Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

    To už se snažím 2 roky, protože nedokážu s manželem žít. Jenomže - máme společný byt, na který je hypotéka a já nemám jinou možnost bydlení. Když mu řeknu, aby odešel, tak se mi vysměje. On je spokojený, ukončil vztah s milenkou (po 2 měsících  mého zjištění – potřeboval čas na rozmyšlenou), má doma manželku, dětem se věnuje – když má náladu... Našla jsem si zaměstnání, ale přesto bych finančně nezvládala vše utáhnout. A on neodejde, chce mě. Ale nemyslím si, že z lásky. Vím, že ho přitahuju, ale hlavně že se nedokáže smířit s myšlenkou, že bych mohla někoho mít. Když je naštvaný, dokáže být velice zlý. A to hlavně nadávkami. A pak, když ho to přejde, tak řekne, že si ani neuvědomuje, co říká.

     Nejsem typ, který by si všechno nechal líbit. A už se kvůli tomu nehádám, prostě mlčím a myslím si svoje. A taky vím, že toto nešťastné manželství bych měla ukončit. Ale co potom? Budeme společně žít v bytě, což opravdu není lehké. Protože on se rozvádět nechce, chci jenom já. A tím je to můj problém. On zůstane tam, kde je a pokud se mi to nelíbí, ať jdu já... Ale kam? Na podnájem nemám a hlavně mám  malé děti, které zatím nerozumí světu dospělých. A já vím, že mají svého tátu rády.

     Já vím, jsem mladá, život mám asi ještě před sebou. Tohle všechno znám. Ale zatím nevidím žádnou naději. Nedokážu s nikým žít ve společné domácnosti a dělat jak jsem v pohodě, když mi je přitom je neustále do pláče. To asi jen chlapi tohle umí. Připlujou, usmějou se a – vždyť je všechno v naprostém  pořádku... A dál si klidně proplouvají životem. Nic neřeší, on to přeci vždy někdo vyřeší za ně... Přiznám se – nejsem silná, všechno tohle zvládnout. A hlavně mám strach. Co bude!! Zvládnu to? (já vím, že musím), ale i když to bude znít sobecky, mám strach být sama...

     Děkuju, už jenom za tu možnost se vypovídat. Táňa

ODPOVĚĎ:

     Milá Táňo, prima je, že sis to všechno napsala. Je jedno kam, hlavně před sebe, pro sebe.  I to už je hodně, protože svůj průšvih ohraničíš. Víš, co bys asi chtěla: bydlet v klidu, s dětmi, zbavit se dlouhodobého stresu. Tak teď jen jak to všechno vyřešit:

Za prvé      - zatím si stejným způsobem sepiš všechno, co máte – mimo dětí, že :-))). Ten byt je společný? Pořizovali jste si ho v manželství? Případně co všechno ještě? Určitě jsi tu četla – Výživné na chytrou holčičku, kde je hodně dobrých nápadů a rad. To je ohledně výživného na děti. Dále – asi by to chtělo napsat ještě Kudlankám i nějaké bližší upřesňující informace ohledně bytu – docela jistě se také dozvíš rady!

Za druhé    - zatím mu nic neříkej, nejprve si dávej dohromady všechny informace.

Za třetí       – nenech se už přimět k nějakým nepříjemným debatám, vyprovokovat k hádkám. Když ucítíš, že se k něčemu podobnému schyluje, když začne mít nějaké nepříjemné řeči, raději rychle odejdi z místnosti, i kdybys měla jít jen na záchod, do vany, cokoliv  - prostě – nedopusť to. On se tou hádanicí báječně odreaguje a ty budeš naopak zničená – to je přeci známá věc...

A pro dnešek za poslední:

     snaž se být klidná, být nad věcí. Kdysi dávno jsem zažila něco malinko podobného, o mnoho menšího, ale pro mne tehdy také hodně bolavého: přišla jsem na nevěru partnera, se kterým jsme plánovali společný život... Tehdy mi, ubrečené a uzoufané, řekla máma: nerozcházej se s ním opravdu, nejprve se s ním rozejdi v duši. A já se naučila ho vidět jinak; nevím, jestli to popisuju dobře, ale jinýma očima, jakoby třetí osoby. Učila jsem se ho vidět jako někoho cizího. Dopřála jsem si luxusu se s ním pomalu rozloučit. On samozřejmě o ničem nevěděl, byl přesvědčen, že jsem mu ten úlet prominula. Ale já věděla, že to nebyl jen úlet, že je prostě takový a jiný nebude, a především, že já bych tohle tolerovat nezvládla. A už vůbec že bych nezvládla se kvůli tomu netrápit. Moc mi to pomohlo, najednou jsem viděla všechno jinak. Ty už v něčem podobném vlastně žiješ dva roky. A poznala jsi, že to taky nezvládneš;  takže teď už buď klidnější, vyrovnanější a snaž si v duchu říkat: tohle všechno už mi neva, teď už záleží jen na čase... A věnuj se tomu výše napsanému. Pokud možno pošli další informace, budeme se snažit ti pomoci. daniela@kudlanka.cz

P.S. Jen jako zajímavost: uvidíš, že jak se ti to povede jednou (nenechat se strhnout k té nepříjemné hádce, výstupu, poslouchat jeho řeči atd.), povede se to i příště – jak zvládneš být nad věcí, úžasně ti to zvedne sebevědomí. Docela jistě se může pak změnit "poměr sil" – a ještě může všechno dopadnout úúúúplně jinak...

linkuj.cz vybrali.sme.sk