Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

   Ale vraťme se k začátku: Málem jsme neodjeli, protože jsem pochopitelně nechala všechno na poslední chvíli: balení, žehlení, dýni (mimochodem další monstrum na mě čeká na zahrádce a dneska se vrhám na marmeládu z rajčat – nemáte někdo recept? Abych nedělala pořád jednu a tu samou, dík). Je úžasné, co všechno ženská dokáže stihnout! Když už jsem se skoro obouvala, tak si Honza vzpomněl, že ještě musíme napsat 4 faktury, předávací protokol a jednu nabídku, paráda. Mezitím dorazil můj táta, který měl jet na víkend s námi. Byl pěkně vzteklý, protože jsem vykřikovala, že pojedeme v devět a ve dvanáct jsem ještě úřadovala. Vyjeli jsme ve čtvrt na jednu, v době kdy už jsem měla s Ainnuchou lítat po lese.  Naše německá ovčačka je ta nejnemotornější čubina jakou jsem kdy viděla. Jednou například laškovala se svým kámošem a já rozprávěla s jeho páníčkem. Kdyby si jen hrála. Byla z toho tak rozkurážená, že mi zezadu podsekla kolena a já, ač je mi vše hrubé cizí, se se slovy: Ty vole... sunula k zemi. Umíte si představit, co to udělá, když 70 kilová čtyřicátnice padne jak podťatá. V okolí mysleli, že se razí další chodba metra. <?xml:namespace prefix = o />
   Trochu jsem utekla od té dovolené. Věděli jsme, že první týden budeme chatu sdílet spolu s táborem alergiků. Že ale zemětřesení = tábor to jsme netušili. Mám ráda děti (hlavně ty svoje ;o)) ). Když ale nezavírají dveře a čekají, až to udělá průvan… Pak se otřese celá chalupa a já probuzená z odpolední siesty, letím pod futra u dveří, protože tam je prý nejbezpečněji. Tak to pak vidím rudě. Těšila jsem se, až tihle ďáblíci odjedou a mně polezou na nervy jenom ti moji. Vůbec nechápu, proč se v lese tváří, že jsou tam za trest. Já, plná nadšení, běhám od kytičky ke kytičce, od broučka k broučkovi – prostě Heduš Homolková v tenčím provedení. Ony ne: jdou po cestě, já se snažím být kromě toho pobíhání ještě vtipná, a na jejich tvářích se zračí výraz naprostého znechucení. Nikde žádné rychlé občerstvení, nikde žádná řvoucí muzika. Pro mě mají občas jen shovívavý úsměv a zřejmě přemýšlí o tom jak to bude krásné až je nebudu vláčet s sebou...

pavla@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk