Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Byla jsem vzteky bez sebe, ale hlavně mě to hrozně ponížilo. (Náš sexuální život byl v pořádku. Je pravda, že jsem před 3 lety začala brát léky na snížení krevního tlaku a moje potřeby nejsou takové jako jeho. Ale stále jsme se 2 – 3x týdně milovali).
Na Silvestra odešel, nevím kde byl, s kým. Bez jakéhokoli vysvětlení jsem mu zase všechno odpustila. Za dva měsíce nato se na jednom večírku "zamiloval" do pětadvacetileté holky, kvůli které se i pral s jejím přítelem. Já u toho byla taky. Opět jsem mu to odpustila. Podobných situací bylo víc. Nikdy se neomluvil, samozřejmostí bylo, že jsem všechno přešla. Někdy s nějakou scénou, někdy se "mlčení" rozplynulo do opětovného "mluvení." Zato když odjel a já mu do telefonu řekla, že je mi smutno, hned se svěřil kamarádovi. Ten se mi pak ve společnosti vysmíval. Možná jsem přecitlivělá. Někdy si říkám "nebije mě, peníze vydělá, co chceš". Ale ono to taky není všechno.
Už mi mockrát ublížil, a já se vyhýbám sexu, protože neumím oddělit cit a sex. Takže jsme teď v začarovaném kruhu. Já s ním nechci spát a on si se mnou nechce o ničem promluvit. Jeho názor je, že se chová dobře, své chování nezmění a jestli mi to vadí, ať si najdu někoho jiného.
Nevím jak z té situace ven. Už jsem mu odpustila tolikrát, že si sama sebe přestávám vážit. Jsem nešťastná z toho, kam se podělo všechno to hezké. Poraď, zdraví E.

<?xml:namespace prefix = o />  

ODPOVĚĎ:

Moje milá, ty – jako převážná většina žen, hledáš pochopitelně prioritně vinu u sebe… Ano, máš vinu – jsi s ním už přes dvacet let, jsi už jiná, než pětadvacetiletá, jsi ta, která pravidelně leží každou noc vedle něj… Nejsi novinka, nemusí o tebe bojovat: Nemáš pevná mladinká prsa, nejsi už „téměř nepoužitá“… Tak co? Zní to ošklivě? Ale je to tak!

Tvůj muž, jak jsi správně napsala, je asi vynikající milenec a muž „stále chtivý“. A – bohužel – chlapi mají to štěstí, že pokud jen trochu vypadají k světu a umějí to v posteli, tak je svět (neboli všechny dostupné ženské) jejich…

Proč také nedáváš vinu jemu a těm „radodajkám“, „rozhoďnožkám“? Ono na to vždy je potřeba minimálně dvou (tedy, pokud si člověk nestačí sám J). Ale to asi, v případě tvého muže, nepřipadá v úvahu…

Je škoda, že to snášíš – vlastně bez jakéhokoli většího protestu – už snad čtyři roky. On si na to docela slušně zvykl. Ty jsi jeho zázemí, jeho domov, místo, kde je mu nejlíp, ale v podstatě nyní plníš spíš funkci maminky mladého pána…  Dříve se říkávalo, že se chlap časem vyblázní a dá pokoj, ale já osobně si myslím, že je velká škoda tvého života, abys jen oddaně a nešťastně čekala, až ho to pustí. Jednak, pokud je zdravej, to může hodně dlouho trvat (schopní pánové dovedou řádit převelice i po sedmdesátce), a druhak – co ty? Co tvůj klid?

Jak to tak čtu – nejspíš ve vašem manželství je on dominantní, že? Kdo je u vás tou „hlavou“? Jak „moc“ si můžeš doma poručit? Co dělá on ve volném čase?

Hele, tohle není událost jednorázová, to je delší dobu trvající, tak nepočítej s tím, že se nějakým mávnutím kouzelného proutku všechno vrátí to správných kolejí. Ale – věř mi, budu se snažit ti poradit.Rozhodně – nepropadej do žádných depresivních nálad, nepřipouštěj si žádné myšlenky typu: nikdo mne nechce, jsem ošklivá, nikomu za nic nestojím… To je blbost! Nenech se ani trochu deptat jeho přehlížením, jeho povzneseným a nadřazeným chováním. Jo – pokud se ti v nejbližší době něco podobného přihodí, respektive budeš při něčem podobném přítomná, seber se a odejdi. Rozhodně nebuď ta „litovaná, ta, jejíž manžel si tohle může zcela beztrestně dovolit…“ A už tuplem ne – žádné výčitky na veřejnosti!!!

Hele, nevím, neznám podrobnosti – třebas se plno věcí na tvou situaci nehodí, tak napiš !!!

daniela – poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk