Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

„Tak jsme měli oběd za dva a půl tisíce," pochlubila se mi kamarádka. Buchta, co jsem právě jedla, mi přestala chutnat. Tak já otáčím každou korunu dvakrát a jiní si takhle užívají... Zajímalo mě, co měli dobrého. „Kohouta," řekla suše Katka. Že by kohout byl taková vybraná pochoutka? Věděla bych i o lepších jídlech. Ale než jsem se stačila zeptat, vyprávěla Katka dál.

  Požádala svého nepříliš pracovitého manžela, aby podřízl starého kohouta. Práce na deset minut. Všechno ostatní, to znamená škubání, kuchání a samozřejmě vaření, dělávala vždycky ona. Jenže Pavel tentokrát prohlásil, že kohouta jednoduše zastřelí. Je přece myslivec! Katka se mu to snažila rozmluvit, ale všechno bylo zbytečné. Proto když se její muž objevil na dvoře s brokovnicí v ruce, honem zahnala slepice do kurníku, aby kromě kohouta nepřišli i o nějakou z nich.

     Akce proběhla úspěšně. Mezi námi, trefit kohouta, který přešlapuje na dvoře, není zase tak velké umění. Oběd se ale poněkud protáhl, protože během jídla bylo nutné z masa vybírat broky. Další nepříjemnost bohužel spočívala v tom, že jeden z broků zasáhl i sousedova psa. Pan Diviš musel  jet s Astorem na veterinární kliniku na operaci, zaplatil za ni 2500,- korun a tyto peníze pochopitelně požadoval po Pavlovi ...

P.S. Tahle historka je nevymyšlená. Nejde bohužel o anekdotu, ale o skutečný příběh. Podobné věci jsou velice legrační, viďte – když se stanou někomu jinému...

Ivana

linkuj.cz vybrali.sme.sk