Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Před rokem jsem řekla, že se rozvedu, byla jsem o tom skoro přesvědčená, ale pak moje nerozhodnost zvítězila a já vše oddalovala a oddalovala (snad  taky proto, že jsem nechtěla manželovi ublížit?). Nyní však mému příteli došla trpělivost a rozešel se se mnou; a i když mne prý stále miluje, nezvládne dál se trápit.

     Vím, že jsem udělala neskutečnou chybu, že jsem váhala s rozvodem, když jsem věděla, že o mého přítele nechci přijít? I když si za vše můžu sama, což nepopírá, strašně moc bych chtěla přítele zpět; bojím se však, že je z jeho strany již vše nenávratně pryč. Ale – já nedokážu na něj přestat myslet, večer nespím...je mi hrozně. Snad jsem potřebovala impuls, abych se dokázala nad sebou zamyslet, rozvést se. Ale zvládnu zůstat sama, když už ani přítele mít nebudu? Vím, že mi neporadíš, to asi nejde,ale jak z toho ven? Moc chci přítele zpátky, vážně moc. Martina

Milá Martino,

     snad ještě pár doplňujících informací – jak mezitím funguje tvé manželství? Píšeš, že bys nechtěla manželovi ublížit – takže v podstatě to jakž takž jde? On o ničem neví? A – ještě k manželovi: jak si rozumíte? Mluvíte spolu taky o věcech nepotřebných? Víš, myslím i jen tak... asi jako spolu mluvěj kamarádi? Nebo jen to nutné k provozu?

     Proč myslíš, že jste se odcizili?  Někde musí být ten pes zakopaný, protože pokud bys měla jen tu jednu jedinou lásku – tak jdeš za tím bezhlavě... A ještě jedno – jak dalece tě přesvědčoval přítel o tom, aby ses rozvedla a byla s ním? A ještě jedna dost citlivá otázka – je mu 31 – tzn. musíme uvažovat i o tom, že se mohl právě zakoukat třebas do dvacítky... daniela@kudlanka.cz

Ahoj Danielo,

     děkuji za vstřícnost, se kterou se snažíš mi pomoci. Zkusím tedy i já popravdě odpovědět.Tak tedy...jak funguje mé manželství nyní? Dá se říci, že spolu vlastně jen vycházíme, Na spoustu věcí máme rozdílný názor, hovoříme už spolu spíš jen o věcech potřebných k provozu domácnosti. Na něžnosti, ač se manžel snaží, mi prostě nějak schází síly. Necítím tu pravou lásku, kterou bych mu měla dát. Všechnu něhu a lásku jsem dala svému příteli, který mi ji až doposud opětoval. Manžel o mém vztahu, který trval čtyři roky, nic neví... možná tušil, poslední rok jsem se k němu nechovala příliš vstřícně.       Přesto je to člověk, kterého si jinak vážím a dokázala bych ho mít jako bezvadného kamaráda, ale ne jako milence a manžela. Jsem dosti nerozhodná, až teď najednou vím, cítím to tak... když mi přítel řekl, že mu došla trpělivost a že mi již nevěří a je konec... Teď vím, že jsem se měla rozvést hned a jít bezhlavě za ním.....vždyť mne tak moc milovaĺ a chtěl se mnou být. Ale teď už je pozdě a mě to drásá srdce. A k tvému dotazu, jestli přítel někoho má? Pod kontrolou jsem jej neměla, ale z mailů a něžností, když jsme byli spolu, to prostě ženská pozná... opravdu si myslím, že ne.

     Jak už jsem říkala, byla to láska na první mejl J... v tom jsem se utvrzovala stále víc a víc a když jsme se potom prvně viděli...nebylo pochyb...osudová přitažlivost.Teď si asi říkáš, tak proč jsem za ním nešla bezhlavě?...Nevím, asi jsem se bála problémů s rozvodem, s dělením majetku... v každém případě, chtěla jsem to udělat nyní - a právě – když se konečně rozhodnu, tak jsem dostala vale a jsem zoufalá.

     Ale asi mi to patří, vždyť to může chápat tak, že jsem si zahrávala s jeho city a že si jej nezasloužím. Ale i tak - moc bych chtěla, aby mi dal ještě šanci....aby mi uvěřil, že o něj vážně moc stojím, vždyť on byl první člověk, se kterým jsem si najednou uvědomila, že bych si přála mít rodinu....to je absurdní, že? Martina

P.S. Neodsuzujte mě, snažte se mě, prosím, pochopit a poradit mi...

linkuj.cz vybrali.sme.sk