Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     A on mi jen vynadal, proč jsem nevzala pár. Kupuju mu dárky, ale vidí na nich jen chyby. Jeho matka musela být vzácná bytost, když ho vychovala tak, že můj přítel tolik věří, že je on nejlepší na světě a nic pro něj není dost dobré. Já jsem bohužel měla naprosto opačné podmínky, lásku rodičů jsem si musela kupovat a nikdy mě za nic neocenili. Za celou dobu (18 let, pak vyhazov z domu) si nenašli půl hodiny, aby se jeden z nich věnoval něčemu, co by bavilo mě. Mám opět smůlu? Toužím po lásce, po ocenění, a zase nic?

     Přítel pracuje na dráze a 10 let dělá na tom samém místě, při vytížení tamní stanice to znamená fantastickou ulejvárnu, když tam projede 10 vlaků za den. Vadí mi, jak strašně je pohodlný a lhostejný. A přitom ho miluju, proto, jaký byl na začátku, vtipný, plný radosti, ještě na sobě pracoval, jezdili jsme spolu na výlety... Náš vztah bohužel ustrnul a mě to deptá. Žijeme spolu rok a půl a já potřebuji najít cestu, jak ho přimět, aby se pohnul z místa, aby se ten vztah vyvíjel, přinášel něco nového. Lidé se mají podporovat, sdílet, prolínat, být tvořiví, tvůrčí...Vztah je přece nástroj osobního růstu, ne? Jenže můj miláček na všechno kašle, krom věcí, při kterých relaxuje, tedy myslí jen na své koníčky a záliby. On vlastně se vyhýbá tomu být v něčem opravdový nebo vážný. Z toho, že chová andulky neplynou žádné závazky a povinnosti. V práci dělá totéž – relax.

    Možná pro něj já představuju právě ty závazky a povinnosti – dokud to byl relax, byla pro něj komunikace se mnou snadná, ale teď, když s ním žiju na hromádce, a (ať už je to papírově nebo ne) prostě se chovám jako jeho žena, on to odmítá? Nemůže to být u něj třeba vinou deprese? Když mu něco vyčtu, i jen maličkost, stáhne se do sebe a urazí se. Není ochoten mluvit o tom, jak si představuje budoucnost. Nepodrží mě, když to potřebuju, to se jde raději sám napít. Rád mě trestá (?) tím, že jde v noci spát ven se psy do boudy. Nechápu proč? A v posteli mě nemá kdo hřát, což je mi líto. Co si tím dokazuje? Je snadné pro něj být na mě sprostý (když mi řekne, že se "mám na něco vy*rat", ale, aby mi řekl "miluju tě", to je pro něj strašlivě těžké. Už mi to neřekl rok. Já to z něj zase tahat nechci, i když to občas v zoufalství udělám(ptám se – "máš mě rád?") a dozvím se, že myslím na blbosti. Jenže já potřebuju vědět, jak to se mnou vlastně myslí.

     Namasírovat se rád nechá, ale mě masáž už neudělá. Úkoluje mě drobnostmi, které může snadno vyřídit sám. Proč mám JÁ volat jeho mamince /tetě/ kamarádovi a něco jim od něj vyřídit atd.? Je pohodlný. Na moje narozeniny nezapomněl, ale slíbený dárek už mi nedal. Jen se zmínil o tom, že mi domluví projížďku na koni. Když jsem se ho za dva měsíce zeptala, řekl, že se k tomu ještě nedostal. Na dovolenou jel sám na 14 dní pryč, mě nechal doma, abych mu krmila zvěřinec. Měnila jsem v tu dobu opět zaměstnání, byl to docela stres.

     Když mu nabízím nějaký výlet nebo procházku, souhlasí, ale už se to pak nekoná. Na svoje koníčky a zájmy si čas udělá vždycky, ale na mě ne. Brečím kvůli němu...

     Teď to vypadá, že jsem na něm pěkný závislák a hlavně že nemám rozum –  a proč s ním tedy jsem? Já ho miluju a on mi občas donese kytku, nebo uvaří... Jenže já čekala, že vztah znamená, že se můžete svěřit, popovídat si, spolehnout se, porozumět, plánovat budoucnost... Dala bych cokoli, vždyť dávám sebe, chtěla bych vědět, co za tím vězí. On mi to nechce, nebo nedokáže říct. Maximálně se omluví, že prostě o těhle věcech neumí mluvit. Chtěla bych vědět, jak ten vztah posunout, rozvíjet, než bude pozdě. Cítím se sama, jsem tím zklamaná. Nechala jsem si napsat antidepresiva. Už teď je pro mě náročné s ním být, když nemůžu mít, co potřebuju. Druhá aleternativa je začít jinde a znovu. Co dělám špatně já? Nějaký trik? Nějaký šok? Nějaká terapie? Co mi – nám poradíte? Předem děkuji za odpověď.  Děkuji Lucka

ODPOVĚĎ:

     Milá Lucinko, ty jsi mi tu sepsala tisíc důvodů, proč toho chlapa postavit do dveří obličejem směrem ven a pak ho s veeeelikým rozběhem vykopnout...a současně přiložila jednu obrovitánskou prosbu: „Kudlanko, udělej čáry máry, ať mě míííííííííluje...."

OK, takže na to „babo raď" ti odpovím:

      Holčičko, ty trpíš velkým nedostatkem lásky, ale bohužel, lásku si nemůžeš vynutit. A už vůbec ne od někoho, kdo je zvyklý pouze přijímat a ne dávat. Ten tvůj je – mám-li použít jeho fekálních výrazů – vyčůranej hulvát. Ale z devadesáti procent si za to všechno bohužel můžeš sama... Ty ses mu rozprostřela se svým velkým srdíčkem, plným nevyužitý lásky a mechanicky doufala, že on bude jen po kapičkách brát a minimálně stejně tak dávat... A strašně se bojíš. Bojíš se asi i jen zvýšit hlas, bojíš se nevyplnit jeho rozkazy, bojíš se sama něco požadovat a pak se i jen zeptat, proč to neudělal?

Protože – co kdyby se urazil a odešel... A ty jsi zůstala sama... 

     A tak to jde pomalu „do kytek", protože napřed se nemohlo nic řešit, protože bylo před dovolenou, žejo (nakonec si páneček jel sám a ty jsi zůstala jako krmička v JZD u jeho čtyřnožců), teď se zase blížej Vánoce – a proboha, jen aby to dopadlo dobře, aby ty Vánoce byly hezký i Silvestr a Novej rok... A určitě se moc nemýlím v tom, že by se u tebe doma našel už nějakej ten dáreček pro něj... Lucko, to už jsem tu někde psala – tímhle způsobem života, resp. tímhle živořením – se dost možná připravuješ o něco jiného, lepšího, tebe důstojnějšího. Protože z tebe se fakt už stala jen ta korouhvička, která se poslušně točí tam, kam její větříček zafouká...

     A pokud se absolutně nezměníš, tak to bude čím dál tím víc horší. On postupně ztratí vůči tobě i ten poslední zbyteček úcty, ty zase hrdosti – a – ani nechci ty konce domejšlet... Ano, pochopitelně, že existuje jednoznačná možnost, tohodle frajera přimět k tomu, aby tě miloval, aby tě na rukou nosil, dárky ti dával, na narozeniny, svátky, valentinky a jiné nezapomínal... Ale – to bys se musela opravdu totálně změnit, chovat zcela jinak. Myslíš, že na to máš? Já osobně si to nemyslím, protože s takovýmhle frajerem to zvládne jen ještě větší potvora, která je sebejistá a která si řekne: „za jednoho takovýho deset jinejch!!!" a tímpádem se nebojí být na něj pěkně ostrá...

     Ale – podle toho, jak se rozhodneš – napiš... daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk