vedi jak si lidi ochocit tim nejvice nenapadnym zpusobem. Kocky jsou vice na rovinu a proste si podminky diktuji.

Nezda se mi spravne rict, kdo je lepsi, zda kocka ci pes. To je jako rict, ktere dite mam nejradsi. (I kdyz v mem pripade je to jednoduche - to jedine, ktere mam.) Oni jsou vlastne kazdy jiny, i kocky jsou uplne jinej charakter, kazda jedna z nich.
Ale mam dve rarity. Starsi kocourek ma 6 drapku a jeho tlapky vypadaj jak tenisove rakety, prilis velke na kocici tlapku.
A najmladsi kocicka je zase nejhubenejsi vsezravec. Ona ji absolutne vsechno - a je zdrava, to podotykam. Miluje melouny a jablka, ale konzumuje s radosti i horcici a podobne nekocici delikatesy. A to ji je nestrkame, spis se snazime ji zavirat v dobe naseho jidla, protoze v te dobe je skutecne drza a vlezla. Ale zato je neskutecne pritulna a kdyz prijdeme domu tak pribyha spolu se psem ke dverim a vita nas jako on, vyjadruje svou radost presne tak nadsene jak pes. Je to mozna tim, ze vyrostla s nim?

Mate nekdo zkusenosti, jak probiha sterilizacni operace u kocicek? Brzo uz prijde doba, kdy nase nejmensi bude muset na sterilizaci a bojim se toho, pry je to horsi u kocicich slecen nez u kocouru.
Mate nejakou radu kolem toho?
Diky.

"projeď" si kocky online (link je v článku) i fórum, co tam je. Tam je toho o kastracích spousta.
My máme zkušenost s kastrací kocourů a kočičky. Ta ji snášela celkem dobře. Máme sice dražšího veta, ale po operaci nám ji dal až když byla při smyslech, takže jsem tu kačku navíc ráda zaplatila. Jsou veterináři, co ti zvířátko vydají a ještě má hlubokou půlnoc (zkušenost s kocourem, kdy jsme ho celé odpoledne museli hlídat jestli vůbec dýchá, protože se vůbec neprobíral - šílený nervy). Když se Tracey probudila úplně, tak jsme ji museli hlídat, aby nikde neskákala a tak. Ale to nebyl zas až takový problém, protože ty první dny byla unavená a spíš pospávala. Pak se musí dávat pozor, aby si kočička nevykusovala stehy (někdo dává košilku a límec), v tom byla Tracey taky vzorná, ještě večer před kontrolou byly nitě v pořádku a na veterině najednou nebyly. Prostě sama poznala, kdy mají jít pryč. Když budeš mít nějaký podrobnější dotaz, tak mi klidně napiš mejlíka.
Ale jak jsem psala, doporučuji kočky online, to jsou bezkonkurenční kočičí stránky. :o)

Všechny tři kočičí chlupatce máme kastrované, a každý z nich to snášel jinak. Nevím, odkud jsi, ale mám typ na bezva veterináře, který kastroval naší nejmladší kočuli, a ta neměla problémy absolutně žádné. Připlatili jsme si na nějakou "lepší" narkózu, takže ani neblinkala, a neklátila se bytem ode zdi ke zdi, jako její ct. rodičové.
Pokud jsi z Prahy, ozvi se mi na mail, pošlu Ti kontakt.

Kocouři stav po operaci snášeli hůře než kočky /však známe, jak chlapi všechno prožívají :)) /. Obecně je kastrace kočky náročnější (a proto taky dražší), ale obě naše kočky to přečkaly v pohodě. Límec ani košilku po operaci neměly, jen jsme je hlídali, aby si nekousaly stehy. Jedna si stehy akorát lízala (což by se nemělo - rána se hůř hojí), ale jí to konkrétně žádný problém nezpůsobilo. Jak píše mamča, je dobré si asi stovku-dvě připlatit za injekci, která urychlí probouzení po narkóze a zvířata netrpí malátností, zvracením apod. Ono někdy pozorovat kočku, jak se probírá z narkózy, je docela pro silné nátury. Teď už bych si vždycky radši připlatila.

a psy skoro až nesnáším. :-( Výjimkou jsou francouzští buldočci.

o nejake domaci zvire. nakonec jsem domu pritahla od kamosky cerne kote (to uz jsem byla na vejsce). kupodivu nebyl ani velky kraval. jelo se mnou i na hory, kdyz se mu uz nechtelo tapat v hlubokem snehu, nosilo se v kapuce od bundy. pak se ale ztratilo, tak jsem zanedlouho donesla jeho mladsi segru. byla taky cela cerna s krasnejma bilejma ponozkama. tu nam sebrali asi nejaky deti (podle toho, co pozdeji povidala sousedka). proste mila cica jednoho dne taky uz neprisla domu. moje mama- zaprisahly to odpurce domaciho zvirectva - z toho byla takmy kamosky a privezla rovnou 2 kotata. nebyly tak pekny (takovy nevyrazny piskove zluty), tak jsme doufali, ze kdyz budou 2, nebudou se tolik toulat a zas je nikdo neukradne. a taky. ze ne. byli desne super, v lete se mnou jezdili na 3tydenni tabor do hlubokych lesu a desne si to tam uzivali - kocour cihal u starych der po stanovych kulech a cekal az vyleze mys. a kdyz zadna nelezla, spoustel se do nich po hlave a hrabal a hrabal... nikdy se tam nezatoulali. kdyz jsem se pak vdala a odstehovala, zustali u nasich, protoze v novym baraku uz bydlela starousedlicka kocka a nedelalo by to dobrotu, navic mama je nechtela vydat. pak je za par let nekdo otravil (teda asi spis nekde sezrali bud otravenou mys nebo navnadu... jeste chudaci dorazili domu... :-( )
vsichni nasi kocouri se jmenovali matej a kocky liza

Aspoň jednou týdně si na ně zajdu do čínskýho bistra.

do cinskyho bistra se chodi na bobika...

Mj. pro ty, co neviděli včerejší závěrečný díl "Krůček k vraždě". Jeden vymahač, který ničil indického obchodníčka, byl nešťastnou náhodou zabit v jeho krámě... Chudák Ind nevěděl, jak se ho zbavit. Inspektor, který to vyšetřoval, sice chápal, že mrtvej byl gauner, ale vyšetřovat se musí... No, pak to byly peripetie - kam s ním ... nakonec to skončilo báječným "dlabancem pro hosty" v indické restauraci super pálivé chilli pro hosty.
Jo, prostě mrtvolka se nikdy nenašla...

To mi připomíná nabídku jídelníčku: koule z býčích zápasů.
A host si stěžuje, že včera byla porce jako hrom, a dneska sotva vidět na talíři. Číšník nato: To víte, někdy zvítězí toreador, jindy bejk.

ale kočku bych mít nemusela, tchán měl dvě kočky, byly tak strašně rozmazlené, nikoho nevnímaly jen jeho, papaly jen šunkový salámek (za socáče!!!)Měli jsme na ně s manželem vždy pěknej dopal, byly samá blecha, nosily to domů, kocouři řvali celé léto pod okny, no děs, tohle jsem se psama nezažila. Pamatuju se, jak vždy když tchán odjel na dovolenou, tak nakoupil 1 kg šunkového salámu nakrájeného na tenká kolečka pro kočičky s rozpisem jak jim ho dávat, vidím to ještě jako v barvách, jak kočičky dostaly mlíčko s houskou a my žrali šunkový salám jak o život. Kočky se mlíčka 3 dny ani nedotkly, ale koncem týdne už papakaly i mlíčko s houstičkou. A když tchán říkal ony by nikdy nic jeiného ani nepapaly, tak my s manželem jsme si potichounku říkaly jo, to by ses ale divil.

:-D :-D :-D
strejda zas mel kocku, co by nezrala nic jinyho nez skrabany jatyrka (taky za socace. ja ale jatra nerada...)

pobavilo me, ze:
***vidím to ještě jako v barvách, jak kočičky dostaly mlíčko s houskou a my žrali šunkový salám jak o život.**

jenže jak houska s kravským mlékem, tak i ten šunkový salám jsou pro kočky naprosto nevhodné. Paradoxně sám tchán kočkám škodil. To ta játříčka - to už je jiná. Zase asociace: "Můj synáček rád husí játříčka."

original kocicima konzervama - tedy kazdy rano jim dam jednu napul (neb jsem hamoun). Sezerou kolik chteji, pak to oschne, tak to uz nemaj zajem - no a odpoledne to dojedou psiska. Pitbulka mi dokonce splha na polici nad pocitacem jenom aby se na tu dobrotu dostala, to jsem zvedava, kdy spadne... Jinak kocky maji samozrejme jeste suseny a pak co upadne - pokud jsou tedy rychlejsi nez psi :))

tady jedna sousedka davala kotatum "na prilepsenou" mleko, ale tem kotatum zacal padat zadek. Jinak jsou fajn, jenom ty zadni nohy obcas ujedou... muze to byt tim mlikem?

tak to bych řekla, že to mlékem nebude, ale nejsem odborník. Mléko je pro kočky nevhodné, protože nedokážou strávit mléčnou laktózu. Ony sice mléko milují, ale pak po něm mají silný průjem nebo zvrací. Dřív se sice mléko dávalo kočkám normálně, ale taky pak nikdo nezkoumal, jakou stolici kočka má :) Pokud nějaká kočka mléko miluje, doporučuje se jí dávat zakysané mléčné výrobky anebo existují speciální mléčné přípravky pro kočky. Nechá se to koupit ve zverimexech nebo větších marketech, ale je to docela drahá záležitost. Já osobně dávám kočkám zakysanou smetanu, po které žádné potíže nemají. No a náš kocour o nic mléčného nestojí, ten by chtěl jen maso.

je asi i tak trochu kočka. Miluje všechny mléčné výrobky. Když jsem vyhodila kelímek od jogurtu do koše dřív, než jsem jí ho dala vylízat, chodila za mnou tak dlouho, dokud mi to nedošlo a z toho koše kelímek nevyhrabala. Koncovku ale kočičí fakt nemá !

S tím trávením mléka je to individuální. Naše kočky mléko milují a zažívací obtíže po něm nemají.
Dostávají ale ředěné 1:1 Tatra-mléko 7,5 % tuku. Krom kvalitních granulí (Nutrience supreme) dostávají občas také syrové maso. O víkendech si jako lahůdku dopřávají myši, a bohužel - i nějakou tu pomalou sýkorku.