Rubrika: [téma]
 Kdo potřebuje dárce krve? Lidé, kteří projdou sklem nebo jezdí na červenou. Lidé trpící leukémií. Lidé, kteří jdou na operaci. Hemofilici, aby mohli žít normálním životem. Hazardéři i lidé odvážní. Dyalizovaní nemocní, kteří čekají na transplantacci ledvin. Malé děti, kterým se podařilo otevřít láhev s nějakým jedem. Těžce popálení lidé. Rodičky, které ztratily mnoho krve. Jejich novorozenci, kteří potřebují úplně vyměnit krev. Nemocní rakovinou. Lidé každého věku s krvácejícími vředy. Velmi unavení lidé s těžkou chudokrevností. Lidé, kteří mají tu smůlu, že se ocitnou v nesprávnou dobu na nesprávném místě.. Lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře, než většina těch, které známe.
 Krev
je tekutá tkáň těla, která plní celou řadu funkcí. V těle zdravého člověka jí koluje asi 5,5 litru. Vzhledem k tomu, že jednotlivé složky krve mají různé funkce, je vhodné podávat nemocným jen tu složku, kterou právě oni potřebují. Tím se jednak sníží riziko nežádoucí reakce a zároveň se krev odebraná jednomu dárci použije na léčbu několika nemocných.
Na transfuzním oddělení vám odeberou 450 ml krve do soupravy několika plastikových vaků. Potom krev nějakou dobu odpočívá a chladne. Jak z ní ale dostat jednotlivé složky? Inu – gravitací. Naskládá se do centrifugy a odstředí. Tím se rozdělí na několik vrstev. Každá se pak přepustí do samostatného vaku. Nejlehčí a tudíž navrchu je žlutá -
Plazma
Plazma je tekutá složka krve, tvořená převážně vodou a dále obsahuje celou řadu bílkovin, cukrů, tuků i minerálů. Podílí se na transporu živin, udržování látkové výměny a přenosu informací (např. hormony). Tvoří mírně nadpoloviční podíl objemu krve – 55%. Nejdůležitější z léčebného hlediska jsou plazmatické bílkoviny. Albumin udržuje vodu v cévním řečišti a pomáhá transportovat třeba hormony nebo léky. Imunoglobuliny jsou důležité pro obranyschopnost organizmu. Bílkoviny krevního srážení se podílejí zna zástavě krvácení. Po oddělení od ostatních složek se plazma velmi prudce zmrazí a uchovává se v karanténních boxech při teplotě -25 stupňů několik měsíců až let. (K použití se uvolní až po opakovaném vyšetření dárce v odstupu alespoň 3 měsíců. Proto je důležité chodit darovat krev pravidelně, jinak plazmu nelze dále použít.)
Plazma v tekuté podobě se podává například nemocným jako náhrada jejich vlastní plazmy, která obsahuje nějaké nežádoucí látky, a také se z ní průmyslově vyrábí léky:
Albumin se podává jako náhrada ztraceného krevního objemu při úrazech, krvácení, popáleninách. Bílkoviny krevního srážení jsou podávány např. při hemofilii. Prolitátky dostávají lidé zvlášť ohrožení infekcí nebo s podlomenou obranyschopností. Prostřední vrstvu po odstředění tvoří směs bílých krvinek a krevních destiček. Tato směs (a troška plazmy a červených krvinek) se opět odstředí v centrifuze, tentokrát ne tak prudce. V horní vrstvě ve zbytku plazmy potom plavou - Krevní destičky
Spolu s některými bílkovinami plazmy se podílejí na srážení krve. Mají nepravidelný tvar, který způsobuje lom světla a když vakem s destičkami jemně zatřepete, vidíte zvláštní „víření". Krevní destičky se uchovávají při teplotě 22 stupňů na pohyblivých roštech nejdéle 5 dnů. Podávají se nemocným se sníženou tvorbou při onemocněních krve nebo protinádorové léčbě. Pro přípravu jedné léčebné dávky je třeba zpracovat krev od 6 dárců.
Nejtěžší (vždyť jsou plné železa  ) a tudíž úplně dole jsou -
 Červené krvinky
nejpočetnější ze všech krevních buněk. Přenášejí z plic do tkání kyslík a podílejí se na přenosu oxidu uhličitého. Mají tvar disku s prohlubní uprostřed. Nemají jádro a tedy nenesou žádnou genetickou informaci. Vždyť nemusí celý svůj život (120 dní) dělat nic jiného než transportovat krevní plyny. Mají schopnost se výrazně deformovat a tím snadno projdou i nejtenčími kapilárami. Jejich pružnost s věkem klesá a nakonec „uvíznou" ve slezině.
Koncentrát červených krvinek se uchovává se v konzervačním a výživném roztoku v lednici až 42 dní. Podávají se v případech, kdy dojde k jejich ztrátě, nebo když je organizmus není schopen tvořit.
Tak jako většina buněk, nesou i červené krvinky znaky, kterými se jednotliví jedinci odlišují. Tyto znaky jsou celoživotní a dědičné. Nejznámější a v transfuzním lékařství nejdůležitější jsou znaky v systémech AB0 a Rh.
V systému AB0 existují 2 znaky: A a B. člověk má budˇ jeden (A, B) nebo oba (AB) nebo nemá žádný (0). V naší populaci má přibližně 42% lidí skupinu A, 32%lidí skupinu 0, 18% lidí B a jen 8% lidí skupinu AB. V plazmě pak má každý protilátky proti znakům, které jeho krev nemá (tedy člověk se skupinou A má anti-B protilátky, analogicky skupina B má anti-A protilátky, skupina AB nemá nic a skupina 0 má obě). Při styku protilátky s odpovídajícím znakem dojde k nežádoucí reakci a krvinky se začnou shlukovat a jsou poškozeny. Tím, že koncentrát červených krvinek již neobsahuje prakticky žádnou plazmu, a tudíž ani žádné protilátky, lze krev skupiny 0 podat libovolnému příjemci.
Systém Rh je trošku komplikovanější, skládá se ze 3 skupin znaků, z nichž nejvýznamnější je znak D. Je-li přítomen, krev se označuje jako Rh(D) pozitivní, pokud není přítomen, pak Rh(D) negativní. Protilátky proti znaku D nejsou přirozenou součástí plazmy a mohou vzniknout pouze po nějakém podnětu (těhotenství, transfuze...).
Kromě těchto systémů nesou červené krvinky ještě desítky dalších znaků, proti kterým může příjemce transfuze vytvářet protilátky. Proto se vždy před podáním krevní konzervy dělá zkouška slučitelnosti (křížová zkouška).
No a co nám zbylo?
Bílé krvinky
Jsou součástí obraného systému organizmu, podílejí se na odstraňování nežádoucích látek, bakterií a tvorbě protilátech. Je jich několik druhů. V organizmu žijí od několika hodin až po desítky let. Na rozdíl od červených krvinek mají jádro.
Bílé krvinky se využívají zřídka, připravují se zpravidla pro konkrétního nemocného, u kterého se nedaří zvládnout infekci léky. Alexandra Lerlová linkuj.cz vybrali.sme.sk
|
