Jeho díla jsou mnohdy obestřena tajemstvím. Dodnes si vědci lámou hlavu – kdo byla tajemná La Gioconda?, zda je záhadný úsměv opravdu její, či je snad na portrétu je autor sám? Její  úsměv i po staletích nedá vědcům spát. Zajímavý je i osud jeho „Madony ve skalách“. Výjev, na kterém musel malíř „pracovat“ dvakrát. V době, kdy působil na dvoře Ludovica Sforzy, dostal zakázku od bratrstva Neposkvrněného početí Panny Marie na oltářní obraz pro kostel St. Francesco v Miláně. Jenže obraz se zalíbil jeho mecenášovi, který jej jednoduše zabavil. Od r. 1625 byla „Madona ve skalách“ v majetku francouzských králů a dnes je možné spatřit ji v pařížském Louvru.    Bratrstvo, které si obraz objednalo, se pak muselo spokojit s jen replikou, namalovanou pravděpodobně Ambrogiem de Predis, i když pod vedením Leonarda. Tento druhý obraz zůstal na původním místě až do konce 18. století, kdy se dostal do Anglie. Dnes je umístěn v londýnské National Galery. Je na něm – mimo jiné – vyobrazen Ježíš ještě jako nemluvně, nahý a sedící na holé zemi. Vedle něho klečí anděl, levou rukou dítě přidržuje a pravou ukazuje na Předchůdce. Výraz tváře anděla, s něžně podivným úsměvem, je plný smutné předtuchy a celý výjev je obestřen tajemstvím všech tajemství.  Rovněž svými vynálezy Mistr Leonardo předběhl dobu. Sice se žádný ze strojů, které vymyslel, nezachoval do dnes, přesto existuje spousta geniálních nákresů.
     Podle těchto skic pak roce 1955 vědci vyvinuli digitální verzi jeho automatu androida – rytíře. Neexistuje jediný důkaz, že byl podle náčrtků rytíř sestrojen, ovšem faktem zůstává, že skutečně mohl fungovat.
     Morová nákaza, která postihla v letech 1484-86 Milán, podnítila Leonarda k vytvoření plánu ideálního města, kde by se žilo lépe a především zdravěji než v dosavadních lombardských městech. Klíčovou úlohu v jeho návrhu měla především síť plavebních kanálů spojených s řekou. To představovalo nejen nejčistší dopravu v rámci města, ale i obchod se vzdálenými oblastmi. Cílem jeho řešení bylo také zrušení úzkých špinavých uliček města. To se pokoušel řešit víceúrovňovými komunikacemi. Spodní byly určeny pro obchod, jenž musel počítat také s koňskou dopravou, a horní pro běžný pěší provoz. Pamatoval i na podzemní kanalizaci pro odvoz odpadků, na vodovody, na vhodné způsoby topení a dokonce na štoly pro dopravu zásob přímo do sklepů. Plán ideálního města zahrnuje ještě několik nových řešení budov, jako jsou stáje (odvětrávané pomocí vysoké klenby) a centrální stavby – převážně kostely, jejichž základem byl většinou osmiúhelník a k němu úzkými průchody připojené apsidy. 
     Da Vinci byl neuvěřitelně všestranný – projektoval mj. pevnostní stavby, navrhoval různé válečné stroje, konstruoval stroje tkací, stroje na broušení skla, sekání pilníků, létací stroje, navrhl padák, helikoptéru a plno dalších. Mj. pamatuji si, jak jsem v onom zmíněném seriálu obdivovala jeho snahy o o létání...Bohužel, ta přemíra nápadů, která z něj tryskala, se nestačila vyvinout v nějaké dokončené dílo.
     Stejně tak, jak byl nespolehlivý v odevzdávání sjednaných obrazů, stejně takový byl ve všem ostatním… jeho mysl těkala od jednoho k druhému a sotva nastínil jeden nápad, už se mu v hlavě honil nový… Přesto zůstává jedním z největších géniů, kteří kdy na zemi žili. pavla@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk