Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Z těch pěti let jsme tři roky jezdili do centra, kde jsem podstoupila několikrát umělé oplodnění (nemá asi cenu se rozepisovat, co jsem vše za tu dobu musela podstoupit), musím s politováním dodat, že je spousta takových párů a kdo si tím prošel, lehce pochopí, že je tento proces docela náročný; navíc pokud se nedostaví pozitivní výsledek!

     Chci jen dodat, že hlavní chybu našli v manželových spermiích. Dále, že manžel má povolání, díky kterému je neustále mimo domov. Téměř před rokem se dostala má psychika do takové fáze, že jsem to v podstatě vzdala a manžel se mi začal čím dál víc odcizovat. A tím, že nebyl doma, žal jsem vstřebávala jen ve společnosti mých blízkých přátel, s kterými jsem se cítila velmi dobře; přestala jsem miminko řešit. Časem se stalo, že jsem začala žít svůj vlastní život a manžel mi začal téměř vadit, přestala jsem s ním mít milostný vztah a spíš jsem byla ráda, když zase odjížděl na cesty.

     A v tomto období, kdy jsem začala přemýšlet o rozvodu, jsem potkala - jak jinak – jiného muže, s kterým mám nyní témeř půlroční známost. Mám pocit, že jsme si padli do oka hned na první pohled a postupem času se pozvolna z velmi silného platonického zamilování stala i fyzická záležitost. Jenže - velký problém spočívá v tom, že on je také zadaný. Sice nejsou manželé a ani nemají děti, ale už několik let o ně také usilují a dokonce asi před dvěmi lety o jedno v ranném těhotenství přišli.

      Vím, že on také velmi touží po potomkovi, je mu již 35 let a dobře i ví o mých problémech a tužbách a dokonce se i nebrání myšlence, co by - kdybych já přišla, že jsem s ním těhotná, neboť se nechráníme. Ale po pravdě je to v podstatě z obou našich stran srabáctví; on se snaží na dvou stranách o mimi a já jsem zatím neměla odvahu opustit manžela – v podstatě kvůli nejisté budoucnosti s ním, tím druhým. Vidím v jeho krásných očích, že mě miluje - sic mi to neříká, ale tajné chvíle, které spolu trávíme, jsou překrásné a naše schůzky jsou stále častější. Tak mu věřím, že by za jiných podmínek se mnou byl, ale asi má i rád tu druhou; sic ne tak bláznivě, možná, že si myslí, že to také časem vyprchá, ale já mám až nyní pocit, že to je ten pravý...  a nejsem schopna myslet na nějaký jiný nový vztah.

     Ttak si říkám, že snad bych po případném neúspěchu raději zůstala s manželem, s kterým mám vybudované nějaké zázemí. Má rodina je ze mě celkem vyřízená, nevidí v mém jednání budoucnost - když chci rodinu, ale já si nemohu pomoci a stále mě to velmi silně drží. Chci ještě dodat, že mi nikdy nic nesliboval a i když je velmi milý, ohleduplný a pozorný, neříká mi ty všelijaké nesmysly o milování a jen říká, že je mu líto, že mě činí nešťastnou a chce mě vidět spíš šťastnou, ale  že on není schopen mi dát sbohem....  a to mě utvrdilo v jeho upřímnost, že se sice snaží tomu bránit, ale také si nemůže pomoci. A taky nemá na to, opustit tu první.

     Ale proč by pak se mnou riskoval otěhotnění? Cítím se jako ve slepé uličce. A protože jsem zatím nenašla řešení, nechávám vše - jak se říká - osudu, ale také velmi dobře vím, že mi pomalu vlak ujíždí.

Moc vás všechny žádám o zamyšlení nad mou situací a prosím, abyste mě ani jeho hned neodsuzovali, vím, že to není zcela fér, ale prostě nám to jinak nejde...  Doufám, že z Vvšich reakcí příjdu na spoustu věcí, které mi vrtají v hlavě a snad i povzbuzení. Děkuji všem, Marcela

-------------------

mám několik přítelkyň, které se ocitly v podobné situaci – děťátko sice slíbilo, že přijde... Ale nějak se "zapomnělo". O tom, jak to vyřešily ony, či jak bych to Marcele navrhovala řešit – a nejen s děťátkem, napíšu později. Teď dávám příležitost vám, kudlanky a kudlánci...
daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk