Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Vypravil se tedy na obecní ouřad při Labi, kam to patřilo. A hele, tam ležela žádost o zbourání, oni s tím souhlasili, chlápek si ale ten souhlas ani nevyzvedl a barák zboural. A že by to někomu nahlásil? Proč taky?! Tak to je už trochu silnější kafe, když se ztratí barák. Že barák na katastru zapsán není a přitom fakticky je, to se stává celkem často, ale opak je asi dost řídkou výjimkou...

    Hrabu se tady právě v nějakejch cizích papírech a narazil jsem na účet za ochranné prostředky a jakousi asociací mě napadlo, jak jsem na toto téma před desítkami let psal odůvodnění ke kontrole. O co šlo? V OÚNZ Ústí nad Labem, kde jsem byl tehdá zaměstnán, se běžně v drogerii nakupovaly prezervativy a dávaly se účetně do spotřeby. A jednou takhle dorazila kontrola z Okresního národního výboru a pro jakousi kontrolní mužatku tohle bylo jako červený hadr pro mladého býka. Určitě si myslela, že se v kancelářích provozujou jakési obzvláště rafinované sexuální orgie.

     V té poliklinice byla také rehabilitace a tam zase diatermické přístroje (pro léčebné prohřívání vnitřních orgánů průchodem vysokofrekvenčního proudu). Běžně se to používá u velkých kloubů a podobně, ovšem výrobce diatermií z tehdejší NDR je také vybavil gynekologickými elektrodami. Konstrukce se silnostěnného skla, rozměrů, tvaru a délky slušného pánského penisu (prostě rozměry vyzkoušené přírodou), na otevřeném konci na skle hrubý závit na našroubování vnitřní tyčové elektrody. Ženy to docela vyžadovaly, lékaři sice všichni svorně tvrdili, že to je záležitost jenom a jenom čisté psychologie, ale šel ženský hlas, že to velmi pomáhá a to bylo a je v léčbě rozhodující. Skleněné obaly elektrody se musely sterilizovat a to byl kámen úrazu. V horkém vzduchu občas nějaká praskla, bylo to také náročné na čas a energii, tak jeden zasloužilý zlepšovatel a sexuální praktik navrhnul používání klasických prezervativů a byl pokoj. I náš velký okresní hygienik nám to pochválil.

     Přesto se domnívám, že ta mužatka z ONV do konce svých dní si myslela, že jsme na ní ušili jakousi speciální boudu. Určitě tomu všemu nevěřila, i když jí námi navedení lékaři vybízeli, ať si masáž a tepelnou stimulaci svých děložních receptorů jde osobně vyzkoušet.

     Teď si vzpomínám, to oddělení rehabilitace bylo vůbec ve všech směrech zajímavé. Sloužila tam spousta ženiček převážně mladšího věku. Technicky snad uměly počítat do 28 a jinak už skoro nic. Taky skoro nic jiného nepotřebovaly...  A tam se používala taky parafinová terapie. Vyhřívaná bedna na 50 stupínků, v tom chemicky čistý parafin, kterým sestřička natřela štětkou bolavou část těla, a nechala vystydnout a pak se to oloupalo a hodilo zpátky do lázně. Taky se používaly mulové obvazy napuštěné parafinem.

     Ač v parafinové lázni byly síta, tak jednou za čas se parafin musel vyměnit. Rozehřál se a lilo se to do všeho možného, každej to tahal domů nebo na chalupu, báječně se s tím zatápělo, napouštělo dříví, voskovala podlaha, izolovalo proti vodě a podobné libůstky  Až jedna moudrá slečinka přišla na nápad, proč se s tím takhle babrat a ještě s jednou vylily skoro 50 litrů horkého parafinu do kanalizace.... A byl průser jako hrom, ten špunt ztuhlého parafinu nešlo žádným způsobem z vodorovné kanalizace odstranit. Zkoušelo se to vyfoukat ostrou horkou párou přímo z parovodu, nic. Chemie taky žádná nezabrala, prostě se nedalo nic dělat než rozkopat půl oddělení a potrubí vyměnit. Polovička údržbářů chtěla holky zmlátit, tak té polovičce postupně slečny podržely a byl klid. Holt ten zbytek byli už jenom starý dědkové... Jéje, to bejvaly krásný časy...

Franta Bouška

linkuj.cz vybrali.sme.sk