Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Následující text je výňatek z knihy jednoho z největších světoběžníků, Čecha z Valašska – člověka  s nesmírnými zkušenostmi a znalostmi  – a to nejen izraelského života, do kterého situoval děj tohoto (už šestého) románu plného napětí, sexu a dramatických zvratů. Břetislav Olšer procestoval skoro celý svět, poznával osobními zážitky jeho krásu i složitost. Dodnes proto hledá Tróju svého života - "jako ten krásný blázen Schliemann, jemuž nikdo nevěřil, že tohle bájné město skutečně existuje. Že si je Homér nevymyslel"...

Ukázka, kterou si nyní „nadvakrát" přečtete, je jakýmsi záznamem blažených chvil něžné i vášnivé lásky, milování, možná snad trochu zběsilého, protože snad jakoby naposled... Ale začtěte se, ochutnejte kousek ze dnů a nocí, které prožívají obyčejní lidé v neobyčejném světě....

     Copak to byl hřích, když chtěla i ve svém muslimském světě existovat na počátku třetího tisíciletí na lidské úrovni? Toužila po lepším životě ne pro sebe, ale hlavně pro své děti; po životě bez bídy, s televizí a vlastním automobilem i třeba s šicím strojem, pračkou a napařovací žehličkou, se rtěnkou, lakem na vlasy a očními stíny.  Jako tajný svatý obrázek si v mysli přechovávala vzpomínku na návštěvu Paříže, kam ji před lety pozvala její teta Lejla, která měla čtyřicet, dvě dospívající děti na Sorboně a manžela Amira šéfem autoopravny. Sama pracovala u přepážky na poště pod Eifellovkou. A když u manipulačního okýnka zatáhla záclonku, čekal ji aerobik, potom oběd s přítelkyní Židovkou. Pak se svým autem vrátila domů, připravila večeři a po ní si zašli s mužem do divadla nebo na koncert.

     Chodili bez obav do mešity kolem synagogy, a když měl ředitel pošty Jean Rosenthal bar micva svého syna, pozval k obřadu také tetu Lejlu i s její muslimskou rodinou. O víkendech pak jezdili na svoji chatu na venkov, o dovolených k moři do Benátek nebo do Španělska a za celou dobu manželství se s ozbrojenými vojáky setkali jen ve filmech. Televizi nesledovali skoro vůbec; o sebevražedných útocích toho moc nevěděli. Fatima tetě Lejle zaviděla, že nemusí nenávidět sousedy, oplakávat své zastřelené během intifády a vyhlížet z okna helikoptéru a z ní vystřelenou nepřátelskou raketu. Přála si žít její život v blahoslavené nevědomosti. Občas v Jeruzalémě též zašla s dětmi do mešity, ale za ten strach to nestálo. Její muž náboženské okázalosti odmítal úplně, pokud nebyly svázány s politickou demonstrací.

     A k tomu všemu soužení měla být ještě zabedněnou muslimskou fanatičkou s burkou přes tvář? Ctila mnoho islámských zásad, ale uráželo ji nařknutí, že něco tak malicherného jako televizní pořady či kosmetika by ji mohly svést k těžkému hříchu a změnit její charakter. Proč by se nemohla líbit svému muži a hlavně sama sobě a v zrcadle se na sebe dívat jako na svéprávnou ženu, v níž byla pořád úcta ke koránu, ale bez primitivních pravidel šari´e z dob arabského středověku. Věděla, že jediným na světě, kdo si s chorobnou posedlostí liboval ve stárnutí, byl neúprosný čas. Jako každá žena ho chtěla jen trochu přibrzdit, aby si života trochu užila, když v ráji se na tyto ženské věci zřejmě nehledělo vůbec. V žádné súře se přece nedočetla, že by v rajské zahradě byli ženám po vůli sličně urostlí panicové, zatímco na muže tam podle koránu čekal za odměnu hojný počet svůdných hurisek...

* * * 

      Muhammad myslel v poslední době na všechno možné, ale čas a náladu na čtení novin rozhodně neměl, nevšímal si ani časopisů, které měla Fatima na svém stolku. Pak ale  zahlédl na titulní straně žurnálu portrét vzrušující dívky. Měla něco neřestného z Olívie, vlastně toho měly obě krásky dost společného a najednou se mu vzpomínkami přehnal nasládlý závan lepkavé vůně z morušového sadu bratrance Badeje z Nablusu. Byli s Fatimou už dvacet let a nevěry se dopustil jen jednou, zato hříšněji než by kdokoli pomyslel. Stalo se to během jejich návštěvy u Badeje, kterému z nohatého děvčátka z ničehož nic vyspěla dcera Olívie s hříšnou postavou a se vše slibujícíma očima a Muhammad byl pořád ještě plný sil, s chutěmi na rozdávání. Po obědě ho dívka provázela sadem moruší a angreštů svého otce hned za městem. Byli tam jen sami dva. Fatima pomáhala Badejově ženě umývat nádobí a bratranec po kávě a dvou pivech usnul.

     Olívie měla krátké černé vlasy s hustou ofinou, kávovou pleť a když s ní Muhammad mluvil, cítil z ní vůni datlové marmelády. Vysokou pružnou postavu ji obepínal bleděmodrý nátělník a těsné džíny dopasované na její osmnáctiletou míru. Na přísné islámské poměry v Nablusu se oblékala dosti odvážně, ale Nablus nebyl Ramalláh. Vše vyřešila pro jejich procházku tím, že si k cestě městečkem ovázala hlavu hidžábem a přes nahá ramena si přehodila další hedvábný šátek; oba v sadu ihned pověsila na větev první moruše a Muhammad si všiml, že tak učinila s velkou chutí a nedočkavostí, aby se mu mohla ukázat v plné kráse....

(další, erotičtější pokračování, zde)

linkuj.cz vybrali.sme.sk