Tak jeden sameček je neplodný, takže neplní svou funkci, tak se samička dá dohromady s jiným samečkem, který má také potřebu to své DNA trochu rozprostřít po světě. Vlastně z hlediska biologického na tom není vůbec nic divného, Darwin by si z vás mnul tlapky...

Jenže lidstvo se už z jeskyní vynořilo a i když staré dobré feromony a biologické pudy nás stále silně ovládají, žijeme ve společnosti, kde taky platí určité morální zásady.
Tudíž sameček číslo jedna by měl být vyrozuměn o své nedostatečnosti a vztah s ním by měl být ukončen, protože už teď má parohy tak velké, že dveřmi neprojde. Stejně tak by samička, která momentálně dlí se samečkem 2 měla být vyrozuměna o své nedokonalosti, protože momentálně má taky parohy jak mrakodrap.

Chápu touhu po dítěti, chápu nevydařené manželství...co nechápu je to, jak můžeš dělat ze svého manžela takového vola. I když vám to nefunguje, tak jste spolu prožili spoustu let, prožili jste si společná zklamání, radosti...už jenom proto bys měla být aspoň trochu férová a slušně se s ním rozloučit. To samé platí pro "rozsévače".

JÁ CHCI dítě, a je mi uplně fuk, že hned do vínku ho ošidím o tátu. Nakonec - co mi je po tom, že dítě má nárok na oba rodiče. Já ho prostě CHCI, a basta!
Tak pro tohle znám uplně jiný slova - ohromná a nezodpovědná sobeckost!

smutný příběh. Nakonec, vše je asi v pořádku, když se Marcele podařilo najít spřízněnou duši - i když se nemůžu ubránit tomu, že je to ze strany maminky projev opičí lásky jak hrom.
Svůj názor jsem k tomu už řekla. Nezažila jsem to, ale z více případů v mém okolí tuším,jak strašně těžké je snažit se o dítě, když to nejde. A nemusí vlastně jít jen o dítě - stejně tak je frustrující čekat věčně na cokoli jiného (vhodného partnera, povýšení v práci, ajánevímcoještě). Asi je dobré, když člověk dospěje do určitého stádia, kdy si uvědomí, že život není o tom mít všechno, po čem zatoužím. Že každý má v životě něco, čeho nikdy nedosáhne. Jenže ne každý je schopen se na to takhle dívat, chce to obvykle pár kopanců, aby si to člověk uvědomil. Nerada bych, aby to z mé strany vyznělo nějak přemoudřele - do jisté míry totiž chápu i důvody, proč se Marcela a její manžel sobě odcizili. Možná by fakt bylo lepší zkusit něco/někoho nového... Bohužel ale souhlasím s Aknelou, že by bylo ideálně fér, kdyby si všichni zúčastnění vyložili karty a přestali ze sebe navzájem dělat blbce.

Znam par dvojic bez deti co se nerozesli.O jednom manzelstvi vim ze neplodny je muz,pac to sam rikal.-mel v dospelosti priusnice.A manzelka je furt s nim a uz jsou kolem 50tky.
Jasne ze zena ma pravo na dite a taky-protoze to neni jen kulturni ale hlavne i biologicka zalezitost,takze ty hodiny bio to zene neusnadnuji-smirit se bez deti"chapu Marcelu,nam plodnym zde se to povida.
Na druhou stranu odkopnout muze,protoze je neplodny-a je to lekarsky prokazane-bude pro toho muze katastrofa,na sebevedomi mu to neprida,tezko si bude shanet dalsi partnerku aniz by nemel strach o sve neplodnosti pohovorit.
Kdysi davno mne napadlo,co bych delala kdybych nemohla mit deti-nebyl by pro mne problem si dite adoptovat(ano,vime ze problemy jsou vetsinou s papirama,socialkou atd. ale to se da prekonat.)
Jenze ja take vychazim z toho ze zadne dite mi-NEPATRI,ikdyz je me vlastni,mne slo o to zalozit rodinu aby clovek nebyl sam,aby mohl rozdavat i prijimat lasku.
To je snad uz jedno,zda to dite vyslo ze mne ci z jine matky,-ktera uz neni.
Kdyz si beru partnera,beru si ho snad z duvodu-ze s nim chci zit,ne zda je plodny ci neplodny.
Ze to mnohym okolo vyjde-za to ti mnozi mohou zas jen dekovat Bohu a ne samy sobe.
Nikdo nestvoril dite,kazdy z nas pouze soulozil,plodny ci neplodny.
Ale coz takhle se vcitit do kuze manzela,coz kdyby byla neplodna Marcela a manzel by k ni ochladal-nu-to vlastne dela ten jeji milenec.
Podle vas dvou maji pravo na manzelstvi asi jenom plodni......
Chapu ze mnozi maji touhy se o nekoho starat,nektere pary to resi i tim,ze si porizuji psy aby bylo neco spolecne-co je spojuje.
Ale vzij se Marcelo do role neplodne zeny,kterou opousti manzel aby plodil jinde-budes se citit ponizena.
Vono to sice vubec neni ponizeni byt neplodny-ale lidi se na to tak koukaji,ne jen u jinych ale i u sebe.
Kdyz te opusti nejblizsi clovek-jen kvuli tomuhle-budes se tak citit.
Pritom jsou zde mnoha jina reseni nez rozchod.
A jen tak mimochodem-proc jsi jeste neotehotnela s tim milencem?

Lhát a podvádět je normální. Zloděj křičí, chyťte zloděje a vrah o morálce káže.
Tohle je sice jenom kamínek, ale spolu s ostatními udělá obrázek naší společnosti; kde je nějaký smysl pro čest, slušnost a odpovědnost - jak k manželovi, tak hlavně k dítěti? Aspoň trochu ohleduplnosti k někomu, kdo se ti snaží dělat zázemí a teplo domova a jehož jediná chyba je ta, že s ním nemůžeš mít dítě. Jenže chamtivost ovládá tento svět. Proč bych od něj odcházela, když se s ním mám tak dobře, viď? To mu budu radši zahýbat.

Já jsem taky pro to, nejdřív ukončit jeden vztah a teprve potom začít jiný.
Ale holt jsem staromódní.

taky se snažíme o dítě, zatím bez úspěchu a můžu ti říct že mě už napadlo jestli je můj muž v pořádku nebo ne, ale vůbec jsem nepřemýšlela o tom že bych ho opustila kvůli tomuhle. Pokud by to mezi námi nefungovalo tak proč ne, ale z důvodu že by nemohl mít děti? To je opravdu jenom sobeckost z tvé strany. Brala jsem ti toho člověka protože jsem s ním chtěla žít a podporovat ho, milovat ho atd, a ne ho odkopnout po neúspěchu. Teď by podle mého potřeboval tvoji podporu, a ne to že si najdeš někoho jiného a ještě budeš kazit vztah nějaké jiné.to že se dítě nedaří je hodně na psychiku já to znám, ale řešení které k tomu používáš je jenom a jenom tvoje sobeckost. Vidíš jenom to svoje a připadá mi že jdeš přes mrtvoly. A na otázku Jasmíny proč jsi s milencem ještě neotěhotněla, se tě ptám co bys dělala kdyby měl tvůj muž románek s jinou ženou a přišla do jiného stavu co bys dělala? Pořád věřím v to že zázraky se dějí.

Prvním dopisem ses z toho vypsala, reakce a názory sis přečetla, a stejně si odsmajlíkuješ, že budeš zanášet manželovi do doby, než tě milenec oplodní...I když jsou to krapet dostihy, kdo otěhotní dřív, jestli ty, nebo milencova partnerka.
Kulturu stolování tě maminka možná naučila, ale z kultury parnerství docela propadáš.
Aby ses necítila dotčena, tak vůbec neřeším, zda máš právo ukončit manželství proto, že je manžel neplodný.
Myslim si, že by to neměl být důvod, že kdybys ho měla ráda a vážila si ho, obrečíš to, ale nakonec to přijmeš jako hendikep, šťastná, že je zdravý, nemá těžkou cukrovku nebo není po úraze ochrnutý a že teda můžete hledat jiné řešení. Dárcovství semene, adopci...
Chápu, že je to složité, pokud je pro tebe hlavní mít dítě, pak buď alespoň slušná.
"Ještě nedávno jsem měla také sen o nádherném manželství na věčné časy a minimálně s dvěmi dětmi, ale realita je krutá..." realita je krutá hlavně pro tvého manžela, nebo jste se před svatbou domluvili, že s ním zůstaneš jen když tě oplodní?
Napadlo tě někdy, že tvůj manžel o amatovi ví, a trpně to snáší, protože zná hlavní důvod? Že třeba je ochoten snášet i to, že si to dítě pořídíš s někým jiným, ale on ho bude vychovávat, budete rodina?
Jestli se s ním co nejdřív nerozvedeš, tak s ním zůstaň a řeš s NÍM, ne s milencem, dítě.
Jestli chceš pryč, tak co nejdřív, ale měla bys mít i jiný důvod než jen to, že není plodný.
Jak by bylo tobě, kdybys zjistila, že si tě milovaný partner vzal vlastně jen na semeno a ještě nebyl schopný odejít hned, nejdřív si cvičně zkoušel dítě s jinou?
Zachovej se jako slušný člověk, jinak se máš za co stydět.

...myslím si ALE..ale vypadlo a pozměnilo tak smysl

ještě nemůžu nedodat, že jsem také pro ukončit vztah s tvým manželem, protože si myslím že si zaslouží někoho kdo si ho bude vážit a ne dělat z něho vola, a ty si jdi za svým milencem který tě stejně opustí(v podstatě si tě neváží) a budeš spokojená. stejně pokud si to nevyzkoušíš tak neuvěříš.

hotovy steeplechase)))))))))))))VP,hlavni cena -miminko

mám takový pocit, že v první části příběhu psala o tom, že manžel jí byl nevěrný jako první. To jen na vysvětlenou, proč chápu to odcizení. Problém tedy ani tolik nevidím v té neplodnosti (možná naivně), ale hlavně ve ztrátě důvěry mezi nimi.
Jinak jsem ale taky staromódní. Kdysi jsem taky měla problémy ukončit vztah a až potom začít nový. Chápu, že ta nejistota, co dál (s kým, kde, kdy, jak?) je hrozně nepříjemná věc, ale vyplatí se to. Už jenom proto, že mi v budoucnu nikdo nebude moci vytknout neco jako "no jo, vždyť tys toho svého bývalého taky podváděla, tak jak můžu vědět, že nebudeš podvádět i mě?". A tak podobně.
Když jsem to tak četla znovu, zarazil mě ten začátek: "Vlastně jsem to čekala, že to tak bude, ale když čtu a i kolem sebe slyším ty různé příběhy o nevěrách - nemáte i vy někdy pocit, že je to snad dnes už vlastně normální? Ještě nedávno jsem měla také sen o nádherném manželství na věčné časy a minimálně s dvěmi dětmi, ale realita je krutá..."
Jasně, realita je krutá, ale jsme to my, kdo ji vytváříme. Jenom proto, že hodně lidí krade, budu krást taky? A mohla bych pokračovat... Jedno je jisté, pokud se mi nelíbí, jaký je svět, musím se změnou začít nejprve u sebe. Pak teprve můžu kritizovat druhé a poukazovat na jejich chování. Tolik můj názor.

ve svém okolí mám 2 takové případy:
Známá se vdala ve 22 a 15 let se snažili o dítě, nepodařilo se. Pak se tedy rozhodli, že se nedá nic víc už dělat, že budou žít spolu a pro sebe a že mají taky v rodině děti, synovec a neteř. Odjeli na dovolenou k moři, a do roka se jim narodil kluk :) Sice o 16 let později, než chtěli, ale co.

Druhý pár byl spolu skoro deset let, děti nemohli mít, ona se snažila, cvičení, bylinky, on se odmítal nechat vyšetřit. Byly mezi nimi i jiné neshody, pro nás, jejich známé, to byla od začátku nesourodá dvojka. Rozvedli se, našli si jiné partnery, s nimi oba mají děti, a oba jsou teď moc spokojení.
Kažá ta dvojice to řešila jinak, nikdo ale tak, jak Marcela. U obou to dopadlo dobře, i když jinak, než si původně přáli.

a nenašel jsem tam nic o manželově nevěře. Jen to, že kvůli marné snaze o dítě se manžela vzdala.

Na druhou stranu chápu, že nenaplněná touha po dítěti může být důvodem k rozpadu manželství. Je sice pravda, že z jeskyní jsme už vylezli, nicméně pudy máme pořád stejné. Ostatně život se nezastavil díky těmto 3 motorům (pudům): sebezáchovy, sexuálnímu a mateřskému.

Ale ve zbytku s tebou beze zbytku souhlasím: Nejdřív ukončit jeden vztah, pak začít nový. V tomhle bychom se měli od zvířat odlišovat. A realita je krutá, protože si ji takovou děláme. Doplňuji pouze: Svatá pravda!

ale nejprve si to vše vyjasnili. Já jsem asi taky staromódní ale upřímnost je u mě na prvním místě, vím že někdy jsou situace kdy to taky nejde, ale tato k nim nepatří. Já proboha nechci nikoho soudit, ani mi to nepřísluší, ale nic není jednoduchý a protože mám k tomuto problému(neotěhotnění) taky své zkušenosti tak jsem jenom řekla svůj názor. Ono jít za jiným je podle mého to nejjednodušší řešení.

přesně tak

Není v přímo v článku, ale jako doplnění od Marcely k diskuzi.

(Marcela - Mail - WWW) 29.09.2006, 14:11:07
Po přečtení příspěvku od Aleny jsem v rozpacích zda nemám dlouhé vedení, jestli jsem se špatně nevyjádřila, neboť hlavně poslední tři věty mě vážně dostaly! Když je mi 28let musela bych opravdu začít hodně brzy abych měla osmnáctiletý dítě a to, že mám za to, že jsem se rozhodla počít dítě kolem 22 roku, platit a vyrovnat se s tím, že nejspíš nebude je docela síla, díky! Je úžasné jak někteří lidé mají hned jasno aniž by znali podrobnosti, alespoň já tedy nemám ve zvyku dělat hned předčasné závěry. Navíc já jsem antikoncepci nebrala takže jsem mohla otěhotnit hned kdyby bylo vše v pořádku, ale řešit jsme to začali až později, neboť jak píšeš jsme to ještě NEPLÁNOVALI!


( - Mail - WWW) 29.09.2006, 14:29:05
Nejprve jsem si přečetla příspěvek od Aleny, který mě trochu rozhodil a musela jsem reagovat a až pak jsem četla Vaše zastání, díky za ně.
Mamčo, jsem ráda za upřímnost a vím, že máš nejspíš pravdu, slovo "zanašeč" je výstížné, ale chtěla bych zůstat aspoň trochu najivní a myslet si, že snad to není pouhé zanášení, neboť jinak bych musela připustit, že zanáší tak 90% chlapů, což jsem zjistila velmi lehce po vycházení do společnosti bez manžela samozřejmě, že bez podlehnutí! Navíc jsem i o manželovi zjistila, že mi zanášel, měla jsem podezření asi tak před 3 lety, ale nikdy důkaz, ale když přišla tato krize, ta dotyčná, kterou jsem měla i na mysli tak vyplavala na povrch. Sic dnes tvrdí, že jí nemiluje, ale spal s ní a i když to neřeším, neboť nejsem lepší tak ta důvěra je ztracena. Lze jí znovu najít?

Chceš zlepšit vztah s manželem, protože ho máš ráda, vážíš si ho, je ti s ním dobře, nebýt toho problému s dítětem? Tak skonči vztah s milencem a věnuj se partnerovi. Věnuj nerovná se jen otěhotnět.
Chceš změnit partnera, protože si myslíš, že toho druhého máš radši, miluješ víc, budeš s ním šťastnější ? Tak se rozveď a žij se svým současným milencem.
Chceš se zbavit obou a být svobodná a začít znovu, sama, jinak ? Tak se rozveď s mužem a rozejdi s milencem.

Chápu, že chceš slyšet názory jiných lidí, ale nehledej potvrzení toho, co děláš, rozhodni se a podle toho konej.
Nikdo ti totiž neřekne, s kým budeš šťastná příštích 10 let, nebo s kým otěhotníš.

zde jsi ale dala najevo ze jsi se odcizila kvuli nemoznosti otehotnet.
Tak jak to je,ja uz jsem z toho jelen.
Jestlize nemas k muzovi duveru po jeho nevere-proc jsi s nim a resis dite?
Nakonec -milenec je taky zenaty-jak to ze k nemu duveru mas?
Nemas v tom trochu bordel?

Tak daleko jsem se nekoukal; tak to s tebou souhlasím úplně beze zbytku. :-)

jake zvire neukonci jeden vztah a zacina druhy?to by mne zajimalo co jsi to myslel tim ze bychom se meli lisit od zvirat

jak napsala "pomlčka" v 10:46:18, je s podivem, že byla-li důvěra skutečně tak otřesena, pokouší se s človek, který ji zklamal, o dítě. To nahrává názoru, že jí v prvé řadě jde o dítě. A pro to dítě půjde přes mrtvoly. Hlavně, aby se jí to jednou nevymstilo. Ne, že bych chtěla být škodolibá nebo zlá (byla jsem z toho nařčena v diskuzi "vrásky z lásky - aneb na obzoru nečekané dítě"), ale je spousta případů, kdy někdo strašně dítě chtěl a pak mu to dítě přinášelo víc starostí než radostí... Prostě - nekdy fakt to zlé je k něčemu dobré. Ale to zjistíme vždycky až později.

jak se zdá, s nevěrami začal, takže mi ho není líto. Být věrná někomu, kdo není věrný mně, je poněkud nelogický. Ale vadilo by mně, že ubližuju jiné ženě... A měla bych pocit, že se mi to třeba jednou vrátí...

... tímhle: http://www.elle.se/elle/artiklar/jan04sexleksaker/dildo.jpg :o)

no pokud je dobrý vztah, tak se dítě dá přece řešit adoptivním dárcem sperma, adopcí.....snažíme se o dítě též, problém není ve mně, ale v manželovi, chodí tam na testy, jí pilulky, je to přece pro oba dva ne? Co pro to dělá Tvůj manžel? A jestli už to řešit nechcete, tak proč spolu zůstáváte? Ano ubližuješ jiné ženě, která je na tom stejně jako Ty, nezapomeň vše co děláš se Ti vrátí zpět.

"vše co děláš, se vrátí zpět..."
to by už třeba Paroubek byl regulérní mrtvola! ;)

Boží mlýny přeci melou POMALU, ale jistě.

Marcelo , nic si nedělej z toho , že
tě dámy tady šmahem odsoudily , to jim jde velice dobře . Většinou se tu svěřují ženy , které jsou podváděné
a ne ty , které podvádí . Takže u nich najdeš těžko pochopení a toleranci .
A už vůbec tu neplatí " Hoď kamenem ,
kdo jsi bez viny " .

nemyslím že bychom tady Marcelu odsoudili ptala se na náš názor tak jí taky každý svůj řekl. Nemůžu najít pochopení ve lži to přeci nemůžeš chtít po nikom. Každý si tu něco prožil a proto taky ty názory.

o tu snad tady nejde, ne?
Nikdo Marcelu neodsuzuje, napsala svůj příběh, lidi reagují i nesouhlasně. To není intolerance.
Ostatně, jí přece nejde o pochopení a toleranci u čtenářek internetového serveru, hledá co dál, proto ji zajímají, předpokládám, všechny pohledy na věc, ne jen ten její.
Jo, podle mě je neslušné vůči partnerovi zůstávat s ním, ale nepočítat s ním a současně se snažit otěhotnět s jiným.
Kdyby sem napsala, že nemůže mít děti a její muž s ní sice tak nějak napůl zůstává, ale současně se snaží pořídit si dítě s jinou, tak bych napsala totéž - že je to hanebnost.
Buď jsou partneři, pak i v tomhle, nebo nejsou.
Tohle vyčkávání mi zavání vypočítavostí - co kdybych otěhotněla s tím druhým a on se na mě vykašlal, tak mám aspoň toho prvního...prostě hnízdící samička, ale ne partnerka.

Pro XXX - mám štěstí, takže žádnou z popsaných situací jsem - zatím - nemusela řešit.

copak jde čekat rozumný názor od někoho, kdo se umí podepsat jen třema křížkama???
Ale v jednom mají tři křížky pravdu: Marcela už sem jednou psala a moc pochopení nenašla (jsme to ale ježibaby, co?). Nechápu, co teď čekala...

preci sem nepsala abychom ji jen tleskaly,ze jo?vzdyt ji uz tleska maminka to snad staci.
Myslim si ze spis hleda cestu,aby vedela co je spravne a co neni a tak vic hlav-vic nazoru.
proste se ucime od lidi,prebirame jejich nazory na vec,tridime a pak se ztotoznujeme.
Jestlize nevi ve svych letech co je spravne a co ne,to neni nic divneho-jsou lide po 60 a taky to nevedi a ze jich je vetsina.
No,nikdo ji zde neodsuzuje,vse se da urovnat,vzdyt nikoho nezabila.

delej jak myslis, zvaz co je pro tebe dulezite a co ocekavas od partnerskeho vztahu. Jestli ti jde o zalozeni zdrave rodiny tak vbyt na tvem miste, asi to proste skoncim jak s manzelem (podvadi, ne?) tak s milencem (podvadi taky) a chvilku bych byla sama a hlavne v pohode. V takovym trojuhelniku to musi prece bejt hroznej stres, zvlast kdyz se uz o nevere vi...Urcite toho pravyho jeste potkas a na deti taky prijde. Vse ma svuj cas, poodstup krucek a koukni se na svou situaci jakoby z jineho pohledu. Uvidis ze bude lip. Neboj se udelat znemy. Je to zivot.

Právě jsem celkem s hrůzou zjistila, že má reakce na nějaký poslední příspěvek z mého prvního zveřejnění mého příběhu se dostala jako nový příspěvek a hned na to byly negytivní reakce, trošku podpásovka od redakce, protože jsem jen děkovala a reagovala nic víc..... Ale když už se stalo a opět se rozjela tato diskuse musím opět JEN reagovat. Nechtěla jsem, aby můj kolabs v manželství vyzněl, že jsem opustila manžela kvůli jeho neplodnosti a to jsem již někde dříve psala, taková bezpáteřní mrcha nejsem! Nemám v úmyslu na něj házet špínu, neboť vím, že vztah tvoří dva, ale časem jsem si uvědomila, že jsem měla jinou představu o společném žití a to se jen prohlubovalo a to nemoci mít dítě přispělo, on je řidič kamiónu takže přes týden je pryč a o víkendech má ještě spoustu jiných aktivit, někdy jsem měla pocit, že kámoši jsou přednější takže jsem často večery trávila sama. Neříkám, že jsem se neměla dobře, ale čím dál častěji jsme se hádali, potřeboval volnost a tu také dopřával mě neříkám, nedělal mi nikdy žárlivý scény, na to jsem spíše byla odborník já, neboť jsem mu nevěřila ohledně vztahu s jistou ženou, ale nikdy jsem mu nic nedokázala, ale když asi před rokem to u nás bouchlo tak se začal s ní výdat a to postupem času se ke mě dostalo a nyní mi to i přiznal, ale asi taky neví co chce a i když o rozvodu občas mluvíme a spolu milostně nežijeme několik měsíců tak ani jeden nenašel tu odvahu ten rozvod rozjet. Nevím co v tom je, snad majetek, snad pohodlnost a vypočítavost? Ano v jádru máte pravdu a jsem si toho vědoma, ale nedaří se mi nyní se chovat podle tabulek a protože jsem zjistila, že asi většina z vás to umí tak bych se do nové diskuse ani nepouštěla, znovu píši, že to nebyla má iniciativa!
Já jsem prostě v situaci, kdy "žiji" s manželem, který je zrovna tak vypočítavý, nechce mě opustit, ale o víkendech je u jiné a na druhé straně jsem zamilovaná do muže, který není ženatý, ale má přítelkyni s kterou má asi i jiné problémy než nemoci mít dítě, ale chybí tu odvaha změnit svůj život a vrhat se do neznáma, ale to jistě není Váš případ, většina z Vás ví přesně co se má či nemá dělat a doufám, že Vám to někdy neujede pod nohami jako mě..... Berte to jako dopnění, rozhodně si stojím za tím co jsem předtím napsala. I tak Vám děkuji a nezlobte se, také pouze píši svůj názor, nejsem vztahovačná......Po pravdě jsem tak trochu doufala, že se najde někdo, kdo prožil něco podobného......

nebo si fakt myslíš, že se tomu dá věřit? Když jsi tedy psala jen Daniele, proč to množné číslo? Proč to oslovení "ahoj všichni"...
Promiň NČ, ale musím za tebe: Svatá prostato!

ta slova napsala, ale jako příspěvek do té diskuze. V tom má pravdu a myslím, že ani ona nemá důvod si tu na něco hrát. Ale protože jsem viděla opravdu zajímavý posun ve vývoji debaty, dala jsem její text jako "pokračovací" - tedy jako "dvojku".
Pravdu má v tom, že jsme podvědomě vždy při "chudinkách manželkách" proti "neřestnicím milenkám", ale s tím se asi už nic nenadělá, to je dáno naší výchovou :-))).
Ovšem zase tu je krásně vidět, že opravdu nic není zcela černé ani jiskřivě bílé. Ty situace, kdy se dvojice snaží o mimi, a snaží a snaží... občas i ve velmi dobrém vztahu všechnno nabourají, protože se to hezké "dělání" změní na nějakou fofrdřinu za jedním účelem. A pokud je to na všech stranách taktrochu rozhádané a současně zas taktrochu snesitelné, je to fakt situace na nic, docela bych řekla, že se všichni okrádají o kousky života.
Protože to je jen existování, ale nic super.
Nojo, když člověk je ale ve své podstatě pohodlný, trošinku i zbabělý, nerozhodný... Tohle by chtělo všechno podtrhnout, sečíst a domluvě se zúčastněnými se rozhodnout...

Marcelo, problém je, že ani jeden nemáte odvahu si otevřeně říct, co chcete, jít za tím a dovést to do konce. Jste jako malé děti, které dělají to, co momentálně chtějí a nemyslí, co bude dál.

Troufám si říct, že většina zde přítomných zažila krachy vztahů.
Ale to, že nezažili, co ty - tento čtyřúhelník (ty, manžel, milenec, jeho partnerka), není jejich minus, ale naopak plus, protože se postavili problému a vyřešili jej. Myslím tím, vyřešili, ne odsunuli.

Ale v jednom máš zřejmě pravdu: Nemáte si s manželem co vyčítat. Taky ti zahnul a dokonce jako první. Budiž.
Ale ty nejsi o nic lepší. Prostě si jenom nemáte co vyčítat.

A na závěr: Samozřejmě, co děláš, je tvoje věc. Chceš takhle žít, žij tak. Nám do toho nic není, jsi odpovědná jen sama sobě. Ale nečekej, že když to sem napíšeš, že tě za to budeme plácat po ramenou nebo ti za to tleskat.

Gito,
nevím proč bych si měla dělat srandu. Měla jsem se nejspíš na celou tuto diskuzi už vyprdnout, ale tyto stránky občas navštěvuji kvůli jiným příspěvkům a když jsem viděla opět rozjetou debatu o mě tak jsem nevydržela nečíst. Jen je mi líto, že jsem asi měla více některé věci vysvětlit, ale svou nerozhodnost samozřejmě přiznávám. Ale do další debaty jsem se opravdu pouštět nechtěla, ale když jsem četla jako co jsem od toho znovu čekala, proto jsem reagovala, že jsem jenom psala jako poděkování a nakonec své původní debaty. Jedna negativní debata mě opravdu stačila, nic víc! Opravdu to není nic příjemné, některé názory, musím opět dodat tabulkové, doufám, že ve skutečnosti si některé jenom nedělali srandu a opravdu se podle nich řídí samozřejmě, že nejde jen o nevěru..... A jestli mi někdo věří či né, je opravdu úplně nepodstatné.....

ale já vůbec nic neříkám proti tomu obsahu. Naopak jsem tu asi byla jediná, kdo chápal, proč se sobě odcizili. Ale pardon, z těch úvodních statí mám prostě pocit,že to byla reakce pro nás všechny, nejen pro tebe - tedy jaká zrada reakce? Vždyť je celkem jedno, jestli je to reakce k jedné diskuzi nebo nová diskuze. Ten, koho zajímá, jak to dopadlo, se podívá i dozadu.
Když jsem Marcelu četla, tak souhlasím, že jestli se s manželem míjí a navíc si už moc nevěří, nespí spolu apod., že chce něco nového, příjemného, lepšího. Kdo by nechtěl? Na tom není nic špatného... Jen si myslím, že není rozdíl mezi manželi a dlouholetými partnery, ti lidé k sobě mají emocionální vazbu kolikrát úplně stejnou, takže ten jejich rozvrat není trovna to, za co by měla být Marcela pyčná.

A pro Marcelu: i já jsem sem jednou psala s problémem. A nechtěj vidět ty reakce. Zpět jsem nejvíc vděčná za ty nejdrsnější, protože mi pomohly otevřít oči. Dnes jsem někde úplně jinde, a to právě díky Kudlance a lidem tady. Možná i proto jsem poslední dobou drsnější - protože si myslím, že litování a pokyvování hlavičkou nikomu neprospěje. Že je to všechno moc těžké ti věřím. Právě proto, že jsem si něco podobného prožila sama. Ale ta zkušenost se nedá předat, věřím tomu, že jsi vnímavá a přemýšlivá a máš velkou šanci se s tím poprat. A zvítězit.

Gito, je pravda, že když jsem zpětně vše četla tak se nezlob, že jsem také reagovala emotivně. Není mi z toho všeho co se mi děje vůbec nadšená a mám stavy, že se jeden den směji a druhý den brečím a to se i odráží na mých momentálních názorech. Prostě mám den, kdy vím, že chci manželství hodit za hlavu a hlavně po nějakém špatném rozhovoru s manželem a pak je den, kdy je mi vše líto a ztrácím tu odvahu. Ale musím uznat, že některé názory mají něco do sebe a máš pravdu rozhodně litování nepomáhá, pěkně jste mě vzpružili..... Můj hlavní problém vidím v mém srabáctví být prostě úplně sama a budu se snažit se s tím poprat.... Díky.

já taky vím, proč se s manželem odcizili. Naprosto chápu, že chce dítě, která normální holka ho nechce? Rovněž chápu, že když je manžel neustále pryč (ostatně to je u řidičů normální - obzvlášť u "Tiráků", ti mnohdy jezdí i po světě, to se domů podívá opravdu jednou za uherský rok), že si zvykne a přestane jí scházet, obzvlášť, když s ní není, ani když má volno o víkendech. Dokonce chápu, že po neúspěšných pokusech o dítě poté, co zjistí, že chyba je u manžela, se podívá po někom jiném. Tohle já všechno beru.

Ale co nechápu, že to řeší nevěrou a ještě se zadaným chlapem! Takhle chce založit rodinu? Mezi 2 chlapy? Co když ji milenec jen tahá za nos a až za ním Marcela přijde, že je těhotná, zabouchne jí dveře před nosem a ona už ho neuvidí? Pokud není manžel úplně hloupý, nutně přijde na to, že dítě není jeho. Co pak?

Nebo jinak: tak se milenec se svojí přítelkyní nakonec rozejde. Kde bereš jistotu, že nebude časem podvádět i tebe? Jak je vidět, cizí mu to není.

Do toho chce přivést své dítě a jako otce mu vybrat záletníka? No bůh mu pomoz.

Ale víš, co se říkává: co tě nezabije, to tě posílí. Jak píše Gita, nejdřív je to drsný, ale pokud se (třeba i s odstupem času) nad názory jiných lidí trochu zamyslíš, zjistíš, že ti to něco přineslo. Třeba jen náhled nad věcí anebo rovnou i způsob vyřešení situace. Nakonec se taky říkává (ufff - jsem jak teta Kateřina): nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Tak zlom vaz!

Taky jsem mravnejch názorů, ale kdyžuž to mocímermo musí bejt, tak co kdybychom my dva......

NČ, opravdu mě tvá reakce rozesmála, to je ta mužská nadsázka, budu o tvé cynické nabídce vážně přemýšlet......

být tou mámou, asi bych své dceři kapku promluvila do duše - ve smyslu "dělej si co chceš, ale jednej férově". dá se pochopit, že svého muže už Marcela nechce. a rozhorlovat se nad tím, že chce "opustit manžela jen proto, že je neplodný" nemá cenu, už kvůli tomu, že ti dva by se nejspíš odcizili tak jako tak... ale už z nějaké úcty k němu (pokud v Marcele nějaká zbyla) bych hlasovala pro to, vyložit karty a nějak důstojně se rozejít.

a ještě přihodím odkaz na jeden rozhovor - jen pro představu, jak se takový chlap, co má potíže s plodností, může cítit...
http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=1927181

Ahoj Jano,
máš rozhodně pravdu, budu férovější....
Přečetla jsem si ten tvůj odkaz, já vím, že chlapi nejsou bez citů hlavně když příjde taková to obrovská rána pod pás. Můj manžel po těch prvních výsledcích byl taky hodně špatný a možná v tom začátku jsme měli hodně blízko, protože nás náš problém spojoval. Ale když bych nyní se jen zaměřila na tento problém, pominula ty další. Tak fakt, že ty hormony píchají do tebe, mám za sebou 3xIVF+ISCI a po posledním jsem nemohla dva dny ani vstát z postele, nemá cenu se litovat, je to šíleně dlouhá cesta a za ty 3 roky běhání po doktorech po různých vyšetření a zákrocích jsem po pravdě přestala doktorům věřit. Jenže hlavní problém kvůli kterému jsme se začali s manželem dohadovat byl ten, že já jsem začala hledat pomoc všude možně, navštěvovala jsem stránky na toto téma, sehnala bylinky, nakoupila vitáminy, kapky naděje, navštívila léčitele. S manželem opravdu v centru nic nedělají i když byl problém ve spermií, říkají, že není nic 100% žádný lék, ale že může pomoci to a to.... Co jsem si od manžela vyslechla když jsem mu podstrkovala hrst vitamínu, že je jak feťák, udělala byl.čaj nebo nakapala byl.extrakty. Přestala jsem jako budoucí matka kouřit, myslíte, že snad on jo, kdepak, stejně to prý vliv nemá a tak a to samé bylo s alkoholem sic jen přes víkend. Přitom všude se dočtete, kolik možných špatných vlivů má na kvalitu spermií. To nemluvím o plných čekárnách párů a já sama, neboť byl na cestách, když jsem ležela v nemocnici taky pro mě museli rodiče. Já vím, že za to nemohl, má takovou práci a já prostě nasadila vysokou laťku, ale po neustálých neúspěších jsem se prostě zasekla..... Je pravda, že má máma po tom posledním zákroku byla dost špatná když mě viděla......

nikdo nepochybuje o tom, že to s vámi zametlo...jenže to nejde donekonečna takhle mydlit, s oběma, to sama cítíš, potřebuješ něco změnit, jinak bys sem asi nepsala. Toto je mezičas, nejsi vdaná paní, která se nudí, chce vdanou zůstat a jen si užít. Tak s tím prostě budeš muset něco udělat.
Hlavně manžel si zaslouží férovější řešení. Právě proto, že je to pořád ještě tvůj životní partner, kterého sis kdysi zvolila. Jak jsem psala nahoře, pokud s ním nechceš zůstat, pokud už ses s ním duševně a duchovně rozešla, tak se rozejdi i fakticky.
Jen si buď jistá, že bys to tak udělala i kdybys neměla toho druhého...

Já jen, jak se mám zařídit na tenhle víkend a na vánoce.

NČ????? Jééééé, promiň, já na tebe úplně zapomněla, budu potřebovat více času, možná, že ti do těch Vánoc dám vědět jak jsem tvou nabídku rozvážila......
Nejspíš budeš dobrý vtipálek, proč né, aspoň jsi mě rozesmál i když to asi nebyl tvůj záměr......