Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

,, Tak co ten tvůj... jak se jmenuje?" ,, Ivan". „ No, Ivan, chodíš s ním ještě?" „ No, chodím..." „ Něco se děje? „ No, on je takovej..." „ Hodnej, co?" „ No, právě, že strašně hodnej", usmála se Monika." Tak hodnej, že to není možný. Udělá mi snídani, odveze mě do práce, vyzvedne, jede se mnou nakoupit..." „ No, to je průser, co", smála se Martina. „Ty jsi nepoučitelná. Tobě nestačilo to, co máš za sebou?"

     „ Na to se nemůžeš takhle dívat. Já jsem si říkala, že už si najdu jenom hodnýho kluka. No, a teď ho mám. Už dva týdny se chystám, že mu to řeknu. Že to nepůjde. Že se s ním rozejdu. Říkám si, po kině, po večeři – a nemám odvahu. Jsem v situaci, že můžu jednomu ublížit, za ty všechny hajzly, a nejde to. Máme takovej pěknej vztah bez chuti a bez zápachu. Nebo nevím jak to vystihnout." „ No vystihlas to asi dobře, ale to nic nemění na tom, že jsi pitomá. Strašně pitomá."

     „ Já vím....neříkej mi to. No a taky je tu ještě David." „ Ten, co mu kupuješ ty trička, cédéčka a on s tebou chvíli je a pak zmizí a zase se objeví?" „ Takhle o něm nemluv. Díváš se na to moc zjednodušeně." „ No pardon, zapomněla jsem. Je to nespoutaný umělec. To už je lepší?" „ Jsi jedovatá". „ Nejsem. Jen se na to nemůžu dívat, jak se v tom plácáš, milá sestro".

     „ Plácám, plácám. Ale jsou věci, které k životu potřebuješ. Když už víš, že existují. Třeba takové Kapské Město". „ Co to meleš? Jaký město? Řešíme tady tvoje úlety, co to má dělat s městem?" „ No, že když víš, že existuje, tak taky víš, že ho chceš vidět. Kdybych o něm nevěděla, tak na něj nebudu myslet." „ No, tomu ani trochu nerozumím. Mohla bys mi, má vypatlaná sestro, dát nějaký jiný, originálnější příklad k tomu, abych konečně pochopila, proč si tak vydatně kurvíš život s těma mizernejma chlapama? A když máš konečně vedle sebe někoho, kdo by tě nosil na rukách, tak jediný, na co myslíš, je jak se ho zbavit?!. Stačí mi na to úplně jednoduchá odpověď!"

     „ Neřvi na mě..." „ Já ne tebe neřvu!" „ Ale řveš....Víš, jednou, když mi bylo asi 15, tak jsem se jedný cikánky, která s námi někdy chodila ven, ptala, jaký to je..." „ A co?" „ No sex, milování... Říkala, že je to jako na houpačce. Když se zhoupneš hodně vysoko a pak zase padáš.... Tak s Ivanem se nehoupu, nepadám. A nikdy se to nezmění..." „Tak se budeš celej život plácat od houpačky k houpačce?" „ Asi budu. A co ty? Jak si na tom ty?" „ Mám dvě děti, jestli sis nevšimla." „ Všimla, máš na tričku nějakou omáčku, pod stolem rozdrcený sušenky a myslím, že jsi rok nebyla u holiče." „ No, takže houpačka to nebude, spíš kolotoč...", usmála se Martina. „ A jsi takhle šťastná?"

„ Jsem. Běž se podívat vedle do pokoje. Spí tam dva andělé..."

„Ok, dáme si čokoládu?" „ Jasně..."

Erika Dolejšová

linkuj.cz vybrali.sme.sk